ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.84.2023.1
MSPH 98 INS XY
206 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 84/2023-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně Z. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Branislavem Bučkem, jako hostujícím evropským advokátem, se sídlem v Bratislavě, Karpatská 13A, PSČ 811 05, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Robertem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze, Jeseniova 1151/55, PSČ 130 00, proti žalovanému 1) Ing. Lee Loudovi, Ph.D. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Arca Investments, a. s., v reštruktualizácii, zastoupenému JUDr. Tomášem Radou, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, a 2) Arca Investments, a. s., v reštruktualizácii , se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35975041, zastoupenému Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze, V Celnici 1034/6, PSČ 110 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 206 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci druhého žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2022, č. j. 206 ICm XY, 106 VSPH XY (MSPH 98 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupců.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. července 2022, č. j. 206 ICm XY, zastavil řízení, v němž se žalobkyně (Z. B.) domáhala vůči žalovaným (1/ Ing. Lee Loudovi, Ph.D., jako insolvenčnímu správci dlužníka Arca Investments, a. s., v reštruktualizácii, a 2/ dlužníku) určení pravosti a výše pohledávky přihlášené (v celkové výši 2.661.225,12 Kč) v insolvenčním řízení dlužníka vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS XY (bod I. výroku); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud – cituje ustanovení §4 odst. 1 písm. a/, §7 odst. 1, §9 odst. 1, 2 a odst. 4 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i blíže označenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – uzavřel, že insolvenční soud postupoval správně, když řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Žalobkyni vznikla poplatková povinnost podáním žaloby ( 16. listopadu 2021) a téhož dne nastala také splatnost soudního poplatku. Protože žalobkyně s oudní poplatek ke dni jeho splatnosti nezaplatila, vyzval ji insolvenční soud usnesením ze dne 11. května 2022, č. j. 206 ICm XY (doručeným žalobkyni k rukám zmocněnce pro doručování dne 30. května 2022), aby tak učinila dodatečně ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalobkyně soudní poplatek ani v této lhůtě nezaplatila.
4. Výhradu žalobkyně, podle níž měl insolvenční soud zvážit, zda zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebude žalobkyni odepřeno právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, měl odvolací soud za nedůvodnou. Potud zdůraznil, že p rávní úprava nepodmiňuje zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ničím jiným než splněním zákonem stanovených předpokladů a neposkytuje žádný prostor pro uvážení, zda je takový postup namístě. Pro posouzení věci je pak podle odvolacího soudu rovněž zcela bez významu okolnost, že po vydání odvoláním napadeného usnesení insolvenčního soudu žalobkyně soudní poplatek zaplatila.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) argumentem, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky procesního práva, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, neboť dosavadní judikatura nepamatuje na případy skutkově odpovídající poměrům projednávané věci. Dovolatelka p ožaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu ruší a řízení se nezastavuje.
6. Dovolatelka po Nejvyšším soudu požaduje, aby částečně překonal svoji judikaturu (z níž odvolací soud vycházel) a zaujal stanovisko, podle kterého v situaci, kdy žalobce zaplatí soudní poplatek opožděně, nemusí soud vždy rozhodnout o zastavení řízení podle zákona o soudních poplatcích. Nezastavovat řízení a pokračovat v něm by měl soud zejména v situaci, kdy bylo prodlení s úhradou soudního poplatku způsobeno (jako v posuzovaném případě) odůvodněnými okolnostmi (například trvalým pobytem žalobce v cizině, zastoupením žalobce slovenským advokátem a z toho plynoucí vyšší časovou náročností komunikace se žalobcem).
7. Podle dovolatelky bylo možné v daném řízení pokračovat navzdory nezaplacení soudního poplatku. Dovolatelku mohl insolvenční soud opětovně upomenout, aby soudní poplatek zaplatila. Rozhodnutí o zastavení řízení (s nímž jsou spojeny i hmotněprávní aspekty) zasahuje do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, neboť výsledek řízení o určení pravosti a výše pohledávky má význam i pro insolvenční řízení sesterské společnosti dlužníka Arca Capital Slovakia, a. s., které probíhá na Slovensku. Zastavil-li insolvenční soud řízení v situaci, kdy soudní poplatek již byl (byť opožděně) zaplacen, postupoval značně formalisticky. Lhůta k dodatečnému zaplacení soudního poplatku má navíc pouze pořádkovou povahu, soudu proto nic nebránilo v tom, aby v řízení pokračoval.
8. První žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. Zdůrazňuje, že dovolatelka se pokouší prostřednictvím mimořádného opravného prostředku zhojit vlastní procesní neopatrnost způsobenou nerespektováním výzvy soudu k úhradě soudního poplatku. Ústavní soud navíc již ve své rozhodovací praxi řešil případy, v nichž se poplatníci dopustili srovnatelného pochybení jako dovolatelka, ústavněprávní rozměr jejich argumentaci však nepřiznal.
9. Druhý žalovaný ve vyjádření rovněž navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Představa dovolatelky o nutnosti posuzovat každý případ nezaplacení soudního poplatku individuálně, podle něj odporuje principu právní jistoty účastníků řízení a narušuje zákonem o soudních poplatcích jasně stanovený a předvídatelný postup.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež mohlo být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
12. Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je při výkladu dovoláním předestřených otázek (týkajících se důsledků nesplnění poplatkové povinnosti účastníka řízení) ustálena v následujících závěrech:
[1] Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu. Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. března 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, uveřejněný pod č. 193/2021 Sb.
[2] Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh řádně splnil (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. května 2016, sp. zn. I. ÚS 1286/16, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 438/18). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu na zahájení řízení u soudu (§4 odst. 1 písm. a/ zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní. Žalobce (navrhovatel) tak má ve skutečnosti k dispozici dvě příležitosti, dva „pokusy“ k uhrazení soudního poplatku (srov. opět nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20).
[3] Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 76/2022“).
[4] Poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit (srov. opět R 76/2022).
[5] Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle §55 o. s. ř. procesní povahy (srov. bod 32 nálezu Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§55 věta druhá o. s. ř., §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle §9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. bod 9 usnesení Ústavního soudu ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020).
[6] Výjimku stanovenou v §9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích nelze uplatnit, jestliže účastník ve lhůtě určené soudem prvního stupně k zaplacení soudního poplatku uvedené okolnosti soudu nesdělil ani (v této lhůtě) nedoložil, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 2834/2019.
13. Důvod přikročit ke změně takto ustavených judikaturních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, Nejvyšší soud neshledává ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Jak správně uzavřely soudy nižších stupňů, soudní poplatek je splatný při podání žaloby (již k tomuto dni, tj. ke dni 16. listopadu 2021, tak měla dovolatelka soudní poplatek uhradit). Výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil insolvenční soud dovolatelce (jejímu zástupci prostřednictvím zmocněnce pro doručování) dne 30. května 2022, touto výzvou poskytl dovolatelce dalších 15 dnů pro zaplacení soudního poplatku (lhůta marně uplynula dne 14. června 2022). Dovolatelka tak měla více než půl roku, aby splatný soudní poplatek uhradila; jestliže tak neučinila, nemohl insolvenční soud postupovat jinak, než řízení zastavit podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit oběma žalovaným účelně vynaložené náklady řízení. Ty v dané věci u každého ze žalovaných sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání prvního žalovaného ze dne 16. prosince 2022 a druhého žalovaného ze dne 23. prosince 2022), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3.100 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, takže dle §11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu odpovídá polovině mimosmluvní odměny částka 1.550 Kč (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněného pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S připočtením paušální částky ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 388,50 Kč jde celkem o částku 2.238,50 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal každému ze žalovaných k tíži žalobkyně.
15. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 6. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu