ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.714.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 714/2023-1171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2023, č. j. 44 To 60/2023-1084, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 86/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 1. 2023, č. j. 1 T 86/2022-975 , byl obviněný L. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který spáchal jednáním podrobně popsaným v obsáhlém výroku o vině. Trestné činnosti se dopustil (stručně vyjádřeno) jednáním od počátku dubna 2020 do konce července 2020, kdy v součinnosti s další osobou celkem v devíti případech pod falešnou identitou objednával prostřednictvím webových stránek společnosti Messenger a.s. doručování zásilek neobsahující garantovaný obsah na dobírku falešnému příjemci, čímž společnosti Messenger a. s. způsobil fakticky škodu ve výši nejméně 15 657 Kč, a reálně mohla být způsobena další škoda ve výši 12 070 Kč.
2. Obviněný byl za tento trestný čin a dále za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2021, sp. zn. 38 T 114/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 67 To 222/2021, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 2 T 44/2021, za přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 38 T 41/2022, a za přečiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 7 T 46/2022, odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 160denních sazeb po 1.000 Kč, tj. ve výměře 160.000 Kč. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2021, sp. zn. 38 T 114/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 67 To 222/2021, z rozsudku Okresního soudu pro Prahu - východ ze dne 8. 4. 2022, sp. zn. 2 T 44/2021, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 2022, sp. zn. 38 T 41/2022, a z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 7 T 46/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2023, č. j. 44 To 60/2023-1084, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloslava Drbálka dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., s poukazem, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a zamítnutí/odmítnutí řádného opravného prostředku bez dostatečných důvodů.
5. Obviněný předně vyjádřil nesouhlas s jemu uloženým trestem. Zmínil obecné podmínky upuštění od uložení souhrnného trestu a namítl, že soudy se v projednávané věci spokojily s prostým porovnáním trestních sazeb za jednotlivé zločiny spáchané ve vícečinném souběhu, ale ve svých úvahách se dostatečně nezabývaly tím, jaký trest by mohl obviněného postihnout resp. nehodnotily důsledně všechny podstatné okolnosti. Považoval proto za nesprávný závěr o nezastavení trestního stíhání pro bezvýznamnost hrozícího trestu, jelikož pro tento postup byly naplněny předpoklady.
6. Dále obviněný uvedl, že je od 29. 12. 2021 vězněn, přičemž aktuální konec věznění je naplánován na den 29. 10. 2028. Zmínil 14 záznamů, převážně přestupků proti majetku, v opisu z evidence přestupků a odsuzující soudní rozhodnutí a tresty, které mu byly postupně ukládány, a konstatoval, že je proti němu vedeno další trestní řízení pro několik trestných činů podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku u Obvodního soudu pro Prahu 3. Poukázal na to, že ve věcech vedených proti němu pro majetkovou trestnou činnost u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 126/2022 a u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 144/2019 bylo trestní stíhání zastaveno, neboť trest, ke kterému mohlo vést, je zcela bez významu vedle trestů, které již byly obviněnému uloženy za jiné činy.
7. Citoval ustanovení §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. o zastavení trestního stíhání tzv. pro neúčelnost a současně podmínky „upuštění od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku“. Je toho názoru, že mu není nutné ukládat další trest, jelikož napadeným rozsudkem souzené skutky tvoří zlomek jeho celkové trestné činnosti, a proto je nutné zkoumat vztah souhrnnosti s ohledem na další skutky, které spáchal. Uložené tresty lze považovat k ochraně společnosti za dostatečné. Poukázal dále na svoje vystupování u hlavního líčení a na skutečnost, že již nahradil způsobenou škodu, takže zastavení trestního stíhání nebude pro poškozenou znamenat nutnost domáhat se náhrady škody v civilním řízení.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud napadený „rozsudek“ Městského soudu v Praze zrušil podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §223 odst. 2 tr. ř. per analogiam v celém rozsahu a sám rozhodl o zastavení trestního stíhání.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel patrně zcela nerozlišuje mezi procesním institutem fakultativního zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a hmotněprávním institutem upuštění od uložení souhrnného trestu. Protože v petitu dovolání výslovně požadoval zastavení trestního stíhání, vyšel z toho, že dovolání směřuje primárně proti výroku o vině.
10. Ke skutečnostem uvedeným ve výroku o vině státní zástupce uzavřel, že v celém rozsahu odpovídají faktům, u kterých bylo učiněno soudem přijaté prohlášení viny. Připomněl znění §206c odst. 7 věty druhé tr. ř. ve spojení s §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož obviněný nemůže napadat odvoláním výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Z toho ostatně obviněný zřejmě správně vycházel, když svoje odvolání směřoval pouze proti výroku o trestu. Pokud nemohl dovolatel svým odvoláním napadnout výrok o vině a odvolací soud byl v rámci své přezkumné činnosti limitován rozsahem jeho odvolání, které se týkalo výroku o trestu, pak logicky výrok o vině nemůže obviněný napadat ani dovoláním. Dovoláním lze napadat rozhodnutí druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Proti výroku o vině tudíž není dovolání obviněného L. M. přípustné.
11. Proti výroku o trestu dovolání formálně přípustné je, ovšem státní zástupce s ohledem na formulaci dovolacích námitek považoval za sporné, zda dovolatel vůbec výrok o trestu napadá. Konstatoval nicméně možnost v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítat nesprávnost hmotněprávních posouzení týkajících se aplikace ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného a společného trestu. Dovolatel však nenamítl nesprávné posouzení podmínek souhrnnosti ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud vůbec jeho námitky směřovaly proti výroku o trestu, domáhal se toho, aby z důvodu dostatečnosti již dříve uloženého trestu došlo k aplikaci §44 tr. zákoníku. Tento požadavek je však založen na námitce o nepřiměřenosti jinak správně dle příslušných ustanovení trestního zákoníku uloženého trestu. Touto námitkou se tak obviněný dostal mimo rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i všech ostatních dovolacích důvodů, neboť námitka nepřiměřenosti uloženého trestu není podřaditelná pod žádný dovolací důvod. V té souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 399/2017.
12. Závěrem státní zástupce navrhl pro případ, že dovolací soud neshledá podmínky pro odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
13. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce upřesnil, že „skutečně napadá výrok o trestu, jak polemizuje v bodě 11 svého vyjádření státní zástupce“. Namítl, že brojit pouze proti výši uloženého trestu v rámci dovolání není zcela snadné, jelikož dovolání směřující pouze proti výroku o trestu, který, ač byl vyměřen v souladu se zákonnými požadavky, je obviněným považován za nepřiměřeně přísný, bývají Nejvyšším soudem odmítána jako nepřípustná. Přesto připomněl možnost výjimečných zásahů v případě, pokud je uložený trest v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Poukázal na příslušná ustanovení Listiny základních práv a svobod (čl. 40), trestního zákoníku (§38), konstantní praxi Ústavního soudu (např. nález ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1624/19 a ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/17), současně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016 a ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1587/2019. Obviněný dále vytkl především nedostatečné zdůvodnění, proč nebylo využito aplikace §44 tr. zákoníku nebo aplikace §223 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §172 odst. 2 tr. ř., jejichž podmínky zopakoval stejně jako námitku, že soudy nehodnotily důsledně všechny podstatné okolnosti projednávané věci.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
15. Současně je třeba připomenout, že při hlavním líčení dne 24. 11. 2022 učinil obviněný prohlášení viny, které soud prvního stupně usnesením podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující toliko proti výroku o trestu.
16. Dovolání obviněného směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud podle §256 tr. ř. jeho odvolání zamítl jako nedůvodné. Podle obsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu je zřejmé, že ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. otázku viny obviněného nepřezkoumával, neboť ta s ohledem na výlučně napadený výrok o trestu, předmětem jeho odvolání nebyla, přičemž zde nebyly dány podmínky pro postup podle §254 odst. 2 tr. ř., podle něhož mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání. Dovolatel přitom může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn (povinen) přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh.tr.).
17. Obviněný se svým dovoláním dílem primárně domáhá přezkoumání výroku o vině, kdy směšuje procesní institut fakultativního zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 tr. ř. a hmotněprávní institut upuštění od uložení souhrnného trestu podle §44 tr. zákoníku. Domáhá se tedy prvotně přezkumu takové části rozhodnutí, kterou odvolací soud nepřezkoumával a nebyl povinen ani postupem podle §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumat.
18. V projednávané věci je proto třeba učinit závěr, že v části, v níž obviněný brojí proti výroku o vině (kdy vytýká nezastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 tr. ř.ve spojení s §223 odst. 2 tr. ř.), je dovolání nepřípustné .
19. Naproti tomu část dovolání obviněného ve spojitosti s interpretačním upřesněním obsaženým v replice, v nichž lze s vyšší mírou tolerance shledat námitky proti neužití aplikace §44 tr. zákoníku, lze považovat za dovolání týkající se výroku o trestu, které je přípustné .
20. Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán v případě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ).
IV. Důvodnost dovolání
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je třeba připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst.1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. o povinném zastoupení obviněného obhájcem-advokátem. Na podkladě těchto východisek pak Nejvyšší soud posoudil dovolání obviněného a shledal, že je sice formálně opřeno o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a stojí mimo jejich obsahové vymezení.
24. Obecně lze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítat nesprávnost hmotněprávních posouzení týkajících se vlastní aplikace ustanovení trestního zákoníku o ukládání souhrnného a společného trestu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr). Takovou námitku nesprávného posouzení podmínek souhrnnosti ve smyslu §43 odst. 2 tr. zákoníku ovšem obviněný nevznesl.
25. Pokud jde o jeho výtku, aby z důvodu dostatečnosti již dříve uloženého trestu došlo k aplikaci §44 tr. zákoníku, je třeba konstatovat, že námitka proti nepoužití tohoto ustanovení, které se týká právního následku trestní odpovědnosti pachatele za spáchání souběžné trestné činnosti, nemůže být založena na tvrzení o nepřiměřenosti jinak správně uloženého trestu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4.2017, sp. zn. 6 Tdo 399/2017).
26. Obviněný totiž touto námitkou ve své podstatě brojil proti přísnosti uloženého trestu jako celku při zohlednění trestů, které mu byly uloženy v jiných věcech a které by měly na jeho osobu působit již dostatečně, aniž by bylo třeba ukládat další trest i za nyní projednávanou trestnou činnost. Ačkoliv námitka o nepřiměřenosti uloženého trestu nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů upravených v §265b tr. řádu, dovolací soud nad rámec uvedeného poukazuje na to, že soud prvního stupně, který obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a peněžitý trest ve výměře 160.000 Kč (160denních sazeb po 1.000 Kč), v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání tohoto trestu řídil, což aproboval i soud odvolací. Všechny polehčující i přitěžující okolnosti byly obecnými soudy adekvátně zhodnoceny a lze proto odkázat na argumentaci v bodě 13. rozhodnutí soudu prvního stupně a v bodě 6. rozhodnutí soudu odvolacího, kterou sdílí i dovolací soud. Soudy nižších stupňů přiznaly obviněnému polehčující okolnosti (doznání v podobě prohlášení viny a náhradu škody), na druhé straně jsou povinny (a učinily tak věcně správně) zabývat se a zohlednit též povahu a okolnosti trestné činnosti a rovněž rozsah jejího spáchání, včetně posouzení osoby obviněného a jeho zřejmých sklonů k páchání trestné činnosti vyplývajících z jeho výrazné delikventní minulosti.
27. Podle §44 tr. zákoníku soud upustí od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Upuštění od uložení souhrnného trestu přichází v úvahu zejména tehdy, považuje-li soud trest uložený dřívějším rozsudkem za zcela přiměřený též v relaci k povaze a závažnosti celé sbíhající se trestné činnosti (včetně té její části, o níž se rozhoduje později) nebo má-li za to, že souhrnný trest by mohl být dokonce mírnější než dříve uložený trest (např. když v době po předchozím odsouzení pachatel prokázal velmi dobré možnosti nápravy nebo se výrazněji změnily jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry). Konečně i za situace, pokud byl uložen dřívějším rozsudkem trest určitého druhu na samé horní hranici trestní sazby, která je zároveň horní hranicí trestní sazby souhrnného trestu, může soud uvažovat o upuštění od uložení souhrnného trestu, pokud by nepovažoval za účelné nebo možné zpřísnění původního trestu uložením ještě jiného slučitelného druhu trestu. Při upuštění od uložení souhrnného trestu podle §44 tr. zákoníku platí obecné zásady pro výměru trestu (§39 tr. zákoníku). Zejména je nutno zhodnotit povahu a závažnost nyní projednávané i předchozí trestné činnosti, osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele a možnost jeho nápravy, a to i se zřetelem k tomu, jak případný dosavadní výkon trestu uloženého dřívějším rozsudkem plní svůj účel, zejména pokud jde o nápravu pachatele a ochranu společnosti (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 39/1971-I. Sb. rozh. tr., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 620, 621).
28. Vzhledem k tomu, že prvostupňový soud obviněnému za pokračující přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a současně sbíhajících se dalších 6 trestných činů různého charakteru (kdy posledním odsouzením posuzované věci předcházející byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a peněžitému trestu 60 000 Kč) uložil podle nejpřísněji trestného ustanovení §209 odst. 3 tr. zákoníku zákonem předpokládané tresty, trest odnětí svobody uložil v sazbě stanovené podle §209 odst. 3 tr. zákoníku (16 měsíců při ohrožení trestem v rozmezí od 1 do 5 let), je zřejmé, že argumentace obviněného se s uvedenými dovolacím důvodem zjevně míjí.
29. Obviněný tak sice formálně citoval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., avšak obsah jeho dovolání je založen na skutečnostech a námitkách, které věcně žádným z dovolacích důvodů nejsou. Pakliže důvod dovolání podle §265b odst.1 písm. m) obviněný uplatnil v návaznosti na své tvrzení, že již v řízení předcházejícímu odvolání, tj. v rozsudku soudu prvního stupně, byl dán dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud k takovému závěru nedospěl. Z toho logicky plyne, že ani dovolací důvod podle písm. m) naplněn nebyl. Dílem pak obviněný své námitky směřuje proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, což ovšem není podle §265a odst. 4 tr. ř. přípustné, neboť dovoláním podobně jako jinými opravnými prostředky, lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli jeho odůvodnění.
30. Výtky obviněného nejsou důvodné ani z hlediska posouzení extrémního rozporu uloženého trestu s povahou a závažností trestného činu. Trest odnětí svobody uložený obviněnému totiž z ústavního principu proporcionality trestní represe nevybočil, neboť není extrémně přísným či zjevně nespravedlivým, a to zejména s ohledem na charakter trestné činnosti. Obviněný spáchal trestnou činnost devíti dílčími útoky, tedy nebylo možno odhlédnout rovněž od délky a rozsahu trestného jednání, jakož i od výše způsobeného i hrozícího škodného následku. Současně je nutné hodnotit, že byl ukládán trest souhrnný za celkem šest dalších sbíhajících se trestných činů, a to různého charakteru. Není pochyb o tom, že trestná činnost obviněného vykazuje znaky systematičnosti a dlouhodobosti za účelem obohacování se na úkor jiných. Pokud za daných okolností dospěly soudy k závěru, že je třeba na obviněného působit souhrnným nepodmíněným trestem odnětí svobody, nelze takovému závěru ničeho vytknout, tím spíše za situace, kdy trest byl vyměřen při dolní hranici zákonné trestní sazby a je současně třeba akcentovat ochrannou funkci trestního práva.
31. Námitky dovolatele tedy nejen že neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, ale nejsou ani způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu z důvodů neústavnosti uloženého trestu.
V. Způsob rozhodnutí
32. Jelikož dovolací argumentace obviněného se zcela rozešla s věcným vymezením uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. (a ani obsahově neodpovídá jinému dovolacímu důvodu z taxativního výčtu §265b odst. 1 tr. ř.), muselo být dovolání obviněného vyhodnoceno jako podané z jiného důvodu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová