ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.697.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 697/2023-580
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 3. 2023 sp. zn. 4 To 40/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 90/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. F. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 27 T 90/2020 , byl obviněný L. F. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. 62 T 154/2019-184, který mu byl doručen dne 20. 1. 2020 a nabyl právní moci dne 29. 1. 2020, byl podle §175 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. 62 T 154/2019-184, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 4 To 40/2022 , jímž je podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. 62 T 154/2019-184, který mu byl doručen dne 20. 1. 2020, podle §175 odst. 2 trestního zákoníku za užití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně se zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. 62 T 154/2019-184, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §256 trestního řádu odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a l ) trestního řádu. Obviněný namítl, že odvolací soud rozhodl o odvolání ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obviněného navzdory tomu, že se obviněný řádně a včas omluvil ze zdravotních důvodů, které doložil zprávou ošetřujícího lékaře, a požádal o odročení veřejného zasedání na jiný termín. Odvolací soud se oprávněností omluvy nijak nezabýval a zdravotní důvody nijak neověřil, ačkoliv obviněný v omluvě uvedl, že je připraven udělit souhlas s vyžádáním jeho zdravotní dokumentace. Obviněný zdůraznil, že právo být přítomen projednání své trestní věci a uplatňovat při něm svou obhajobu je základním právem zakotveným v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že krajský soud obviněného o veřejném zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Co se týká obsahu omluvy obviněného z účasti na veřejném zasedání spojené s žádostí o jeho odročení, je podle názoru státního zástupce namístě přisvědčit odvolacímu soudu, že dovolatelem akcentovaná zdravotní indispozice mu v účasti u veřejného zasedání nebránila. S ohledem na to odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného při splnění všech zákonných podmínek pro takový procesní postup. Proto nedošlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu. Z tohoto důvodu nedošlo ani k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu [v dovolání chybně označeného jako §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu].
6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
7. V reakci na vyjádření státního zástupce obviněný namítl, že tématem uplatnění mimořádného opravného prostředku nebyla otázka, zda účast obviněného při veřejném zasedání byla či nebyla nutná. Obviněný od počátku nesouhlasí s předmětem jeho trestního stíhání. Měl proto zájem být přítomen projednání jeho odvolání, čemuž ovšem odvolací soud nepřivolil. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem, že zdravotní indispozice nebránila účasti obviněného u veřejného zasedání. Odvolací soud ani státní zástupce nejsou oprávněni posuzovat odbornou otázku, kterou je v tomto případě hodnocení zdravotního stavu a komplikací s tím spojených. Pro toto hodnocení by byl kompetentní pouze lékař nebo soudní znalec. Je-li odvolací soud shodně jako státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství názoru, že vícekrát stíhaný obviněný nemůže být nemocný, nejedná se o zákonný způsob vedení trestního řízení. Obviněný proto setrval na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.
8. Obviněný L. F. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V případě konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro hlavní líčení v §202 odst. 2 až 5 trestního řádu. Proto vzhledem k formulaci dovolacího důvodu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mimo jiné ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením §263 odst. 4 trestního řádu a §314q odst. 1 věty čtvrté trestního řádu a §64 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť jde prakticky o jediná zákonná ustanovení, která výslovně vymezují podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08). Dovolací výhrady obviněného sice deklarovanému důvodu dovolání odpovídají, nelze jim však přisvědčit.
12. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Obecné ustanovení §234 trestního řádu přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost účasti obviněného lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu §233 odst. 1 věta první trestního řádu k veřejnému zasedání předvolal (čímž dává najevo, že jeho přítomnost je nutná), nebo jej o něm pouze vyrozuměl (což naopak znamená, že jeho osobní účast nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho absenci nespatřuje překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci), anebo s ohledem na §263 odst. 4 trestního řádu. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ve veřejném zasedání odvolacího soudu je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před odvolacím soudem k napadenému rozsudku z hlediska vad vytýkaných v odvolání (srov. §263 odst. 5 větu druhou před středníkem trestního řádu). Toto právo není porušeno konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, jestliže se obviněný, který byl řádně a včas vyrozuměn o veřejném zasedání, k tomuto veřejnému zasedání nedostavil, aniž jeho účasti bránily závažné překážky, jež nebyl sám schopen předvídat a které nezavinil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002). Naopak, pokud by bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který o něm byl sice pouze vyrozuměn podle §233 odst. 1 trestního řádu, avšak zaslal soudu řádnou omluvu s žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že na své účasti trvá a nesouhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti, došlo by k porušení práva zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08, či ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2971/09).
13. Z předloženého trestního spisu dovolací soud zjistil, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání o odvolání na den 27. 3. 2023, o čemž byl obviněný řádně vyrozuměn dne 17. 2. 2023 doručením do datové schránky. Dne 20. 3. 2023 doručil obviněný do datové schránky krajského soudu podání označené jako „Omluva z veřejného zasedání, žádost o odročení“ ze dne 17. 3. 2023, v němž jako důvod zmínil vážné zdravotní problémy spočívají v tom, že od předešlého roku je opakovaně léčen s ledvinovými kolikami, které mu působí velké obtíže a bolesti. K podání přiložil zprávy ošetřujících lékařů. Krajský soud reagoval písemným sdělením, doručeným obviněnému do datové schránky dne 21. 3. 2023, že jeho žádosti o odročení veřejného zasedání nevyhovuje. Z předložených lékařských zpráv totiž podle krajského soudu vyplývá, že obviněný normálně pracuje v SRN a pokud se dne 4. 3. 2023 dostavil na pohotovost v Nemocnici Litoměřice pro náhlé bolesti, nabídnutou hospitalizaci odmítl. Podle doporučení uvedeného lékařem měl obviněný pouze užívat léky a urologickou ambulanci volat po jejich dobrání. Ze zpráv tudíž podle názoru odvolacího soudu neplyne, že obviněný není skutečně schopen účasti u jednání soudu, resp. že jeho zdravotní stav vylučuje možnost účastnit se takového jednání. Dne 24. 3. 2023 se z nařízeného veřejného zasedání obviněný opětovně omluvil a požádal o jeho odročení s tím, že jeho zdravotní stav se nelepší a nezlepší se ani do dne nařízeného jednání. Ani tuto omluvu odvolací soud neakceptoval, neboť nebyla doložena aktuální zprávou příslušného lékaře, ale vycházela pouze z tvrzení obviněného. Dne 27. 3. 2023 se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, a proto odvolací soud rozhodl o jeho konání v nepřítomnosti obviněného.
14. Jestliže byl obviněný o veřejném zasedání o jeho odvolání řádně a včas vyrozuměn, poskytl mu tím odvolací soud prostor k uplatnění práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen. Poté již bylo na obviněném upravit své poměry tak, aby své právo účastnit se projednání věci mohl realizovat. V případě, že na své účasti trval, ale současně mu v ní bránila závažná překážka, bylo na něm, aby nejen výslovně projevil nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale také aby tuto překážku doložil konkrétním objektivním důkazem natolik, aby z něj bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že mu je skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání odvolacího soudu znemožněna. Právě povinnosti řádně doložit existenci překážky bránící mu v účasti na projednání věci obviněný nedostál, jak správně uvedl již odvolací soud. Z lékařských zpráv předložených obviněným v žádném smyslu nevyplývalo, že by mu zdravotní stav bránil v účasti ve veřejném zasedání o odvolání. Jak zdůraznil odvolací soud, je v nich naopak uvedeno, že obviněný normálně pracuje v SRN, odmítá hospitalizaci a nebyla mu lékařem uložena žádná léčebná opatření, pouze měl užívat léky. O tom, že předložené lékařské zprávy nepovažuje za dostatečné k prokázání existence závažné překážky bránící v účasti ve veřejném zasedání o odvolání, odvolací soud obviněného informoval v dostatečném předstihu před termínem veřejného zasedání. Nepřípadná je v této souvislosti výhrada obviněného, že odvolacímu soudu nepříslušelo hodnotit závažnost zdravotního stavu obviněného, jelikož jde o otázku odbornou, ke které mělo být opatřeno vyjádření lékaře nebo soudního znalce. Odvolací soud zdravotní stav obviněného nehodnotil, nýbrž v souladu s §9 odst. 1 trestního řádu jako předběžnou otázku posuzoval, zda z předložených lékařských zpráv vyplývá, že obviněný se z objektivních důvodů nemůže veřejného zasedání zúčastnit. Jelikož tomu tak z pohledu odvolacího soudu nebylo, bylo na obviněném, aby případně předložil jiný dostatečný důkaz pro své tvrzení. Obviněný žádný takový důkaz nepředložil (a nedoložil jej ostatně ani v rámci dovolání), odvolací soud proto důvodně vycházel z toho, že obviněný svoji neúčast ve veřejném zasedání řádně neomluvil. Lze proto uzavřít, že obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání, o jehož konání byl v dostatečném časovém předstihu vyrozuměn, nedostavil a svou neúčast řádně neodůvodnil. Pokud za této situace rozhodl odvolací soud o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neporušil nejen žádné zákonné ustanovení upravující přítomnost obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, ale ani nezasáhl do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu proto nemohl být naplněn.
15. Obviněný rovněž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu [nesprávně uvedl §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021]. Z dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že dovolací důvod uplatnil ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu d) trestního řádu. Jelikož na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající vytýkaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu, nemohl být opodstatněný ani poukaz obviněného na §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu