ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.153.2022.1
27 INS 18939/2013
39 ICm 3458/2018
sp. zn. 29 ICdo 153/2022-656
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Ivanou Sonko, advokátkou, se sídlem v Praze 5, U kříže 625/9, PSČ 158 00, proti žalovaným: 1/ AKZ insolvence v. o. s. , se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 26468514, jako insolvenčnímu správci žalobce, 2/ J. Š. , a 3/ I. Š. , o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 ICm 3458/2018, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 18939/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 39 ICm 3458/2018, 103 VSPH 730/2020-557 (KSCB 27 INS 18939/2013), ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2022, č. j. 39 ICm 3458/2018, 103 VSPH 730/2020-574 (KSCB 27 INS 18939/2013), takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 6. ledna 2020, č. j. 39 ICm 3458/2018-452, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (insolvenční dlužník J. M.) domáhal vůči žalovaným (1/ Záveská a spol., v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka, 2/ J. Š., a 3/ I. Š.) určení, že kupní smlouva ze dne 24. srpna 2018, kterou první žalovaný prodal druhému žalovanému a třetí žalované:
1) pozemek parc. č. XY, o výměře 141 m 2 (dále jen „pozemek č. 1“) a pozemek parc. č. XY, o výměře 1.076 m 2 (dále jen „pozemek č. 2“), oba pozemky zapsané na listu vlastnictví č. XY (dříve na listu vlastnictví č. XY) [společně dále též jen „pozemky“], a
2) spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny k rozestavěné stavbě stojící na pozemku č. 1, zapsaný na listu vlastnictví č. XY (dříve na listu vlastnictví č. XY) [dále též jen „podíl dlužníka k rozestavěné stavbě“],
všechno nemovité věci zapsané pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště XY (dále též jen „nemovitosti“), je neplatná (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 600 Kč (bod II. výroku).
[3] Určil, že druhý žalovaný a třetí žalovaná nemají vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §118, §126 odst. 1, §560, §580 odst. 1, §586, §2079 odst. 1, §2128 odst. 1, §2131 a §2080 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení §167, §229, §230 odst. 4, §285 odst. 1 písm. b/, §286 odst. 1 písm. c/, §289 a §293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
3. Žaloba je včasná.
4. Kupní smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti (označení smluvních stran, předmět převodu, kupní cenu, podpisy smluvních stran). Po formální stránce tedy co do platnosti splňuje všechny předpoklady výše označených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. To platí i ohledně žalobcovy námitky, že zanikla (všechna) zástavní práva. Ve smyslu ustanovení §285 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (totiž) zanikají pouze zástavní práva váznoucí na převáděném majetku (nikoliv na druhé polovině domu, který nebyl převáděn). I kdyby tomu tak ale nebylo, případnou neplatnost této části kupní smlouvy by nemohl uplatňovat (ve smyslu ustanovení §586 odst. 1 a 2 o. z.) žalobce (jehož se vzhledem k zániku jeho dispozičních práva k majetkové podstatě již netýkala).
5. K námitce žalobce, že první žalovaný neměl v době uzavření kupní smlouvy právní způsobilost, insolvenční soud s odkazem na ustanovení §118 o. z. a §126 odst. 1 o. z. uvádí, že ode dne zápisu do obchodního rejstříku (30. července 2001) má první žalovaný nejen práva a povinnosti, ale může také právně jednat. Vzhledem k ustanovení §229 insolvenčního zákona byl první žalovaný osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě a byl proto oprávněn nemovitosti převést (místo žalobce).
6. Není podstatné, jak byly zveřejňovány změny týkající se prvního žalovaného ve Sbírce listin obchodního rejstříku. Rozhodující je existence prvního žalovaného jako právnické osoby.
7. K námitce žalobce, že k pokynu společnosti AFIA PROINVEST s. r. o. (dále jen „zajištěný věřitel A“) k prodeji nemovitostí mimo dražbu neudělili souhlas ostatní zajištění věřitelé, insolvenční soud uvádí, že vzhledem k ustanovení §167 odst. 3 insolvenčního zákona nebyly tyto souhlasy potřebné. Z dokazování (totiž) vyplynulo, že hodnota zajištění byla nižší nežli výše zajištěné pohledávky zajištěného věřitele s prvním pořadím (zajištěného věřitele A). Pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se považují v plném rozsahu za nezajištěné.
8. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2021, č. j. 39 ICm 3458/2018, 103 VSPH 730/2020-557 (KSCB 27 INS 18939/2013), ve znění (opravného) usnesení téhož soudu ze dne 1. dubna 2022, č. j. 39 ICm 3458/2018, 103 VSPH 730/2020-574 (KSCB 27 INS 18939/2013):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení §7, §167, §230, §286, §289 a §293 insolvenčního zákona, z ustanovení §560, §561, §1099, §2079 a §2128 odst. 1 o. z. a z ustanovení §17 odst. 1 a §18 odst. 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálního zákona) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
10. Námitka, že ve věci v prvním stupni rozhodoval podjatý soudce, není důvodná.
11. Jedním ze způsobů zpeněžení majetkové podstaty je prodej mimo dražbu. Ten je podmíněn souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu, jenž může stanovit podmínky prodeje. Cílem této koncepce je podstatným způsobem korigovat možnou manipulaci s kupní cenou a s výběrem vhodného kupce (obecně se má za to, že je především v zájmu věřitelů, aby bylo v co nejkratší době docíleno nejvýhodnějšího prodeje všech položek tvořících majetkovou podstatu dlužníka).
12. Podmínkou účinnosti (každé) smlouvy o prodeji mimo dražbu (nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova obchodního závodu) je souhlas insolvenčního soudu a věřitelského orgánu, jenž by měl být dán zásadně předem. Ustanovení §293 insolvenčního zákona pak vymezuje postup při zpeněžení té části majetkové podstaty, která slouží k zajištění pohledávky (dle pokynů zajištěných věřitelů). Majetek sloužící k zajištění rovněž lze zpeněžit prodejem mimo dražbu, přičemž zajištěný věřitel ovlivňuje svými pokyny především výběr způsobu zpeněžení a konkrétní postup insolvenčního správce při zpeněžení (např. výběr realitní kanceláře, inzerce, organizace výběrového řízení, kupce apod.). Chybí-li pokyn zajištěného věřitele (je-li pokyn zajištěného věřitele odmítnut), má se postupovat podle §286 odst. 2 a §289 odst. 1 insolvenčního zákona.
13. Nejvyšší soud uvedl v „rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 47/2015“ [správně jde o usnesení ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2018, pod číslem 105, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, a to aniž by docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen celý čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění a k dosažení tohoto cíle upravuje insolvenční zákon zajištěným věřitelům oprávnění udělovat pokyny ke zpeněžení zajištění.
14. Ustanovení §293 insolvenčního zákona je koncipováno tak, aby insolvenční správce postupoval pouze ve spolupráci se zajištěným věřitelem, případně insolvenčním soudem, přičemž ingerence ostatních věřitelů je vyloučena, neboť jejich práva a společný zájem hájí právě insolvenční správce (§36 odst. 1 insolvenčního zákona). Ten odpovídá za ocenění předmětu zajištění, včetně volby znalce a zhodnocení znaleckých závěrů, stejně jako za (ne)odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů.
15. Podle §289 odst. 2 věty první insolvenčního zákona lze při prodeji mimo dražbu (také) stanovit kupní cenu pod cenu odhadní, přičemž je rozhodný pouze pokyn zajištěného věřitele (není-li insolvenčním správcem odmítnut).
16. Z označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu a z ustanovení §167 insolvenčního zákona zároveň plyne, že tam, kde je výtěžek zpeněžení nižší než pohledávka zajištěného věřitele uspokojovaného v prvním pořadí, není zapotřebí souhlasu ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje z téhož předmětu zajištění.
17. K námitce žalobce, že insolvenční soud zanedbal dohled nad insolvenčním řízením při zpeněžování předmětu zajištění, odvolací soud uvádí, že při zpeněžení zajištění byly splněny zákonem stanovené předpoklady (pokyn ke zpeněžení udělil zajištěný věřitel s prvním pořadím a výtěžek zpeněžení zajištění (909.881,14 Kč) nepokryje ani zjištěnou zajištěnou pohledávku tohoto věřitele (ve výši 2.110.422,87 Kč). V rozsahu, v němž z výtěžku zpeněžení zajištění nebyla uspokojena pohledávka zajištěného věřitele s prvním pořadím, se tento věřitel pokládá za věřitele nezajištěného, stejně jako ostatní zajištění věřitelé se zajištěnými pohledávkami horšího pořadí. Insolvenční soud proto správně nevyžadoval souhlas ostatních zajištěných věřitelů s pokynem zajištěného věřitele A a se zpeněžením nemovitostí prodejem mimo dražbu.
18. K vlastní platnosti kupní smlouvy odvolací soud uvádí, že předpokladem převodu nemovité věci je platná a účinná smlouva v písemné formě (§560 o. z.) opatřená podpisy na téže listině (§561 o. z.). Platná smlouva vyvolává pouze obligačně právní závazky; bez zápisu do veřejného seznamu nemá věcněprávní účinky; blíže „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 451/2018“ (správně jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 451/2018). Zápis (do veřejného seznamu) plní funkci publicity vůči třetím osobám; proto také není třeba předání předmětu převodu.
19. Soud vychází (po povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí) z nového vlastnického stavu, ledaže je vkladová listina neplatná nebo neúčinná, anebo pokud vůbec chybí. Zamítne-li katastrální úřad návrh na vklad (vlastnického práva), lze proti jeho rozhodnutí podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu (§18 odst. 5 katastrálního zákona). Jestliže soud žalobě vyhoví, nahradí rozhodnutí katastrálního úřadu svým rozsudkem. Soud však v tomto rámci zkoumá pouze ta hlediska, která by zkoumal i katastrální úřad ve smyslu §17 odst. 1 katastrálního zákona, nikoliv tedy např. platnost převodní smlouvy; blíže srov. „rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4981/2016 (správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017,
sp. zn. 21 Cdo 4981/2016).
20. K námitce žalobce, že insolvenční soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť odmítl provést důkaz spisy katastrálního úřadu, odvolací soud uvádí, že není sporu o tom, že katastrální úřad zapsal kupující (druhého žalovaného a třetí žalovanou) do katastru nemovitostí jako vlastníky nemovitostí a rozhodnutí katastrálního úřadu o provedeném vkladu do katastru nemovitostí není přezkoumatelné (ve smyslu §18 katastrálního zákona). V tomto řízení tak lze zkoumat pouze platnost kupní smlouvy, nikoli otázky související s vkladovým řízením, jejichž posouzení není určující pro platnost kupní smlouvy. Insolvenční soud proto postupoval správně, odmítl-li provést důkaz obsahem spisů o vkladových řízeních.
21. Kupní smlouva obsahuje řádné označení prodávajícího i kupujícího, řádné označení předmětu prodeje (pozemků a podílu dlužníka k rozestavěné stavbě), sjednanou cenu prodeje (1.057.800 Kč), jejíž výše je odvozena ze závěrů znaleckého posudku a způsob zaplacení kupní ceny a je řádně podepsána jak prodávajícím i kupujícími. Kupní smlouva byla též uzavřena v souladu s pokynem zajištěného věřitele A. Tyto skutečnosti představují základní náležitosti kupní smlouvy a splnění předpokladů pro zpeněžení zajištění.
22. Kupní smlouva dále obsahuje prohlášení smluvních stran o zániku zástavního práva a dalších omezení uvedených na listu vlastnictví č. 2561 v souladu s §285 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Toto ujednání však nemá žádný význam pro posouzení platnosti kupní smlouvy samotné.
23. Pro rozhodnutí o platnosti kupní smlouvy je určující pouze to, zda byla uzavřena v souladu s pokynem zajištěného věřitele A a zda má předepsanou formu a zákonné náležitosti.
24. Bez významu pro posouzení platnosti kupní smlouvy je odvolací argumentace žalobce ohledně práv uplatňovaných P. F. (dále jen „P. F.“) k části pozemku č. 2 o výměře 40 m 2 (dále též jen „pozemek č. 3“).
II. Dovolání a vyjádření k němu
25. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolacím soudem „neřešené“ právní otázky identifikuje dovolatel v dovolání nesouhlasnou oponenturou s dále označenými závěry napadeného rozhodnutí, konkrétně:
[1] Nesouhlasem se závěrem insolvenčního soudu (aprobovaným odvolacím soudem), že vzhledem k zániku jeho dispozičních práv k majetkové podstatě se jej již netýkala neplatnost kupní smlouvy.
[2] Námitkou, že je-li správný závěr (odvolacího soudu), že v tomto řízení lze přezkoumávat pouze platnost kupní smlouvy, nikoliv otázky související s vkladovým řízením, jejichž posouzení není určující pro platnost kupní smlouvy, pak je ustanovení §289 odst. 3 insolvenčního zákona zřejmě v rozporu s ústavním pořádkem a je namístě je zrušit.
[3] Námitkou, že právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, provedeného k 16. srpnu 2018 na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, uzavřené mezi prvním žalovaným a V. M. (dále jen „V. M.“) dne 11. srpna 2018, zanikla rozestavěná stavba jako věc v právním smyslu, jelikož se stala (musela stát) součástí pozemku č. 1, takže kupní smlouvou nebylo možné nakládat s neexistující věcí (podílem dlužníka k neexistující rozestavěné stavbě) a vkladem nebylo možné navázat na nicotné zápisy v katastru nemovitostí.
[4] Námitkou, že zákonnými náležitostmi kupní smlouvy nemohou být „právní vady“, tj. zástavní práva váznoucí na již právně neexistující věci.
[5] Námitkou, že zástava je dělitelná, tzn. že nikoli zástava je nedělitelná, avšak zástavní právo je nedělitelné.
[6] Otázkou, jak mohl být sepsán do jeho majetkové podstaty spoluvlastnický podíl k rozestavěné budově, tedy k právně neexistující věci.
26. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
27. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel nad rámec výhrad, jež projevil při označování otázek, následovně:
K otázce č. [1] a [2] (K tomu, zda se neplatnost kupní smlouvy dovolatele týkala a k mezím přezkumu kupní smlouvy ve vazbě na vkladové řízení)
28. Dovolatel nechápe, proč vlastně je v právním řádu zakotveno ustanovení §289 odst. 3 insolvenčního zákona, jestliže podle závěru insolvenčního soudu se jej nemá týkat neplatnost kupní smlouvy (pro zánik dispozičních práv k majetkové podstatě). Míní též, že spisy o vkladových řízeních, jimiž navrhl provést důkaz, lze přezkoumat zákonné náležitosti kupní smlouvy, konkrétně otázku, zda zákonné označení nemovitostí, jichž se týká zapisované právo, je v souladu s kogentním ustanovením §8 katastrálního zákona, z čehož lze posléze odvodit, zda příslušná osoba nabyla věcné právo v dobré víře.
K otázce č. [3] až [5] (K zániku rozestavěné stavby coby věci v právním smyslu, k návaznosti zápisů v katastru nemovitostí a zákonným náležitostem kupní smlouvy a k nedělitelnosti zástavního práva)
29. Na právně neexistující nemovité věci protiprávně zapsané ve veřejném seznamu (v této věci na rozestavěnou budovu, která se stala součástí pozemku č. 1) nelze navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navazovat dalšími zápisy v katastru nemovitostí. Stejně tak mohou soudy přezkoumat, zda zástavní práva, která již neváznou na právně neexistující nemovité věci (rozestavěné budově, která se stala součástí pozemku č. 1), byla rozpůlena (což má dovolatel za nepřípustné, jelikož zákonnými náležitostmi kupní smlouvy již z principu nemohou být zástavní práva, která neváznou na již právně neexistující věci). Nejsou-li nemovitosti taxativně vymezené ustanovením §8 katastrálního zákona ve vkladové listině (kupní smlouvě) řádně označeny „zákonnými náležitostmi“, tzn. údaji z katastru nemovitostí, pak nelze vyhovět návrhu na vklad.
30. Argumentace právy P. F. k pozemku č. 3 (coby části pozemku č. 2) měla v dané věci význam právě proto, že podle žaloby, kterou P. F. podala u Okresního soudu v Kolíně (dále jen „okresní soud“), by jmenovaná měla být vlastnicí části pozemku č. 2 (pozemku č. 3) z titulu mimořádného vydržení. Skutečnost, že P. F. posléze vzala žalobu v oné věci (sp. zn. 18 C 299/2019) zpět, nemá význam, avšak vzhledem ke koncentraci řízení v této věci lze uplatnit nedostatek závazného skutečného geometrického určení nemovitosti (pozemku č. 2) v kupní smlouvě toliko žalobou na obnovu řízení.
K otázce č. [6] (K soupisu majetkové podstaty)
31. Spoluvlastnický podíl k právně neexistující věci nelze ani sepsat do majetkové podstaty.
III. Přípustnost dovolání
32. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
33. V průběhu dovolacího řízení (k 15. červenci 2022) první žalovaný změnil obchodní firmu (na AKZ insolvence v. o. s.), což se promítlo v jeho označení v záhlaví tohoto rozsudku.
34. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání; to může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.
35. Přesto, že dovolatel je zastoupen advokátkou, je dovolání strukturováno popisně a chaoticky, což se projevuje i v tom, že problematika předestíraná dovolatelem Nejvyššímu soudu k řešení jako neřešené „otázky“ podobu „otázek“ (v tom smyslu, jak tento pojem chápe jazyk český) ani nemá (s výjimkou otázky č. 6). Zabývat se přípustností takto formulovaných „otázek“ samostatně (jednotlivě) tudíž valného smyslu nemá. Z toho, co je v dovolání v souhrnu obsaženo, však lze s jistými obtížemi vygenerovat k zodpovězení (právní) otázku, zda dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 11. srpna 2018 mohla mít vliv na platnost kupní smlouvy z 24. srpna 2018 a na platnost zajištění váznoucího na převáděných věcech. K zodpovězení této otázky (dovolacím soudem v dotčených souvislostech neřešené) shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným.
IV. Důvodnost dovolání
36. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval nejprve tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
37. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
38. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím tvrzení o vadách řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř.
39. Pro právní posouzení věci jsou v návaznosti na obsah insolvenčního spisu (srov. ve vazbě na ustanovení §160 odst. 1 insolvenčního zákona výklad podaný ke skutečnostem, které vyšly najevo v průběhu incidenčního sporu, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 86/2020, uveřejněném pod číslem 30/2023 Sb. rozh. obč.) rozhodná následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):
40. Usnesením ze dne 13. listopadu 2015, č. j. KSCB 27 INS 18939/2013-A-49 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil prvního žalovaného.
41. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2016, č. j. KSCB 27 INS 18939/2013, 3 VSPH 248/2016-A-77 (které nabylo právní moci dne 3. června 2016, kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. listopadu 2015.
42. V době do 11. srpna 2018 byli dlužník a V. M. rovnodílnými podílovými spoluvlastníky rozestavěné stavby; dlužník byl dále výlučným vlastníkem pozemků.
43. Insolvenční správce dlužníka sepsal (5. února 2016, B-7) do majetkové podstaty dlužníka jako majetek dlužníka podíl dlužníka k rozestavěné stavbě a pozemky.
44. Zajištěný věřitel A přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka úvěrovou pohledávku vzešlou ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 23. září 2002, uzavřené mezi jeho právním předchůdcem [Hypoteční bankou, a. s. (dále jen „banka“)] a dlužníkem (dále jen „úvěrová smlouva“) v celkové výši 2.110.422,87 Kč, sestávající z jistiny ve výši 1.069.240,16 Kč (splatné 9. srpna 2009), a z příslušenství ve výši 1.041.182,71 Kč představovaného úroky, úroky z prodlení a poplatky. Pohledávku přihlásil jako zajištěnou zástavním právem váznoucím na pozemcích a na (celé) rozestavěné stavbě na základě zástavní smlouvy ze dne 23. září 2002, uzavřené mezi bankou (jako zástavním věřitelem) a dlužníkem (jako zástavcem a zástavním dlužníkem).
45. Při přezkumném jednání, jež se konalo 15. února 2016 (B-10), byla pohledávka zajištěného věřitele A v plném rozsahu zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění.
46. Při stejném přezkumném jednání byly (mimo jiné) zjištěny také:
[1] pohledávka věřitele č. 7 (České správy sociálního zabezpečení) zajištěná ve výši 29.730 Kč soudcovským zástavním právem zřízeným usnesením okresního soudu ze dne 7. února 2011, č. j. 9 E 5/2011-24, které nabylo právní moci 25. května 2011, váznoucím na pozemcích a na podílu dlužníka k rozestavěné stavbě,
[2] pohledávka věřitele č. 7 zajištěná ve výši 5.233 Kč soudcovským zástavním právem zřízeným usnesením okresního soudu ze dne 16. září 2011, č. j. 9 E 99/2011-17, které nabylo právní moci 19. října 2011, váznoucím na pozemcích a na podílu dlužníka k rozestavěné stavbě,
[3] pohledávka věřitele č. 12 (Raiffeisenbank a. s.) zajištěná ve výši 168.675,13 Kč exekutorským zástavním právem zřízeným exekučním příkazem Exekutorského úřadu Klatovy ze dne 3. prosince 2010, váznoucím na pozemcích a na podílu dlužníka k rozestavěné stavbě.
47. Insolvenční správce dlužníka (jako prodávající) uzavřel se druhým žalovaným a třetí žalovanou (jako kupujícími) dne 24. srpna 2018 kupní smlouvu, kterou na kupující převedl vlastnické právo dlužníka k pozemkům a podílu dlužníka k rozestavěné stavbě za dohodnutou kupní cenu v celkové výši 1.057.800 Kč.
48. Článek 1.2. kupní smlouvy obsahuje prohlášení prodávajícího, že rozestavěná budova stojící na pozemku č. 1 se dosud nachází v (rovnodílném) podílovém spoluvlastnictví dlužníka a V. M., přičemž kupující tamtéž výslovně berou na vědomí, že „co do druhé poloviny“ (vlastněné V. M.) uzavřel prodávající s V. M. dne 11. srpna 2018 dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, podle které se výlučným vlastníkem ideální poloviny rozestavěné stavby dosud vlastněné V. M. (dále jen „podíl V. M. k rozestavěné stavbě“) stal dlužník a tuto nemovitou věc sepsal prodávající do majetkové podstaty 15. srpna 2018, přičemž vkladové řízení podle oné dohody bylo zahájeno 16. srpna 2018.
49. Insolvenční správce dlužníka sepsal 15. srpna 2018 do majetkové podstaty dlužníka podíl V. M. k rozestavěné stavbě jako vlastnictví dlužníka nabyté (získané) dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 11. srpna 2018.
50. Článek 3.1. kupní smlouvy obsahuje prohlášení prodávajícího, že závazky a omezení vlastnického práva váznoucí na předmětu kupní smlouvy (podrobně rozepsané na str. 5 až 18 kupní smlouvy, včetně smluvního zástavního práva ve prospěch zajištěného věřitele A, označeného na str. 6 kupní smlouvy) zpeněžením (prodejem) zaniknou „v souladu s §285 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona“.
51. Vklad vlastnického práva dlužníka do katastru nemovitostí k podílu V. M. k rozestavěné stavbě na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví povolil katastrální úřad 3. října 2018, s právními účinky vkladu k 16. srpnu 2018 (č. l. 231 spisu).
52. Vklad vlastnického práva kupujících do katastru nemovitostí k podílu dlužníka k rozestavěné stavbě a k pozemkům na základě kupní smlouvy povolil katastrální úřad 3. října 2018, s právními účinky vkladu k 28. srpnu 2018 (č. l. 231 spisu).
53. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, katastrálního zákona, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“), a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:
§285 (insolvenčního zákona)
(1) Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku,
a/ účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů,
b/ ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle §284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu, není-li dále stanoveno jinak.
(…)
(4) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zpeněžením majetkové podstaty v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, nezanikají služebnosti a reálná břemena, s výjimkou těch, které jsou v insolvenčním řízení neúčinné.
§18 (katastrálního zákona)
(…)
(4) Proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem.
(…)
§153 (obč. zák.)
(…)
(3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).
§156 (obč. zák.)
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy ( §552 ) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona.
(…)
§583 (o. z.)
Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.
§586 (o. z.)
(1) Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
(2) Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.
§1105 (o. z.)
Převod vlastnického práva k nemovité věci
Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.
§1121 (o. z.)
Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.
§1141 (o. z.)
(1) Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.
(…)
§1149 (o. z.)
(…)
(2) Při vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci zapsané do veřejného seznamu vznikají nová vlastnická práva zápisem do tohoto veřejného seznamu.
§3055 (o. z.)
(1) Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku
nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.
(…)
§3058 (o. z.)
(1) Stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.
(…)
§3060 (o. z.)
Zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje.
54. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné platí citovaná ustanovení insolvenčního zákona a katastrálního zákona beze změn od rozhodnutí o úpadku dlužníka
(13. listopadu 2015). Ustanovení §153 odst. 3 a §156 odst. 1 obč. zák. platila v citované podobě (pro věc opět rozhodné) v době uzavření zástavní smlouvy a do 1. ledna 2014, kdy byl zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, nedoznalo změn. Citovaná (pro věc rozhodná) ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí beze změny od 1. ledna 2014.
55. K rozhodnému znění použitelných právních předpisů zbývá dodat, že vzhledem k době rozhodnutí o úpadku dlužníka se pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka a pro spory jím vyvolané uplatní i v době od 1. června 2019 ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony].
56. Ve shora ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:
57. Při vzniku vlastnického práva k nemovitým věcem evidovaným v katastru nemovitostí [který je ohledně nemovitých věcí veřejným seznamem (§1 odst. 1 katastrálního zákona)] na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitých věcí (zde kupní smlouva i dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí; srov. pro kupní smlouvu §1105 o. z. a pro dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví §1149 odst. 2 o. z.
58. Rozestavěná stavba existovala jako samostatná věc v právním smyslu již před 1. lednem 2014 a až do doby, než nastaly převodní účinky dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (z 11. srpna 2018), se nacházela v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví dlužníka a V. M. (srov. i §1121 o. z.). Uzavřením dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (11. srpna 2018) nastaly její obligační účinky (zavazovala smluvní strany chovat se dohodnutým způsobem), převodní účinek [účinek spočívající v tom, že dlužník se na základě této dohody stal (rovněž) vlastníkem podílu V. M. k rozestavěné stavbě (a tedy výlučným vlastníkem rozestavěné stavby)] však nastal až 16. srpna 2018 (kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k podílu V. M. k rozestavěné stavbě ve prospěch dlužníka do katastru nemovitostí). Odtud se podává, že 15. srpna 2018, kdy insolvenční správce dlužníka sepsal podíl V. M. k rozestavěné stavbě do majetkové podstaty dlužníka (srov. odstavec 49. shora), tento podíl jako věc v právním smyslu stále existoval a tato dovolací námitka dlužníka není opodstatněná (byť šlo vzhledem k chybějícím převodním účinkům o soupis předčasný).
59. Je rovněž zřejmé, že v době uzavření kupní smlouvy (24. srpna 2018) ještě nebylo rozhodnuto o vkladu vlastnického práva k podílu V. M. k rozestavěné stavbě ve prospěch dlužníka do katastru nemovitostí [byť právní účinky vkladu nastaly zpětně k 16. srpnu 2018, rozhodnutí o povolení vkladu vydal katastrální úřad (až) 3. října 2018]. Předmět převodu (včetně práv na předmětu převodu váznoucích) tedy v kupní smlouvě ani nemohl být označen jinak než způsobem v kupní smlouvě uvedeným.
60. Ponechá-li Nejvyšší soud stranou chybu v psaní uvedenou v kupní smlouvě ohledně ustanovení insolvenčního zákona, podle kterého měly zaniknout označené „právní závady“ na předmětu převodu (ustanovení §285 odst. 1 „písm. a/“ místo správného „písm. b/“), lze případnou nesprávnost ujištění prodávajícího o zániku označených „právních závad“ poměřovat jen ustanoveními o omylu kupujícího, konkrétně ustanoveními §583 a §586 o. z. Případnou námitku neplatnosti kupní smlouvy pro takový omyl mají k dispozici pouze kupující (u kterých by takové ujištění mohlo vyvolat omyl). Dlužníku (dovolateli),
jenž coby osoba bez dispozičních oprávnění k majetkové podstatě (srov. §229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona a §246 odst. 1 insolvenčního zákona) nebyl smluvní stranou kupní smlouvy, taková námitka nepřísluší.
61. K namítanému zániku rozestavěné stavby coby věci v právním smyslu Nejvyšší soud především uvádí, že dovolatel se vskutku stal k 16. srpnu 2018 (kdy nastaly převodní účinky dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví z 11. srpna 2018) výlučným vlastníkem rozestavěné stavby a současně v té době (stále) byl i výlučným vlastníkem pozemku č. 1. V tom, že k 16. srpnu 2018 (proto) přestala rozestavěná stavba existovat jako samostatná věc v právním smyslu, se však dovolatel mýlí.
62. Rozestavěná stavba coby stavba spojená se zemí pevným základem, nebyla podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 součástí pozemku č. 1 a k tomu, aby se tak stalo (na základě ustanovení §3058 odst. 1 věty první o. z.) k 1. lednu 2014, bránila v době do 16. srpna 2018 především skutečnost, že rozestavěnou stavbu spoluvlastnila V. M. coby osoba, která nebyla vlastníkem pozemku č. 1 (srov. §3055 odst. 1 o. z.). Dovolatel nicméně přehlédl, že v téže době (a následně i v době od 16. srpna 2018) bránila tomu, aby nastaly účinky předjímané ustanovením §3058 odst. 1 věty první o. z., úprava obsažená v §3060 o. z.
63. Zástavní právo, jímž byl zatížen podíl dlužníka k rozestavěné stavbě (působící ve prospěch zajištěného věřitele A), vzniklo na základě písemné (zástavní) smlouvy v roce 2002 jako právo věcné (srov. i §156 odst. 1 obč. zák.). Nadto šlo o situaci, kdy pohledávka zajištěného věřitele A byla takto zajištěna zástavním právem váznoucím na několika samostatných zástavách (pozemky i rozestavěná stavba byly samostatnými nemovitými věcmi v právním smyslu), takže ve smyslu §153 odst. 3 obč. zák. šlo o tzv. vespolné zástavní právo. Jako takové zástavní právo stále trvalo (působilo)
i k 16. srpnu 2018.
64. Jestliže ovšem před 1. lednem 2014 vzniklo k zajištění pohledávky zástavního věřitele věcné vespolné zástavní právo k pozemku nacházejícímu se ve výlučném vlastnictví zástavního dlužníka a ke stavbě na pozemku stojící (coby věci nemovité) nacházející se v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví zástavního dlužníka a jeho manželky, pak povaha vespolného zástavního práva nebrání (nebude bránit) [podle §3060 o. z.] splynutí stavby s pozemkem v případě, že zástavní dlužník se stal v době od 1. ledna 2014 též výlučným vlastníkem stavby (§3058 odst. 1 věty první o. z.), jen tehdy, je-li zástavní věřitel povinen podle zástavní smlouvy zpeněžit současně pozemek i rozestavěnou stavbu na něm stojící; srov. v literatuře shodně např. dílo Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k §3060 o. z. (dále jen „Komentář“), s jehož závěry na dané téma se Nejvyšší soud ztotožňuje. Takový závazek (závazek zástavního věřitele zpeněžit současně pozemek i rozestavěnou stavbu na něm stojící) však ze zástavní smlouvy připojené k přihlášce pohledávky zajištěného věřitele A neplyne a dovolatel žádnou argumentaci ve prospěch uvedeného závěru též neuplatňuje.
65. Splynutí stavby (coby věci nemovité) s pozemkem, na kterém stojí, v případě, že zástavní dlužník se stal v době od 1. ledna 2014 též výlučným vlastníkem stavby (§3058 odst. 1 věty první o. z.), brání úprava obsažená v §3060 o. z. (podle přesvědčení Nejvyššího soudu) také tehdy, jsou-li pozemek i stavba zastaveny, přičemž zástavní práva zajišťující odlišné pohledávky různých zástavních věřitelů zatěžují pozemek a stavbu nestejnou měrou.
66. Jinak (obecněji) řečeno, jestliže před 1. lednem 2014 vzniklo k zajištění pohledávky zástavního věřitele jako první v pořadí věcné zástavní právo k pozemku nacházejícímu se ve výlučném vlastnictví zástavního dlužníka a ke stavbě na pozemku stojící (coby věci nemovité) nacházející se v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví zástavního dlužníka a jeho manželky, pak v situaci, kdy před 1. lednem 2014 vzniklo k zajištění jiné pohledávky dalšího zástavního věřitele další věcné zástavní právo váznoucí (jen) na onom pozemku a na podílu zástavního dlužníka k oné stavbě a kdy pozdější zástavní právo nevázlo na podílu dalšího spoluvlastníka stavby (manželky), povaha zástavního práva vylučovala, aby se stavba stala součástí pozemku proto, že zástavní dlužník se stal v době od 1. ledna 2014 též výlučným vlastníkem stavby (§3058 odst. 1 věta první o. z., §3060 o. z.). Srov. v literatuře obdobně [k situaci, kdy věcným zástavním právem je zatížen pouze pozemek a nikoli již stavba (nemovitá věc) na pozemku stojící, respektive k situaci, kdy pozemek i taková stavba jsou zastaveny, avšak každé ze zástavních práv zajišťuje jinou pohledávku] opět i Komentář.
67. O případ popisovaný v předchozím odstavci šlo i v této věci, jelikož pozemek, na kterém stála rozestavěná stavba, i ona rozestavěná stavba byly v době, ke které dovolatel prosazuje jejich splynutí proto, že se stal výlučným vlastníkem rozestavěné stavby i pozemku (16. srpna 2018), zatíženy zástavními právy k zajištění různých pohledávek různých zajištěných věřitelů (vedle pohledávky zajištěného věřitele A šlo též o pohledávky věřitele č. 7 a č. 12), přičemž zástavní práva zřízená ve prospěch věřitelů č. 7 a 12 vázla (na rozdíl od zástavního práva zajištěného věřitele A, které rozestavěnou stavbu zatěžovalo jako celek) jen na podílu dlužníka k rozestavěné stavbě.
68. V rovině uplatněného dovolacího důvodu tedy dovolání není opodstatněné.
69. Zbývá vypořádat se s námitkou dovolatele, že soudy (nesprávně) nevyhověly jeho návrhu na provedení důkazu spisy o vkladových řízeních. Ta z obsahového hlediska vystihuje tzv. jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad zkoumá dovolací soud u přípustného dovolání z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.).
70. Ustálenou judikaturou k výkladu ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (jež určuje, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede) je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 39/1999“), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu
(nálezy jsou dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu).
71. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné).
72. Potřebu provedení důkazu spisy o vkladových řízeních zakládal dovolatel na názoru, že rozestavěná stavba zanikla k 16. srpnu 2018 jako věc v právním smyslu, tedy na názoru shora vyvráceném. Již proto lze mít názor soudů, že šlo o důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné, za správný. Přiléhavý je též úsudek odvolacího soudu opírající se o ustanovení §18 odst. 4 katastrálního zákona. Určuje-li uvedené ustanovení, že proti rozhodnutí, kterým se povoluje vklad, není přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pak odtud také plyne, že i v tomto řízení jsou námitky založené na (tvrzených) vadách vkladových řízení v době před povolením vkladu právně bezcenné.
73. Nejvyšší soud též neměl důvod se zabývat dovolací argumentaci právy P. F. k pozemku č. 3; té totiž nepřisuzuje pro účely dovolání v této věci význam ani sám dovolatel (srov. reprodukci dovolání v odstavci 30. shora).
74. Dovolatelem namítanou vadou tedy řízení není postiženo. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti, se nepodávají ani ze spisu. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
75. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a u procesně úspěšných žalovaných nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu