ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.140.2022.1
KSLB 57 INS XY
57 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 140/2022-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně Š. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Jakubem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Martinu Kuřeti , se sídlem v Litoměřicích, Kostelní náměstí 233/1, PSČ 412 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka M. T., zastoupenému Mgr. Michalem Kaánem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dómská 124/9, PSČ 412 01, o vypořádání společného jmění manželů, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2021, č. j. 57 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 57 INS XY), vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 57 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. T. , narozeného XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022, č. j. 57 ICm XY, 105 VSPH XY (KSLB 57 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
1. Žalobou pro zmatečnost ze dne 30. července 2021 se žalobkyně domáhala zrušení usnesení ze dne 13. dubna 2021, č. j. 57 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 57 INS XY), kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 18. ledna 2021, č. j. 57 ICm XY, o odmítnutí odvolání žalobkyně proti rozsudku insolvenčního soudu ze dne 15. prosince 2020, č. j. 57 ICm XY (dále jen „rozsudek“), ve znění usnesení ze dne 10. února 2021, č. j. 57 ICm XY (dále jen „opravné usnesení“), pro opožděnost (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok). Žalobkyně se žalobou pro zmatečnost domáhala též zrušení usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. ledna 2021.
2. Insolvenční soud usnesením ze dne 11. března 2022, č. j. 57 ICm XY, žalobu pro zmatečnost zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
3. Insolvenční soud, cituje §153 odst. 2, §155 odst. 1, §204 odst. 1 a 2 a §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2004, sp. zn. 29 Odo 310/2002, uveřejněné pod číslem 46/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 46/2005“), dospěl k závěru, že zmatečnostní důvody nejsou dány, neboť opravným usnesením opravil insolvenční soud rozsudek pouze v záhlaví (opravil akademický titul žalovaného z Mgr. na JUDr.) a označení místa adresy dlužníka ze „sídlo“ na „posledně místem podnikání“. Tyto drobné opravy rozsudku neměly žádný vliv na obsah výroku a opravné usnesení nevyvolalo běh nové odvolací lhůty. Soudy obou stupňů tak postupovaly správně, když insolvenční soud odmítl odvolání proti rozsudku pro opožděnost a Vrchní soud v Praze toto usnesení jako věcně správné potvrdil.
4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z §164 a §229 odst. 4 o. s. ř. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2010, sp. zn. 22 Cdo 2342/2010 – uzavřel, že v projednávané věci nedošlo v důsledku vydání opravného usnesení k žádné obsahové změně výroků rozsudku z hlediska práv a povinností. Meritorní bod I. výroku rozsudku o zamítnutí žaloby žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů zůstal opravou obsahově nedotčen, stejně jako závislý bod II. výroku (o nákladech řízení). Nová lhůta k podání odvolání proti rozsudku se vydáním opravného usnesení žalobkyni neotevřela a žalobu pro zmatečnost tak insolvenční soud správně zamítl jako nedůvodnou.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
7. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se účastníku řízení nově otevírá jen tehdy, je-li důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje. K tomu srov. R 46/2005, na nějž Nejvyšší soud navázal rovněž např. v odvolacím soudem citovaném rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2342/2010, nebo v usnesení ze dne 25. října 2005, sp. zn. 32 Odo 1081/2005.
9. V daném případě byl opravným usnesením opraven akademický titul žalovaného a označení místa podnikání dlužníka, když slovo „sídlo“ bylo zaměněno za „posledně místem podnikání“. Je zřejmé, že ani v jednom případě nešlo o podstatnou náležitost označení účastníka řízení.
10. Žalovaný byl v rozsudku identifikován mimo jména a příjmení také sídlem a identifikačním číslem, dále byl označen jako insolvenční správce dlužníka. I v případě neuvedení titulu by tak nebylo pochyb, kdo je účastníkem řízení na straně žalovaného.
11. Uvedené obdobně platí i pro námitku týkající se označení dlužníka, respektive pro uvedení „sídla“ v záhlaví rozsudku, neboť v daném případě jde pouze o způsob označení adresy místa podnikání dlužníka. Insolvenční soud toliko zohlednil, že dlužníkova podnikatelská činnost byla v důsledku insolvenčního řízení ukončena a označil podle toho též místo podnikání dlužníka. Ani v tomto případě tak nelze uvažovat o tom, že by způsob označení adresy měl jakýkoliv vliv na výrok rozsudku z hlediska práv a povinností účastníků řízení.
12. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. října 2022) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Žaloba pro zmatečnost podaná proti rozhodnutí vydanému v incidenčním sporu je ve smyslu §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3 400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4 114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 29. 6. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu