ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.138.2022.1
KSUL 23 INS 15859/2017
sp. zn. 29 NSČR 138/2022-B-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. H. , vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 23 INS 15859/2017, o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, o dovolání věřitele č. 1 FINFIX a. s. , se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24822931, zastoupeného Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Moskevská 640/55, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017, 1 VSPH 795/2021-B-65, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 10. března 2021, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017-B-56, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužníka M. H. (jmt insol, v. o. s.) vydal zajištěnému věřiteli č. 1. (FINFIX a. s.) část výtěžku zpeněžení ve výroku označených nemovitostí ve výši 492 562,90 Kč (bod I. výroku), zajištěnému věřiteli č. 15 (Česká správa sociálního zabezpečení) část výtěžku ve výši 30 988 Kč (bod II. výroku), zajištěnému věřiteli č. 16 (Finanční úřad pro Ústecký kraj) část výtěžku ve výši 4 805 Kč (bod III. výroku), aby si insolvenční správce vyplatil odměnu ve výši 57 447,70 Kč včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty (bod IV. výroku), vyslovil souhlas s výší nákladů spojených se správou a zpeněžením nemovitostí (bod V. výroku) a uložil insolvenčnímu správci dlužníka vydat výtěžek zpeněžení a podat o tom písemnou zprávu (bod VI. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Věřitel č. 1 dne 7. srpna 2017 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku v celkové výši 1 335 222,78 Kč jako zajištěnou majetkem dlužníka tak, že
- dílčí pohledávka č. 1 ve výši 931 241,88 Kč je zajištěná pozemkem parc. č. XY, ostatní plocha, k. ú. XY, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 301/086/06/2/01 uzavřené dne 10. května 2006 mezi dlužníkem a (původním věřitelem) Raiffeisenbank a. s. k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy č. 301/086/06/1/01 ze dne 10. května 2006 uzavřené ve znění dodatku k úvěrové smlouvě ze dne 27. března 2007;
- dílčí pohledávka č. 2 ve výši 403 980,90 Kč je zajištěná pozemkem parc. č. XY, ostatní plocha, budovou (rozestavěnou) na pozemku parc. č. XY, pozemkem parc. č. XY a pozemkem parc. č. XY, k. ú. XY, na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 701/054/10/2/01 uzavřené dne 29. dubna 2010 mezi dlužníkem a (původním věřitelem) Raiffeisenbank a. s. k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy č. 701/054/10/1/01 ze dne 29. dubna 2010.
[2] Usnesením ze dne 22. května 2018, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017-A-33, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a ustanovil do funkce insolvenčního správce.
[3] Do soupisu majetkové podstaty dlužníka byly sepsány nemovité věci – pozemek parc. č. XY, ostatní plocha, rozestavěná stavba na pozemku parc. č. XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY, LV XY, k. ú. XY, Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY.
[4] Při přezkumu byla pohledávka věřitele č. 1 zjištěna v přihlášené výši jako nevykonatelná.
[5] Usnesením ze dne 21. listopadu 2018, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017-B-18, schválil insolvenční soud (mimo jiné) oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a usnesením ze dne 27. ledna 2020, č. j. KSUL 23 INS 15859/2017-B-39, insolvenční soud schválené oddlužení zrušil a prohlásil konkurs na majetek dlužníka s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.
[6] Dne 6. února 2020 byla insolvenčnímu soudu doručena žádost insolvenčního správce o udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům, přičemž podle znaleckého posudku č. 3942-221-19 ze dne 11. listopadu 2019 činí poměr ceny pozemků připadajících na uspokojení uplatněného zajištění ohledně pohledávky P1-1 na LV č. XY vůči celkové ceně nemovitosti 12,51 %, tj. 202 037 Kč, z toho výměře pozemku parc. č. XY odpovídá částka 89 332 Kč.
[7] Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům podal věřitel č. 1 námitky (B-46), v nichž uváděl, že v přihlášce pohledávky došlo k písařské chybě; i dílčí pohledávka č. 1 je totiž zajištěna stejnými nemovitostmi jako dílčí pohledávka č. 2.
3. Na takto ustaveném skutkovém základě insolvenční soud – cituje §201 odst. 1 a 2, §298 odst. 1 až 4 a odst. 7 a §299 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že námitky věřitele č. 1 nejsou důvodné. Přihláška má charakter žaloby a skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek umožňoval jeho individualizaci. Věřitel č. 1 řádně uplatnil přihláškou zajištění pohledávky. Již v roce 2010 přitom věřitel č. 1 (jeho právní předchůdce) věděl, že v roce 2006 došlo k rozdělení pozemku parc. č. XY (na tři pozemky), tuto okolnost však insolvenčnímu správci nesdělil ani do „přezkumného jednání“.
4. K námitce věřitele č. 1, že insolvenční správce jej měl vyzvat k doplnění přihlášky, insolvenční soud uvedl, že insolvenční správce nevěděl (nemohl vědět) o změně rozsahu zajištění, neboť takovou informaci neměl a uvedenou skutečnost nemohl zjistit z katastru nemovitostí. K dodatečnému doplnění přihlášky věřitele č. 1 ze dne 17. února 2020 (P1-4) nelze přihlížet, neboť bylo učiněno opožděně.
5. K odvolání věřitele č. 1 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
6. Odvolací soud zdůraznil, že věřitel není povinen pohledávku přihlásit jako zajištěnou, ani uplatnit zajištění v celém rozsahu, pokud tak však učiní, je jeho povinností v přihlášce označit druh zajištění. Označil-li věřitel č. 1 u dílčí pohledávky č. 1 konkrétní pozemek, byl tímto rozsahem zajištění pro účely přezkumu insolvenční správce vázán. Skutečnost, že k přihlášení pohledávky jako zajištěné jedním pozemkem došlo na základě opomenutí věřitele, ani skutečnost, že věřitel k přihlášce připojil list vlastnictví s vyznačeným zástavním právem váznoucím i na dalších nemovitých věcech, neměl odvolací soud za rozhodnou.
7. Odvolací soud přisvědčil argumentaci věřitele č. 1, že rozdělením pozemku (po vzniku zajištění) nedošlo k zániku (snížení rozsahu) zástavního práva na nově oddělených pozemcích. Dodal však, že bylo povinností věřitele zahrnout do přihlášky pohledávky všechny nemovité věci, které slouží k zajištění. Jestliže tak neučinil, nelze považovat přihlášku pohledávky za vadnou a nelze klást k tíži insolvenčnímu správci, že věřitele č. 1 nevyzval k doplnění přihlášky podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť z přihlášky vyplývá srozumitelně rozsah zajištění a pochybnost nemohlo vyvolat ani označení pozemku, když bylo uvedeno bez výměry.
8. Konečně k poukazu věřitele č. 1 na to, že insolvenční správce v průběhu zpeněžování akceptoval jeho pokyny jako věřitele s pohledávkami zajištěnými celým souborem nemovitostí, odvolací soud uvedl, že věřitel tyto pokyny vydával jako první zajištěný věřitel v pořadí bez rozlišení toho, zda soubor nemovitostí zajišťuje (jen) dílčí pohledávku č. 2 nebo (i) dílčí pohledávku č. 1.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 1 dovolání, jež má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek dovolacím soudem neřešených, a dále otázky, jež odvolací soud vyhodnotil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Ohledně přihlášky pohledávky zajištěného věřitele je judikatura Nejvyššího soudu ustálena následovně:
14. Insolvenční zákon vychází i u zajištěných věřitelů z toho, že žádný věřitel není nucen k výkonu práv, která vůči dlužníku získal před zahájením insolvenčního řízení, včetně práva požadovat uspokojení ze zajištění ve formě zástavního práva (požadovat uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy). Zástavní věřitel se tedy může rozhodnout, že právo na uspokojení ze zajištění neuplatní (nepřihlásí) v insolvenčním řízení vůbec, bez zřetele k tomu, že mu zástavní právo náleží (trvá) podle předpisů, podle kterých bylo zřízeno [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněné pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 112/2012“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 34/2016, uveřejněné pod číslem 90/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 150/2016, uveřejněné pod číslem 91/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
15. Zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, aniž se dovolal zajištění, se může dovolat zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) i později; musí tak ale učinit nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky. Přihlášení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění tedy může mít i v tomto ohledu „samostatný“ právní osud (viz především R 54/2012 a R 112/2012).
16. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016, vysvětlil, že přihláška pohledávky do insolvenčního řízení nemá vady jen proto, že věřitel (ač tak mohl učinit) v ní neuplatnil právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění. To ostatně plyne přímo z dikce §174 odst. 3 insolvenčního zákona; z tohoto ustanovení se totiž podává, že neuvede-li věřitel ohledně své zajištěné pohledávky v přihlášce, že uplatňuje právo na uspokojení pohledávky ze zajištění (a neoznačí-li současně druh zajištění a dobu jeho vzniku), platí vyvratitelná domněnka („má se za to“), že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo. Uplynutím lhůty určené insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky se pak taková domněnka stává nevyvratitelnou. Případný omyl přihlašovatele pohledávky mezi tím, co přihláškou pohledávky projevil, a tím, co jí projevit chtěl, tedy nemá na přihlášku pohledávky a její účinnost žádný vliv.
17. Každý procesní úkon (jím je i přihláška pohledávky do insolvenčního řízení) je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný soulad. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost. Srov. odstavec 53. stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (část trestní), důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod číslem 11/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
18. Závěr odvolacího soudu, že věřitel se může do insolvenčního řízení přihlásit jako zajištěný, aniž by uplatnil zajištění v (celém) rozsahu, jež mu náleží podle právního titulu, na jehož základě zajištění vzniklo, se výše shrnuté ustálené judikatuře Nejvyššího soudu nijak neprotiví. Uvedené platí i pro závěr, že uplatní-li věřitel (byť omylem) v insolvenčním řízení zajištění jen k části předmětu zajištění, nejde o vadu přihlášky, jež by byla důvodem pro postup podle §188 odst. 2 insolvenčního zákona.
19. Zbývá dodat, že poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, není přiléhavý již proto, že v označené věci šlo o posouzení doby vzniku zajištění s ohledem na pořadí uspokojování zajištěných věřitelů; v dané věci však dovolatel nečiní sporným pořadí zajištění, nýbrž jeho rozsah.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu