ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3243.2023.2
sp. zn. 28 Cdo 3243/2023-555
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) J. S. , zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 754/13, b) M. F. , a c) J. F. , obou zastoupených JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o vyplacení peněžité náhrady za nevydané pozemky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 24/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 53 Co 152/2023-524, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 165,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. et Mgr. Jana Sedláčka, advokáta se sídlem v Brně, Moravské náměstí 754/13.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 598 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Natalie Navrátilové, advokátky se sídlem v Chropyni, Masarykova 12.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Natalie Navrátilové, advokátky se sídlem v Chropyni, Masarykova 12.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Shora označeným rozsudkem, výrokem I., Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 2. 2023, č. j. 17 C 24/2021-482, ve výrocích II., IV., VI., VII. a VIII., jimiž se žalované ukládá zaplatit [z titulu finanční náhrady za nevydané pozemky dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů] žalobkyni a) částku 1 186 500 Kč, žalobkyni b) částku 1 186 500 Kč a žalobkyni c) částku 4 746 000 Kč (výroky II., IV., a VI.) a jimiž bylo současně rozhodnuto o nákladech řízení vzniklých jeho účastníkům (výrok VII.) a o nákladech státu (výrok VIII.). Výroky II., III. a IV. rozsudku odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Usnesením ze dne 11. 7. 2023, č. j. 17 C 24/2021-528, soud prvního stupně určil výši státu vzniklých nákladů, k jejichž úhradě již dříve zavázal účastníky řízení.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále jen jako „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při oceňování oprávněným osobám odňatých (pro zákonnou překážku v restituci nevydaných) pozemků jako stavebních, se zřetelem na jejich povahu (charakter) v době odnětí (od jejíhož řešení se pak odvíjí i závěry o výši přiznané peněžité náhrady). Konkluze odvolacího soudu, že oprávněným osobám odňaté pozemky jest ocenit jako stavební (s odkazem na učiněná zjištění), pokládá dovolatelka za nepřiměřené, sporujíc závěr o zastavěnosti některých pozemků a jejich začlenění do funkčního celku, dále pak namítajíc, že zastavěnost pozemků coby překážka jejich vydání oprávněným osobám dle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. bez dalšího neimplikuje, že v době jejich přechodu na stát šlo o pozemky stavební.
3. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (v textu i jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepatří mezi rozhodnutí, jež jsou vypočtena v §238a o. s. ř., a dovolání proti němu není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
4. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Předestírá-li dovolatelka otázku týkající se posouzení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, na níž závisí určení výše restitučního nároku žalobkyň, potažmo na ni navazující řešení otázky rozsahu náhrady za nevydané pozemky, lze poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (jíž koresponduje i rozhodnutí odvolacího soudu), kterou byl formulován a odůvodněn závěr, že i v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát, ač evidovány jako zemědělské, určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1065/2020, či ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1167/2020). Rozhodovací praxí dovolacího soudu je aprobován flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, kdy soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, nebo ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4120/2016, a rozhodnutí v něm citovaná); judikatura Nejvyššího soudu poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně (byť tomu tak nepochybně být může), aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž příkladmo vyjmenovává faktory, jež mohou vždy s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem věci k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, či ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015).
6. Dále sluší se připomenout i judikatorní závěry vážící se k restitučnímu zákonodárství, kdy za zastavěné lze považovat i ty pozemky, jež sice stavbou nejsou přímo zasaženy avšak s ní souvisejí, kupříkladu jsou-li potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou jinou funkční souvislost, jak je tomu kupř. i v případě pozemků tvořících se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014; či dovolatelkou zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006.
7. Odvolací soud, jenž učinil závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků na základě konkrétních zjištění [o účelu vyvlastnění pozemků, jímž byla výstavba kasáren, o bezprostřední realizaci výstavby a povaze vybudované zástavby tvořící ucelený areál] se výše citované judikatuře nikterak nezpronevěřil a jeho konkluze nelze označit za nepřiměřené.
8. Dovolatelkou akcentované okolnosti, že některé z odňatých pozemků v konečném důsledku zastavěny nebyly, případně že netvoří (netvořily) „vlastní“ budovami zastavěný areál kasáren v užším smyslu, závěr odvolacího soudu o povaze (charakteru) pozemků (jako určených pro stavbu v době jejich přechodu na stát) nikterak nediskvalifikují, a to i v kontextu dalších zjištěných okolností, z nichž lze vyzdvihnout zejména účel vyvlastnění předmětných pozemků (spočívající právě ve výstavbě kasáren). Sama okolnost, zda se pozemky po přechodu na stát staly součástí funkčního celku či nikoliv, resp. byly-li zastavěny v celém svém rozsahu, tak ani v nyní posuzované věci nemusí být pro posouzení jejich charakteru bez dalšího určující. A to nejenom s ohledem na možné změny v rozsahu plánované výstavby v průběhu času, kdy následná faktická výstavba nemusí vždy plně odpovídat původním záměrům. Ani případná nesprávnost úvah odvolacího soudu co do posouzení přináležitosti pozemků k areálu tak nemohla by ovlivnit správnost jeho závěru o charakteru pozemků, jenž se odvíjí zejména od zjištění o účelu jejich odnětí. K tomu srovnej i závěry Nejvyššího soudu uvedené v důvodech jeho usnesení ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2269/2023, jež bylo vydané ve skutkově a právně podobné věci, týkající se ocenění týchž pozemků pro účely kvantifikace restitučního nároku jiné oprávněné osoby.
9. S ohledem na učiněné konkluze, do nichž soudy promítají právě i stav pozemků v době jejich přechodu na stát (vycházejí-li z jejichž tehdy deklarovaného účelu odnětí a následné realizace výstavby) nelze mít za opodstatněné ani výtky dovolatelky, že závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků v rozhodné době odvolací soud založil zejména na zjištění, že předmětné pozemky nebyly oprávněné osobě vydány pro překážku zastavěnosti dle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. coby okolnosti, jež vskutku nemusí ničeho vypovídat o povaze pozemků (jako stavebních) v době jejich přechodu na stát.
10. Z výše uvedeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, neboť dovoláním označenou otázku odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody pro jiné posouzení této v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., dle nichž je žalovaná coby dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit každé z žalobkyň účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Na straně žalobkyně a) jde o odměnu advokáta (za vyjádření k dovolání), určenou z tarifní hodnoty korespondující výši jí přisouzeného peněžitého plnění, v částce 13 060 Kč [srov. §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2 805,60 Kč. Náklady každé z žalobkyň b) a c) pak také sestávají z odměny advokátky (za vyjádření k dovolání) určené z tarifní hodnoty korespondující výši jim jednotlivě přisouzených peněžitých plnění, dále pak snížené o 20 % [srov. §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k/, §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.], kdy u žalobkyně b) jde o částku 10 448 a u žalobkyně c/ o částku 21 840 Kč, i zde pak spolu s paušální náhradou hotových výdajů (její poměrnou částí) dle §13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu