ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.637.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 637/2023-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný A. J ., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2023, č. j. 3 To 43/2023–218, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresní soud v Karviné pod sp. zn. 9 T 122/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. J . odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 9 T 122/2022, byl obviněný A. J. (dále také jen „obviněný“) pod bodem 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a pod bodem 2. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Trestného činu pod bodem 1. se dopustil tím, že
dne 23. 5. 2022 v době kolem 15.30 hodin v XY, okres XY, poblíž ulice XY, se záměrem odcizit vhodné věci, přistoupil zezadu k AAAAA (pseudonym), který šel po stezce v XY, zezadu do oblasti zad do něj strčil rukama, v důsledku čehož AAAAA upadl na kolena a na ruce na zem, následně se mu snažil z levé kapsy kalhot vytáhnout mobilní telefon, v čemž se mu AAAAA pokusil zabránit tím, že mu uchopil ruku a začal volat o pomoc, poté se o telefon přetahovali, kdy se obžalovanému podařilo mobilní telefon vytrhnout z kapsy AAAAA, a když se tento pokusil postavit ze země na nohy, opětovně do něj strčil a na zemi mu pravým kolenem zaklekl jeho levé koleno, kdy ho znehybnil, následně mu z pravé kapsy kalhot vytáhl krabičku s jedním sluchátkem, poté mu vzal sluchátko z levého ucha, tyto uschoval do krabičky a z místa utekl, kdy napadením AAAAA způsobil bolestivý otok levého kolene, kdy zranění si vyžádalo ošetření v NsP Bohumín s nasazením ortézy, a odcizením mobilního telefonu zn. Motorola moto g 8 power, barvy Capsi Bluea s čísly IMEI: 1:359095104908915, 2:359095104908923 s vloženou SIM kartou operátora MT mobil s číslem XY, SIM kartou operátora Kaktus nezjištěného účastnického čísla a bezdrátových sluchátek zn. Earphones, typ: TWS Buddy způsobil M. N. škodu ve výši 5 000 Kč.
2. Jednání pod bodem 2. rozsudku se obviněný dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku (toto jednání není předmětem dovolání).
3. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. 9 T 110/2022, byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 9 T 110/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 3 To 43/2023, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Brojí proti všem výrokům napadeného usnesení. Skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou podle obviněného jednak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jednak ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadená rozhodnutí podle obviněného spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V proběhlém řízení podle obviněného nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a byly porušeny zásady presumpce neviny a in dubio pro reo .
6. Konkrétně obviněný namítá, že soudy založily jeho odsouzení pouze na výpovědi poškozeného, jehož verze nemá oporu v ostatních důkazech a je v rozporu s výpověďmi ostatních svědků, navíc poškozenému blízkých. S rozpory se soudy podle obviněného nevypořádaly a neodůvodnily, proč některé výpovědi upřednostnily před jinými. Obviněný následně uvádí konkrétní rozpory mezi výpovědí poškozeného a svědky N. (rozpory v tom, kde se potkali), M. (rozpor v tom, zda se vůbec potkali) a N. (zda se poškozený potkal s kamarády nebo nikoliv). Poukázal na výpověď svědka M., podle kterého poškozený někdy odpoledne bývá pod vlivem nějakých látek, a kterému bylo sděleno, že poškozeného okradli, nikoliv přepadli.
7. Uvedené rozpory podle obviněného způsobily důkazní nouzi, kterou nižší soudy překonaly odkazem na bohatou trestní minulost obviněného. Takový postup považuje obviněný za nepřípustný a odporující závěrům nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Odvolací soud si podle obviněného vypomohl dvěma domněnkami, když dovodil, že obviněný byl schopen do poškozeného dostatečnou silou strčit a nakleknout mu na koleno (v této souvislosti zmiňuje obviněný svůj neutěšený zdravotní stav), a že poškozený neměl důvod vypovídat nepravdivě.
8. Z lékařské zprávy ošetření poškozeného podle obviněného nelze dovozovat příčinu zranění kolen poškozeného. Obviněný poukazuje na to, že poškozený má s koleny dlouhodobé problémy. Soudy měly podle obviněného doplnit dokazování o zdravotnickou dokumentaci poškozeného a znalecký posudek k posouzení příčin otoku kolenního kloubu poškozeného. Dále bylo namístě opatřit znalecký posudek na poškozeného, zda je jeho výpověď věrohodná, protože matka poškozeného naznačila, že poškozený jí několikrát lhal.
9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a aby věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl, že skutek popsaný v bodě 1 obžaloby naplňuje znaky skutkové podstaty přečinu krádeže a uložil za jeho spácháni přiměřený trest.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení, dovolací argumentaci obviněného a následně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Podle státní zástupkyně je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
12. Soudy neshledaly důvod zpochybňovat věrohodnost výpovědi poškozeného. K osobě poškozeného navíc nebyly zjištěny žádné negativní poznatky, naopak jeho matka M. N. i svědci A. N. a J. M. jej hodnotili jako slušného, hodného a bezproblémového kluka. Poškozený v posuzovaném případně neměl žádný důvod vypovídat nepravdivě a záměrně vymýšlet legendu o užití fyzického násilí k tíži obviněného. Stran užitého násilí je navíc jeho výpověď podporována i dalšími objektivními důkazy, zejména lékařskou zprávou příjmové ambulance chirurgického oddělení Bohumínské městské nemocnice, kde byl poškozený dne 23. 5. 2022 ošetřen a kde k příčinám vzniku poranění levého kolenního kloubu jasně uvedl, že mu pachatel přikleknul kolenní kloub. Dále je jeho tvrzení podporováno i pořízenou fotodokumentací jeho zranění, ze které je zřejmá rovněž odřenina pravého kolene, což koresponduje i tomu, že procházel po hliněném a zdrsněném pěším chodníku, jak bylo doloženo a též protokolem o ohledání místa činu a přiloženou fotodokumentací. Jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy prokázáno a použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
13. Rozhodnutí soudů v této věci není podle státní zástupkyně zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
14. Navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání výslovně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný jím na podkladě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. brojí proti bodu 1. výroku o vině. Obviněný ve vztahu k jednání pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku doznává, že poškozeného okradl, ale popírá, že by při tom použil násilí (či pohrůžku násilím). Proti bodu 2. výroku o vině dovolání obviněného nesměřuje. Soud navíc ve vztahu k tomuto bodu přijal prohlášení viny obviněného, a tak by dovolání proti této části výroku o vině ani nebylo přípustné.
24. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tř. ř., je tyto nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale také proti rozhodnutí soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest a povinnost k náhradě vzniklé škody. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
25. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
26. Dále považuje Nejvyšší soud za podstatné zmínit, že je-li dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, nebo ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Dovolání obviněného v nyní projednávané věci přitom do značné míry obsahuje právě takové námitky, s nimiž se již oba nižší soudy dostatečně vypořádaly.
27. K samotné podstatě dovolacích námitek obviněného v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vztahujících se k výroku o vině je dále nutno uvést, že tyto námitky obviněného jsou ve své podstatě námitkami procesní a skutkové povahy, neboť obviněný jimi zpochybňuje jednak rozsah provedeného dokazování, jednak hodnocení provedených důvodů a na tomto základě pak skutkové závěry soudů vyjádřené ve skutkové větě.
28. Pokud jde o námitky obviněného týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, lze tyto námitky za podmínek tam stanovených opřít o v trestním řádu nově zakotvený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
29. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Je-li tomu tak, pak nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
30. Zásah Nejvyššího soudu je namístě pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
31. V nyní projednávané věci obviněný sice výslovně uplatňuje námitky zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a také námitku opomenutých důkazů , jestliže se však Nejvyšší soud blíže zaměří na konkrétní argumentaci obviněného, dochází k závěru, že obviněný ve svém dovolání nepředkládá argumentaci, která by uvedeným vadám důkazního řízení odpovídala tak, jak to předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
32. Pokud by měl být dovolatel úspěšný s námitkami týkajícími se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak by musel označit alespoň jedno konkrétní (zásadní z hlediska posuzované skutkové podstaty) skutkové zjištění, které nemá v provedených důkazech žádný podklad. To ovšem obviněný nečiní. Obviněný pouze prezentuje vlastní verzi skutkového děje a uvádí, jak podle něj měly soudy provedené důkazy hodnotit. Takováto čistě skutková polemika se závěry soudů nižších stupňů není argumentací projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračuje ve své dosavadní obhajobě, se kterou se již soudy nižších stupňů vypořádaly.
33. Nejvyšší soud pouze nad rámec tohoto závěru konstatuje, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s těmito důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně, jak bude podrobněji rozebráno níže. Nejvyšší soud připouští, že se ve výpovědích jednotlivých svědků objevily drobné rozpory – není zřejmé, zda se poškozený se svědkyní N. setkal u nádraží nebo až v parku, či zda se nakonec setkal s dalšími přáteli či nikoliv. Tyto okolnosti však nejsou zásadními skutkovými zjištěními, která by byla, jakkoliv rozhodující pro posouzení znaků zločinu loupeže, jímž byl obviněný uznán vinným.
34. Obviněný naproti tomu ve svém dovolání upozaďuje zásadní důkazy svědčící o jeho vině. V tomto ohledu Nejvyšší soud akcentuje pouze ty nejdůležitější momenty vyplývající z provedeného dokazování: Poškozeným popsaný způsob, jakým jej obviněný oloupil, koresponduje se zraněním poškozeného, tak jak bylo zachyceno lékařskou zprávou, i s fotografiemi místa činu (odraná kolena a hliněná cesta). Svědkyně N. znevěrohodnila verzi obviněného, že šel s poškozeným do parku z nádraží, protože poškozeného potkala zjevně ještě před incidentem samotného. A konečně matka obviněného popsala jeho rozrušení, kdy se ještě po delší dobu nemohl uklidnit.
35. Dále se Nejvyšší soud věnoval námitkám obviněného, že ve věci nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K této námitce je nejprve v obecné rovině třeba uvést, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran, zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jak ovšem vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Platí, že není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li však soud provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
36. Obviněný ve vztahu k opomenutým důkazům konkrétně namítá, že soudy měly doplnit dokazování o zdravotnickou dokumentaci poškozeného, aby bylo objektivizováno tvrzení svědka M. stran dlouhodobých potíží poškozeného s koleny, a také za účelem zjištění, z jakého důvodu byly poškozenému indikována ortéza a berle, jak vyplývá z lékařské zprávy, opatřit znalecký posudek stran zjišťování příčin otoku kolenního kloubu poškozeného a stran zjišťování, zda vzniklá diagnóza byla způsobena jednáním, které poškozený popsal. Dále bylo podle obviněného namístě nechat opatřit znalecký posudek na poškozeného, zda jeho výpověď je věrohodná, zda případně nemá sklony k lhaní, jak naznačila jeho matka v rámci svého výslechu a zda svou výpovědí nesleduje nějaký jiný cíl či záměr.
37. Nejvyšší soud po prostudování spisu konstatuje, že odvolací soud se se všemi uvedenými důkazními návrhy vypořádal, když tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítl a svůj postup náležitě odůvodnil (srov. protokol o veřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2023 na č. l. 216 a bod 15. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Už jen z toho důvodu se argumentace obviněného s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
38. S odůvodněním zamítnutí předmětných důkazů se navíc Nejvyšší soud ztotožňuje i po věcné stránce. Jak na to správně poukázal odvolací soud, z výpovědi samotného obviněného u hlavního líčení (viz č. l. 181) plyne, že sice má bolesti, ale je schopen chodit, kleknout si i na obě kolena, není pouze schopen rychle utíkat. Nepochybně tak byl schopen do poškozeného strčit takovou intenzitu, aby upadl na zem, a taktéž byl schopen mu nakleknout na nohu v místě kolena, jak poškozený tvrdí. Zranění na kolenou poškozeného bylo podle odvolacího soudu dostatečně objektivizováno lékařskou zprávou o jeho ošetření dne 23. 5. 2022 (č. l. 58) i fotodokumentací zranění, kterou pořídily orgány činné v trestním řízení krátce po šetřené události. Pokud odvolací soud v kontextu dalších důkazů vyhodnotil obhajobu obviněného, který poukazoval na dlouhodobé problémy poškozeného s koleny, jako účelovou a rozhodl se v tomto směru další dokazování neprovádět, nijak tím nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Konečně se odvolací soud věnoval i věrohodnosti poškozeného, k němuž nezjistil žádné negativní poznatky, jeho matka i přátelé poškozeného hodnotí jako hodného a bezproblémového kluka. Odvolací soud také správně poukázal na absenci motivace obviněného, který neměl důvod si vymýšlet legendu o fyzickém napadení a přitěžovat tak obviněnému, s kterým se do té doby nepotkal. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že otázka věrohodnosti není otázkou znaleckou, nýbrž otázkou, jejíž hodnocení podle §2 odst. 6 tr. ř. náleží výlučně soudu.
39. Konečně je ve vztahu k hodnocení důkazů třeba odmítnout argumentaci obviněného, že soudy odmítly jeho verzi skutkového děje jen s odkazem na jeho bohatou trestní minulost. Lze připustit, že pokud by soudy takto argumentovaly za velmi sporné důkazní situace, případně výlučným způsobem v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., pak by se taková argumentace soudů mohla dostat do rozporu s ústavně zaručenými právy obviněného. V této trestní věci však tato situace nenastala. Pokud nyní soudy podpůrně argumentují trestní minulostí obviněného v situaci, kdy jeho skutková verze není podporována prakticky žádným důkazem, zatímco verze poškozeného je spolehlivě důkazně podložena, jako je tomu v nyní projednávané věci, pak nelze tomuto postupu nižších soudů nic vytknout. Ze stejného důvodu je nepřípadný i odkaz obviněného na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16. Ten se totiž věnuje situaci „tvrzení proti tvrzení“ , kdy proti sobě stojí skutkové verze obviněného a poškozeného, které se s přihlédnutím k ostatním důkazům její srovnatelně pravděpodobnými. O takovou situaci se však v projednávané věci zjevně nejedná, jak již bylo rozebráno výše.
40. Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný ve svém dovolání ve vztahu k tomuto důvodů nepředložil žádnou odpovídající argumentaci. Pokud žádá, aby jeho jednáno bylo posouzeno jako trestný čin krádeže, nikoliv loupeže, pak svoji argumentaci staví na jiném než soudy zjištěném skutkovém stavu.
41. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že argumentace obviněného se míjí s uplatněnými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a nelze ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
42. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
43. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu