ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.128.2023.1
KSBR 31 INS 25648/2014
32 ICm 358/2022
sp. zn. 29 ICdo 128/2023-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. D. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2015, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 2 VSOL 931/2015-A-101, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 ICm 358/2022, o dovolání dlužníka zastoupeného JUDr. Dušanem Ažaltovičem, LL.M., jako hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Trenčíně, Potočná 650/135B, PSČ 911 01, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Antonínem Blažkem, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Masarykovo náměstí 329, PSČ 686 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2023, č. j. 32 ICm 358/2022, 13 VSOL 117/2023-178 (KSBR 31 INS 25648/2014), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014-A-51, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) nařídil předběžné opatření, jímž (mimo jiné):
[1] Ustanovil předběžného správce dlužníka (bod I. výroku).
[2] Uložil dlužníku, aby nenakládal svým nemovitým majetkem, upravil způsob nakládání s ostatním majetkem dlužníka a stanovil, za jakých podmínek je dlužník oprávněn plnit své závazky (bod II. výroku).
[3] Vyzval osoby mající závazky vůči dlužníkovi, aby po dobu nařízeného předběžného opatření neposkytovaly plnění dlužníkovi, ale předběžnému správci (bod IV. výroku).
[4] Zakázal (po dobu trvání předběžného opatření) započtení vzájemných pohledávek dlužníka a jeho věřitelů (bod V. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 2 VSOL 931/2015-A-101, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., IV. a V. výroku (první výrok), v bodě II. výroku napadané usnesení změnil tak, že dlužníkovy povinnosti při nakládání s ostatním majetkem nejsou podmíněny předchozím souhlasným vyjádřením prozatímního zástupce věřitelů, ve zbylém rozsahu bod II. výroku potvrdil (druhý výrok).
3. Žalobou pro zmatečnost ze dne 1. února 2022 se dlužník domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2015. Podáním ze dne 20. prosince 2022, ve znění doplnění ze dne 3. ledna 2023, se dlužník domáhal přerušení řízení o žalobě pro zmatečnost do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 44 ICm 4485/2015.
4. Usnesením ze dne 16. února 2023, č. j. 32 ICm 358/2022-164, insolvenční soud řízení o žalobě pro zmatečnost zastavil (bod I. výroku) a návrh na přerušení řízení zamítl (bod II. výroku).
5. K odvolání dlužníka odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření.
7. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. listopadu 2015 je usnesením, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení, je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení o předběžném opatření, takže i rozhodnutí insolvenčního soudu a odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o předběžném opatření, u nichž přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2022, sen. zn. 29 ICdo 35/2022).
8. Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
9. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je stále mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení, takže i na náklady účastníků řízení o takové žalobě se vztahuje pravidlo obsažené v §170 písm. f/ insolvenčního zákona . Výrok o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení tudíž do rozhodnutí soudu o takové žalobě nepatří (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 112/2017, uveřejněné pod číslem 143/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu