ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1859.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 1859/2023-928
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce RANDA s. r. o. , se sídlem v Pardubicích, Školní 866, PSČ 530 06, identifikační číslo osoby 47452188, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi , bytem ve Vlkově pod Oškobrhem 21, PSČ 289 04, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, o vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 459/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.února 2023, č. j. 47 Co 51/2020-905, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 11 C 459/2012-719, Okresní soud v Hradci Králové vyloučil z konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. celkem 1 332,6 kg pletacích přízí, nebo pohledávku konkursní podstaty úpadce ve výši 345 828 Kč vůči B. M. (bod I. výroku), vyloučil z konkursní podstaty úpadce částku 3 109 700,80 Kč (bod II. výroku), vyloučil z konkursní podstaty úpadce částku 1 127 279,76 Kč (bod III. výroku), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal vyloučení částky 2 453 184,12 Kč z konkursní podstaty úpadce (bod IV. výroku), zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal vyloučení částky 27 606 Kč z konkursní podstaty úpadce (bod V. výroku), a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (bod VI. výroku).
2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. června 2020, č. j. 47 Co 51/2020-766, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. listopadu 2019 v bodě I. výroku a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku v části, jíž byla z konkursní podstaty úpadce vyloučena částka 1 124 101,64 Kč (druhý výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku v části, jíž byla z konkursní podstaty vyloučena částka 1 985 599,16 Kč, tak, že se žaloba zamítá (třetí výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě III. výroku tak, že žaloba o vyloučení částky 1 127 279,76 z konkursní podstaty se zamítá (čtvrtý výrok), potvrdil bod IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně (pátý výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (šestý výrok).
3. K dovolání žalobce i žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. září 2022, sp. zn. 29 Cdo 3042/2020, odmítl dovolání žalobce (výrok I.) a zrušil rozsudek odvolacího soudu ve druhém a šestém výroku a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.).
4. Následně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. února 2023, č. j. 47 Co 51/2020-905, změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku v části, jíž byla z konkursní podstaty úpadce vyloučena částka 1 124 101,64 Kč, tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
5. Odvolací soud přitom vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, že žaloba na vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty může být úspěšná pouze tehdy, bude-li prokázáno, že zpeněžovaná částka byla skutečně získána zpeněžením majetku žalobce. Z konkursní podstaty nelze vyloučit finanční prostředky, které zpeněžením majetku žalující osoby získány nebyly. Dospěl přitom k závěru, že toliko ze seznamu faktur (za období od 22. září 2005 do 24. ledna 2007) předložených žalobcem nelze určit, že finanční částka, která se nyní nachází na účtu úpadce, byla získána právě a jen z prodeje přízí patřících žalobci. Takový závěr by bylo možno učinit pouze za předpokladu, že by příjmy z prodeje přízí byly vedeny odděleně od již existujících „finančních zásob“ i od příjmů za prodej jiného zboží, k němuž docházelo souběžně s prodejem přízí žalobce.
6. Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jež má za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
7. Dle dovolatele se odvolací soud neřídil závazným pokynem dovolacího soudu obsaženým v jeho rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3042/2020, když neprovedl dokazování za účelem zjištění, zda se nachází v konkursní podstatě úpadce výtěžek ze zpeněžení žalobcova majetku. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněný pod číslem 28/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 28/2021“), dále uvádí, že by v jeho prospěch měly být vyloučeny ty pohledávky (za třetími osobami) z konkursní podstaty úpadce, které vznikly na základě využití finančních prostředků získaných prodejem majetku dovolatele. Namítá i to, že se v řízení neřešila otázka pojištění odpovědnosti úpadce či správce konkursní podstaty. Konečně pak dovolatel míní, že výrok napadeného rozhodnutí o nákladech řízení nezohledňuje výsledek řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 91/2005, z něhož byl předmět tohoto řízení vyloučen k samostatnému projednání a v němž byl dovolatel převážně úspěšný.
8. Žalovaný ve vyjádření ze dne 8. června 2023 uvádí, že dovolání je nepřípustné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
9. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434). S přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení, jakož i spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb., zahájené před účinností insolvenčního zákona použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen též „o. s. ř.)]. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z výše uvedeného plyne, že pro projednávané řízení je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007. K tomu, že řízení o vylučovací žalobě neztrácí povahu sporu vyvolaného konkursem ani tehdy, bylo-li jeho projednání a rozhodnutí „vnuceno“ okresnímu soudu jako soudu prvního stupně pravomocným rozhodnutím o věcné příslušnosti, srov. argumentaci obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 2551/2014, vydaném přímo v poměrech této věci.
10. Dovolání žalobce proti prvnímu (měnícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
11. Učinil tak, neboť žádný z dovolatelem uvedených argumentů nezavdává pochybnost o správnosti napadeného rozhodnutí. V prvé řadě je třeba konstatovat, že se odvolací soud (v odst. 11 až 14 napadeného rozhodnutí) v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu (obsaženým v jeho zrušujícím rozsudku) vypořádal s posouzením předpokladů, za nichž by mohla být žaloba na vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty úpadce úspěšná. Odvolací soud dospěl na základě v řízení zjištěných skutkových okolností k závěru, že za situace, kdy souběžně s prodejem přízí patřících dovolateli byly správcem konkursní podstaty zpeněžovány i jiné věci (a to nejen majetek úpadce či dovolatele), přičemž částka utržená z prodeje těchto věcí převyšovala 10 000 000 Kč, a prostředky utržené zpeněžením přízí ve vlastnictví dovolatele nebyly vedeny odděleně tak, aby je bylo možno odlišit od ostatních finančních prostředků konkursní podstaty, nebylo možné prokázat svázanost prostředků zůstávajících ke dni rozhodnutí na účtu konkursní podstaty s prodejem dovolatelových přízí. V tomto odhledu se tedy nijak neodchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu, a to ani tehdy, nepovažoval-li pro posouzení věci za nezbytné provádět další dokazování.
12. Rovněž požadavku dovolatele na vyloučení pohledávek úpadce, které měly údajně vzniknout na základě nakládání s finančními prostředky získanými zpeněžením jeho majetku, nelze v tomto řízení vyhovět už z toho důvodu, že předmětem řízení je nárok na vyloučení náhradního (peněžitého) plnění z konkursní podstaty úpadce. Předmětem řízení naopak není (ani nemůže být) nárok na postoupení konkrétních pohledávek úpadce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V případě odkazovaného R 28/2021 Nejvyšší soud řešil zcela odlišnou situaci, kdy movitá věc, jež byla předmětem excindační žaloby, zanikla zpracováním (nebyla převedena na jinou osobu).
13. K otázce pojištění úpadce, resp. správce konkursní podstaty, Nejvyšší soud uvádí, že dovolatel touto argumentací nijak nezpochybňuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí, jehož předmětem je nárok na vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty (nikoliv např. požadavek na náhradu škody).
14. Z §237 až §239 o. s. ř. vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu v rozhodném znění přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2003, pod číslem 4). Dovolání žalobce proti druhému výroku (o nákladech řízení) rozsudku odvolacího soudu proto Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalovanému jeho účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 8. června 2023). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátu žalovaného odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“).
16. Incidenční spor o vyloučení náhradního plnění z konkursní podstaty úpadce je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35 000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 588 Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem 3 388 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 9. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu