ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.597.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 597/2023-172
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Šilhaveckého o dovolání, které podal obviněný R. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2023, č. j. 9 To 3/2023-130, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 107/2022, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 2 T 107/2022, a to ve výroku, jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené UNIQA pojišťovně, a. s., IČO: 49240480, se sídlem Evropská 810/136, 160 00 Praha 6 - Vokovice, škodu ve výši 15 416 Kč, a ve výroku, jímž byla tato poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 9 To 3/2023, a to v části, ve které bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 2 T 107/2022.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný R. N. povinen zaplatit poškozené UNIQA pojišťovně, a. s., IČO: 49240480, se sídlem Evropská 810/136, 160 00 Praha 6 - Vokovice, škodu ve výši 11 872 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozená UNIQA pojišťovna, a. s. se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022, č. j. 2 T 107/2022–86, byl obviněný R. N. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustil tím že
v době od 11:50 hodin do 12:00 hodin dne 9.5.2022 v Brně na ulici XY, na parkovišti před budovou XY, po předchozí slovní rozepři s řidičem J. P., nar. XY, poškodil osobní motorové vozidlo tovární značky HYUNDAI i 30, rz 5AX1963, barvy modré, VIN TMAD281UAHJ131249, vlastníka/provozovatele UNIQA Management Services, s.r.o., IČO:25672703, a to tím způsobem, že do něj kopl pravou nohou do oblasti levého zadního blatníku, kdy tímto svým jednáním jej promáčkl, čímž poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, a.s., IČO: 49240480, se sídlem Evropská 810/136, 160 00 Praha 6-Vokovice, způsobil škodu poškozením ve výši 20.416,- Kč.
2. Podle §67 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu ve výši 20 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby se stanoví na částku 1 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Nalézací soud dále podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené UNIQA pojišťovna, a.s. škodu ve výši 15 416 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 9 To 3/2023-130 , tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Námitky obviněného směrují jednak proti výroku o vině , kdy obviněný prosazuje vlastní skutkovou verzi, a jednak proti výroku o náhradě škody , kdy zpochybňuje výši škody, k jejíž náhradě je povinen.
6. Obviněný namítá, že v projednávané věci došlo k podstatným vadám řízení, které spočívají především v nesprávném postupu policejního orgánu. Obviněný je přesvědčen, že policejní orgán jej měl již na počátku prověřování vyzvat k podání vysvětlení a umožnit mu popsat jeho verzi předmětné události. Dále bylo povinností policejního orgánu ustanovit znalce, který by posoudil mechanismus vzniku škody (podle protokolu o ohledání místa činu lak vozidla nese známky po poškození z dřívějšího data). Namísto toho policejní orgán vyčkával více než 2,5 měsíce. Za této situace měl nalézací soud v souladu se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, návrh na potrestání odmítnout.
7. Zdokumentované poškození vozidla podle obviněného nemohlo být způsobeno jeho na videozáznamu zachyceným kopem, neboť obuv obviněného a mechanismus kopu to neumožňovaly, což obviněný podrobně rozebírá. K posouzení této otázky obviněný navrhoval zpracování znaleckého posudku či vyšetřovacího pokusu, nalézací soud však tyto důkazní návrhy bez odpovídajícího odůvodnění zamítl.
8. Obviněný je přesvědčen, že vozidlo bylo v místě kopu poškozeno již před incidentem a poškozený pouze „využil“ incident s obviněným k tomu, aby nechal vozidlo opravit. Ve prospěch této skutkové verze má svědčit videozáznam, z něhož je zřejmé, že poškozený šel místo kopnutí zkontrolovat, ale situaci dál nijak neřešil a odjel. Přitom zdokumentované poškození by musel vidět hned (bez ohledu na zašpinění auta).
9. Konečně obviněný rozporuje výši způsobené škody. Ta činí maximálně 16.872,43 Kč, neboť daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 3.543,21 Kč si poškozená uplatnila jako daň vstupu. Podle obviněného navíc byly v servisu opraveny i jiné škody než jen škoda (údajně) vzniklá jeho kopnutím.
10. Obviněný uvádí, že v tomto duchu argumentoval již ve svém odvolání, odvolací soud však jeho argumentaci zjevně nepochopil, a tak se s ní náležitě nevypořádal. Argumentace odvolacího soudu k otázce výše škody je podle obviněného zmatečná.
11. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu a aby věc podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.
12. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
13. Pokud se jedná o námitky obviněného, jimiž rozporuje průběh a zejména výsledek důkazního řízení před nalézacím soudem, tyto sice lze do jisté míry podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejsou ovšem nikterak opodstatněné. Státní zástupce zdůraznil, že těžiště dokazování leží v řízení před nalézacím soudem. Zásah odvolacího, resp. dovolacího soudu je namístě pouze v případě závažného vybočení z logiky projednávané věci.
14. Hodnocení speciální věrohodnosti je ve výsostné gesci nalézacího soudu, a pokud nalézací soud svědkovi J. P. uvěřil opíraje se i o kamerový záznam celého incidentu, přičemž svůj závěr přezkoumatelně odůvodnil, nelze mu nic vytknout. Ve věci nebylo nutné ani vypracování znaleckého posudku či uskutečnění vyšetřovacího pokusu, čehož se domáhal dovolatel, neboť otázka, zda kopnutím lze promáčknout zadní blatník, není otázkou odbornou, nýbrž spíš notorietou. Jedná-li se poté o výši způsobené škody, již prokazuje faktura obchodní společnosti Auto BALVIN spol. s r. o., nelze se ztotožnit s dovolatelovou spekulativní námitkou, že byly učiněny i další nesouvisející opravy. Jak již zmínil odvolací soud, z citované faktury jednoznačně vyplývá, jaké konkrétní práce byly vynaloženy a jaký materiál byl použit na to, aby bylo vozidlo opraveno.
15. Jde-li o výhrady obviněného týkající se konání zkráceného přípravného řízení, ty nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů; současně jsou však rovněž nedůvodné. V projednávané věci byly splněny podmínky §179a odst. 1 písm. b) tr. ř., lhůta stanovená §179b odst. 4 tr. ř. byla dodržena. Co se týče konkrétní obhajoby, již dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, tu měl možnost uplatnit v řízení před soudem, a tak i učinil. Nelze tak dovozovat, že by bylo porušeno jeho právo na obhajobu.
16. Naopak v námitkách směřujících do výroku o náhradě škody považuje stání zástupce dovolání za opodstatněné.
17. V obecné rovině se poškozenému nahrazuje škoda včetně DPH, neboť jde o náklad, který musel poškozený vynaložit na uvedení poškozené věci do původního stavu. Podle judikatury Nejvyššího soudu, na niž státní zástupce odkazuje, ovšem z tohoto obecného pravidla, z něhož soudy vycházely, existuje výjimka, a to situace, kdy poškozený trestným činem je sám plátcem DPH a současně škoda vznikla na jeho majetku, který používá při své činnosti podléhající daňové povinnosti a vznikl mu přitom zároveň nárok na odpočet DPH vůči správci daně. V takovém případě se škoda vzhledem k nároku poškozeného na její odpočet o tuto částku snižuje a skutečnou škodou na jeho majetku je pouze částka vynaložená na uvedení věci do předešlého stavu bez DPH uhrazené plátcem na vstupu. Přitom ovšem samotné postavení poškozeného jako osoby povinné k dani ještě vždy neznamená, že nemá nárok na náhradu škody včetně DPH, kterou zaplatil v rámci ceny opravy, jestliže není najisto doloženo, že zároveň uplatnil nebo byl oprávněn uplatnit u správce daně odpočet daně na vstupu u konkrétního přijatého zdanitelného plnění (opravy).
18. Je tedy třeba zkoumat, zda poškozená společnost UNIQA Management Services, s. r. o. zdanitelné plnění (opravu vozidla) v rámci svých ekonomických činností použila pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, nebo zda jej použila zčásti či zcela pro účely jiné. Skutková zjištění k posouzení této otázky v rozhodnutí obou soudů absentují.
19. Podle státního zástupce soudy tím, že poškozené obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s. přiznaly nárok na náhradu škody spolu s DPH, nereflektovaly závěry ustálené soudní praxe, a tím zatížily výrok o náhradě škody vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ve zbývající části dovolání jsou dovolací námitky obviněného zjevně neopodstatněné.
20. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.,
I. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2022 sp. zn. 2 T 107/2022, a to ve výroku o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. ř. nahradit poškozené UNIQA pojišťovna, a.s. škodu ve výši 15.416 Kč a ve výroku, kterým byla poškozená UNIQA pojišťovna, a.s. podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a dále usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 9 To 3/2023, a to v části, jíž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného proti výrokům o náhradě škody,
II. podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
III. podle §265m odst. 1, 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. rozhodl tak, že se poškozená UNIQA pojišťovna, a.s. se svým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
21. Státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
23. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
25. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
26. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
29. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
30. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
31. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí jednak proti výroku o vině, jednak proti výroku o náhradě škody. Obviněný prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž poškozený využil konfliktní situace a nechal na náklady obviněného opravit poškození, které bylo na vozidle již dříve. Poškozenou uhrazená DPH za opravu vozidla podle obviněného není škodou, k jejíž náhradě by byl obviněný povinen.
32. Nejvyšší soud považuje za podstatné již v úvodu zmínit, že je-li dovolání obviněného založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, nebo ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nejvyšší soud si přitom nemohl nevšimnout, že dovolání obviněného v nyní projednávané věci se z převážné části dokonce doslovně shoduje s jeho předchozím odvoláním. Jelikož oba nižší soudy na námitky obviněného (až na jednu níže rozebranou výjimku) odpovídajícím způsobem reagovaly, tak již jen z toho důvodu by bylo možné dovolání obviněného označit za zjevně neopodstatněné (opět s výhradou týkající se výroku o náhradě škody – viz dále v tomto rozhodnutí).
33. Pokud jde o námitky obviněného vztahující se k výroku o vině , je dále nutno uvést, že tyto jsou z valné většiny námitkami procesní a skutkové povahy. Obviněný jimi totiž zpochybňuje jednak procesní postup zejména nalézacího soudu, jednak rozsah provedeného dokazování, jednak hodnocení provedených důvodů, a jednak skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě. Takové námitky zpravidla nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, a tak tomu je i v nyní projednávané věci.
34. Obviněný v rámci svého dovolání kritizoval postup policejního orgánu, který vyčkával více než 2,5 měsíce na opravu vozidla předtím, než vyzval obviněného k podání vysvětlení a sdělil mu podezření ze spáchání přisouzeného přečinu. Obviněný namítá, že nebyly dány podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení podle §179a odst. 1 tr. ř. Bylo tak povinností nalézacího soudu postupovat podle §214c odst. 1 písm. c) tr. ř. a návrh na potrestání odmítnout.
35. Takové námitky jsou předně námitkami procesní povahy a nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů. Navíc se jedná o námitky, které jsou i ve věcné rovině nedůvodné. Jak na to ve svém vyjádření správně poukázal státní zástupce, podmínky podle §179a odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s §179b odst. 4 tr. ř. byly splněny. V průběhu prověřování trestního oznámení byly zjištěny skutečnosti jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a bylo možno očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě dvou týdnů podle §179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud. To se nakonec i stalo, neboť podezření ze spáchání trestného činu bylo obviněnému sděleno dne 27. 7. 2022 a návrh na potrestání byl soudu doručen dne 3. 8. 2022, tedy již za jeden týden.
36. Toliko nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že postupu policejního orgánu lze stěží něco vytknout. Je logické, že policejní orgán po náležitém zdokumentování poškození vozidla postupoval tak, že v případě, který se jevil a nadále jeví jako skutkově jednoduchý, vyčkával na fakturu za opravu vozidla, aby mohl posoudit, zda bylo jednání obviněného trestným činem, či zda má toto jednání postoupit k řešení jako přestupek. Policejní orgán samozřejmě mohl obviněného vyzvat k podání vysvětlení dříve, ovšem nelze říci, že pokud tak neučinil, dopustil se porušení jakéhokoliv zákona, natož aby zasáhl do práva obviněného na obhajobu. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že po policejním orgánu nelze požadovat, aby i u banálních jednání, u kterých není ještě zřejmé, zda jsou vůbec trestnými činy, již ve fázi prověřování zajišťoval všechny myslitelné důkazy včetně nákladných znaleckých posudků. Takový postup by byl značně nehospodárný.
37. Pokud jde o námitky obviněného týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, ty lze formálně vzato opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo konstatováno výše, ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
38. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu ovšem ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O ten se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
39. Z vad, na které pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný v nyní projednávané věci výslovně uplatňuje vadu zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a vadu opomenutých důkazů . Zaměří-li se však Nejvyšší soud na konkrétní argumentaci obviněného, dochází k závěru, že obviněný ve svém dovolání nepředkládá žádnou argumentaci, která by na přítomnost uvedených vad ukazovala.
40. Pokud by měl být dovolatel úspěšný s námitkami týkajícími se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak by musel označit alespoň jedno konkrétní skutkové zjištění, které nemá v provedených důkazech žádný podklad. To ovšem obviněný nečiní. Obviněný pouze znovu prezentuje vlastní verzi skutkového děje a uvádí, jak podle něj měly soudy provedené důkazy hodnotit. Takováto čistě skutková polemika se závěry soudů nižších stupňů není argumentací projednatelnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
41. Pouze nad rámec tohoto závěru Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně (srov. body 6.-12. odůvodnění usnesení).
42. Nalézacímu soudu nelze vytýkat, že vyšel z výpovědi svědka P. (řidiče poškozeného vozidla). Jeho výpověď která byla přesvědčivá a konzistentní a která plně korespondovala s kamerovým záznamem incidentu i s dalšími důkazy. Soudy se přesvědčivě vypořádaly i s námitkou obviněného, že svědek škodu neřešil hned a nejdříve z místa odjel. Z kamerového záznamu je zřejmé, že se svědek již po několika minutách na místo vrátil. To zcela odpovídá jeho výpovědi, že v prvotním rozrušení si poškození nevšiml, následně vozidlo po zaparkování v blízké ulici znovu zkontroloval, a po zjištění poškození se hned vrátil zpět na parkoviště věc řešit s obviněným, kterého však již na místě nezastihl, a tak kontaktoval tísňovou linku a přivolal policejní hlídku. Vzhledem k tomu, že svědek nejprve poškození vozidla nezaregistroval, je bezpředmětné řešit, zda byl na parkovišti policejní automobil a zda v něm seděl řidič. Soudy se dále vypořádaly s námitkou obviněného, že kop by musel na špinavém vozidle zanechat stopy podrážky (srov. bod 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Konečně soudy vyvrátily i spekulativní námitku obviněného, že v rámci deklarované opravy poškozené části vozidla byla opravena i jiná nesouvisející poškození. Z faktury autoservisu totiž jednoznačně vyplývá, jaké úkony byly provedeny a jaký materiál byl při opravě vozidla použit (srov. bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
43. V rámci třetí alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, obviněný namítl, že nalézací soud odmítl jeho důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku či vyšetřovacího pokusu, které by odpověděly zejména na otázku, zda bylo zjištěné poškození vozidla skutečně způsobeno kopem obviněného, a na další otázky, které obviněný podrobně rozvádí.
44. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, ani tato argumentace uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Jak nalézací soud, tak odvolací soud se totiž důkazním návrhem obviněného zabývaly, avšak došly k závěru, že se jedná o důkaz nadbytečný, přičemž tento svůj závěr náležitě odůvodnily (srovnej bod 9. rozsudku nalézacího soudu a bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Už jen proto napadené usnesení vadou opomenutých důkazů ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu netrpí.
45. Toliko nad rámec odůvodnění nižších soudů Nejvyšší soud dodává, že otázky, jejichž zodpovězení obviněný od znalce žádal, nejsou pro závěr o naplnění znaků přečinu poškození cizí věci podstatné – v projednávané věci je zřejmé, že obviněný po vyhrocené slovní potyčce kopnul do auta poškozeného způsobem, který nepochybně byl způsobilý vozidlo poškodit, přičemž musel vědět, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem (vlastnictví), a byl s tím srozuměn. Skutková podstata přisouzeného přečinu by tedy byla (ve stadiu pokusu) naplněna i v případě, že by skutečně poškození vozidla nebylo způsobeno kopnutím obviněného. Tomu ovšem soudy tak jako tak neuvěřily.
46. Nejvyšší soud se nakonec zabýval námitkami obviněného proti výroku o náhradě škody, které bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Došel přitom k závěru, že v této části je dovolání obviněného opodstatněné.
47. Obviněný namítal, že DPH, které UNIQA pojišťovna, a. s. za vlastníka vozidla (společnost UNIQA Management Service, s. r. o.) uhradila servisu v rámci ceny za opravu vozidla, nepředstavuje škodu, k jejíž náhradě by byl obviněný povinen. Společnost UNIQA Management Service, s. r. o. si totiž jakožto plátce DPH tuto daň uplatnila na vstupu. Úvahám odvolacího soudu obviněný nerozumí a považuje je za rozporné se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále také jen „zákon o DPH“).
48. Nejvyšší soud k problematice DPH jakožto součásti nároku na náhradu předesílá, že že při účtování ceny opravy ze strany opravitele je DPH běžnou součástí ceny díla, takže pro objednatele představuje část nákladů, které musel vynaložit na uvedení poškozené věci do původního stavu. Není proto důvodu, aby tomu odpovídající částka byla v rámci náhrady škody odečítána, resp. aby netvořila součást skutečné škody, jejíž náhrada náleží poškozenému. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy poškozený je sám plátcem DPH, škoda vznikla na jeho majetku, který používá při své činnosti podléhající daňové povinnosti, a vznikl mu zároveň nárok na odpočet DPH vůči správci daně. V takovém případě je skutečnou škodou pouze částka vynaložená na uvedení věci do původního stavu bez uhrazené DPH plátcem na vstupu, neboť pouze o tuto částku se vzhledem k nároku poškozeného na její odpočet majetek poškozeného snížil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3039/2011, publikovaný pod č. 12910 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek).
49. Podle §72 odst. 5 a 6 zákona o DPH má plátce nárok na odpočet daně v plné výši jen u takového přijatého zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění uvedených v §72 odst. 1, tzn. především u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Použije-li však plátce přijaté zdanitelné plnění nejen pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně, ale i pro účely jiné, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši (připadající na použití s nárokem na odpočet daně).
50. V nyní projednávané věci bylo zjištěno, že vlastníkem poškozeného vozidla je zaměstnavatel svědka J. P., společnost UNIQA Management Services, s. r. o., která je plátcem DPH. S ohledem na polepy na vozidle lze rovněž důvodně předpokládat, že toto vozidlo bylo alespoň částečně užíváno při činnosti podléhající daňové povinnosti. Na základě shora citovaných ustanovení zákona o DPH poškozená společnost UNIQA Management Services, s. r. o. zřejmě byla oprávněna uplatnit odpočet DPH, kterou zaplatila při opravě předmětného vozidla, na vstupu, tudíž částka odpovídající zaplacené DPH by za takové situace neměla být zahrnuta do výroku o náhradě škody. UNIQA pojišťovna, a. s., na niž nárok na náhradu škody přešel podle §2820 odst. 1 občanského zákoníku, pak samozřejmě nemohla úspěšně uplatňovat nárok vyšší.
51. Ze shora uvedeného plyne, že aby mohl soud rozhodnout o výši nároku poškozené na náhradu škody, bylo třeba zkoumat, zda vlastník vozidla jakožto osoba povinná k dani uplatnila nebo byla oprávněna uplatnit u správce daně odpočet daně na vstupu u předmětného zdanitelného plnění (opravy vozidla), a v jaké konkrétní výši. Možnost uplatnění odpočtu je přitom závislá na tom, zda a do jaké míry bylo vozidlo využíváno i k jiným účelům než při činnosti podléhající daňové povinnosti – typicky v situaci, kdy zaměstnavatel umožní svým zaměstnancům užívat automobil i k soukromým účelům.
52. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že žádný z nižších soudů se těmito otázkami nezabýval. Pokud soudy rozhodly tak, že poškozené UNIQA pojišťovně, a. s. přiznaly nárok na náhradu škody v plné výši, tedy včetně uhrazené DPH, byl jejich závěr přinejmenším předčasný.
53. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že zrušil výrok o náhradě škody z rozsudku nalézacího soudu, stejně jako usnesení odvolacího soudu v části, jíž zůstal tento výrok nezměněn, a zrušil také všechna rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující. Následně Nejvyšší soud znovu rozhodl tak, že uložil obviněnému povinnost k náhradě škody v části, o níž není sporu (odpovídající ceně opravy vozidla po odečtení DPH a spoluúčasti vlastníka vozidla ve výši 5.000 Kč). Se zbytkem nároku na náhradu škody pak Nejvyšší soud poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
54. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř., podle nichž shledá-li Nejvyšší soud, že podané dovolání je důvodné, zruší napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Jestliže je vadná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud rozhodnutí jen v této části. Současně zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
55. Následně nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám hned rozhodl rozsudkem. Jelikož Nejvyšší soud zrušil rozsudek nalézacího soudu toliko ve výroku o náhradě škody, podle §265m odst. 1 za přiměřeného použití §265 tr. ř., odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
56. Za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání, neboť obviněný i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s takovým postupem souhlasili.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu