ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.817.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 817/2023-568
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2023, č. j. 68 To 216/2022-455, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 91/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 8. 2022, č. j. 5 T 91/2022-326, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím, že
dne 3. 11. 2021 kolem 15:10 hodin v katastru obce XY v okrese XY, po silnici č. XY, ve směru jízdy od obce XY na XY, při řízení vlastního nákladního vozidla Citroën Jumper, RZ:XY, v souvislosti s porušením ustanovení §5 odstavec 1 písmeno b) zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů v platném znění, v blízkosti čerpací stanice XY se plně nevěnoval řízení vozidla, zvláště pak dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou, v důsledku čehož narazil do pravé zadní části před ním ve stejném směru pomaleji jedoucího vozidla Audi A3 RZ XY, které řídil poškozený R. N., jehož vozidlo bylo vlivem intenzivního nárazu, za současné levotočivé rotace kolem své svislé osy odhozeno do protisměru, kde se střetlo svou zadní části s protijedoucím vozidlem Škoda Kodiaq, RZ: XY, které ve směru jízdy od XY řídil J. Ž., jehož vozidlo narazilo do zadní části vozidla Audi A3, přičemž řidič vozidla Audi A3 poškozený R. N. utrpěl mnohočetná poranění několika orgánových systémů (polytrauma), kterým na místě podlehl, dále došlo ke zranění řidiče J. Ž., který utrpěl zhmoždění hrudníku a kostrče s dobou léčení a současně pracovní neschopnosti v trvání 30 dnů.
2. Za uvedený přečin byl obviněný podle §143 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 roky a 6 měsíců. Nalézací soud dále rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy, jimž z větší části vyhověl, a částečně odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupce v neprospěch obviněného. O obou odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 68 To 216/2022-455, tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) obě odvolání zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku, avšak argumentace obviněného se dotýká pouze výroku o vině.
5. Podle obviněného soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost událostem předcházejícím střetu, které jsou podstatné pro posouzení jeho viny. Obviněný podrobně cituje ze znaleckých posudků a výpovědí svědků pasáže vyznívající v jeho prospěch. Kritizuje odůvodnění usnesení odvolacího soudu, které je sice obsáhlé, avšak argumentačně strohé. Vypořádání námitek obviněného osahují pouze body 28 a 29 odůvodnění tohoto usnesení.
6. Znalecký posudek Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. byl vyhotoven již před zahájením trestního stíhání. Znalec však podle obviněného může opírat své závěry toliko o důkazy provedené podle příslušných ustanovení trestního řádu, a nikoli o vysvětlení osob opatřená orgány přípravného řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. před zahájením trestního stíhání, která nemohou sloužit jako důkaz před soudem. Znalecký posudek Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. proto obviněný považuje za procesně nepoužitelný. Jelikož je tento posudek hlavním usvědčujícím důkazem, je zároveň dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem.
7. Obviněný dále poukazuje na logický paradox, kdy soudy obou stupňů vycházejí ve svých závěrech o vině ze znaleckého posudku znalce Mandáka a nepřihlížejí k výpovědi obviněného. Avšak znalec Mandák uvedl, že při zpracování znaleckému posudku vycházel pro určení předstřetového děje pouze a jen z výpovědi obviněného.
8. Závěr znalce Mandáka, že pokud neviděl obviněný jet vozidlo poškozeného před ním, pak muselo toto vozidlo jet v jeho jízdním pruhu, je nelogický a nemůže se jednat o důkaz vylučující jízdu vozidla poškozeného v odbočovacím pruhu.
9. Závěr soudu, že obviněný v každém případě mohl a měl reagovat na vozidlo řízené poškozeným a měl možnost dopravní nehodě zabránit, podle obviněného neodpovídá provedenému dokazování. Stejně tak provedenému dokazování neodpovídá část popisu skutku, podle které se obviněný plně nevěnoval řízení vozidla, a zvláště pak dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou.
10. Odvolací soud podle obviněného nemohl odmítnout závěry znaleckého posudku Ing. Přibyla s odůvodněním, že jeho posudek je nepřesvědčivý, zavádějící a má z pohledu odvolacího soudu vyznívat jako obhajoba obhajoby obviněného. Oba znalci se shodli, že z průběhu nehody nelze určit přednehodový děj i jen pár vteřin před nehodou.
11. Vzhledem k šoku je pochopitelné, že si obviněný nemusí vybavovat všechny aspekty nehody. Pokud přichází v úvahu varianta, že vozidlo poškozeného vjelo do průběžného pruhu z pruhu odbočovacího, mohl obviněný spoléhat na to, že pokud jede po silnici v hlavním jízdním pruhu, má vždy před řidičem v odbočovacím pruhu přednost (princip omezené důvěry v dopravě).
12. Z výpisů z účtů a výpovědi svědkyně N. nelze učinit závěr, že zemřelý nevyjížděl z benzinové stanice. Tyto důkazy nijak nesnižují pravděpodobnost varianty, v níž se zemřelý snažil odbočit a následně se vracel zpět do průběžného pruhu.
13. Vozidlo poškozeného se vůbec nemělo pohybovat na komunikaci, protože mělo propadlou technickou prohlídku a pneu s nedostatečnou hloubkou dezénu. Poškozený jel částí vozidla po „zebře“, čímž se dopustil jednání v rozporu s pravidly jízdy na pozemních komunikacích.
14. Znalec Mandák vyloučil jednotlivé varianty přednehodového děje z důvodu brzkého průjezdu kamionu v protisměru, to však nelze brát pro jízdu více vozidel v protisměrném pruhu za námitku nějak zásadní. Je přeci jedno, za jakým vozidlem vyjelo vozidlo poškozeného, pokud bylo na čerpací stanici, podstatné je, že se v nějakém okamžiku v odbočovacím pruhu nacházelo a mělo následně snahu se připojit do jízdního pruhu obviněného. Obviněný vozidlo poškozeného v tomto odbočovacím pruhu možná i pod vlivem následné srážky nevnímal, byl si pouze jistý, že nejelo v jeho jízdním pruhu. Podstatné je, že se vozidlo poškozeného nějakou dobu v tomto odbočovacím pruhu pohybovalo. Varianta snahy o odbočení na pumpu jízdou v odbočovacím pruhu a následného připojení zpět do jízdního pruhu obviněného nebyla nepřímými důkazy ani vyjádřením znalce Mandáka nijak vyloučena.
15. Úvaha o koloně před vozidlem poškozeného je podle obviněného nesprávná – vzhledem k vysoké rychlosti vozidla obviněného by podle Ing. Přibyla po kolizi vozidel obviněného a poškozeného muselo dojít k další kolizi vozidla obviněného s dalšími vozidly v koloně před vozidlem poškozeného.
16. Konečně je obviněný přesvědčen, že odvolací soud nepřípustně ignoroval přímý důkaz – výpověď svědka F. Š. Ten totiž vypověděl, že viděl vozidlo poškozeného vjíždět do průběžného pruhu pod úhlem asi 45°.
17. Z hlediska právního posouzení podle obviněného nebylo na místě použití kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku spočívající v porušení důležité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že způsob jízdy obviněného v obecné rovině nezvyšoval nebezpečí vzniku dopravní nehody, ta vznikla kvůli porušení dopravních předpisů poškozeným.
18. Konečně obviněný rozporuje závěry soudů týkající se subjektivní stránky. Obviněnému je nesprávně přičítáno zavinění z vědomé nedbalosti. Z hlediska prokázaných skutečností je možné přičítat zavinění maximálně ve formě nevědomé nedbalosti, tedy méně závažnou formu nedbalostního zavinění.
19. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
20. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
21. Státní zástupce nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
22. Podle státního zástupce obviněný opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou naznačil již před nalézacím soudem a na které trval ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S námitkami obviněného se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. S argumentací soudů se státní zástupce plně ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.
23. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy – viz §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění.
24. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč dovodily, že obviněný mohl vozidlo poškozeného včas rozpoznat a měl i dost času na to, aby na ně reagoval nenáhlou změnou rychlosti jízdy.
25. K námitce nezákonnosti znaleckého posudku znalce Mandáka obviněný neuvádí, jakému ustanovení, jakého předpisu takové opatření znaleckého posudku odporuje. Podle §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. vyžaduje policejní orgán znalecké posudky již po sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Postup policejního orgánu tak byl legální (a hojně užívaný především při vyšetřování dopravních nehod, u nichž zpravidla až znalec objasní, jaké konkrétní jednání bylo technickou příčinou nehody a proti které osobě by tedy mělo být zahájeno trestní stíhání). Obviněný ve své stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání legalitu předmětného znaleckého posudku nepopíral a naopak požadoval, aby se znalec ještě před zahájením trestního stíhání vyjádřil k tomu, zda mohlo ke střetu dojít již na výjezdu z čerpací stanice XY. Teprve poté, co znalec Mandák takové místo střetu kategoricky vyloučil jako technicky nepřijatelné, označil obviněný tento posudek za procesně vadný. Obviněný tedy nejprve požadoval, aby znalec svůj posudek ještě před zahájením trestního stíhání doplnil a nyní naopak označuje veškeré takové postupy znalce za nezákonné. Ze strany obviněného se tak jedná spíše jen o změny strategie obhajoby než o nějaké vážně míněné procesní námitky.
26. Podle státního zástupce je nutno připomenout historii vyjádření obviněného k okolnostem střetu vozidel – procesních i neprocesních. Před zahájením trestního stíhání a bezprostředně po nehodě obviněný policii sdělil, že pomalu jedoucí vozidlo poškozeného viděl jen mžik a že „dobře si ale pamatuje, že když narazil do vozidla před sebou, tak v jeho jízdním pruhu na Přerov byla před ním nějaká vozidla, která se pomalu rozjížděla a jela směrem na Přerov“. A že neví, zda od čerpací stanice XY vyjížděla nějaká vozidla. Právě toto vyjádření obdržel znalec Mandák před zpracováním svého znaleckého posudku. Obviněný tedy nejprve popisoval nehodu tak, jako by včas nedobrzdil na konci popojíždějící kolony.
27. Ve své již zmíněné stížnosti proti zahájení trestního stíhání vyslovil obviněný nesouhlas s místem střetu podle znaleckého posudku znalce Mandáka. Tvrdil, že ke střetu došlo již na výjezdu z čerpací stanice XY. V procesním postavení obviněného pak u hlavního líčení setrval na tvrzení, že vozidlo poškozeného před něj muselo vjet „zleva, z čerpací stanice za nákladním vozidlem“. Tuto variantu však jednoznačně vyvrátil jako technicky nepřijatelnou znalec Mandák. Místo střetu nebylo na výjezdu ale až v místě odbočovacího pruhu. A z místa výjezdu do místa střetu by tak vozidlo poškozeného jelo 7 sekund, což by poskytovalo obviněnému široký prosto ke zpomalení, bez nutnosti prudce brzdit, aby zabránil střetu.
28. V odvolacím řízení přestal obviněný trvat na tom, že by bylo místo střetu na výjezdu z čerpací stanice XY. Patrně proto, že také jím opatřený znalecký posudek znalce Přibyla se co do místa střetu až u odbočovacího pruhu ztotožnil s posudkem znalce Mandáka. Poslední verzí obhajoby je tedy tvrzení obviněného obsažené v dovolání, že vozidlo poškozeného vjelo před vozidlo obviněného „z odbočovacího pruhu“.
29. Obviněný se zjevně snaží vršit další a další varianty možného pohybu vozidla poškozeného v naději, že při některé z těchto variant by mu poškozený mohl vytvořit nečekanou překážku. Podstatné však je, že jedinou takovou variantou by bylo náhlé vyjetí poškozeného bezprostředně za nákladním vozidlem v protisměru. Takovou variantu však vyloučili oba znalci. Tato varianta odporuje i té části výpovědi poškozeného, že až po projetí nákladního vozidla se díval do zpětných zrcátek a teprve poté došlo k nárazu. Z časových údajů je navíc patrno, že poškozený vysadil svou dceru u koní 5 minut před střetem a ani časově by tak nemohl na místo střetu dorazit, pokud by se zdržel návštěvou stanice XY, kde navíc podle výpovědi své manželky nikdy netankoval, protože to tam bylo drahé. Při všech ostatních variantách je zřejmé, že obviněný musel vidět vozidlo poškozeného nejméně shora uvedených 7 sekund, zcela dostatečných ke zpomalení z rychlosti cca 70 km/h na 20 km/h bez prudkého brzdění.
30. Pokud nyní obviněný dodatečně namítá procesní nepoužitelnost znaleckého posudku znalce Mandáka, v této části odpovídá dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu, je však zjevně neopodstatněné, neboť uvedený posudek byl opatřen v souladu s trestním řádem. Pokud brojí obviněný proti skutkovým zjištěním soudů, pak neuvedl žádný rozpor mezi žádným důkazem a žádným skutkovým zjištěním, který by ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu bylo možno označit za zjevný.
31. Pokud má obviněný za to, že se odvolací soud nevypořádal s výpovědí svědka Š., je z bodu 13 odůvodnění dovoláním napadeného usnesení zřejmé, že pokud tento svědek viděl vozidlo poškozeného až v místě střetu, tedy 50 m za výjezdem z čerpací stanice, takové tvrzení nemůže mít na posouzení pohybu vozidla poškozeného žádný vliv. Jinými slovy řečeno, ať již vyjel poškozený odkudkoliv, po dráze 50 m se (po dobu 7 sekund) nacházel v zorném poli obviněného. Takové vypořádání se s výpovědí svědka považuje za dostatečné.
32. K argumentu obviněného, že pokud měl před vozidlem poškozeného přednost, pak „nemusel na dané vozidlo brát obviněný zřetel“, státní zástupce uvedl následující. Názor obviněného je ve zjevném rozporu s definicí pojmu dát přednost podle §2 písm. q) zákona č. 361/2000 o silničním provozu: „dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.“ Zejména i řidiči, kteří mají přednost, jsou povinni respektovat řidiče, kteří přednost nemají. Tedy jsou povinni na ně reagovat zpomalením nebo vyhnutím. A pokud nejsou nuceni prudce brzdit nebo prudce se vyhýbat, přednost ve smyslu citovaného ustanovení jim dána je. I kdyby tedy obviněnému nezbylo, než aby za vozidlem vjíždějícím z vedlejší silnice (nebo místa ležícího mimo pozemní komunikaci) zvolna zpomalil či zvolna zastavil, jeho právo na přednost v jízdě by tím nijak nebylo narušeno.
33. Státní zástupce uzavírá, že námitky obviněného proti učiněnému skutkovému zjištění jsou ryze spekulativní a odporují všem důkazům, které byly ve věci provedeny. Z dokazování je patrno, že obviněný měl dostatečný čas zpozorovat poškozeného a reagovat na něj pouhým nenáhlým zpomalením. To je patrno zejména z místa střetu, na němž se shodli oba znalci – včetně znalce obhajoby. Dovolání odpovídá tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud obviněný namítá procesní nepoužitelnost jemu nepříznivého znaleckého posudku a nevyhodnocení výpovědi svědka Š. Avšak v tomto směru se jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné.
34. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
35. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
36. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
37. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
38. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
39. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
40. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
41. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
42. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
43. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný svým dovoláním brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Z hlediska obsahu dovolání však je zřejmé, že jeho argumentace směřuje toliko proti výroku o vině. Ve vztahu k tomuto výroku pak uplatňuje námitky skutkové, procesní i právní povahy. Z obsahu dovolání pak nevyplývají žádné námitky proti trestu.
44. Podanému dovolání obviněného je nutno předně vytknout, že obviněným zvolené dovolací důvody [obviněný výslovně uplatnil nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a následně v další části dovolání „poukázal“ na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] jeho mimořádného opravného prostředku je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě). Ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z dovolání totiž plyne, že jím obviněný brojí proti rozhodnutím soudu druhého i prvého stupně. Nejvyšší soud nicméně k této vadě nepřihlížel a vycházel z toho, že obviněný v dovolání uvedený dovolací důvod fakticky uplatnil.
45. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný uplatnil (ve vztahu výroku o vině) námitky skutkové, procesní i právní povahy. Pokud jde o podobu, respektive charakter těchto námitek, pak v rámci námitek proti zjištěnému skutkovému stavu obviněný prezentuje vlastní skutkovou verzi, kterou prosazoval již v odvolacím řízení. Podle této jeho skutkové verze nemohl obviněný na vozidlo poškozeného adekvátním způsobem reagovat, protože vyjelo z odbočovacího pruhu k benzinové pumě, a to v momentu, kdy obviněný v zrcátkách kontroloval náklad po průjezdu nákladního vozidla v protisměru. Vozidlo mu vytvořilo náhlou a neočekávanou překážku, na kterou již nestihl zareagovat. Naopak skutkové závěry, k nimž došly nižší soudy, jsou podle obviněného ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, znalecký posudek Ing. Ladislava Mandáka, Ph.D. je pak důkazem procesně nepřípustným. V rámci námitek proti právnímu posouzení obviněný namítá, že nebylo prokázáno jeho zavinění (ani ve formě nevědomé nedbalosti, natož nedbalosti vědomé). Rozporuje také naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku.
46. Prakticky ke všem těmto jeho námitkám lze konstatovat, že obviněný v těchto svých námitkách ve svém dovolání (převážně) opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení před nalézacím a odvolacím soudem. Nejvyšší soud přitom neshledal, že by soudy na jeho námitky adekvátně nereagovaly, jak bude podrobněji rozebráno níže. V této souvislosti proto Nejvyšší soud připomíná, že pokud je dovolání obviněného založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
47. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkami, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K těm lze konstatovat, že námitky obviněného sice lze formálně pod tento dovolací důvod podřadit, protože obviněný jednak namítá procesní nepoužitelnost jednoho z důkazů, jednak zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, konkrétní argumentaci obviněného však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
48. Pokud jde o (procesní) námitku, že znalecký posudek znalce Mandáka byl vyhotoven již před zahájením trestního stíhání a měl by tak být důkazem nezákonným, pak obviněný namítá, že zpracování tohoto znaleckého posudku nebylo neodkladným nebo neopakovatelným úkonem, a tak měl být tento důkaz proveden až po zahájení trestního stíhání obviněného. Podle obviněného může znalec opírat své závěry toliko o důkazy provedené podle příslušných ustanovení trestního řádu, a nikoli o vysvětlení osob opatřená podle §158 odst. 3 tr. ř. před zahájením trestního stíhání, která nemohou sloužit jako důkaz před soudem. Obviněný považuje znalecký posudek za procesně nepoužitelný.
49. K uvedené námitce a argumentaci obviněného Nejvyšší soud uvádí, že policejní orgán je podle §158 odst. 3 písm. b) tr. ř. oprávněn vyžadovat znalecké posudky již po sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Tato právní úprava je platná již od 1. 1. 2002, jedná se o postup legální a hojně užívaný především při vyšetřování dopravních nehod, u nichž zpravidla až znalec objasní, jaké konkrétní jednání bylo (či mohlo být) příčinou nehody a proti které osobě by tedy mělo být zahájeno trestní stíhání. Zda bylo zpracování znaleckého posudku úkonem neodkladným či neopakovatelným, přitom nehraje roli. [srov. ŠÁMAL, Pavel, RŮŽIČKA, Miroslav. §158 (Přijímání a prověřování oznámení a jiných podnětů). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1950]. Z logiky věci pak vyplývá, že zpracovává-li znalec posudek ještě předtím, než bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání, vychází i z úředních záznamů o podaných vysvětleních (tamtéž, s. 1951). Vyjdou-li v průběhu trestního řízení nové skutečnosti, které mají vliv na závěry takto zpracovaného posudku, je samozřejmě třeba s nimi posudek konfrontovat (zpravidla výslechem znalce) a případně jeho závěry upravit či doplnit. Tak tomu bylo i v této trestní věci, kdy pokud vyvstaly nové důkazy či skutečnosti (zejména s ohledem na měnící se podobu obhajoby obviněného), byl s nimi znalec náležitě konfrontován a přesvědčivě vysvětlil, proč tyto nové důkazy nemají na závěry jeho znaleckého posudku vliv (jak bude podrobněji rozebráno níže). Lze tedy uzavřít, že znalecký posudek znalce Mandáka je důkazem, který byl opatřen zcela zákonným a procesně přípustným způsobem. Námitky obviněného proti procesní použitelnosti tohoto důkazu jsou tedy zjevně neopodstatněné.
50. Pokud jde o druhý okruh námitek, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak obviněný ve svém dovolání zmiňuje celou řadu skutkových okolností, které jsou podle něj ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. K těmto námitkám považuje Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině za podstatné uvést následující:
51. Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je i po zakotvení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zda své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by mimo případy procesně nepoužitelných či opomenutých důkazů přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O ten se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
52. Současně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou veškerá skutková zjištění, nýbrž pouze rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění konkrétních znaků posuzovaného trestného činu.
53. V projednávané trestní věci soudy závěr o vině obviněného opřely o zásadní skutková zjištění, která vyplynula zejména ze znaleckého posudku znalce Mandáka a z výpovědí tohoto znalce před soudy obou stupňů, to však ale současně s přihlédnutím i k dalším provedeným důkazům. Podle uvedeného znaleckého posudku se místo střetu vozidla obviněného s vozidlem poškozeného nachází asi 50 m od výjezdu z čerpací stanice. I kdyby znalec připustil, že vozidlo poškozeného z čerpací stanice vyjelo (což považuje za nepravděpodobné, jak bude zmíněno dále), přesun k místu střetu by vozidlu poškozeného trval přibližně 7 sekund. Za tuto dobu by obviněný, pokud by se náležitě věnoval řízení, byl by schopen během 3 až 4 sekund své vozidlo zcela zastavit. Znalec uzavřel, že časové úseky jsou tak velké, že při běžném způsobu jízdy a pozornosti je řidič schopen tuto situaci vyřešit ne náhlým způsobem, bez nutnosti prudce brzdit (srov. bod 4. a bod 8. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
54. V odvolacím řízení znalec Mandák, a to i po konfrontaci se závěry znaleckého posudku znalce Přibyla, setrval na závěrech uvedených ve svém posudku. Znalec doplnil, že aby vozidlo poškozeného vytvořilo náhlou překážku vozidlu obviněného, tak by poškozený musel udělat několik hrubých chyb. Takto znalec uvedl, že „první hrubá chyba je (by bylo), že (poškozený) vyjede těsně před nákladním autem, druhá chyba, že vyjede těsně před bílým vozidlem, které mělo údajně jet před vozidlem obviněného, pak nestandardně jede v odbočovacím jízdním pruhu, pustí bílé vozidlo, ale nestandardně těsně vybočí před vozidlo obviněného. To je několik hrubých chyb za sebou, které snad ani nelze (podle znalce) předpokládat. Co ale z technického hlediska je úplně zásadní, je to, že podle simulace ve znaleckém posudku znalce Přibyla vozidlo poškozeného začne vybočovat z odbočovacího jízdního pruhu do průběžného jízdního pruhu před vozidlo obviněného v čase 6 vteřin od počátku simulace, ale ke střetu dojde v čase 6,6 vteřin, což je 0,6 vteřin rozdíl. To vozidlo zahájí vjezd do průběžného jízdního pruhu a než dojde ke střetu, už z něho vyjíždí. To je tak krátký časový okamžik, že je technicky nepřijatelné, aby tento manévr toto vozidlo za tuto dobu stihlo. Nehledě na to, že podle obrázku na straně 13 posudku znalce Přibyla to vozidlo poškozeného je postaveno z větší části na zebře, což neodpovídá objektivně zjištěným stopám, které byly zadokumentovány v místě nehody.“ I ze simulace znalce Přibyla navíc vyplývá, že od horizontu čtyř vteřin před střetem je vozidlo poškozeného v přímém pohledu z pozice řidiče P. Nejde technicky vysvětlit, proč za těchto podmínek obviněný vozidlo poškozeného neregistroval. Vysvětlením podle znalce Mandáka je, že se vozidlo poškozeného takto nepohybovalo. Pohybovalo se ve svém průběžném jízdním pruhu anebo se nacházelo v koloně, která tam zpomalovala, pomalu se pohybovala nebo se rozjížděla.
55. V návaznosti na závěry znaleckého posudku je však třeba konstatovat i obsah dalších provedených důkazů, a to zejm. výpověď svědkyně N. N. a výpisy z bankovních účtů obviněného. Svědkyně N. N. vypověděla, že poškozený toho dne vezl mladší dceru na koně, tam ji vysadil, vracel se sám, nečekal tam na ni. Vezl ji tam na tři hodiny, ale přijeli pozdě, přijeli tam asi 15:05 hod., to ví od dcery i od vedoucí. Nikdy na té benzínce XY nebrali naftu, protože tam byla drahá, jezdili na Molku. Manžel naftu vždycky platil kartou (srov. bod 3. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Konečně byly v odvolacím řízení provedeny výpisy z účtů obviněného. Z výpisů nevyplývá provedení platby za pohonné hmoty či za cokoli jiného na benzínové stanici před dopravní nehodou.
56. V kontextu shora uvedeného dokazování je tedy zcela zřejmé, že rozhodná skutková zjištění, která byla určující pro naplnění znaků trestného činu v nyní projednávané věci, jednoznačně podklad v provedeném dokazování mají a nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Odvolací soud v žádném případě nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř., pokud na základě přesvědčivých závěrů znaleckého posudku znalce Mandáka, konfrontovaných se závěry znalce Přibyla, v kombinaci s výpovědí svědkyně N. N. a s výpisy z účtů poškozeného učinil skutkový závěr, že vozidlo poškozeného N. jelo v průběžném pruhu, a současně vyloučil varianty, že by vozidlo poškozeného vyjelo z čerpací stanice nebo že by prudce vyjelo z odbočovacího pruhu. Stejně tak je dostatečně důkazně podložen závěr soudů, že obviněný dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu před sebou, ačkoliv na základě dostupných důkazů nebylo možné zjistit, co jeho pozornost v rozhodné době rozptýlilo. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že věrohodnost výpovědi obviněného je oslabena tím, že variantu prudkého vyjetí z odbočovacího pruhu začal prosazovat až v odvolacím řízení jako svou třetí skutkovou verzi poté, co bylo vyloučeno jím původně označené místo střetu.
57. Na skutkových závěrech odvolacího soudu, jak je Nejvyšší soud popsal v předchozích odstavcích, nic nezměnil ani výslech svědka Š. Ten zmínil, že vozidlo poškozeného zpozoroval v momentě, kdy si říkal, že to obviněný neubrzdí. Svědek sice hovořil o určitém natočení vozidla poškozeného, z něhož usuzoval, že toto vozidlo vyjelo od čerpací stanice, ale vyjíždět od čerpací stanice jej přímo neviděl. Znalec Mandák uvedl, že pokud svědek viděl vozidlo poškozeného až těsně před střetem, tedy minimálně 50 metrů za výjezdem z čerpací stanice, tak tato výpověď závěry znalce Mandáka nijak neovlivní (srov. bod 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Takové odůvodnění koresponduje ze shora shrnutými klíčovými závěry znaleckých posudků a lze je považovat za dostatečné.
58. Ostatní skutkové okolnosti, které obviněný podrobně rozebírá, jako je např. jízda poškozeného částečně po „zebře“, (ne)existence kolony vozidel či nezpůsobilý technický stav vozidla poškozeného již jsou okolnostmi podružnými, které nejsou pro posouzení naplnění znaků trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku podstatné. Nejvyšší soud se proto dalšími námitkami obviněného proti skutkovým zjištěním podrobněji nezabýval, když v tomto směru je možné odkázat na odůvodnění obou napadených rozhodnutí.
59. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uplatnil dva okruhy námitek. Zpochybňuje jednak své zavinění, jednak užití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. I zde Nejvyšší soud konstatuje, že uplatněné námitky sice lze formálně vzato podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, konkrétní argumentace obviněného je však opět zjevně neopodstatněná.
60. Pokud jde o otázku zavinění, obviněný namítá nedostatek znaků nedbalostního zavinění, ať již ve formě vědomé či nevědomé nedbalosti. Obviněný vycházel z toho, že bezpečně projíždí místy připojení a odbočení k benzinové stanici a hlídal si prostor před sebou, kde neshledal žádné nebezpečí, proto se pohledem do zpětných zrcátek jal korigovat rozhýbání vozidla od protijedoucího kamionu. Obviněný jel rychlostí výrazně nižší než maximálně povolenou. I kdyby se vytýkaného jednání dopustil, bylo by možné mu přičítat zavinění maximálně ve formě nevědomé nedbalosti.
61. K argumentaci obviněného vztahující se k zavinění Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 219–220). Současně je třeba připomenout, že při hodnocení správnosti hmotněprávního posouzení je třeba v dovolacím řízení vycházet ze stabilizovaných skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došly nižší soudy, a nikoliv z alternativních skutkových verzí prezentovaných obviněným.
62. Vědomou a nevědomou nedbalost definuje §16 odst. 1 trestního zákoníku. Vědomá nedbalost je dána tehdy, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nevědomá nedbalost je pak dána tehdy, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
63. Jak již bylo uvedeno výše, v nyní projednávané věci bylo zjištěno, že vozidlo poškozeného jelo v průběžném jízdním pruhu před vozidlem obviněného. Bylo zjištěno, že obviněný musel vozidlo poškozeného po celou dobu (minimálně 4 sekundy, spíše však déle) vidět. Současně bylo zjištěno, že pokud by obviněný sledoval provoz a náležitě se věnoval řízení, pak by musel na vozidlo poškozeného reagovat a stihl by zabrzdit, a to i v případě, že by skutečně ve zpětných zrcátkách kontroloval náklad. Pokud za takto zjištěného skutkového stavu nalézací soud uzavřel, že obviněný jednal zaviněně ve formě vědomé nedbalosti, pak se jedná o závěr přiléhavý a správný. Obviněný jako zkušený řidič nepochybně věděl, že pokud se nebude náležitě věnovat řízení, tak může ohrozit ostatní účastníky silničního provozu a způsobit dopravní nehodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že dopravní nehodu nezpůsobí.
64. Pokud jde o správnost užití kvalifikované skutkové podstaty podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, obviněný namítá, že předpokladem pro použití kvalifikované skutkové podstaty je porušení důležité povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Má se za to, že to je takové porušení povinností řidiče motorového vozidla, které se zřetelem na sílu, rychlost, váhu a velikost motorového vozidla může mít za následek vážnou dopravní nehodu a které podle všeobecné zkušenosti takový následek skutečně často mívá. Znalec Mandák přitom uvedl, že obviněný přijížděl do místa nehody pravděpodobně běžným způsobem, který obecně nezvyšoval riziko vzniku dopravní nehody, přičemž i hodnota rychlosti jízdy vozidla z technického hlediska plně odpovídala podmínkám v místě nehody.
65. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku je naplněna tehdy, jestliže pachatel jinému z nedbalosti způsobí smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
66. Pokud obviněný zjevně cituje na podporu svého tvrzení závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 14. 9. 1971, sp. zn. 2 Tz 85/71, pak Nejvyšší soud neshledal, že by právní kvalifikace jednání obviněného v nyní projednávané věci byla s uvedenými judikatorními východisky v jakémkoliv rozporu. Nejvyšší soud se ztotožňuje s právními závěry obou nižších soudů, že jednání pachatele, který se v rozporu s §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů v platném znění, prokazatelně po dobu nejméně 4 sekund (spíše však více) nevěnoval řízení a dostatečně nesledoval provoz na pozemní komunikaci v místě, kde se nacházel výjezd z čerpací stanice a nájezd na ni, bezpochyby lze kvalifikovat jako porušení důležité povinnosti ve smyslu §143 odst. 2 tr. zákoníku (k tomu srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 7 Tdo 46/2019).
67. Lze tedy uzavřít, že většinu námitek obviněného sice bylo možno podřadit pod obviněným uplatněné dovolací důvody, konkrétní argumentaci obviněného však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
68. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. P. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
69. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2023
JUDr. Aleš Kolář v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Šmukařová