ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.104.2023.1
KSHK 70 INS 17085/2021
70 ICm 337/2022
sp. zn. 29 ICdo 104/2023-96
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce AAA INSOLVENCE OK v. o. s. , se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 29355940, jako insolvenčního správce dlužníka M. P., zastoupeného Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Wittgensteinova 1217/2b, PSČ 779 00, proti žalovanému Home Credit a. s. , se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26978636, zastoupenému Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Příčná 1892/4, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše vykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 70 ICm 337/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. P., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 70 INS 17085/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2023, č. j. 70 ICm 337/2022, 103 VSPH 709/2022-76 (KSHK 70 INS 17085/2021), takto:
I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2023, č. j. 70 ICm 337/2022, 103 VSPH 709/2022-76 (KSHK 70 INS 17085/2021), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2023, č. j. 70 ICm 337/2022, 103 VSPH 709/2022-76 (KSHK 70 INS 17085/2021), a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. srpna 2022, č. j 70 ICm 337/2022-50, se zrušují a věc se vrací insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 8. srpna 2022, č. j 70 ICm 337/2022-50, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (AAA INSOLVENCE OK v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka M. P.) domáhal vůči žalovanému (Home Credit a. s.) určení, že žalovaný nemá dílčí pohledávku č. 1, přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka, co do výše 39 101,53 Kč (bod I. výroku), a že nemá ani dílčí pohledávku č. 2 ve výši 23 752,20 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka (bod II. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §172 odst. 1 a §174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Žalobce neuplatnil jako důvod popření pohledávek žalovaného skutečnosti, které dlužník neuplatnil v předchozím nalézacím řízení; důvodem popření bylo jiné právní posouzení věci spočívající v námitce neplatnosti právního jednání pro nesplnění povinnosti dostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Šlo tedy o popěrný úkon přesahující rámec §199 insolvenčního zákona. Nadto žalobce v popěrném úkonu ani v žalobě nikterak nezpochybnil elektronický platební rozkaz (a tedy vykonatelnost pohledávky).
4. Insolvenční soud ověřil ze spisu nalézacího soudu, že elektronický platební rozkaz byl doručen dlužníku řádně do vlastních rukou. Důvodem, pro který dlužník neuplatnil v předchozím řízení své případné námitky, tak byla výlučně jeho pasivita, což nelze přičítat k tíži věřiteli.
5. Předpokladem pro vydání elektronického platebního rozkazu je, že právo na zaplacení peněžité částky vyplývá ze skutečností uvedených v žalobě. Takový úsudek je v souladu s judikaturou dovolacího soudu „současně postačující pro závěr“, že elektronický platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci včetně posouzení toho, zda věřitel řádně posoudil úvěruschopnost dlužníka. V rozkazním řízení se „nedokazuje ani neosvědčuje“ pravdivost žalobcem tvrzených skutkových okolností. Soud jejich pravdivost nezkoumá, pouze zjišťuje, zda skutkové okolnosti vylíčené v žalobě skutečně zakládají tvrzené subjektivní právo.
6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. března 2023, č. j. 70 ICm 337/2022, 103 VSPH 709/2022-76 (KSHK 70 INS 17085/2021):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
7. Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem a v rovině právní pak (rovněž) z ustanovení §199 odst. 2 insolvenčního zákona a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil po přezkoumání napadeného rozhodnutí se skutkovými a právními závěry insolvenčního soudu a dále doplnil:
8. Pohledávka žalovaného byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná, neboť je „přiznaná“ pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (elektronickým platebním rozkazem) včetně náhrady nákladů nalézacího řízení a příslušenství pohledávky.
9. U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím (příslušného orgánu) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Je přitom lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu.
10. Elektronický platební rozkaz má poté, co nabude právní moci, účinky pravomocného rozsudku a neodůvodňuje se vůbec. Přitom skutečnost, že byl vydán, osvědčuje, že soud zkoumal (s pozitivním výsledkem) předpoklady, za nichž vydán být mohl, tedy především,
že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. Insolvenční soud tak správně uzavřel, že elektronický platební rozkaz obsahuje právní hodnocení a žalobce popřel pohledávky z důvodů právních, jež jsou mu „zapovězeny“.
11. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (dovolatelem označené) ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že námitka nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka ve smyslu §86 a §87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je přípustnou skutkovou námitkou; omezení popěrných důvodů podle §199 odst. 1 (správně odst. 2) insolvenčního zákona se tak neuplatní.
13. Žalovaný považuje za „nemyslitelné“, aby insolvenční soudy prováděly právní hodnocení, které přísluší nalézacím soudům. Navrhuje dovolání zamítnout, když se „neztotožňuje“ s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
14. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Dovolání výslovně směřuje proti (celému) prvnímu výroku napadeného rozhodnutí. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., bez dalšího odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
16. V rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výrocích o věci samé, je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., když potud pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
17. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
20. Dlužník uzavřel se žalovaným dne 27. ledna 2020 smlouvu o flexibilní půjčce – revolvingovém úvěru č. XY (dále jen „smlouva o revolvingovém úvěru“), na základě které poskytl žalovaný dlužníku úvěr ve výši 100 000 Kč splatný ve splátkách v minimální výši 2,38 % úvěrového rámce s roční úrokovou sazbou 23,88 % s možností revolvingu; celková částka splatná spotřebitelem byla stanovena na 112 935 Kč.
21. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou elektronickým platebním rozkazem ze dne 5. února 2021, č. j. EPR 26609/2021-5 (dále jen „elektronickýplatební rozkaz“), uložil dlužníku, aby zaplatil žalovanému částku 100 119,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši
16 597,79 Kč, s úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 97 867,90 Kč za dobu od 28. ledna 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 398,76 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 119,16 Kč za dobu od 28. ledna 2021 do zaplacení, nebo aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu podal u okresního soudu odpor (bod I. výroku), a rozhodl
o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). Elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 27. března 2021 a je vykonatelný.
22. Usnesením ze dne 17. září 2021, č. j. KSHK 70 INS 17085/2021-A-5, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a jeho insolvenčním správcem ustanovil žalobce.
23. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 11. listopadu 2021 (P11-1) přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka:
[1] Pohledávku č. 1 v celkové výši 139 220,69 Kč, z titulu nedoplatku úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru, sestávající z jistiny ve výši 100 119,16 Kč a z příslušenství představovaného kapitalizovaným úrokem ve výši 16 597,79 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 398,76 Kč, úrokem ve výši 23,88 % ročně z částky 97 867,90 Kč za dobu od 28. ledna 2021 do 16. září 2021 v kapitalizované částce 14 854,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 119,16 Kč od 28. ledna 2021 do 16. září 2021 v kapitalizované částce 5 250,05 Kč.
[2] Pohledávku č. 2 v celkové výši 23 752,20 Kč představující náhradu nákladů nalézacího řízení.
24. Obě pohledávky přihlásil žalovaný jako vykonatelné na základě elektronického platebního rozkazu.
25. Dlužník obě dílčí pohledávky žalobce uznal; dovolatel popřel dílčí pohledávku č. 1 co do pravosti i výše v částce 39 101,53 Kč (s tím, že skutečná výše této pohledávky činí 100 119,16 Kč). Dílčí pohledávku č. 2 popřel dovolatel co do pravosti a výše v plném rozsahu (23 752,20 Kč). Popření obou pohledávek odůvodnil v popěrném úkonu shodně tak, že namítá neplatnost smlouvy (myšleno smlouvy o revolvingovém úvěru) z důvodu porušení povinnosti žalovaného posoudit úvěruschopnost dlužníka podle §86 a §87 zákona o spotřebitelském úvěru.
26. Usnesením ze dne 2. března 2022, č. j. KSHK 70 INS 17085/2021-B-5 (správně B-6), zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 24. ledna 2022 (B-4) a schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a insolvenčního zákona.
§86 (zákona č. 257/2016 Sb.)
Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele
(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
§87 (zákona č. 257/2016 Sb.)
Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
§199 (insolvenčního zákona)
Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a/ u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
(2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.
(3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.
28. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (27. ledna 2020). Ustanovení insolvenčního zákona ve výše uvedené podobě (pro věc opět rozhodné) platí beze změny od zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (16. září 2021).
29. Judikatura Nejvyššího soudu je v intencích projednávané věci ustálena v následujících závěrech.
30. Předpokladem pro vydání elektronického platebního rozkazu je, že žalobou (podanou na elektronickém formuláři) uplatněné právo na zaplacení peněžitého plnění nepřevyšujícího částku 1 000 000 Kč vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 3/2014 (dále jen „R 3/2014“). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu se tak projevuje právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněný pod číslem 106/2013 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 106/2013“) a R 3/2014.
31. Uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tehdy, jestliže právní posouzení tam vylíčených rozhodujících skutečností vede samo o sobě k závěru, že žalobní návrh (tzv. petit) je po právu. K tomu srov. např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, uveřejněného pod číslem 65/2005 Sb. rozh. obč., nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněného pod číslem 101/2012 Sb. rozh. obč.
32. Obecně platí (ve shodě s dikcí §199 odst. 2 insolvenčního zákona), že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. K tomu srov. R 106/2013, R 3/2014.
33. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. elektronický platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně. Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek „sporu o pohledávku“ (právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci). K tomu srov. opět R 106/2013, R 3/2014.
34. Na uvedenou dlouhodobě ustálenou judikaturu navázal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 16/2023, v němž přijal a odůvodnil (v poměrech incidenčního sporu o pravost a výši vykonatelné pohledávky v rámci téhož insolvenčního řízení) následující závěry:
35. Uplatňuje-li žalobce návrhem na vydání platebního rozkazu nebo návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu požadavek na úhradu peněžitého plnění odůvodněný tím, že jde o (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle zákona o spotřebitelském úvěru, není vydání platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu v takovém případě podmíněno tím, aby žalobce výslovně tvrdil, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumal úvěruschopnost spotřebitele (úvěrového dlužníka) a jakým způsobem tak činil; jen proto, že takové tvrzení výslovně neobsahuje, není návrh
na vydání platebního rozkazu nebo návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vadný, ani nepostrádá vylíčených rozhodujících skutečností způsobem, jenž „sám o sobě“ vede k závěru, že žalobní návrh (tzv. petit) je po právu.
36. Jestliže elektronický platební rozkaz vydaný na základě návrhu (žaloby) obsahujícího tvrzení věřitele, že peněžité plnění požaduje jako (konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s dlužníkem podle zákona
o spotřebitelském úvěru, nabyl právní moci a stal se vykonatelným, pak insolvenční správce, který odůvodnil popěrný úkon tím, že věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jinak, než tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo že věřitel nezkoumal úvěruschopnost vůbec (např. i rozporu s tím, co tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), uplatnil jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; o důvod popření pohledávky pro jiné právní posouzení věci nejde (§199 odst. 2 insolvenčního zákona).
37. V poměrech projednávané věci se tyto závěry projevují tak, že popřel-li žalobce vykonatelnou pohledávku žalovaného z důvodu, že žalovaný (věřitel) nezkoumal při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru náležitě úvěruschopnost dlužníka, uplatnil skutečnosti,
které nebyly uplatněny dlužníkem v (nalézacím) řízení, které předcházelo vydání elektronického platebního rozkazu. Jinak řečeno, jde o skutkové námitky, nikoliv nepřípustný popěrný důvod spočívající v námitce jiného právního posouzení věci podle §199 odst. 2 insolvenčního zákona.
38. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud (opět včetně závislého výroku o nákladech řízení) i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
39. Právní názor Nejvyššího soudu je pro insolvenční soud a odvolací soud závazný.
40. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne insolvenční soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu