ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.21.2023.1
KSPH 36 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 21/2023-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce A. E. H.H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, proti žalovaným 1/ České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2/ J. K. , se sídlem XY, o určení neplatnosti a neúčinnosti právních jednání, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice V. H. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. srpna 2022, č. j. 74 ICm XY, odmítl (částečně) žalobu, a to „v rozsahu určení“, že doplnění soupisu majetkové podstaty dlužnice provedené druhým žalovaným (J. K.) dne 11. dubna 2019, 20. května 2019, 12. června 2019, 3. září 2019, 25. září 2019, 11. února 2020 a 31. března 2020, jsou neúčinná vůči žalobci (A. E. H. H.).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tyto vady dovolání pokračovat.
4. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
5. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
6. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
7. V daném případě se dovolatel ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezil právě jen na citaci ustanovení §237 o. s. ř.
8. Nadto je dovolání vadné i pro nedostatek vymezení dovolacího důvodu. Rozhodnutí odvolacího soudu lze totiž v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod dovolání je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
9. Na žádném místě svého podání dovolatel nevymezil důvod dovolání způsobem požadovaným §241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
10. Pokud dovolatel namítá, že řízení je zatíženo vadou, protože ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, pak z ustanovení §237 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky vymezené v dovolání. Podle §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze dovolání podat z důvodu tzv. zmatečnostní vady, jestliže taková (tvrzená) vada sama nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlíží u (jinak) přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
11. O nákladech dovolacího řízení rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí, kterým se bude řízení končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 5. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu