ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.165.2023.1
KSUL 92 INS 9591/2020
68 ICm 1343/2021
sp. zn. 29 ICdo 165/2023-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. D. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 92 INS 9591/2020, o žalobě pro zmatečnost podané dlužnicí proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. KSUL 92 INS 9591/2020, 3 VSPH 269/2021-B-45, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 ICm 1343/2021, o dovolání dlužnice zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, PSČ 412 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. června 2023, č. j. 68 ICm 1343/2021, 106 VSPH 872/2022-70 (KSUL 92 INS 9591/2020), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. října 2022, č. j. 68 ICm 1343/2021-46, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu pro zmatečnost podanou dlužnicí proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2021, č. j. KSUL 92 INS 9591/2020, 3 VSPH 269/2021-B-45.
2. Přitom uzavřel, že Vrchní soud v Praze tím, že bez nařízení jednání rozhodl (žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením) o odvolání dlužnice podaném proti usnesení ze dne 11. ledna 2021, č. j. KSUL 92 INS 9591/2020-B-25, jímž insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice samostatným usnesením vydaným postupem podle ustanovení §149 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neodňal dlužnici možnost jednat před soudem podle ustanovení §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Podle insolvenčního soudu usnesení insolvenčního soudu, kterým prohlásil na majetek dlužnice konkurs, není rozhodnutím ve věci samé a soud jej vydává bez nařízení jednání (insolvenční zákon nepředepisuje, aby soud o způsobu řešení úpadku dlužníka rozhodl při nařízení jednání), odvolací soud proto nemusí k rozhodnutí o odvolání proti takovému usnesení nařizovat jednání (§94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona).
3. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužnice potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. října 2022.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení §85, §94, §133 a §149 insolvenčního zákona – nejprve předeslal, že v souladu s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí je třeba považovat rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka za rozhodnutí ve věci samé (potud korigoval nesprávný závěr insolvenčního soudu). Ve shodě s insolvenčním soudem pak dospěl k závěru, že k vydání usnesení napadeného žalobou pro zmatečnost nebylo třeba nařizovat jednání, když insolvenční soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice v souladu se zákonnou úpravou bez nařízení jednání (insolvenční zákon nařízení jednání v tomto případě nevyžaduje).
5. Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
6. Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem [co do závěru, že usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníka (vydané podle §149 odst. 1 insolvenčního zákona) je rozhodnutím, jež se vydává bez nařízení jednání, tudíž k rozhodnutí o odvolání proti takovému usnesení není třeba v souladu s ustanovením §94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona nařizovat jednání] zcela odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněném pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 34/2014“).
7. Přitom závěry obsažené v R 34/2014, učiněné při výkladu insolvenčního zákonu ve znění účinném do 29. prosince 2011 (k nimž se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne 27. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 13/2014, v usnesení ze dne 15. prosince 2020, sen. zn. 29 NSČR 116/2020, nebo v usnesení ze dne 30. května 2022, sen. zn. 29 NSČR 44/2020, uveřejněném pod číslem 71/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), se prosadí i v dané věci, když ustanovení §94 insolvenčního zákona nedoznalo od 1. ledna 2008 (od nabytí účinnosti insolvenčního zákona) žádných změn.
8. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba pro zmatečnost je stále mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení, takže i na náklady účastníků řízení o takové žalobě se vztahuje pravidlo obsažené v §170 písm. f/ insolvenčního zákona . Výrok o nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení tudíž do rozhodnutí soudu o takové žalobě nepatří (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2012, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 112/2017, uveřejněné pod číslem 143/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu