ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.37.2022.1
KSPH 60 INS 3494/2020
74 ICm 2820/2020
sp. zn. 29 ICdo 37/2022-103
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce BP Integralis Limited , se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo osoby 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému Insolvency Project v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové, Bieblova 1110/1b, PSČ 500 03, jako insolvenčnímu správci dlužnice M. K., zastoupenému Mgr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm 2820/2020, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. K., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 3494/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 74 ICm 2820/2020, 101 VSPH 649/2021-70 (KSPH 60 INS 3494/2020), takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 74 ICm 2820/2020, 101 VSPH 649/2021-70 (KSPH 60 INS 3494/2020), se mění takto:
1. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2021, č. j. 74 ICm 2820/2020-32, se mění tak, že se určuje, že pohledávka žalobce č. P9 přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice M. K. z titulu neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku je ve výši 135 046 Kč pohledávkou nepodřízenou.
2. Žádný z účastníku řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 15. června 2021, č. j. 74 ICm 2820/2020-32, zamítl žalobu, jíž se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovanému (Insolvency Project v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice M. K.) určení, že jeho pohledávka č. P9 za dlužnicí přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 60 INS 3494/2020 z titulu neuhrazené části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku je ve výši 135 046 Kč pohledávkou nepodřízenou (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud, cituje §192 odst. 1, §195 a §172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dospěl k závěru, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší a je množinou širší než pojem „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“. Kapitalizace a připočtení příslušenství k jistině pohledávky v průběhu smluvního vztahu nejsou podstatné pro posouzení výše její jistiny k okamžiku jejího vzniku ve smyslu §172 odst. 2 insolvenčního zákona. Bylo by tedy v rozporu jak s výslovným jazykovým zněním, tak s důvody a účelem §172 odst. 2 insolvenčního zákona stejně jako s jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku považoval insolvenční soud i tu část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací a následným přírůstkem příslušenství k původní jistině.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Odvolací soud, cituje §172 insolvenčního zákona a odůvodnění pozměňovacího návrhu č. 1190, k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období 2017-2021 jako tisk č. 71 na schůzi Poslanecké sněmovny dne 26. října 2018, dospěl ve shodě s insolvenčním soudem k závěru, že při zvažování podřízenosti pohledávky přihlášené za dlužníky v oddlužení představované (mimo jiné) úroky, úroky z prodlení či smluvní pokutou je nutno vzít v úvahu vždy tu výši jistiny, která zde byla ihned na počátku právního vztahu, z něhož vzešla. Okolnost, že se na podkladě smluvních ujednání stala v důsledku prodlení dlužníků (dlužnice a jejího manžela) s hrazením dohodnutých splátek splatnou celá neuhrazená jistina včetně veškerých dohodnutých úroků a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, přitom podle odvolacího soudu není z pohledu znění §172 odst. 2 insolvenčního zákona nikterak významná.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena (nebo „je řešena rozdílně od napadeného rozhodnutí“). Dovolatel formuluje následující otázku:
Je jistina vzniklá kapitalizací na základě smluvního ujednání účastníků závazkového vztahu před zjištěním úpadku dlužníka samostatnou jistinou, která nepodléhá podřazení pod §170 a 172 odst. 2 insolvenčního zákona?
6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Dovolatel má za to, že se odvolací soud v rámci své argumentace zcela vyhýbá úmyslu zákonodárce, neboť je zcela zřejmé, že oním úmyslem bylo postihnout pouze příslušenství (nikoliv jistinu), a to ještě tu část, která má „sankční povahu“, nebo představuje náklad vynaložený věřitelem. Poukazuje na to, že smluvená kapitalizace nemá (v daném případě) sankční povahu a nelze hovořit o příslušenství.
8. Podle dovolatele oba soudy mylně a nesprávně nepovažují spornou pohledávku za jistinu, ačkoliv jí je, přičemž na tuto část jistiny (představující kapitalizovaný úrok) aplikují §172 odst. 2 insolvenčního zákona. K tomu s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že v případě, že se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala (podle dohody účastníků smlouvy o půjčce nebo úvěru) pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky i s dohodnutými úroky z půjčky za celou dobu, po kterou měla být splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není namístě aplikace §170 písm. a/ insolvenčního zákona. Dovolatel míní, že kdyby se výklad §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona přiklonil k úvaze užívané insolvenčními správci, znamenalo by to zvýhodnění dlužníků neplnících si své povinnosti před smluvní stranou řádně plnící si své povinnosti a řádně splácející úvěr, což jistě nebylo cílem zákonodárce.
9. Žalovaný se ve vyjádření plně ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu. Je přesvědčen, že by za výši jistiny k okamžiku jejího vzniku měla být považována ta částka, kterou dlužník skutečně obdržel, a to bez ohledu na to, zda mezi stranami je ujednáno, že se nesplacený úrok stává součástí jistiny. Navrhuje dovolání zamítnout.
10. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním otevřené právní otázky je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání napadeného rozhodnutí).
11. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nemohl být zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
14. Pro danou věc je rozhodné následující ustanovení insolvenčního zákona ve znění, jež od zahájení insolvenčního řízení (od 11. února 2020), nedoznalo změn:
§172
(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v §170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.
(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy upokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního předpisu. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v §170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.
(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.
(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
15. V rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, již nelze onu novou „jistinu“ poměřovat pravidly vážícími se k oněm úrokům (k příslušenství) jednoduše proto, že takového příslušenství zde již není. Srov. dále obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 ICdo 36/2018, uveřejněný pod číslem 12/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 2454/2019, uveřejněný pod číslem 54/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Výkladem §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona se Nejvyšší soud poprvé zabýval v rozsudku ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 73/2020, uveřejněném pod číslem 38/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovodil, že úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, jsou ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku podřízenými pohledávkami ve smyslu označeného ustanovení i tehdy, jde-li o příslušenství nebo o smluvní pokutu vzešlé z prodlení s úhradou veřejnoprávní pohledávky, včetně pohledávky z titulu dluhu na pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Na druhé straně ovšem Nejvyšší soud při zdůraznění obecné zásady stálosti (konstantnosti) pojmosloví v právním předpisu (srov. v literatuře např. Knapp, V.: Teorie práva, 1. vydání, Praha, C. H. Beck 1995, str. 125, a v judikatuře např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 902/2012, uveřejněný pod číslem 19/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že pojmům obsaženým v §172 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona nelze dát jiný (širší) význam než ten, jenž stejným výrazům přiznával insolvenční zákon před účinností novely insolvenčního zákona, jejímž prostřednictvím se pravidlo v tomto ustanovení formulované stalo součástí insolvenčního zákona (šlo o zákon č. 31/2019 Sb.).
17. V rozsudku ze dne 15. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 74/2021, uveřejněném pod číslem 39/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k tomu Nejvyšší soud doplnil, že výčet podřízených pohledávek obsažený v §172 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona je výčtem taxativním.
18. Konečně v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021, uveřejněném pod číslem 40/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že vznikne-li v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, který se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době jejího vzniku. Samotná (další) jistina půjčky vzniklá kapitalizací smluvního úroku pak nepředstavuje ani smluvní pokutu, ani některé z příslušenství vypočtených v §172 odst. 2 insolvenčního zákona (nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
19. Šlo přitom o rozsudek, v němž se dovolací soud vypořádal s obdobnou dovolací argumentací uplatněnou v typově shodné věci [spor, ve kterém se totožný žalobce domáhal vůči insolvenčnímu správci jiného dlužníka určení pořadí (části) pohledávky vzniklé kapitalizací smluvního úroku ze smlouvy o půjčce obdobného znění]. K výše uvedeným závěrům se následně přihlásil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 111/2021.
20. S přihlédnutím k výše uvedenému je zřejmé, že v částce 135 046 Kč odpovídající části jistiny vzniklé kapitalizací smluvního úroku nejde o podřízenou pohledávku. Potud totiž nejde ani o smluvní pokutu, ani o některé z příslušenství v onom ustanovení vypočtených (nejde o úroky, o úroky z prodlení, nebo o poplatek z prodlení).
21. Dovolání je tedy důvodné. Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), u vědomí, že dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (§243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že žalobě o požadované určení vyhověl.
22. Výrok o nákladech řízení před soudy nižších stupňů, jakož i před dovolacím soudem, se opírá o §202 odst. 1 větu první insolvenčního zákona, když žalobce měl ve sporu úspěch, avšak ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
23. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu