ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.163.2023.1
KSLB 76 INS 22654/2011
76 ICm 3505/2022
sp. zn. 29 ICdo 163/2023-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. J. , zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti žalovaným 1) V. V. , 2) M. P. , a 3) KOPPA, v. o. s , se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25 42 85 78, jako insolvenčnímu správci žalobce, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. 76 ICm 3505/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 22654/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2023, č. j. 76 ICm 3505/2022, 106 VSPH 231/2023 - 122 (KSLB 76 INS 22654/2011), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 2. března 2023, č. j. 76 ICm 3505/2022-22, odkazuje na ustanovení §43, §228 a §232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.“), a na ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), odmítl pro vady podání žalobce ze dne 26. prosince 2022 označené jako žaloba na obnovu řízení ve věci neplatnosti (označených) veřejných dražeb konaných 3. dubna 2019 a 5. října 2016.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 23. srpna 2023, č. j. 76 ICm 3505/2022, 106 VSPH 231/2023 - 122 (KSLB 76 INS 22654/2011), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud nepochybil, když (pro vady) odmítl podání žalobce (žalobu na obnovu řízení); ze samotného obsahu podání nelze dovodit, že by žalobce napadal rozhodnutí ve věci samé, neboť fakticky brojí proti způsobu zpeněžení majetkové podstaty veřejnou dražbou insolvenčním správcem (třetím žalovaným) a proti jeho procesním postupům v insolvenčním řízení žalobce. Taková tvrzení „daná do souvislosti“ s rozhodnutími insolvenčního soudu a odvolacího soudu však nejsou kvalifikovaným podáním žaloby na obnovu řízení.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu. K tomu viz např. v poměrech (jiných) incidenčních sporů v insolvenčním řízení téhož dlužníka usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2020, sen. zn. 29 ICdo 72/2020, ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 ICdo 62/2020, ze dne 30. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 11/2021, a ze dne 21. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 48/2022 a sen. zn. 29 ICdo 50/2022.
Dovolání (ač sepsáno advokátkou) se vyjadřuje v mezích tvrzeného porušení ústavnosti k řadě otázek, jen ne k řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, tj. k opodstatněnosti odmítnutí podání pro vady podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a z obsahu spisu neplyne, že by žalovaným v dovolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu