ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.22.2023.1
KSPH 72 INS XY
75 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 22/2023-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph. D., advokátem, se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, PSČ 618 00, proti žalovaným 1/ JUDr. Petru Konečnému , se sídlem v Praze 4, Michelská 1240/72, PSČ 140 00, jako insolvenčnímu správci žalobce, zastoupenému JUDr. Kamilem Andree, advokátem, se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 22/43, PSČ 779 00, a 2/ AndCorp2013 AFS, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Holečkova 103/31, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24271390, zastoupenému Mgr. Ľubošem Fojtíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, PSČ 110 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2022, č. j. 75 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 72 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 13. října 2020, č. j. 75 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník M. M.) domáhal vůči žalovaným (1/ JUDr. Petru Konečnému, jako insolvenčnímu správci žalobce, a 2/ AndCorp2013 AFS, s. r. o.) určení, že smlouva o převodu podílu ve společnosti T., uzavřená dne 12. července 2019 mezi prvním žalovaným a druhým žalovaným (dále jen „smlouva o převodu podílu“) je neplatná (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 15.872 Kč (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 16.456 Kč (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na „Rc 57/2011“ [správně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, uveřejněný pod číslem 57/2011 Sb. rozh. obč. , který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že důvody neplatnosti kupní smlouvy tvrzené žalobcem nejsou právně významné, neboť nemohou samy o sobě ani v souhrnu způsobit neplatnost smlouvy o prodeji mimo dražbu dle ustanovení §289 odst. 3 insolvenčního zákona.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. října 2022, č. j. 75 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 72 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.228 Kč (třetí výrok).
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §286 odst. 1 písm. c/ a §289 insolvenčního zákona, jakož i z ustanovení §118a odst. 1 a §118b odst. 1 o. s. ř. a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 8/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 114/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 32/2019, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 99/2020 – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že okolnost, že si strany sjednaly (údajně) nízkou kupní cenu, nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, může však založit odpovědnost insolvenčního správce za zpeněžení majetku. Je-li prodej majetku za cenu nižší než odhadní podle zvláštní (insolvenční) úpravy platný, je zřejmé, že nemůže být jen z těchto důvodů současně neplatný pro rozpor s dobrými mravy. Napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu, přičemž žalobce nezpochybňoval, že jinak insolvenční správce dodržel při prodeji podílu podmínky stanovené insolvenčním soudem.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí není souladné judikaturou, o kterou se opírá, a že neexistuje relevantní judikatura dovolacího soudu, která by danou otázku řešila (jde o věc dovolacím soudem neřešenou). Konkrétně jde o následující otázku:
Zakládá „zcela enormní“ nepoměr mezi hodnotou a kupní cenou věci prodané insolvenčním správcem mimo dražbu neplatnost kupní smlouvy?
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Vadné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá v závěru, že neplatnost kupní smlouvy nezakládá sjednaná kupní cena [ která ale představuje laesio enormis, jež by dovolatel (kdyby nešlo o smlouvu uzavřenou insolvenčním správcem) mohl namítnout přímo ].
8. Vedle toho by patrně mohlo být účelné, kdyby Nejvyšší soud minimálně obiter dictum judikoval, že mimo dražbu by neměly být vůbec prodávány nemovité věci, případně jiné věci vyšší hodnoty.
9. Závěrem dovolatel cituje závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 21. října 2008, sp. zn. IV. ÚS 1735/07 [jde o nález uveřejněný pod číslem 177/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu ], a nálezu Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2021, sp. zn. IV. ÚS 2103/20, ke korektivu dobrých mravů.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním otevřené právní otázky je napadené rozhodnutí (oproti mínění dovolatele) souladné s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
12. Judikatura Nejvyššího soudu ke zpeněžování majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu je (totiž) ustálena v závěru, že podle §289 odst. 2 věty první insolvenčního zákona lze při prodeji mimo dražbu kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Srov. shodně již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2018, pod číslem 105, rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 8/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 17. srpna 2020, sp. zn. II. ÚS 1632/20), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 87/2018, a rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 99/2020.
13. Případná (ne)výhodnost takového prodeje může založit odpovědnost insolvenčního správce a zajištěného věřitele, avšak není významná pro posouzení platnosti kupní smlouvy. Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 8/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 87/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 99/2020, jakož i (dále) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. 29 Cdo 380/2020.
14. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaných nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu