ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.653.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 653/2023-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 o dovolání, které podal obviněný S. S. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2023, č. j. 44 To 100/2023-281, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 11/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 2. 2023, č. j. 6 T 11/2023-246 , byl obviněný S. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že
dne 17.10.2022 v 15:36 hodin v Praze, XY, v prostoru vstupní recepce pobočky XY., v 1. patře budovy, si úmyslně vytipoval a posléze pod záminkou pomoci s vyzvednutím pořadového lístku oslovil poškozenou M. O., nar. XY, která přišla do banky nahlásit plánovaný výběr finanční hotovosti ve výši 60.000 Kč, na poškozenou vyčkal před pobočkou a následně po jejím odchodu z banky ji sledoval až do místa jejího bydliště v XY, Praha, do kterého za ní v čase 17:15:03 hodin vstoupil, a v chodbě za vstupními dveřmi oslovil s legendou, že je pracovník Československé obchodní banky a.s. a že ví o tom, že: „…vybrala peníze a že se stal malér, že se něco stalo s těmi penězi a že ty peníze stahují a že je chce vidět“, což v poškozené vzbudilo podezření, že ji obžalovaný sleduje už z banky, avšak v bance si žádnou finanční hotovost nevyzvedla a pouze se domluvila na výpovědi úvěru s vyzvednutím finanční hotovosti ve výši 60.000 Kč následujícího dne, přičemž se poškozená obžalovaného snažila od sebe odstrčit se slovy „Koukejte vypadnout, než zavolám policii!“, kdy na to obžalovaný poškozené násilím vytrhl z ruky její tašku na kolečkách, jejíž obsah úmyslně vysypal na zem, násilím srazil poškozenou na zem, poté z vysypaného obsahu tašky sebral peněženku poškozené, obsahující hotovost ve výši nejméně do výše 3.000 Kč, se kterou z domu v čase 17:17:10 hodin utekl, a poškozená v důsledku takto způsobeného pádu následujícího dne vyhledala lékařskou péči a tímto jednáním poškozené M. O., nar. XY, trvale bytem XY, Praha, způsobil škodu odcizením peněženky ve výši 2.500 Kč a pohmoždění pravé nohy v oblasti kosti holenní a s bolestivostí v oblasti kyčle, kdy poškozená nejméně dva týdny po přepadení užívala léky na uklidnění a proti bolesti, bála se vycházet z domu a byla celou záležitostí znatelně otřesena.
2. Obviněný byl za tento trestný čin odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst.2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou, podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku současně ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické ambulantní formou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, škodu ve výši 2.704 Kč s úrokem z prodlení z částky 2.704 Kč ve výši repo sazby České národní banky platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů ročně, jdoucího ode dne následujícího po 21. 2. 2023 do zaplacení. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. O. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. K odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2023, č. j. 44 To 100/2023-281, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, že se obviněný při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle §173 odst.1 tr. zákoníku odsuzuje podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §59 odst.1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (výroky o uložení ochranného léčení a náhradě škody).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Vlasty Víghové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., s poukazem, že napadeným rozhodnutím mu byl uložen trest přesahující trestní sazbu stanovenou pro trestný čin loupeže dle §173 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro aplikaci mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody dle §59 odst. 1 tr. zákoníku. Dále vyslovil přesvědčení, že v důsledku nesprávného právního posouzení okolností podstatných pro stanovení výměry trestu podle §39 tr. zákoníku, došlo k uložení trestu, který je v rozporu s požadavkem na přiměřenost trestní represe dle §38 tr. zákoníku.
5. Obviněný připustil naplnění tzv. formálních podmínek pro postup podle §59 odst. 1 tr. zákoníku, neboť byl v minulosti skutečně odsouzen za zvlášť závažný zločin loupeže, ovšem vyslovil názor o nesplnění tzv. materiální podmínky spočívající v tom, že recidiva a další konkrétní okolnosti věci, musí významně zvyšovat závažnost nyní řešeného trestného činu loupeže nebo možnost nápravy pachatele musí být významně ztížena. Měl za to, že ani samotná recidiva, ani okolnosti spáchání posuzované loupeže, nečiní trestný čin natolik závažný, že by nebylo možné jej postihnout v rámci trestní sazby stanovené v §173 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Připomněl, že již od dětského věku cca od deseti let, byl v důsledku velmi neutěšeného rodinného prostředí, které podrobně popsal, osobou závislou na drogách a na patologickém hraní hracích automatů, což mělo vliv na veškerou jím spáchanou trestnou činnost. Potvrdil, že se dopustil loupeže teprve cca dva měsíce po propuštění z výkonu trestu za jinou loupež, neučinil tak ovšem z toho důvodu, že by pohrdal hodnotami chráněnými trestním právem, nebo že by si neuvědomoval zavrženíhodnost tohoto svého jednání, ale pro potřebu opatřit si hotovost pod tlakem svých závislostí. Není ani pravda, že by si pravidelně a záměrně vybíral jako oběti osoby vysokého věku, což dokládá např. bezprostředně předcházející trestný čin loupeže projednávaný ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 76/2013. Ani v posuzované věci nehrál věk poškozené roli, jedinou motivací bylo, že poškozená u sebe měla mít peněžní hotovost. Záměrem obviněného vůbec nebylo použít proti poškozené jakékoliv násilí, domníval se, že peníze vyláká lstí, teprve poté, co poškozená lsti neuvěřila, zpanikařil a užil násilí spočívající ve vytržení tašky z ruky poškozené, což vedlo k jejímu pádu na zem. Užitá míra násilí byla pouze takové intenzity, aby poškozená svoji tašku pustila, není tedy náhoda, že neutrpěla (samozřejmě kromě psychického otřesu, který nijak nechce bagatelizovat) žádné poškození zdraví. Nepoužil proti poškozené žádnou zbraň, ani jí nevyhrožoval násilím.
7. Obviněný vyslovil i nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o významném ztížení jeho resocializace, když negativní hodnocení jeho pobytu v různých věznicích je opět spojeno s jeho závislostmi, zejména na drogách. Přestože páchání trestné činnosti souvisí s jeho závislostmi na drogách, alkoholu a hraní automatů, nebyl pro ně dosud obviněný nijak léčen. Bylo na něho vždy působeno toliko represivně a nikoliv preventivně, ačkoliv obě tyto složky mají být při rozhodování v trestním řízení ve vyváženém souladu. Obviněný projevil objektivní náhled na celou situaci a souhlasil s tím, že se podrobí uloženému ochrannému léčení, jehož uložení před soudem prvního stupně sám navrhoval. Závěry o ztížení resocializace obviněného je možné činit teprve poté, až bude zjištěno, jakým způsobem bude spolupracovat v průběhu uložených ochranných léčení a zda se mu podaří vymanit ze svých závislostí, které byly v jeho případě zcela evidentním spouštěčem dosud páchané trestné činnosti. S ohledem na vše shora uvedené je obviněný přesvědčen, že nebyly splněny všechny zákonem požadované podmínky pro postup dle §59 odst. 1 tr. zákoníku a že mu tedy byl uložen nezákonný trest. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 13.5.2004 sp. zn. IV. ÚS 396/03.
8. K samotné přiměřenosti trestu, který by měl být obviněnému uložen v rámci zákonné trestní sazby podle §173 odst. 1 tr. zákoníku pak připomněl, že učinil prohlášení viny v hlavním líčení, nahradil škodu způsobenou přímo poškozené, skutek neměl v podstatě žádné následky a obviněný usiluje o to, aby se mohl co nejdříve podrobit uloženým ochranným léčením.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. zrušil výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 100/2023, ze dne 17. 4. 2023 a nově rozhodl tak, že obviněnému se ukládá trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci obviněného lze formálně přiřadit pod označený dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., z věcného hlediska se ovšem nejedná o argumenty opodstatněné.
11. Státní zástupce naopak podmínky stanovené v §59 odst.1 tr. zákoníku shledal za naplněné, a to včetně zpochybněných podmínek materiálních. Odkázal na str. 5 rozsudku odvolacího soudu, s nímž se plně ztotožnil, kde je dostatečným způsobem vysvětleno, z jakého důvodu byly splněny předpoklady pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody. Odůvodnění citovaného rozsudku důvodně poukazuje na skutečnosti, bezpečně vyplývající z provedeného dokazování, dle kterých opakovaná recidiva u obviněného ve spojení s dalšími okolnostmi, zakládá vysokou závažnost deliktu; to navíc ve spojení s tím, že byla objektivně prokázána ztížená možnost nápravy obviněného a jeho zvýšená nebezpečnost pro lidské společenství. Vedle zmíněných materiálních požadavků byly nepochybně splněny též předpoklady formální, což ostatně ani sám obviněný nezpochybňuje.
12. Vzhledem k tomu, že byly splněny veškeré podmínky pro aplikaci institutu mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody ve smyslu §59 odst. 1 tr. zákoníku, není důvodná ani výtka o rozporu uloženého trestu odnětí svobody v rozporu s principem přiměřenosti trestních sankcí.
13. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), rovněž splňuje i obsahové náležitosti (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, byl-li obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV. Důvodnost dovolání
18. Námitky dovolatele o nesplnění podmínek pro aplikaci institutu mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody ve smyslu §59 odst. 1 tr. zákoníku lze sice podřadit pod dovoláním vymezené důvody podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. v jeho druhé alternativě, ovšem Nejvyšší soud jí z níže rozvedených důvodů nepřiznal dovolatelem přisuzované opodstatnění.
19. Podle §59 odst.1 tr. zákoníku platí, že pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§14 odst. 3), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena. Již z formulace poslední věty citovaného ustanovení je zřejmé, že poslední dvě podmínky mohou být naplněny alternativně, tj. postačuje naplnění pouze jedné z nich.
20. Ve stručnosti lze připomenout, že spáchání zvlášť závažného zločinu v minulosti předpokládá, že pachatel byl za takový zločin pravomocně uznán vinným a že šlo o zvlášť závažný zločin odpovídající jeho legální definici podle §14 odst. 3 tr. zákoníku, jímž se rozumí ten úmyslný trestný čin, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Potrestáním se rozumí alespoň částečný výkon trestu uloženého za zvlášť závažný zločin v minulosti, pokud s jeho vykonáním není spojena zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebo jestliže odsouzení k takovému trestu již nebylo zahlazeno. Závažnost spáchaného zvlášť závažného zločinu musí převyšovat obvyklou úroveň závažnosti zvlášť závažných zločinů do takové míry, aby bylo zřejmé, že ani horní hranice příslušné (nezvýšené) sazby trestu odnětí svobody stanovená zákonem neodpovídá závažnosti nově spáchaného zvlášť závažného zločinu a že zpravidla nelze zajistit dostatečný trestní postih pachatele bez zvýšení této horní hranice. Jako neopomenutelná kritéria, která by měla odůvodňovat vysokou závažnost nově (opětovně) spáchaného zvlášť závažného zločinu, uvádí zákon výslovně recidivu pachatele a ostatní okolnosti případu. Pokud jde o recidivu pachatele, ta bude odůvodňovat závěr o vysoké závažnosti nyní souzeného zvlášť závažného zločinu zejména v případě poměrně krátké doby, která uplynula od výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody, spáchal-li pachatel již v minulosti zvlášť závažný zločin, jehož závažnost byla velmi vysoká nebo vysoká, byl-li předchozím odsuzujícím rozhodnutím uložen pachateli citelnější (delší) nepodmíněný trest odnětí svobody, spáchal-li pachatel další zvlášť závažný zločin dokonce ve zkušební době po podmíněném propuštění z výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody, spáchal-li pachatel po předchozím potrestání více zvlášť závažných zločinů v souběhu, za které je nyní souzen, atd. Závěr o ztížené možnosti nápravy pachatele lze učinit jen s přihlédnutím k osobě pachatele a se zřetelem k celkovým možnostem nápravy; bude o ní svědčit zejména to, jakými druhy trestů, v jakém počtu a v jaké výměře se už na pachatele v minulosti působilo, jak se choval ve výkonu dřívějšího trestu odnětí svobody včetně toho, jakému programu zacházení se zde podrobil a s jakým výsledkem, jak dodržoval stanovený režim ve věznici a plnil další povinnosti atd. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 806, 808 až 810).
21. Odvolací soud, který ustanovení o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody aplikoval, ve svých úvahách (bod 7 odůvodnění jeho rozhodnutí), s nimiž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje, zcela správně přihlédl nejen k prokázané trestné činnosti obviněného, o níž prohlásil vinu (přičemž však objektivně byla doložena kamerovým záznamem z místa činu), jakož i hodnotil okolnosti skutku, osobu obviněného a též možnost jeho nápravy, kterou vyhodnotil ve smyslu §39 tr. zákoníku jako ztíženou.
22. Nebylo možno přehlédnout, že se obviněný vytýkané trestné činnosti dopustil přesto, že byl v minulosti již opakovaně odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, naposledy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2013, sp. zn. 10 T 76/2013, kdy mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 78 měsíců, který vykonal dne 19. 8. 2022. Je evidentní, že ani výkon důrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výměře 6,5 roku k nápravě obviněného nevedl a od dalšího páchání trestné činnosti jej neodradil, pokud se dopustil dne 17. 10. 2022 posuzovaného činu totožné právní kvalifikace, tedy recidivy již cca do dvou měsíců po výkonu předcházejícího nepodmíněného trestu. Závažnost nyní projednávaného znovu spáchaného zvlášť závažného zločinu je vzhledem k této recidivě, stejně jako s přihlédnutím k době, která uplynula od potrestání obviněného do začátku páchání nyní projednávané trestné činnosti, a k okolnostem tohoto skutku, jehož se obviněný dopustil vůči osobě ve věku 89 let, když tento vzorec opakuje, nesporně vysoká. Nelze ji bagatelizovat tím, že obviněný poškozené nevyhrožoval a nepoužil zbraň, pokud poškozené vytržením tašky přivodil pád, při němž si způsobila pohmoždění dolní končetiny a psychický otřes.
23. Současně byla naplněna i alternativní podmínka spočívající v závěru, že možnost nápravy obviněného je za daného stavu ztížena, jak jednoznačně vyplynulo ze závěrů znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické a forenzní psychologie, jakož i výrazně negativního hodnocení z výkonu trestů. Jakkoli zjištěné závislosti obviněného na konzumaci drog a hazardních hrách v kasinech mohly mít na motivaci jeho trestné činnosti vliv, rozhodně nediskvalifikují závěr o ztížené míře jeho resocializace. Obviněnému navíc nic nebránilo, aby se léčení svých závislostí, které si zjevně uvědomuje, podrobil dobrovolně. Zejména ovšem nelze přehlédnout, že negativní prognóza dalšího vývoje osobnosti obviněného souvisí podle znaleckých závěrů zejména s jeho primárními rysy (nezdrženlivost, disociálnost, egocentričnost, zvýrazněná arogance a opoziční negativistické nastavení). Závěr soudů spočívající v tom, že náprava pachatele – při zohlednění jeho poměrů – je velmi ztížena, jelikož žádný z trestů, jež byly spojeny s jejich přímým výkonem, nevedl k nápravě dovolatele, jenž se opakovaně dopouští stejnorodé trestné činnosti, proto lze pokládat za adekvátní.
24. Vzhledem k výše uvedenému Městský soud v Praze v souladu s platnou právní úpravou uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání jedenácti roků za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku, a to v horní polovině zákonné trestní sazby, jejíž horní hranici oprávněně zvýšil o jednu třetinu, tedy v rozmezí od 7 let a 8 měsíců do 13 let a 4 měsíců. Nejvyšší soud proto námitku obviněného o nesplnění podmínek pro aplikaci institutu mimořádného zvýšení trestu odnětí svobody ve smyslu §59 odst. 1 tr. zákoníku kategoricky odmítl.
25. Obviněný dále uplatnil dovoláním vymezený důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. poukazem na „... nesprávné právní posouzení okolností podstatných pro stanovení výměry trestu podle §39 tr. zákoníku, jímž došlo k uložení trestu, který je v rozporu s požadavkem na přiměřenost trestní represe dle §38 tr. zákoníku “.
26. Tato námitka se ovšem míjí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu, neboť pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §37 až §39 tr. zákoníku či v §41 tr. zákoníku a §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), neboť za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které je způsobilé založit kasační rozhodnutí dovolacího soudu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 817/2014). O takový případ v posuzované věci ovšem nejde.
27. Výtky obviněného nejsou důvodné ani z hlediska posouzení extrémního rozporu uloženého trestu s povahou a závažností trestného činu. Trest odnětí svobody uložený obviněnému z ústavního principu proporcionality trestní represe nevybočil, neboť není extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti a osobu obviněného. Všechny polehčující i přitěžující okolnosti byly odvolacím soudem adekvátně zhodnoceny, pokud přiznal obviněnému polehčující okolnosti (doznání v podobě prohlášení viny, náhradu škody) a zabýval se i závislostmi obviněného. Na druhé straně byl povinen (a učinil tak věcně správně) věnovat se a zohlednit též povahu trestné činnosti, okolnosti jejího spáchání, osobu obviněného a zejména nutnost ochrany společnosti před dalším pácháním závažné trestné činnosti, k níž má obviněný nepochybné sklony.
28. Je třeba uzavřít, že dovolací námitka obviněného brojící proti nepřiměřenosti trestu uplatněnému dovolacímu důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídá.
V. Způsob rozhodnutí
29. Jak již řečeno, uplatněné námitky dovolatele podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými, přičemž dílem byly uplatněny námitky mimo meze zákonných důvodů. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová