ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.24.2022.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 24/2022-3756
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobkyně H. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, PSČ 470 01, proti žalovanému KOPPA, v. o. s. , se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci , se sídlem v Liberci, Pelhřimovská 541/16, PSČ 460 79, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. J. , narozeného XY, bytem XY, o dovolání žalobkyně a dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2020, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. února 2020, č. j. 76 ICm XY, nepřipustil vstup dlužníka (J. J.) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (H. J.).
2. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně a dlužníka usnesením ze dne 23. července 2020, č. j. 76 ICm XY, 103 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení §93 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a ustanovení §16 odst. 2, §210 odst. 1, §228, §229 odst. 3 písm. c/ a §225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu, že dlužník nemá (nemůže mít) právní zájem na výsledku řízení (úspěchu žalobkyně a vyloučení označených věcí ze soupisu jeho majetkové podstaty); jak dlužník „v odvolání potvrzuje“, jeho zájem je „zejména majetkový“. Nadto odvolací osud poukázal na povinnost dlužníka poskytovat v insolvenčním řízení insolvenčnímu správci všestrannou součinnost při zjišťování majetkové podstaty, takže „jakákoliv aktivita“ dlužníka má „směřovat“ k žalovanému (KOPPA, v. o. s., jako jeho insolvenčnímu správci) coby osobě s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobkyně a dlužník dne 8. září 2020 dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodu dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tyto vady dovolání pokračovat.
5. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014 (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
6. V R 4/2014 Nejvyšší soud ozřejmil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu i v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem jako nová vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
7. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
8. V daném případě se dovolatelé ohledně vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezili právě jen na citaci ustanovení §237 o. s. ř. (str. 7 dovolání).
9. Nadto je dovolání vadné i pro nedostatek vymezení dovolacího důvodu. Rozhodnutí odvolacího soudu lze totiž v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Důvod dovolání je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu a nesouhlas s jeho rozhodnutím v tomto ohledu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013).
10. Mimořádně rozsáhlé dovolání čítá 248 stran (včetně fotografické dokumentace) a je nepřehledně strukturováno. Dovolatelé především podrobně komentují průběh insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, jakož i průběh vlastního incidenčního sporu, přičemž kritizují procesní postupy insolvenčního soudu a insolvenčního správce. Dále citují části odůvodnění různých rozhodnutí, proti nimž se vymezují, nebo k nimž se naopak přihlašují bez vazby na obsah napadeného usnesení odvolacího soudu (např. judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ohledně poučovací povinnosti soudů – str. 39-41 dovolání); své podání přitom prokládají různými invektivami a obviněními („duševní nesvéprávnost“ insolvenčního správce – str. 63; „soudkyně Rozsypalová lže“ – str. 81; „TRESTNÍ REPRESE SOUDCE S CÍLEM ZAKRÝT ČINNOST INSOLVENČNÍ MAFIE“ – str. 143 atd. atp.).
11. Jako celek je dovolání na hranici srozumitelnosti a s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu (týkajícího se nepřipuštění vedlejšího účastenství dlužníka na straně žalobce v poměrech incidenčního sporu o žalobě na vyloučení věcí z majetkové podstaty) nemá povětšinou žádnou souvislost; postavení vedlejšího účastníka v soudním řízení se dovolatelé souvisleji věnují pouze na str. 21-23 dovolání, kde toliko reprodukují obecná východiska nauky a judikatury o smyslu a účelu vedlejšího účastenství v civilním řízení (včetně řízení o odpůrčí žalobě), a to bez vymezení právní otázky řešené odvolacím soudem (tedy bez souvislosti s odůvodněním napadeného usnesení).
12. Nejvyšší soud tak shrnuje, že na žádném místě svého podání dovolatelé nevymezili důvod dovolání způsobem požadovaným §241a odst. 3 o. s. ř., tedy uvedením právního posouzení věci, které považují za nesprávné, a vyložením, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
13. Dovolatelé rovněž na mnoha místech dovolání namítají, že je řízení zatíženo vadami; z ustanovení §237 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. však vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky vymezené v dovolání. Podle §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. nelze dovolání podat z důvodu tzv. zmatečnostní vady, jestliže taková (tvrzená) vada sama nezahrnují podmínku existence právní otázky procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlíží pouze u (jinak) přípustného dovolání (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
14. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 8. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu