ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.793.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 793/2023-1218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný D. S. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 61 To 83/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 79/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 37 T 79/2020, byli obvinění D. S. a Ž. T. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Oběma obviněným byly za uvedený zvlášť závažný zločin uloženy souhrnné tresty podrobně popsané v citovaném rozsudku.
2. Uvedeného zvlášť závažného zločinu se obvinění dopustili tím, že:
dne 20. 1. 2020 v době okolo 04:30 hodin, před obchodem XY, v Praze , Náměstí XY, po předchozím domluvení schůzky a vylákání obžalovanou Ž. T. na místo, nejprve poškozenému P. P. nar. XY, obžalovaný D. S. s dosud neztotožněným spolupachatelem v úmyslu zmocnit se cizí věci zastoupili cestu, poté po poškozeném požadovali vydání peněz, kdy ho přitlačili ke zdi, aby se nemohl hýbat a udeřili pěstí do břicha, prohledali poškozenému kapsy u kabátu a z pravé kapsy mu obžalovaný D. S. vytáhl mobilní telefon Huawei, IMEI: 869053044769478 a mobilní telefon iPhone Xs Max v hodnotě 20.000,- Kč, IMEI 1: 357282092505190, IMEI 2: 357282092591323, kdy se při tomto poškozenému podařilo jednoho z pachatelů udeřit loktem ruky do oblasti obličeje, tím se vysmeknout z úchopu a z místa utéci, čímž poškozenému způsobili škodu na odcizených mobilních telefonech v celkové výši cca 21.500,- Kč, poškozený zraněn nebyl a tudíž nevyhledal lékařské ošetření.
3. Rozsudek nalézacího soudu oba obvinění napadli odvoláním. Městský soud v Praze rozhodl o těchto odvoláních rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 61 To 83/2023, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) napadený rozsudek zrušil toliko ve výrocích o trestech u obou obviněných a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustili oba obvinění ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, obviněného D. S. odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsané v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 79/2020 ze dne 6. 12. 2022 a za pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 97/2022 ze dne 12. 10. 2022 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 67 To 337/2022 ze dne 29. 11. 2022 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 44 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Současně odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 97/2022, z rozsudku Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 176/2021 a z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 44 T 64/2021. Odvolací soud také znovu rozhodl o trestu pro obviněnou Ž. T., která (na rozdíl od obviněného S.) proti rozsudku odvolacího soudu dovolání nepodala.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozsudek napadá v plném rozsahu. Je přesvědčen, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Obviněný trvá na své obhajobě, podle níž byl v době činu v bydlišti spoluobviněné T. Obviněný namítá, že žádný z provedených důkazů jej neusvědčuje.
6. Poškozený podle obviněného v různých fázích trestního řízení popisoval dva údajné pachatele různě. Není zřejmé, kterým z oněch dvou pachatelů má obviněný být. Pokud tím vyšším, pak rozhodně nemá 120 kg, jak uvedl poškozený. Obviněný nesouhlasí s tvrzením nalézacího soudu, že poškozený jej u hlavního líčení označil za pachatele. Poškozený naopak doslovně uvedl, že: „ na 100 % si nejsem jistý , ale myslím, že ano, podle toho, jak vypadá, jak je vysoký, jak vypadá, ale fakt nevím .“ Při opakovaném hlavním líčení dne 6. 12. 2022 dokonce obviněný uvedl: „Nejsem si jist, zda jste mě přepadl vy“. Obviněný poukazuje také na skutečnost, že poškozený s ním přišel do přímého kontaktu několik hodin po údajné loupeži. Ani přesto poškozený obviněného jako pachatele jednoznačně neoznačil.
7. Rozsudek nalézacího soudu považuje obviněný za vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný. Nalézací soud na jednu stranu uvádí, že mobilní tel. s číslem 721 832 448 užívala dne 20. 1. 2020 výlučně T., která opakovaně (11x) kontaktovala poškozeného P., ale na druhou stranu tvrdí, že uživatelem stanice (mob. čísla) byl obviněný, resp. že výpisy telekomunikačního provozu je prokazován pohyb obviněného.
8. Pokud jde o výpověď obviněného k původu zajištěných telefonů, nalézací soud jí neuvěřil s odůvodněním, že vysvětlení působí jako nevěrohodná krkolomná konstrukce. Obviněný však na hlavním líčení, které se konalo dne 6. 12. 2022 (a dříve v podaném odvolání proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku), objasnil, že jeho výpověď, kterou učinil na hlavním líčení dne 9. 3. 2021, byla ovlivněna emočním vydíráním jeho tehdejší družky T., a že pravdivá je výpověď z přípravného řízení, kterou učinil dne 21. 9. 2020. V přípravném řízení srozumitelně popsal, že v době (nad ránem), kdy byl doma, se vrátila T. ze schůzky s poškozeným a donesla dva mobilní telefony. Obviněný se jí ptal, kde je vzala a zda jsou „čisté“. Když T. potvrdila, že telefony jsou na 100 % čisté, kontaktoval Tvrdíka a zprostředkoval jejich prodej. Na tom podle obviněného není nic nevěrohodného, či snad krkolomného.
9. Závěrem obviněný cituje judikaturní závěry Ústavního soudu týkající se standardů dokazování a zásady in dubio pro reo .
10. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a dále aby Nejvyšší soud nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
12. Státní zástupkyně nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám. Podle státní zástupkyně obviněný námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého odvolání, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
13. O účasti a jednání obviněného S. na místě činu podle státní zástupkyně svědčí výpověď spoluobviněné T. Dále je zásadní výpověď poškozeného P., který opakovaně popsal vzezření útočníků, přičemž jeden z popisu výrazně odpovídá osobě obviněného D. S. Dalším důkazem je přítomnost obviněného na místě činu zřejmá z výpisu o telekomunikačním provozu, kdy obviněný byl jako uživatel telefonu číslo 721 832 448 ztotožněn v buňce, která odpovídá Náměstí XY. Všechny tyto důkazy v souhrnu potvrzují, že obviněný byl v daném místě a čase přítomen. Jeho konkrétní útok, tedy přidržení poškozeného za pomocí další neztotožněné osoby, úder do břicha a odcizení telefonu jsou jednoznačně zřejmé z výpovědi poškozeného a také odpovídají zajištění dalších důkazů (nalezené telefony, jejich pohyb, vrácení a poznání telefonu iPhone XS, doložení toho, že jej vlastnil poškozený). Jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy prokázáno a právní kvalifikace jeho jednání je přiléhavá.
14. Rozhodnutí soudů v trestní věci obviněného není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně rozhodl i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
16. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Na tomto výroku je závislý výrok o trestu, proti němu však obviněný žádnou konkrétní argumentací nebrojí.
22. Obviněný v rámci dovolání prezentuje alternativní skutkovou verzi, kterou (i přes různé změny výpovědí) prosazoval od samého začátku trestního řízení. Telefony, které byly odcizeny poškozenému, sice skutečně prodal P. T., nevěděl však, že se jedná o telefony odcizené poškozenému P. Celou noc byl v bydlišti spoluobviněné T., žádného přepadení poškozeného P. se neúčastnil. Ve věci provedené důkazy podle obviněného neumožňují mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost učinit závěr o jeho vině žalovaným skutkem. Konkrétně obviněný rozporuje zejména jeho nedostatečné ztotožnění ze strany poškozeného a neprůkaznost výpisu o telekomunikačním provozu.
23. K povaze dovolací argumentace obviněného lze uvést, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje ve vztahu k výroku o vině skutkové a procesní námitky, tedy námitky ke skutkovým zjištěním a k procesnímu postupu soudů v rámci důkazního řízení. Obviněný takto zpochybňuje způsob, jakým soudy hodnotily důkazy.
24. S ohledem na obsah dovolání obviněného je dále nutno uvést, že dovolání obviněného je v podstatě založeno na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se již soudy obou stupňů vypořádaly. Pak je ale zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, nebo ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nejvyšší soud se s odůvodněním skutkových a právních závěrů nižších soudů zcela ztotožňuje, na tyto závěry odkazuje a v zásadě toliko nad jejich rámec uvádí následující:
25. K námitkám skutkové a procesní povahy lze v obecné rovině uvést, že tyto námitky (týkající se rozsahu provedeného dokazování, hodnocení důkazů a správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění) lze opřít o, v trestním řádu nově zakotvený, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ten je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (opomenuté důkazy).
26. Je ale také skutečností, že zakotvením uvedeného dovolacího důvodu ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry – to by ostatně bylo v rozporu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Je-li tomu tak, pak nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
27. Pokud jde o případy obviněným namítaného zjevného rozporu obsahu provedených důkazů a skutkových zjištění, která na jejich základě byla učiněna, jedná se o situace svévolného hodnocení důkazů a tedy situaci, kdy odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování. Tento stav může být shledán jen tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec neměla obsahový podklad v provedených důkazech, případně pokud byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z logiky věci současně plyne, že tyto již v minulosti judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
28. Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud by měl být dovolatel úspěšný s námitkami týkajícími se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak by musel označit alespoň jedno konkrétní skutkové zjištění, které nemá v provedených důkazech žádný podklad. To ovšem obviněný nečiní a ve skutečnosti pouze prezentuje vlastní verzi skutkového děje a uvádí, jak podle něj měly soudy provedené důkazy hodnotit.
29. V projednávané věci lze přisvědčit obviněnému v tom, že poškozený jej zcela jednoznačně neidentifikoval (vždy se vyjadřoval s určitou mírou nejistoty). Stejně tak si lze představit, že orgány činné v trestním řízení shromáždí podrobnější důkazy pro podporu závěru, že uživatelem telefonního čísla 721 832 448 byl v době činu právě obviněný. Současně ale nelze přehlédnout, že ve věci shromážděné důkazy i bez jednoznačného ztotožnění obviněného či případných dalších důkazů tvoří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz nepřímých důkazů, které ve svém důsledku vylučují jakoukoliv pochybnost o vině obviněného a zcela jej usvědčují (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3622/10, ze dne 16.06.2011).
30. Takto je obviněný usvědčován zejména výpovědí spoluobviněné T. (která vypověděla, že obviněný s ní jel za poškozeným P. reklamovat nekvalitní drogu). Tato výpověď koresponduje s pohybem mobilních telefonů obviněné a poškozeného, které se předmětné noci pohybovaly společně, jak vyplývá z výpisu telekomunikačního provozu. Poškozený sice vypovídal zdráhavě (jako dealer drog nechtěl mluvit více, než je nutné), avšak popsal, že ho dva muži přitlačili ke zdi, bouchli ho do břicha a odcizili mu dva mobilní telefony. Popis jednoho z pachatelů (vyšší, plešatý) přitom odpovídá popisu obviněného. Pokud obviněný poukazoval na to, že poškozený pachatele v průběhu trestního řízení popisoval rozdílně, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že se nejednalo o rozdíly zásadní, kdy jistě sehrálo roli i to, že se incident odehrál v noci a pachatelé měli na hlavách kapuce. K tomu přistupuje skutečnost, kterou nepopírá ani obviněný, a sice že už dvě hodiny poté, co byl poškozený P. oloupen, obviněný kontaktoval překupníka telefonů Petra Tvrdíka a nabídl mu ke koupi právě telefony, které byly odcizeny poškozenému (u zajištěného telefonu iPhone bylo zjištěno, že v něm byla vložena SIM karta poškozeného). Obviněný ohledně původu mobilních telefonů opakovaně měnil výpověď, a to jak v přípravném řízení, tak následně v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 4.
31. Pokud tedy nalézací soud za této důkazní situace skutkové verzi obviněného neuvěřil, a naopak se přiklonil ke skutkové verzi popsané v obžalobě a mající podporu ve výše uvedených důkazech, pak v žádném případě nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Právní kvalifikace jednání obviněného je přiléhavá, ostatně ani obviněný proti ní výslovně nebrojí. Odvolací soud skutkové i právní závěry nalézacího soudu ve smyslu §254 tr. ř. řádně přezkoumal a ve vztahu k výroku o vině se s nimi ztotožnil. Ve vztahu k výroku o trestu provedl pouze dílčí úpravy vyvolané změnami, které nastaly až po rozhodnutí nalézacího soudu.
32. Lze tedy shrnout, že námitky obviněného proti výroku o vině sice bylo možno podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné.
33. Dovolání obviněného neobsahuje žádné konkrétní námitky proti výroku o trestu. Nejvyšší soud tak pouze ve stručnosti konstatuje, že odvolacím soudem uložený souhrnný trest v trvání 44 měsíců je trestem zcela přiměřeným.
34. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že námitky obviněného shledal zjevně neopodstatněnými.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
35. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného D. S. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
36. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu