ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.57.2021.1
KSPH 61 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 57/2021-P22-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka V. L. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Václavem Kopáčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Malátova 396/15, PSČ 150 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 22, o dovolání věřitele č. 22 STROMBOIDEA 66 LTD , se sídlem v Larnace, Kostis Palamas 17, 6016, Kyperská republika, registrační číslo HE 366948, zastoupeného Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, PSČ 272 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2021, č. j. KSPH 61 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2021, č. j. KSPH 61 INS XY, 1 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 10. listopadu 2020, č. j. KSPH 61 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl pro opožděnost přihlášku věřitele č. 22 STROMBOIDEA 66 LTD (dále jen „věřitel S“) [výrok I.] a určil, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele S v insolvenčním řízení v rozsahu přihlášky č. 22 (výrok II.).
2. K odvolání věřitele S Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. KSPH 61 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) zejména z toho, že:
[1] Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26. února 2020.
[2] Usnesením ze dne 30. dubna 2020, č. j. KSPH 61 INS XY , zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením; pod bodem VIII. výroku usnesení vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby do 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení přihlásili své pohledávky.
[3] Lhůta k přihlášení pohledávek počítaná od rozhodnutí o úpadku uplynula dne 30. června 2020.
[4] Věřitel S přihlásil dne 14. října 2020 do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 1.845.609 Kč (P-22), sestávající jednak z dílčí pohledávky za dlužníkem vzniklé z titulu smlouvy o úvěru ve výši 1.054.824 Kč (P-22/1), jednak z dílčí pohledávky za společností STANBEST s. r. o. v likvidaci (dále jen „společnost ST“) z titulu smlouvy o úvěru ve výši 790.785 Kč, s tím, že jde o pohledávku, již lze uspokojit z majetku poskytnutého k zajištění ve výlučném vlastnictví dlužníka (P-22/2).
[5] Z listin připojených k přihlášce pohledávky č. 22 vyplynulo, že dlužník uzavřel dne 21. září 2017 se společností EKVITA INVEST, a. s., (dále jen „společnost E“) smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 900.000 Kč. Dne 19. února 2019 dále dlužník uzavřel se společností E zástavní smlouvu, kterou zajistil pohledávky vzešlé ze smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne mezi společností ST a společností E (jako poskytovatelem úvěru) nemovitostmi ve svém výlučném vlastnictví. Smlouvou ze dne 11. března 2020 postoupila společnost E (původní věřitelka) uvedené pohledávky na OPTIKON GROUP LLC (dále jen společnost „O“), se sídlem ve Spojených státech amerických. Dne 13. března 2020 postoupila společnost O uvedené pohledávky na věřitele S.
4. Na výše uvedeném základě odvolací soud – cituje zejména ustanovení §83, §136 odst. 2 písm. d/, §173 odst. 1, §185 a §430 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) , jakož i čl. 54 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 848/2015, ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení ( dále jen „nařízení o insolvenčním řízení“) , které nahradilo nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále jen (dále jen „nařízení o úpadkovém řízení“) – přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že přihláška věřitele S byla podána opožděně a proto se k ní nepřihlíží.
5. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května. 2012, sen. zn. 29 NSČR 13/2010, uveřejněné pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 138/2012“), v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou „známého věřitele“, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sen. zn. 29 NSČR 126/2014, ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 31/2016, a ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 73/2016, kde Nejvyšší soud tuto otázku řešil ve vztahu k postoupení pohledávky zahraničnímu věřiteli, odvolací soud uzavřel, že do uplynutí propadné lhůty určené k přihlášení pohledávek existence věřitele S v řízení nevyšla najevo, pročež ho nelze pro tuto dobu pokládat za známého zahraničního věřitele (ve smyslu §430 insolvenčního zákona) a zmeškaná lhůta k podání přihlášky se věřiteli S nevrací.
6. Odvolací soud dále zdůraznil, že věřitel S sice v podaném odvolání tvrdil, že dlužník byl informován o postoupení pohledávky, insolvenčnímu soudu či správci ovšem tuto skutečnost nesdělil, své tvrzení však ničím nedoložil. Předložené oznámení o postoupení pohledávky (adresované dlužníku), jež bylo přílohou přihlášky č. 22, totiž neobsahuje doručenku. Za této situace podle odvolacího soudu nelze dovodit žádné pochybení na straně dlužníka a skutečnost, že do uplynutí propadné lhůty určené k přihlášení pohledávek nevyšla existence věřitele S najevo, nelze přičítat dlužníku k tíži.
7. Z obsahu insolvenčního spisu bylo zjištěno, že v době podání insolvenčního návrhu dlužník neměl žádné zahraniční věřitele a společnosti E, jako tehdejší tuzemské věřitelce nic nebránilo v tom, aby sama přihlásila své pohledávky do insolvenčního řízení. To, že tak neučinila a postoupila je zahraničnímu věřiteli, nemůže jít k „neprospěchu“ dlužníka. Navíc od samotného postoupení pohledávek na věřitele S do konce propadné lhůty pro podání přihlášek zbývaly téměř tři měsíce a věřitel S tak měl dostatek času pro řádné přihlášení svých pohledávek.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel S dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu doposud neřešené. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
9. Dovolatel především předestírá Nejvyššímu soudu k posouzení otázku, zda známým zahraničním věřitelem ve smyslu §430 insolvenčního zákona je i věřitel, o jehož existenci se dlužník dozvěděl až po zahájení insolvenčního řízení, avšak ještě před uplynutím lhůty pro podání přihlášek, a přesto dlužník o jeho existenci insolvenční soud ani insolvenčního správce neinformoval. Právě v neposkytnutí informace o postoupení pohledávky zahraničnímu věřiteli pak dovolatel spatřuje nedbalé jednání dlužníka ve smyslu závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v R 138/2012.
10. Kritice podrobuje rovněž postup soudů nižších stupňů, jimž vytýká, že odmítly jeho přihlášku, aniž by se jakkoli pokusily objasnit, zda je včasná. Insolvenční soud měl ještě před rozhodnutím o odmítnutí takovéto přihlášky vyzvat dovolatele k doložení toho, zda je známým věřitelem ve smyslu §430 insolvenčního zákona, případně ho poučit, že při neprokázání této skutečnosti bude jeho přihláška odmítnuta. Odvolací soud pak toliko poukázal na chybějící doručenku u předloženého oznámení o postoupení pohledávky, přičemž neprovedl důkaz, který dovolatel navrhoval v odvolání, a to výslech dlužníka, jímž měl prokázat, že dlužník byl vyrozuměn o postoupení.
11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění)se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákonč. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
12. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení jeho přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., přičemž v posouzení dovoláním otevřené otázky šetření skutečností nutných pro závěr, zda je dovolatel známým věřitelem, je napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (zčásti přijatou po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně posuzování včasnosti přihlášených pohledávek tzv. známých věřitelů ustálena v následujících závěrech:
1/ Známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám - při obvyklém chodu věcí - alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení.
2/ Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka.
K tomu srov. především R 138/2012, dále např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněného pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sen. zn. 29 NSČR 27/2009, uveřejněného pod číslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2009, uveřejněného pod číslem 150/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 126/2014.
15. Budiž dodáno, že závěry formulované v R 138/2012 se připínaly k článku 40 nařízení o úpadkovém řízení. S přihlédnutím k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (30. dubna 2020) a k závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 NSČR 105/2018, uveřejněném pod číslem 9/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, lze uzavřít, že v této věci je uplatnitelné nařízení o insolvenčním řízení. V návaznosti na obsah článků 54 a 91 nařízení o insolvenčním řízení a na obsah srovnávací tabulky obsažené v příloze D nařízení o insolvenčním řízení (z níž se podává, že článku 40 nařízení o úpadkovém řízení odpovídá článek 54 nařízení o insolvenčním řízení) se závěry R 138/2012 uplatní i v poměrech výkladu článku 54 nařízení o insolvenčním řízení.
16. V usnesení ze dne 24. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 90/2021, Nejvyšší soud dále přijal a odůvodnil závěr, podle něhož zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda je příslušné procesní podání (včetně řádných a mimořádných opravných prostředků) včasné, není svou povahou „dokazováním“ skutečností rozhodných pro přiznání (nebo odepření) v řízení uplatněného nároku, nýbrž šetřením podmínek, za kterých řízení vůbec může probíhat nebo (v návaznosti na ten který procesní úkon) dále pokračovat. Je-li závěr o včasnosti přihlášky pohledávky věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, závislý na prokázání (dlužníkem nebo jiným k tomu oprávněným procesním subjektem zpochybňované) skutečnosti, že ve smyslu článku 54 nařízení o insolvenčním řízení a ustanovení §430 insolvenčního zákona tento věřitel byl známým zahraničním věřitelem dlužníka ještě před uplynutím propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení [že dlužníku byl, nebo při řádném chodu věcí měl být, znám, což se mělo promítnout v dlužníkových záznamech o stavu jeho závazků (dluhů)], je insolvenční soud povinen při prověření této skutečnosti postupovat přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o. s. ř. Účastníci insolvenčního řízení a insolvenční správce (§9, §14 odst. 1 insolvenčního zákona) proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§126 o. s. ř.), výslechu účastníků (§131 o. s. ř.) nebo provádění důkazu listinou (§129 o. s. ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, jakož i právo vyjádřit se k pravosti nebo správnosti listiny a k výsledkům provedeného šetření (srov. §123 o. s. ř.).
17. V poměrech dané věci právní závěr, zda je možno pokládat dovolatele za známého věřitele ve smyslu ustanovení §430 insolvenčního zákona, není možno učinit bez skutkového zjištění, zda dlužník byl vyrozuměn o postoupení pohledávky do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení. Dovolatelem označené důkazy musí být soudem řádně provedeny, přičemž účastníci insolvenčního řízení a insolvenční správce mají právo být přítomni dokazování a mají právo se též k provedeným důkazům vyjádřit.
18. Závěr, že dovolatel nabídnutými důkazy tvrzení, že ve smyslu ustanovení článku 54 nařízení o insolvenčním řízení a §430 insolvenčního zákona byl známým věřitelem dlužníka před uplynutím propadné přihlašovací lhůty, neprokázal a že jeho přihláška je (proto) opožděná, mohou soudy přijmout (přihlášku odmítnout podle §185 insolvenčního zákona jako opožděnou) jen za předpokladu, že předtím na danou věc přiměřeně aplikovaly ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. (poučily dovolatele, že dosud nabídnutými důkazy uvedenou skutečnost neprokázal a vyzvaly ho, aby označil další důkazy).
19. Přitom platí, že poučení o důkazní povinnosti podle (přiměřeně aplikovaného) ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. poskytne soud nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto by účastník nemohl být ve věci úspěšný (v poměrech přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení, jestliže proto by přihláška nemohla být považována za včasnou) [srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněný pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
20. Odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, jeho právní posouzení je tudíž předčasné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
21. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu