ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.102.2023.1
KSPL 51 INS XY
51 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 102/2023-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobce JUDr. Jana Langmeiera , se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 86609823, jako insolvenčního správce dlužnice V. H., zastoupeného Mgr. Ondřejem Pecákem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 199/24, PSČ 162 00, proti žalovanému Z. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1094/4, PSČ 360 01, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 51 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. H. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 51 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2022, č. j. 51 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPL 51 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení částku 4 114 Kč, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 14. října 2021, č. j. 51 ICm XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva uzavřená dne 14. listopadu 2013 mezi dlužnicí a žalovaným je neúčinná (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a záloze na provedení důkazu výslechem svědka (bod III. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodech výroku I. a II. tak, že se určuje, že darovací smlouva uzavřená dne 14. listopadu 2013 mezi dlužnicí a žalovaným je vůči věřitelům dlužnice neúčinná; odvolání proti bodu III. výroku rozsudku insolvenčního soudu odmítl (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalovanému povinnost k úhradě soudního poplatku (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje (posuzováno dle obsahu), aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se potvrzuje rozsudek insolvenčního soudu.
4. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání žalované odmítnout, případně zamítnout.
5. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v aktuálním znění, v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
7. Z ustálených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. K tomu srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116 či ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
9. Výše uvedenému požadavku dovolatel v projednávané věci nedostál, neboť se z dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nepodává údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. K přípustnosti dovolání dovolatel pouze uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Takové vymezení však není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
10. Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění §237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání nepodává.
11. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalobce advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 20. března 2023), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/, a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění, činí 3 100 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 6. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu