ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.143.2023.1
KSBR 27 INS 7215/2021
73 ICm 2733/2021
sp. zn. 29 ICdo 143/2023-283
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) JUDr. Dagmar Kolákové , se sídlem v Šumperku, Slovanská 3240/7a, PSČ 787 01, jako insolvenční správkyně dlužníka M. M., zastoupené Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Jaselská 197/14, PSČ 602 00, a b) M. M. , proti žalovanému M. Č. , zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, se sídlem v Brně, Marešova 304/12, PSČ 602 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 2733/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce b), vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 7215/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2023, č. j. 73 ICm 2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. dubna 2023, č. j. 73 ICm 2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2022, č. j. 73 ICm 2733/2021-194, zamítl žalobu o určení, že žalovaný (M. Č.) nemá za dlužníkem (M. M.) vykonatelnou pohledávku č. P18 v celkové výši 25.757.311,- Kč (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výroky II. a III.) a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).
Insolvenční soud – odkazuje na ustanovení §199 odst. 1, a §410 odst. 2 a 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a na ustanovení §110 odst. 1, §517 odst. 2, §544 odst. 2, §558 a §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ‒ dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, maje za to, že žalobci „důvodně nepopřeli pohledávku žalovaného č. P18, která sestává z částek 5.250.000,- Kč z titulu smlouvy o půjčce, 447.061,- Kč z titulu smluvní pokuty a 20.060.250,- Kč z titulu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (5.250.000,- Kč) za dobu od 1. prosince 2010 do dne předcházejícího úpadku dlužníka (17. května 2021).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. dubna 2023, č. j. 73 ICm 2733/2021, 12 VSOL 58/2023-251 (KSBR 27 INS 7215/2021), změnil rozsudek insolvenčního soudu v bodu I. výroku tak, že žalobu na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku č. P18 v celkové výši 25.757.311,- Kč, zamítl pro předčasnost (první výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud „nad rámec správných skutkových zjištění“ insolvenčního soudu zdůraznil, že žalovaný v přihlášce pohledávky „skutkově vymezil, že pohledávka vznikla na základě dne 1. listopadu 2007 uzavřené smlouvy o zápůjčce, dle které žalovaný poskytl spoludlužníkům [žalobci b), R. J. a R. M.] částku 5.250.000,- Kč. Jmenovaní uznali svůj závazek co do důvodu a výše a zavázali se jej uhradit žalovanému na základě exekutorského zápisu ze dne 12. listopadu 2007 (jde o zápis sp. zn. 030 EZ 8/07, sepsaný Mgr. Terezou Růžičkovou, exekutorskou koncipientkou Exekutorského úřadu
Brno – město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly ‒ dále jen „exekutorský zápis“) společně a nerozdílně nejpozději do 30. listopadu 2010. K přihlášce pohledávky žalovaný přiložil zmíněný exekutorský zápis, aniž by na něj odkázal co do vymezení své uplatněné pohledávky po skutkové stránce“.
Následně odvolací soud – cituje ustanovení §174 odst. 1 a 2 a §188 odst. 1 insolvenčního zákona a poukazuje na závěry (označené) judikatury Nejvyššího soudu – na rozdíl od insolvenčního soudu uzavřel, že žalovaný v přihlášce pohledávky nevymezil, kdy a jakou formou peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce ze dne 1. listopadu 2007 spoludlužníkům z této smlouvy skutečně půjčil (přenechal). K přihlášce pohledávky sice připojil exekutorský zápis, ze kterého lze dovodit minimálně to, kdy k přenechání peněžních prostředků došlo (dne 12. listopadu 2007), nicméně na tento zápis v textu přihlášky výslovně neodkázal, takže jeho obsah se nestal součástí vylíčení rozhodujících skutečností přihlášené pohledávky. Za této situace nebyl dán prostor pro věcné přezkoumání žaloby, neboť pohledávku žalovaného nelze považovat za řádně přezkoumanou a ve věci je tak dán důvod pro zamítnutí žaloby pro předčasnost. Nejprve je totiž třeba zákonem stanoveným způsobem přistoupit k odstraňování vad přihlášky, a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky“; teprve následně, na základě výsledku nového přezkumu, lze případně zahájit nový incidenční spor.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („dále jen o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky, zda přihláška jeho pohledávky do insolvenčního řízení je (ne)způsobilá přezkumu.
S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 50/2017, a ze dne 4. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 78/2017, zdůraznil, že „všechny potřebné skutečnosti a důkazy pro existenci pohledávky byly předloženy a nic proto nebránilo rozhodnutí o pravosti celé pohledávky“. Napadené rozhodnutí hodnotí jako přepjatě formalistické a připomíná, že přihláška pohledávky „zcela zřejmě“ obsahuje odkaz na přiložený exekutorský zápis, z něhož dále cituje v dovolání.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dlužník považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se (ne)způsobilosti přezkumu přihlášené pohledávky, když v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem rozporné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §174 insolvenčního zákona přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci (odstavec 1). Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (odstavec 2).
Podle ustanovení §188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Dále vyzve dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout (odstavec 1) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (odstavec 2).
V tomto znění byla citovaná ustanovení insolvenčního zákona účinná již od jeho přijetí a do současné doby nedoznala změn.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v následujících závěrech:
1) Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§174 odst. 2), náležitosti předepsané ustanovením §42 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, jakož i usnesení ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 ICdo 31/2014, rozsudek ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015, jakož i rozsudek ze dne 27. října 2022, sen. zn. 29 ICdo 142/2021).
2) Každý procesní úkon nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv (srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněného pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3) Důvodem vzniku popřené pohledávky (srov. §174 odst. 2 a §198 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“).
Závěr, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže, je výjimkou ze zásady, že vylíčení rozhodujících skutečností má obsahovat samotná žaloba (§79 odst. 1 o. s. ř.) a jako výjimka by měl být aplikován restriktivně. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008,
sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod číslem 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4) Obsahuje-li přihláška pohledávky do insolvenčního řízení údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do insolvenčního řízení, ale insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Uvede-li insolvenční věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením §198 odst. 2 insolvenčního zákona. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2018, sen. zn. 29 ICdo 88/2016, a (dovolatelem zmíněný) rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 50/2017.
5) Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost nebo výši pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka a popřené některou z oprávněných osob (insolvenčním správcem, jiným věřitelem, a v některých případech též dlužníkem) vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného incidenční žalobou vůbec zabývat. Zjistí-li insolvenční soud, který rozhoduje o pravosti nebo výši popřené pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Na základě takového rozsudku je třeba v insolvenčním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 137/2017, jakož i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019, a ze dne 28. února 2022, sen. zn. 29 ICdo 15/2022.
6) Postup podle ustanovení §188 insolvenčního zákona se uplatní pouze tehdy, je-li vadný sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní). Nedoplní-li věřitel ani přes výzvu insolvenčního správce zákonem požadované přílohy (kopie smluv, soudních nebo jiných rozhodnutí a dalších listin dokládajících údaje uvedené v přihlášce pohledávky), čili listinné důkazy ve smyslu ustanovení §177 uvedeného zákona, je na insolvenčním správci, zda takovou pohledávku co do pravosti nebo obsahu zpochybní a popře ji (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.července 2008, sen. zn. 1 VSPH 94/2008, uveřejněné pod číslem 13/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v důvodech R 155/2018).
Pro posouzení (ne)správnosti právního závěru odvolacího soudu o vadách přihlášky pohledávky (a nutnosti zamítnout žalobu jako předčasnou) jsou významné následující skutečnosti, které plynou z obsahu spisu (včetně insolvenčního spisu):
a) Usnesením ze dne 18. května 2021, č. j. KSBR 27 INS 7215/2021-A-9, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a); usnesením ze dne 10. listopadu 2021, č. j. KSBR 27 INS 7215/2021-B-10, (mimo jiné) schválil zprávu insolvenční správkyně o přezkumu ze dne 7. září 2021 (B-9) a oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
b) Přihláškou ze dne 23. června 2021 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka (nezajištěnou) pohledávku ve výši 5.250.000,- Kč vzniklou „na základě uzavřené ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 1. listopadu 2007 mezi věřitelem M. Č. a dlužníky R. J., R. M. a M. M. Podle této smlouvy věřitel poskytl dlužníkům shora uvedenou částku, přičemž dlužníci svůj závazek uznali co do důvodu i výše a zavázali se jej na základě exekutorského zápisu společně a nerozdílně uhradit věřiteli nejpozději do 30. listopadu 2010. V exekučním řízení vedeném u „Exekučního úřadu Přerov“ pod sp. zn. 203 Ex 38640/11 „byla na pohledávku věřitele uhrazena částka 52.939,- Kč, která byla použita na částečné uhrazení smluvní pokuty“. Jako příslušenství pohledávky uplatnil částku 20.060.250,- Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5.250.000,- Kč za dobu od 1. prosince 2010 do 17. května 2021; jako „jiné příslušenství“ uplatnil částku 447.061,- Kč z titulu sjednané smluvní pokuty (viz čl. 4 exekutorského zápisu).
c) K přihlášce pohledávky žalovaný připojil (mimo jiné) exekutorský zápis, podle něhož věřitel a dlužníci souhlasně prohlásili, že dne 1. listopadu 2007 „byla mezi nimi uzavřena ústní smlouva o půjčce“, na jejímž základě věřitel půjčil dlužníkům společně a nerozdílně do 30. listopadu 2010 částku ve výši 5.2580.000,- Kč. Půjčka se uskutečnila „dnešního dne“ plněním vypůjčené částky dlužníkům, kteří výslovně potvrzují, že peněžní prostředky ve výši 5.250.000,- Kč „dnešního dne“ převzali.
Vzhledem ke shora uvedenému nemá Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího) žádné pochybnosti o tom, že žalovaný v přihlášce pohledávky (v souladu se shora citovanou judikaturou) odkázal na exekutorský zápis, v němž byly uvedeny skutečnosti týkající se důvodu přihlášené pohledávky (skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá), které plně postačovaly k identifikaci skutku, na jehož základě žalovaný přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.)
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu