ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.806.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 806/2023-1672
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný S. T ., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 To 35/2023-1570, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 146/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 T 146/2020-1496 , byl obviněný S. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle výroku tohoto rozsudku dopustil celkem 35 dílčími skutky, dílem spolu s obviněným T. H., dílem sám, jednáním specifikovaným ve výroku o vině v období od 21. 2. 2017 do poloviny března 2018. Trestná činnost měla (stručně vyjádřeno) spočívat v tom, že obvinění - vystupujíc jako zástupci společnosti České aukce s. r. o. - pod různými záminkami v souvislosti s přechodem k jinému dodavateli elektřiny a plynu či se sjednáním přihlášky k výběrovému řízení nebo aukce nákupu elektrické energie a zemního plynu, požadovali po poškozených různé částky v rozmezí od 1 000 Kč do 25 300 Kč, které nebyli oprávněni za uvedenou společnost vyžadovat a inkasovat a od počátku věděli, že za vybrané peníze neposkytnou jakékoliv plnění ani je jinak nepoužijí ve prospěch poškozených.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §84 tr. zákoníku za užití §81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a nad obviněným byl vysloven dohled probačního úředníka ve smyslu §49 až 51 tr. zákoníku. Podle §85 odst. 1 tr. zákoníku byla zkušební doba stanovena v trvání čtyř let a šesti měsíců. Dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, jejichž předmětem je uzavírání a zprostředkování smluv o dodávkách zboží nebo služeb spotřebitelům nebo se spotřebiteli, na dobu pěti let. Současně bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným specifikovaným ve výroku rozsudku, dílem i společně a nerozdílně se spoluobviněným T. H. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Š. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli obvinění T. H. a S. T. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek ze dne 24. února 2017, kvalifikovaný jako dílčí útok přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená K. N. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného T. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 To 35/2023-1570, tak, že jej jako opožděně podané podle §253 odst.1 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kateřiny Brožkové dovolání, jež opřel formálně o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. [ovšem ve znění účinném do 31. 12. 2021, v současnosti odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst.1 písm. m) tr. ř.], s poukazem, že v daném případě bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
5. Namítl nesplnění procesních podmínek stanovených v §253 tr. ř. pro zamítnutí odvolání, byť nesporoval, že mu byl prostřednictvím datové schránky doručen rozsudek soudu prvního stupně poprvé dne 5. 12. 2022, proti němuž podal prostřednictvím svého obhájce odvolání dne 14. 12. 2022. Nesouhlasí s bodem 6. odůvodnění napadeného usnesení, neboť odvolání ze dne 17. 1. 2023 nelze v žádném případě považovat za „pouhé“ odůvodnění odvolání, jelikož obviněný nebyl ze strany soudu nikdy vyzván k doplnění odvolání datovaného dnem 14. 12. 2022. Odvolání ze dne 17. 1. 2023 směřovalo proti rozsudku soudu prvního stupně, který byl obhájci doručen prostřednictvím datové schránky dne 16. 1. 2023 podruhé, což odvolací soud nezmínil. Ze strany soudu nebyl informován o důvodech opakovaného doručení rozsudku, měl za daných okolností za to, že v textu rozsudku došlo k nějaké změně, a proto se řídil poučením soudu o možnosti podat proti rozsudku odvolání ve lhůtě 8 dnů počítané ode dne následujícího po dni doručení rozsudku. Lhůta k podání odvolání tak začala obžalovanému plynout ode dne 17. 1. 2023, proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání v zákonné lhůtě již dne 17. 1. 2023, tedy včas.
6. Obviněný poukázal údaje o různých lhůtách uváděných na doručenkách v jejich „předmětu“, což nasvědčovalo tomu, že k opakovanému doručení rozsudku nedošlo např. v důsledku pouhé administrativní chyby soudu. Vyjádřil přesvědčení, že ať už byl důvod opakovaného doručení rozsudku jakýkoliv, nelze tuto skutečnost klást k jeho tíži, pokud jednal s plnou důvěrou v poučení soudu.
7. Doplnil, že ačkoliv dne 14. 12. 2022 podal proti rozsudku pouze tzv. blanketní odvolání, nebyl ze strany soudu vůbec vyzván k jeho doplnění, namísto toho byl jeho obhájci dne 16. 1. 2023 prvostupňový rozsudek doručen znovu. I tyto procesní okolnosti v konečném důsledku přispěly k tomu, že obviněný jednal s plnou důvěrou v poučení soudu o tom, že odvolání proti rozsudku lze podat ve lhůtě 8 dnů ode dne následujícího po dni doručení rozsudku, a proto jej podal v zákonné lhůtě dne 17. 1. 2023. Za daných okolností nelze odvolání obviněného ze dne 17. 1. 2023 proti rozsudku soudu prvního stupně považovat za opožděné ve smyslu ust. §253 odst. 1 tr. řádu. V té souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1993/2012 a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 146/2015, z nichž vyplývá, že doručí-li soud v důsledku nesprávného úředního postupu chybně dvakrát stejné rozhodnutí zástupci účastníka, běží odvolací lhůta až od doručení pozdějšího.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 3. 2023, č. j. 31 To 35/2023-1570, a aby současně odvolacímu soudu přikázal odvolání obviněného znovu projednat a rozhodnout.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že byť je dovolání opřeno o zcela nepřiléhavý dovolací důvod, neboť věcné vymezení odpovídá §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, vzhledem k tomu, že dovolací soud do současné doby nepřiléhavé označení dovolacích důvodů související s nezohledněním novelizace trestního řádu provedené s účinností k 1. 1. 2022 toleroval, vychází z relevantního uplatnění dovolacích námitek v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., které však nepovažuje za důvodné.
10. Připomněl, že dovolatel nijak nezpochybnil argumentaci odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno až po uplynutí dovolací lhůty, která počala běžet po doručení prvostupňového rozsudku obviněnému a jeho obhájci do datové schránky dne 5. 12. 2022. Včasnost podání odvolání dovozuje z toho, že bylo podáno v osmidenní odvolací lhůtě po opakovaném doručení rozsudku obhájci dne 16. 1. 2023. Skutečnost, že reagoval podáním odvolání již na první doručení rozsudku a že odvolací soud rozhodoval o odvolání podaném již dne 14. 12. 2022, fakticky ignoruje.
11. Trestní řád výslovně neřeší specifickou situaci běhu lhůt pro podání opravného prostředku v případě, že v důsledku administrativního pochybení soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení bylo rozhodnutí osobě oprávněné k podání opravného prostředku doručeno opakovaně. Podle státního zástupce je nutno vycházet z trestněprávní judikatury, nikoli z judikatury civilní, jak činí dovolatel. Rozhodnutí obviněným zmíněné primárně řešilo otázku právních účinků platebního rozkazu, týkalo se navíc věci odlišné i z hlediska okolností doručení rozhodnutí, když ve věci řešené tímto rozhodnutím v pořadí první doručení platebního rozkazu nebylo provedeno řádně. V trestní věci obviněného však žádné pochybnosti o tom, že již první doručení prvostupňového rozsudku dne 5. 12. 2022 řádně provedeno bylo, nevznikají. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1988 uveřejněné pod č. 41/89 Sb. rozh. tr., podle kterého jestliže je způsobem uvedeným v zákoně doručen opis rozhodnutí vícekrát, pro počítání lhůty k podání opravného prostředku platí doručení v pořadí první, podpůrně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 8 Tdo 119/2005, publikovaného pod č. 54/2005 Sb. rozh.tr. Tím spíše je tedy nutno vycházet z data prvního doručení rozhodnutí obviněnému a jeho obhájci v předmětné trestní věci, kde bylo doručení rozsudku provedeno do datové schránky a obviněný i jeho obhájce měli reálnou možnost seznámit se s obsahem rozhodnutí včetně poučení o opravném prostředku.
12. Pro běh odvolací lhůty tedy bylo rozhodné datum prvního doručení rozsudku nalézacího soudu obviněnému a obhájci dne 5. 12. 2022. Na doručení tohoto rozhodnutí obviněný také podáním odvolání reagoval, byť s jednodenním zpoždění. Skutečnost, že dne 16. 1. 2022, tj. více než měsíc po uplynutí odvolací lhůty, byl rozsudek obhájci doručen znovu, je z hlediska běhu odvolací lhůty irelevantní, byť podání ze dne 17. 1. 2023 podatel skutečně označil jako odvolání, nikoli jako odůvodnění odvolání již dříve podaného.
13. Na danou trestní věc nedoléhá ani ustanovení §253 odst. 2 tr. řádu, podle kterého jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu. Pokud dovolatel blanketní odvolání ze dne 14. 12. 2022 podal den po uplynutí odvolací lhůty, zajisté se tak nestalo proto, že by se řídil nesprávným poučením soudu. Při opakovaném doručení dne 16. 1. 2023 pak zajisté nebyl poučen o tom, že již uplynulá odvolací lhůta se prodlužuje o dalších osm dní, resp. že začala běžet znovu. Pokud dovolatel vycházel z vlastního nesprávného právního názoru, podle které pro běh odvolací lhůty je rozhodné až druhé doručení, pak nelze hovořit o tom, že odvolání podal opožděně jen proto, že se řídil nesprávným poučením soudu.
14. Z hlediska běhu odvolací lhůty státní zástupce považuje za irelevantní dovolatelem citované údaje uvedené v „předmětu doručenky“; jež se ostatně nekryjí s koncem odvolací lhůty počítané od prvního ani druhého doručení rozsudku nalézacího soudu obhájci.
15. Na závěr státní zástupce navrhl dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), splňuje rovněž obsahové náležitosti (§265f odst.1 tr. ř.).
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Vytýkaná vada odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 provedeným zákonem č. 220/2021 Sb., s účinností od 1. 1. 2022.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ). K zamítnutí odvolání obviněného S. T. došlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., obviněný tedy uplatnil uvedený dovolací důvod v jeho prvé alternativě. Ta se vztahuje pouze na rozhodnutí odvolacího soudu učiněná bez věcného přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem.
IV. Důvodnost dovolání
20. V posuzovaném případě soud druhého stupně odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané, pokud byl rozsudek obviněnému a obhájci doručen prostřednictvím datové schránky dne 5. 12. 2022 a tzv. blanketní odvolání bylo obhájcem podáno teprve dne 14. 12. 2022, ačkoli posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 13. 12. 2022. Ve svém dovolání obviněný namítal nesprávnost takového postupu a požadoval zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci odvolacímu soudu k novému projednání (tj. k věcnému přezkumu prvostupňového rozhodnutí na základě podaného odvolání) a následnému rozhodnutí s ohledem na opětovné, v pořadí druhé doručení rozsudku obhájci dne 16. 1. 2023 a další podání odvolání obviněného včas, dne 17. 1. 2023. Takto pojatá argumentace bezesporu naplňuje výše citovaný dovolací důvod, čímž zakládá povinnost Nejvyššího soudu věcného posouzení uplatněných námitek. To také dovolací soud v rámci svých zákonných kompetencí učinil, výsledkem tohoto procesu byl ovšem závěr, že výhrady obviněného jsou zjevně neopodstatněné.
21. Podle §248 odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci (a opatrovníku), běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Současně platí, že pokud je způsobem uvedeným v zákoně doručen opis rozsudku jakékoli osobě oprávněné podat odvolání vícekrát, pro počítání lhůty k podání odvolání platí doručení v pořadí první.
22. Důvody, proč je na předmětné odvolání nutno pohlížet jako na opožděně podané, již v podrobnostech rozvedl jednak odvolací soud, jednak státní zástupce ve svém vyjádření. S jejich právním názorem se ztotožnil i Nejvyšší soud.
23. Stručně lze zopakovat, že soud prvního stupně doručil rozsudek obviněnému i jeho obhájci řádně dne 5. 12. 2022 prostřednictvím datové schránky (č. l. 1510 verte), což ostatně obviněný nezpochybňuje, stejně jako potvrzuje skutečnost, že odvolání bylo podáno až dne 14. 12. 2022. Obviněnému tedy začala běžet zákonná osmidenní odvolací lhůta dne 6. 12. 2022, tedy ode dne následujícího po dni 5. 12. 2022, a vzhledem ke shora uvedeným pravidlům doručování bylo právě toto datum tím jediným, které pro obviněného Tomáška určovalo běh odvolací lhůty. Jejím posledním dnem tak bylo úterý dne 13. 12. 2022. Proto odvolání podané prostřednictvím obhájce dne 14. 12. 2022 nemohlo být hodnoceno jinak než jako opožděné.
24. Důvod, proč soud prvního stupně zaslal obhájci rozsudek podruhé, vyplývá z referátu na č. l. 1543 spisu ze dne 16. 1. 2023. Z něho je zřejmé, že soud prvního stupně reagoval na odvolání (ze dne 13. 12. 2022) a jeho odůvodnění (ze dne 29. 12. 2022) podané spoluobviněným T. H., který si podle k odvolání připojené plné moci, až v této fázi řízení, tedy po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně, zvolil rovněž obhájcem JUDr. Martina Köhlera, jenž dosud zastupoval pouze obviněného S. T. Právě a pouze tato skutečnost byla důvodem, proč okresní soud zaslal obhájci, nyní i obhájci spoluobviněného T. H., rozsudek. Tento fakt ovšem nemá na běh lhůty obviněného S. T. žádný vliv, je ve vztahu k němu právně zcela bezvýznamným, nejsou s ním spojeny žádné právní účinky a rozhodně nezakládá další běh lhůty k podání opětovného odvolání.
25. V této souvislosti dovolatel také namítal, že mu nelze přičítat k tíži procesní pochybení soudu při doručování písemností s akcentem, že se procesně zachoval v souladu s poučením obsaženým v odsuzujícím rozsudku a poukazoval v té souvislosti na občanskoprávní judikaturu. K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že poučení uvedené v závěru rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 4 T 146/2020, nebylo nesprávné ve smyslu §253 odst. 2 tr. ř., bylo-li v něm uvedeno, že odvolání lze podat „do osmi dnů od doručení jeho písemného vyhotovení“.
26. Ačkoli se krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení vyjádřil nepřesně v tom smyslu, že podání obviněného ze dne 17. 1. 2023 bylo „doplněním odvolání“, ani námitku obviněného, že nebyl soudem prvého stupně vyzván k doplnění svého odvolání nelze akceptovat.
27. Podle §249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
28. Uvedený povinný předpoklad účinně podaného odvolání je však z logiky věci třeba vztáhnout na odvolání, které bylo podáno včas a které tedy podléhá věcné přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Jinak řečeno, je-li povinností odvolacího soudu, aby před postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, zda odvolání bylo podáno včas, není vadou, pokud soud prvého stupně v případě opožděně podaného i tzv. blanketního odvolání bez odůvodnění, nepostupuje podle §249 odst. 1 tr.ř. Uvedený postup by totiž jednak postrádal smysluplnost a jednak zbytečně navyšoval náklady obhajoby.
29. Obviněný S. T. tedy neměl žádný důvod dovozovat, že jemu, či jeho obhájci, je rozsudek prvního stupně doručován opakovaně a že je tím zhojeno marné uplynutí jeho odvolací lhůty. Ve shodě se státním zástupcem i Nejvyšší soud poukaz obviněného na údaje uvedené v „předmětu doručenky“ považuje za zcela irelevantní, jelikož se jedná o údaje pro potřeby evidence soudního oddělení podle vnitřního kancelářského řádu a ve vztahu k běhu odvolací lhůty nemají žádný význam.
30. Závěrem lze konstatovat, že v posuzované trestní věci byl obviněnému dán zákonem stanovený prostor k plné realizaci jeho práva na obhajobu, který mohl využít. Pokud tak neučinil, nestalo se tak pochybením obecných soudů.
V. Způsob rozhodnutí
31. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová