ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.619.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 619/2023-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce T. L. , zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, PSČ 272 01, proti žalovanému 1) MASO UZENINY PÍSEK, a. s. , se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1062/12, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 26419793,
2) MASO UZENINY POLIČKA, a. s. , se sídlem v Kamenci u Poličky 300, PSČ 572 01, identifikační číslo osoby 25945491, a 3) Č. M. , všem zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.015.133,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 206/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2022, č. j. 20 Co 233/2022-126, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.104,84 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jejich zástupce.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. dubna 2021 domáhal po žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1.015.133,55 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % z částky 66.047.013,70 Kč za dobu od 27. dubna 2021 do zaplacení.
2. Podle tvrzení žalobce uplatněný nárok představuje úroky z prodlení z úroků z prodlení s úhradou pohledávky ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky uzavřené mezi žalobcem a prvním žalovaným dne 14. prosince 2001 (s úhradou pohledávky z titulu „kupní ceny za převod směnečného nároku“). Ke dni 17. února 2021 činila výše dospělého úroku z prodlení (s úhradou výše specifikované pohledávky) částku 66.047.013,70 Kč. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky za dobu od 18. února 2021 do zaplacení, s tím, že ke dni podání žaloby činí úrok z prodlení z úroku z prodlení částku 1.015.133,55 Kč.
3. Rozsudkem ze dne 17. března 2022, č. j. 39 C 206/2021-72, Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl (bod I. výroku) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 149.366,80 Kč (bod II. výroku).
4. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaných změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a uložil žalobci zaplatit žalovaným k rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 268.644 Kč (druhý výrok).
5. Odvolací soud – cituje ustanovení §3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – předeslal, že jelikož právní vztah účastníků, z něhož žalobce dovozuje svůj nárok, vznikl ze smlouvy o převodu směnečné pohledávky a indosaci směnky ze dne 14. prosince 2001, použije se podle citovaného přechodného ustanovení pro tento právní vztah a nároky z něho vzešlé právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), účinná do „31. prosince 2012“ (správně do 31. prosince 2013).
6. Příslušná zákonná ustanovení v rozhodné době (§517 odst. 2 obč. zák., §369 obch. zák.) přitom nezakládala právo na zaplacení úroku z prodlení pro případ prodlení s placením (příslušenství) pohledávky, jak se také podává z konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Potud odvolací soud odkázal na rozsudek velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněný pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 5/2006“). Žalobou uplatněný nárok žalobce proto podle odvolacího soudu nemá zákonné opodstatnění.
7. K výše uvedenému odvolací soud dále doplnil, že na posuzovanou věc by nebylo možné aplikovat (jak nesprávně učinil soud prvního stupně) ani ustanovení §1932 odst. 2 o. z., ve znění účinném do 30. června 2021. Z judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) totiž plyne, že označené ustanovení se vztahuje toliko na úroky a nikoliv na úroky z prodlení. Úrok z prodlení, který ustanovení nezmiňuje, je nárokem odlišným od smluvního úroku jakožto odměny za poskytnuté plnění, o čemž svědčí též systematika jejich právní úpravy (§1970 a §2395 a násl. o. z.).
8. Dovolání žalobce podané proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
9. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
10. Dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru, že žalobce nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z úroku z prodlení] zcela odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud učinil při výkladu ustanovení §121 odst. 3 obč. zák. ve spojení s ustanovením §369 obch. zák. již v R 5/2006 (a k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil v řadě svých rozhodnutích např. v rozsudku ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 689/2006, ze dne 31. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1610/2007, ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněném pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 31 Cdo 2036/2009, uveřejněném pod číslem 25/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ), podle nichž zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky.
11. Na správnosti závěrů formulovaných v R 5/2006 (k výkladu §121 odst. 3 obč. zák.) nemůže ničeho změnit ani později přijatá úprava obsažená v §1932 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sen. zn. 29 ICdo 31/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2022, sp. zn. 20 Cdo 1314/2022) . Zabývat se výkladem tohoto ustanovení v poměrech dané věci žádný smysl nemá, když na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud žalobu zamítl s odůvodněním, že příslušná právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, a v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, úročení příslušenství pohledávky nedovolovala; úvahy týkající se výkladu §1932 odst. 2 o. z. pak odvolací soud zjevně činí jen jako obiter dictum).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu