ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.73.2022.1
KSPH 68 INS 25472/2020
77 ICm 1084/2021
sp. zn. 29 ICdo 73/2022-70
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce BP Integralis Limited , se sídlem v Diagorou 4/11, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol. , se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26309157, jako insolvenčnímu správci dlužnice K. Z., zastoupenému Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 1084/2021 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice K. Z. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 25472/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), takto:
I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2021, č. j. 77 ICm 1084/2021-19, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 8. září 2021, č. j. 77 ICm 1084/2021-19, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovanému (VELEBA, MICHLOVSKÝ a spol., jako insolvenčnímu správci dlužnice K. Z.) určení, že jeho pohledávky za dlužnicí (K. Z.) č. P13-3 v rozsahu 8 683 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení a č. P13-4 v rozsahu 39 133 Kč z titulu smluvní pokuty jsou pohledávkami nepodřízenými.
[2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
[1] Právní předchůdce žalobce (1. faktorská s. r. o.) uzavřel dne 2. července 2008 v postavení věřitele s dlužnicí a panem M. O. smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníkům půjčku ve výši 190 000 Kč. V čl. IV. odst. 2 smlouvy o půjčce si strany ujednaly, že v případě prodlení s úhradou splátek se splatné a neuhrazené příslušenství stává součástí jistiny.
[2] Usnesením ze dne 17. prosince 2020, č. j. KSPH 68 INS 25472/2020-A-7, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem žalovaného (bod III. výroku) a povolil dlužnici oddlužení (bod IV. výroku).
[3] Usnesením ze dne 4. května 2021, č. j. KSPH 68 INS 25472/2020-B-11, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 6. května 2021, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu ze dne 31. března 2021 (B-7) [bod II. výroku] a oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku).
[4] Přihláškou pohledávky P13 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužnice (mimo jiné) tyto dílčí (vykonatelné) pohledávky:
a) dílčí pohledávku č. 3, přihlášenou jako nepodřízenou, sestávající z jistiny ve výši 71 588 Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o zákonný úrok z prodlení z částky 285 350 Kč od 3. listopadu 2011 do 1. dubna 2015 ve výši 75 529 Kč snížený o částku 3 941 Kč, a
b) dílčí pohledávku č. 4 sestávající z jistiny ve výši 180 218 Kč, přihlášenou v částce 141 085 Kč jako podřízenou; jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o zbylou část smluvní pokuty z prodlení s úhradou celé půjčky.
[5] Podle zprávy o přezkumu ze dne 31. března 2021 (B-7) byly dílčí pohledávky č. 3 a 4 zjištěny co do pravosti a výše, žalovaný však popřel pořadí pohledávek, maje za to, že dílčí pohledávka č. 3 je v částce 8 683 Kč podřízenou pohledávkou a nepodřízenou pohledávkou
ve zbylé částce 62 905 Kč a že dílčí pohledávka je v celé výši 180 218 Kč podřízenou pohledávkou. Žalovaný přitom vyšel z toho, že jako nepodřízenou nelze uplatnit částku vyšší než 190 000 Kč (výše pohledávky z titulu půjčky v době jejího vzniku).
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z odůvodnění pozměňovacího návrhu č. 1190, k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., který projednala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období 2017-2021 jako tisk č. 71 – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům:
4. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat způsobem prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou až v průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní jistině přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných úvěrových podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout proto, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo ke vzniku „kapitalizovaného“ (splatného) příslušenství.
5. Cílem vložení věty druhé do §172 odst. 2 insolvenčního zákona byla eliminace následků excesivního uplatňování některých akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím jistinu pohledávky v době jejího vzniku. Zákonodárce zmínil výslovně potřebu přijetí této právní úpravy u závazků staršího data vzniku, u kterých „sankční příslušenství“, jež svou výší výrazně převyšuje výši původní jistiny, deformuje uspokojení věřitelů.
6. Argumentace žalobce (a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2020, sen. zn. 101 VSPH 328/2020) založená na právních závěrech přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 48/2018 (dále jen „R 48/2018“), není případná, jelikož se netýká výkladu ustanovení §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona.
7. Bylo by v rozporu s jazykovým zněním a s důvody i účelem ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku byla považována i ta část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací s následným přírůstkem příslušenství k původní jistině.
8. Jelikož bylo prokázáno, že jistina předmětné pohledávky činila v době jejího vzniku 190 000 Kč (tato částka byla dlužnici vyplacena), je triviální závěr, že insolvenční správce postupoval správně, jestliže popřel pořadí dílčí pohledávky č. 3 v rozsahu 8 683 Kč a dílčí pohledávky č. 4 v rozsahu 39 133 Kč. Úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty v celkové výši 378 901 Kč uplatněné přihláškou P13 budou uspokojovány v souladu s ustanovením §172 odst. 2 insolvenčního zákona jako nepodřízené v rozsahu 190 000 Kč, ve zbývající části budou uspokojovány jako podřízené.
9. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §172 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozsudku k následujícím závěrům:
11. Odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění insolvenčního soudu, jež nezpochybňoval ani žalobce, a přitakal právním závěrům insolvenčního soudu. Zopakoval (ve shodě s insolvenčním soudem), že při zvažování podřízenosti pohledávky přihlášené za dlužníky v oddlužení představované (mimo jiné) úroky, úroky z prodlení či smluvní pokutou je třeba vzít v úvahu vždy tu výši jistiny, která zde byla na počátku právního vztahu, z něhož vzešla. Okolnost, že se na podkladě smluvních ujednání stala v důsledku prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek splatnou celá neuhrazená jistina včetně veškerých dohodnutých úroků a případných smluvních pokut a takto kapitalizované smluvní úroky či smluvní pokuty se staly součástí nesplacené jistiny, přitom není z pohledu §172 odst. 2 insolvenčního zákona významná.
12. Námitku žalobce, že se insolvenční soud ve svém rozhodnutí při výkladu ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona nezaměřil dostatečně na zjištění, jaký byl úmysl a záměr zákonodárce při přijímání novely tohoto ustanovení, shledal odvolací soud neopodstatněnou, jelikož insolvenční soud ve svém rozhodnutí objasnil, jak bylo řešené ustanovení včleněno do insolvenčního zákona a co je jeho účelem.
13. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o otázku, zda je jistina vzniklá kapitalizací na základě smluvního ujednání účastníků závazkového vztahu před zjištěním úpadku dlužníka samostatnou jistinou, která nepodléhá podřazení pod ustanovení §170 a §172 odst. 2 insolvenčního zákona.
14. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
15. Dovolatel poukazuje na to, že za jistinu je nutno považovat nikoliv jen částku, která byla předmětem smlouvy o půjčce, tedy částku 190 000 Kč, ale i kapitalizované úroky z půjčky ve výši 285 350 Kč; k jejich kapitalizaci došlo na základě smluvního ujednání, přirostly k původní jistině a staly se její součástí. Jistina tak v době svého vzniku činila 475 350 Kč.
16. Dílčí pohledávku č. 2 přihlásil dovolatel do insolvenčního řízení jako samostatnou jistinu vzniklou kapitalizací a má za to, že přihlášená pohledávka neměla být považována za příslušenství nebo smluvní pokutu, ale za samostatnou jistinu. Odvolací soud se dále ve své argumentaci vyhýbá úmyslu zákonodárce postihnout pouze příslušenství (tedy nikoliv jistinu), a k tomu jen takové, které má sankční povahu, nebo „představuje“ (správně nepředstavuje) náklad vynaložený věřitelem. Jelikož kapitalizace smluvního úroku nemá v konkrétním případě sankční povahu a nejde o příslušenství pohledávky, shledává dovolatel posouzení věci odvolacím soudem nesprávným.
17. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně „v celém jeho rozsahu“, tedy i v části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, jakož i ve druhém výroku o nákladech řízení. Ve vztahu k těmto výrokům však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto v této části dovolání bez dalšího odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
19. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o věci samé, je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., když potud pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
20. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
23. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění, jež od zahájení insolvenčního řízení nedoznalo změn), a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“):
§172 (insolvenčního zákona)
(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v §170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.
(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvláštního právního předpisu. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v §170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku.
(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.
(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.
§488 (obč. zák.)
Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
24. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně výkladu ustanovení §172 odst. 2 insolvenčního zákona ustálena v následujících závěrech:
25. Spor o to, zda věřitelem přihlášená pohledávka (její část) je pohledávkou podřízenou, se v insolvenčním řízení řeší jako incidenční spor uvedený v §159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, konkrétně jako spor o pořadí pohledávky (§195 insolvenčního zákona). Přitom platí, že v incidenčním sporu o (jen) určení pořadí pohledávky se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda spornou je i existence nebo výše této pohledávky. Skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodu vzniku pohledávky, nebo důvodu jejího možného zániku, anebo důvodu, pro který se stala soudně nevymahatelnou, případně pro posouzení (určení) správné výše pohledávky, jsou vyhrazeny sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky; srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněný pod číslem 109/2020 Sb. rozh. obč.
26. V R 48/2018 Nejvyšší soud vysvětlil, že tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena, a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, již nelze onu novou „jistinu“ poměřovat pravidly vážícími se k oněm úrokům (k příslušenství) jednoduše proto, že takového příslušenství zde již není. Srov. dále obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 ICdo 36/2018, uveřejněný pod číslem 12/2021 Sb. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 2454/2019, uveřejněný pod číslem 54/2022 Sb. rozh. obč.
27. K otázce podřízenosti pohledávky ve smyslu §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona se Nejvyšší soud (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) vyjádřil v rozsudku ze dne 19. července 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021, uveřejněném pod číslem 40/2023 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 40/2023“). V něm především nesouhlasil s tím, že by slova „jistina přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“, použitá v ustanovení §172 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona, mohla být interpretována jako „okamžik vzniku původního závazkového vztahu“. Obsahová odlišnost pojmů „pohledávka“ a „závazkový vztah“ plyne přímo z dikce §488 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
28. Tamtéž dále uzavřel, že neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by pro účely posouzení, zda v (posuzované) části jde o pohledávku podřízenou ve smyslu ustanovení §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, měl být zákonný úrok z prodlení poměřován s jinou jistinou než s tou, k níž se onen zákonný úrok z prodlení váže. Jinak řečeno, jestliže v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vznikla vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době jejího vzniku.
29. K závěrům vysloveným v R 40/2023 se Nejvyšší soud následně přihlásil v rozsudku ze dne 18. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 111/2021, v usnesení ze dne 21. prosince 2022, sen. zn. 29 ICdo 124/2022, nebo v rozsudku ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 ICdo 41/2022.
30. Promítnuto do poměrů projednávané věci je právní posouzení věci soudy obou stupňů nesprávné co do závěru, že pro určení výše „jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“ ve smyslu ustanovení §172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona je určující výše jistiny, která zde byla ihned na počátku právního vztahu, z něhož vzešla.
31. Dovolání je tedy důvodné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud (opět včetně závislého výroku o nákladech řízení) i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
32. Právní názor Nejvyššího soudu je pro insolvenční a odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodne insolvenční soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu