ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.72.2023.1
KSPH 77 INS XY
75 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 72/2023-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně S. Š. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29 41 48 73, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. K., o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka D. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 77 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2023, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 77 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 25. října 2022, č. j. 75 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (S. Š.) domáhala určení, že její pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení dlužníka (D. K.) ve výši 169.184,35 (Kč) z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. června 2020, č. j. 3 C 13/2017-243, ve spojení s usnesením Krajského soud v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. 23 Co 237/2020-269, je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. února 2023, č. j. 75 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 77 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) z toho, že:
1) V řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 13/2017 se dlužník (jako tamní žalobce) domáhal vůči S. Š. (jako tamní žalované) zaplacení částky 4.250.000,- Kč. Rozsudkem ze dne 23. června 2020, č. j. 3 C 13/2017-243, Okresní soud v Berouně žalobu zamítl a uložil dlužníku zaplatit S. Š. na náhradě nákladů řízení částku 381.684,35 Kč; k odvolání dlužníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2020, č. j. 23 Co 237/2020-269, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že dlužníku uložil zaplatit jmenované na těchto nákladech částku 169.184,35 Kč. Na usnesení odvolacího soudu je vyznačena doložka, podle níž mělo toto usnesení nabýt právní moci dne 13. října 2020.
2) Dne 9. května 2017 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka; insolvenční soud usnesením ze dne 4. února 2020, č. j. KSPH 77 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.
3) Vyrozuměním ze dne 3. května 2022 žalobkyně uplatnila u žalovaného v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku za majetkovou podstatou představující náklady řízení přiznané výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2020; k výzvě insolvenčního soudu ze dne 19. května 2022, č. j. KSPH 77 INS XY, podala (včas) žalobu na určení pořadí pohledávky.
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení §168 odst. 2, §203, §263, §264 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
a) Řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 13/2017 bylo dnem 4. února 2020 přerušeno a bylo v něm možno pokračovat pouze na návrh oprávněné osoby.
b) Insolvenční správce dlužníka takový návrh nepodal a účastníkem řízení se (na místo dlužníka) nestal; pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení, která byla přiznána žalobkyni proti dlužníku (až) poté, kdy byl zjištěn jeho úpadek a prohlášen na jeho majetek konkurs, není pohledávkou za majetkovou podstatou.
c) V řízení o určení pořadí pohledávky uplatněné postupem podle ustanovení §203 insolvenčního zákona se insolvenční soud zabývá (bez zřetele k tomu, zda je spornou i existence nebo výše takové pohledávky) pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti pořadí pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právních otázek dosud (podle jejího názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězených a to, zda:
1) „Je součástí poučovací povinnosti soudu o procesních právech a povinnostech účastníků řízení, poučit účastníky řízení o tom, že jsou oprávněni podat odvolání proti rozsudku a pokračovat v řízení o něm, či zda je jiným rozhodnutím jiného soudu dotčena jejich procesní způsobilost a procesní subjektivita k podání řádného opravného prostředku a k jejich aktivní účasti v odvolacím řízení, a musí prve vyčkat, zda tohoto práva odvolání využije osoba k tomu za dlužníka jinak oprávněná na základě jiného právního předpisu“?
2) „Je oprávněnou osobou k podání odvolání ve smyslu ustanovení §264 odst. 2 insolvenčního zákona i dlužník v rámci řízení, které není přerušeno a ve kterém je pokračováno i po zjištění úpadku a po prohlášení konkursu na majetek dlužníka“?
3) „Lze považovat za návrh na pokračování v řízení i podání odvolání proti rozsudku ve věci o sporu o zaplacení, který byl vyhlášen přede dnem zjištění úpadku dlužníka a přede dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka?
Dovolatelka akcentuje, že odvolací soud nesplnil povinnost náležitě poučit účastníky řízení o jejich procesních právech ve smyslu ustanovení §5 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §264 odst. 2 insolvenčního zákona, čímž porušil právo účastníků řízení na spravedlivý proces, jakož i právo na rovnost před zákonem.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně, které mohlo být jen přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243 c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu (i) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu.
Přitom dovolatelkou formulované právní otázky, včetně vysloveného názoru, že odvolací soud nesplnil (označenou) poučovací povinnost (a porušil tak její právo na spravedlivý proces a právo na rovnost před zákonem), nijak nesouvisí s právním závěrem, na němž napadené rozhodnutí spočívá, a podle něhož uplatněná pohledávka z titulu nákladů řízení (založená usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2020) není pohledávkou za majetkovou podstatou.
Nadto platí, že před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení (před okamžikem vzniku nároku na náhradu nákladů řízení), nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vznikne-li pohledávka věřitele (účastníka občanského soudního řízení) vůči dlužníku z titulu náhrady nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku dlužníka (i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka), nejde jen proto o pohledávku za majetkovou podstatou. Srov. důvody usnesení ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněného pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Výčet pohledávek za majetkovou podstatou v ustanovení §168 odst. 2 insolvenčního zákona je výčtem taxativním; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 101/2020, uveřejněný pod číslem 22/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu