ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.882.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 882/2023-625
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný Jindřich KATZER, nar. 19. 12. 1973 v Roudnici nad Labem, trvale bytem Příčná 693, 411 08 Štětí, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 5 To 496/2022-602, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 128/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Jindřicha Katzera odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 10. 2022, č. j. 3 T 128/2019-507, byl obviněný Jindřich Katzer (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Uvedeného přečinu se obviněný dopustil tím že:
od května 2016 ve XY, okr. XY, v postavení jediného jednatele společnosti EuroZen s. r. o. IČ: 028 47 485, se sídlem náměstí Přátelství 1518/4, Hostivař, 102 00 Praha 10, přestal plnit povinnosti spočívající v pravidelné úhradě úvěrových splátek, vyplývající z úvěrové smlouvy č. 90128664, uzavřené se společností ESSOX s. r. o. dne 17. 4. 2015, jejímž předmětem bylo financování nákupu nákladního vozidla zn. RENAULT MASTER MA, reg. zn. 4AS 4817, VIN VF1MAF4CE46119954, provozované společností EuroZen s. r. o., když součástí úvěrové smlouvy byla i smlouva o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování do vlastnictví společnosti ESSOX s. r. o., ve smyslu čl. III. úvěrové smlouvy, až do doby úhrady veškerých pohledávek společnosti ESSOX s. r. o. za společností EuroZen s. r. o., což vedlo k ukončení úvěrové smlouvy, spojené s výzvou k odevzdání předmětu financování nejpozději do 7. 8. 2016, a přestože byla ke dni 6. 6. 2016 uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu spol. EuroZen s. r. o. z převodce Jindřicha Katzera, nar. 19. 12. 1973 na nabyvatele Josefa Rýdla, nar. 29. 8. 1965, předmět financování nákladní vozidlo zn. Renault Master MA nepředal nabyvateli, ani neodevzdal úvěrové společnosti ESSOX s. r. o., jako vlastníku vozidla, kdy vozidlo přemístil na blíže nezjištěné místo a zde s ním naložil dosud nezjištěným způsobem, čímž způsobil společnosti ESSOX s. r. o., IČ: 267 64 652, se sídlem Senovážné nám. 231, 370 01 České Budějovice škodu ve výši 252.733,72 Kč.
2. Za uvedený přečin byl obviněný podle §206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Konečně byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené společnosti ESSOX s. r. o. na náhradě škody částku ve výši 226.030 Kč.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 5 To 496/2022-602, tak, že podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) odvolání obviněného zamítl .
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku, avšak argumentace obviněného se dotýká pouze výroku o vině.
5. Odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu považuje obviněný za nedostatečné, nenaplňující požadavky §134 odst. 2 tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že nebyla vyvrácena jím prosazovaná skutková verze, podle níž závazek z úvěrové smlouvy nijak neskrýval, kupujícímu Rýdlovi předal všechny doklady a klíče k vozidlu RENAULT MASTER (dále také jen „vozidlo“) a toto vozidlo odstavil na ulici před sídlo společnosti EuroZen s. r. o. (dále také jen „společnost“), kde má zároveň sídlo advokát V. Ve věci převodu podílu ve společnosti se plně spolehl na právní pomoc advokáta V. Pokud vozidlo následně během pobytu obviněného v nemocnici „zmizelo“, nelze to klást k jeho tíži.
6. Tvrzení, že s vozidlem „naložil neoprávněným způsobem“, že „vozidlo odstranil z dosahu vlastníka“, že „vozidlo nikomu nepředal“ či dokonce, že si vozidlo „ponechal“, nemají oporu v provedených důkazech. Obviněný dále vytýká odvolacímu soudu, že zamítl návrh na doplnění dokazování obsahem rejstříkového spisu vedeného pro společnost EuroZen s. r. o. Z rejstříkového spisu by totiž soud zjistil, že převod obchodního podílu ve společnosti z obviněného na kupujícího Rýdla byl zpracován ke dni 2. 6. 2016, toho dne obviněný připojil na listinu svůj ověřený podpis. Rýdl připojil svůj podpis až dne 6. 6. 2016.
7. Obviněný dále namítá, že je-li skutek vymezen tak, že obviněný vozidlo „přemístil na blíže nezjištěné místo a zde s ním naložil dosud nezjištěným způsobem“, není možné toto jednání kvalifikovat jako přečin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, zejména kvůli absenci znaku „přisvojení si“. Uvedený popis výroku je podle obviněného v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
8. Podle obviněného je závěr o jeho vině v podstatě postaven jen na skutkovém zjištění, že jako jednatel společnosti se měl odborně starat o majetek společnosti a plnění jejích závazků. V takovém případě by přicházelo v úvahu posouzení jeho jednání maximálně jako porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti ve smyslu §220 tr. zákoníku. Jelikož však obviněný vytýkaným jednáním nezpůsobil značnou škodu, je třeba dojít k závěru, že jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu.
9. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, a aby odvolacímu (případně nalézacímu) soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.
11. Podle státní zástupkyně je argumentace obviněného ryze procesněprávní, když je založena na tvrzení nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z rozhodovací praxe jak Ústavního soudu, tak i Nejvyššího soudu vyplývá, že nároky na kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí nemohou být chápány tak, že vyžadují podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně.
12. K námitce údajného předání vozidla odstavením před sídlem společnosti státní zástupkyně uvádí, že obviněný neargumentuje vadou zjevné rozpornosti důkazů a z nich vzešlých skutkových zjištění. Provádí pouze vlastní způsob vyhodnocení důkazů, aniž by zohlednil svědectví svědků V. a Rýdla. Tvrzení obviněného, že vozidlo odstavil na ulici před sídlem advokátní kanceláře, nebylo podpořeno naprosto vágním svědectvím svědka O. Tento způsob naložení s vozidlem především neodpovídá obsahu předávacího protokolu.
13. Odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se zavinění laických osob, které se spolehnou na právní pomoc, je neopodstatněný, protože svědek V. vyvrátil, že by převod obchodního podílu ve společnosti zajišťoval tak, jak to tvrdí obviněný.
14. Pokud obviněný namítal, že z hlediska naplnění znaku přisvojení si cizí svěřené věci nemůže být lhostejným, zda vozidlo zničil, ukryl, prodal nebo s ním naložil jiným způsobem, pak zůstává podstatným, že s předmětným vozidlem nenaložil tak, jak bylo jeho povinností. Odvolací soud zcela správně uzavřel, že již samotnou skutečnost, že vozidlo nikomu nepředal a ponechal si je, spatřuje dostatečnou k učinění závěru o naplnění znaku „přisvojení si cizí věci“. Námitka obviněného tak podle státní zástupkyně není relevantní.
15. Úvahy obviněného týkající se možné kvalifikace činu jako přečin porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle §221 tr. zákoníku jsou podle státní zástupkyně skutkové povahy a odporují spolehlivě prokázanému skutkovému stavu. Ten spočíval v převodu jeho obchodního podílu ve společnosti na bílého koně za účelem zbavení se tohoto podnikatelského subjektu včetně odpovědnosti za jeho závazky, aniž by musel osobě toliko figurující v postavení jeho nabyvatele předat hodnoty, jichž se závazky týkají (vozidlo). Proto důkazní návrh k prokázání evidence přesného data takové ryze formální obchodní transakce u rejstříkového soudu nemohl žádným právně relevantním způsobem ovlivnit skutkový stav; tento byl ostatně ustálen na datu 6. 6. 2016, kdy převodní dokumenty podepsala druhá smluvní strana, resp. nabyvatel obchodního podílu Josef Rýdl. Při odůvodnění závěru o zamítnutí takto uplatněného důkazního návrhu nelze jinak než odkázat na přesvědčivou argumentaci odvolacího soudu o jeho nadbytečnosti pod bodem 11. odůvodnění jeho usnesení.
16. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
17. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou . Je přesvědčen, že podané dovolání obsahuje odůvodnění, proč je naplněn uplatněný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Vyjádření státní zástupkyně je podle něj jen hledáním důvodů, proč má být podané dovolání posouzeno jako zjevně neopodstatněné. Obviněný postrádá argumenty k posouzení správnosti či nesprávnosti použité právní kvalifikace. Následně obviněný podrobně zopakoval některé své argumenty z dovolání.
18. Obviněný souhlasí s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
25. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
26. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný sice formálně brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, konkrétní námitky obviněného však směřují výlučně proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Pokud jde o povahu jeho námitek, obviněný uplatňuje jak námitky skutkové a procesní povahy (když kritizuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, není spokojen s proběhlým dokazováním a brojí proti skutkovým zjištěním nižších soudů), tak i povahy právní (zpochybňuje naplnění znaku „ přisvojení si cizí věci“ v důsledku čehož jeho jednání nemohlo naplnit skutkovou podstatu posuzovaného trestného činu).
28. Předně je nutno se zabývat tou (procesní) námitkou obviněného, kterou vytýká odvolacímu soudu, že se v rámci odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí dostatečně nevypořádal se všemi jeho námitkami. K této argumentaci obviněného Nejvyšší soud uvádí, že se jedná o námitku čistě procesní povahy, která sice neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů, lze ale připustit, že pokud ji obviněný spojuje s námitkou, že tímto způsobem došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (neboť bylo porušeno jeho právo na odůvodnění soudního rozhodnutí), bylo nutno se touto námitkou věcně zabývat.
29. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyplývá, že nároky na kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí, tak jak odpovídají obsahu práva na spravedlivý proces, nemohou být chápány tak, že vyžadují podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. rozsudek ESLP ze dne 21. 1. 1999, García Ruiz proti Španělsku č. 30544/96, bod 26., usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
30. Z podoby odůvodnění usnesení odvolacího soudu je přitom zřejmé, že toto jeho odůvodnění není nijak v rozporu s výše uvedeným, a že odvolací soud se naprosto vědomě omezil na převzetí (odkaz) odůvodnění soudu nižšího stupně, neboť se plně ztotožnil s hodnotícími úvahami nalézacího soudu podrobně rozvedenými v jeho rozsudku, který v tomto ohledu splňuje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. o náležitostech odůvodnění, a to jak co do úplnosti a správnosti provedeného dokazování, tak i z hlediska hodnocení důkazů a z toho vyplývajících skutkových zjištění a právního posouzení. Právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy tak v naznačeném směru nepochybně porušeno nebylo.
31. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného proti provedenému dokazování a proti skutkovým zjištěním, na nichž soudy založily závěr o vině obviněného, tedy námitkami, jimiž obviněný zpochybňuje jednak rozsah dokazování z pohledu §2 odst. 5 tr. ř., jednak způsob hodnocení provedených důkazů soudy a jejich soulad s výslednými skutkovými zjištěními ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.
32. Podstatou dovolací argumentace obviněného je prezentace alternativní skutkové verze, kterou prosazoval již v předchozích fázích trestního řízení, a která spočívá v tom, že předal svědkovi Rýdlovi veškeré doklady od vozidla a klíče k němu, předmětné vozidlo odstavil před sídlem společnosti EuroZen s. r. o. a ve věci převodu podílu v této společnosti se plně spolehl na advokáta V. Podle obviněného by k této skutkové verzi soudy došly, pokud by provedly obviněným navrhované důkazy a tyto hodnotily způsobem, který prezentuje obviněný.
33. K této argumentaci obviněného je nejprve třeba uvést, že námitky proti dokazování lze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit toliko v případě nejzásadnějších vad dokazování, na něž pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který, jak na tomto místě Nejvyšší soud podotýká, obviněný ve svém dovolání výslovně ani neuplatnil. Nejvyšší soud však k této vadě dovolání nepřihlížel a napadené rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (výslovně zakotvený do trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022) je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy .
35. Zakotvením citovaného dovolacího důvodu však ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině.
36. Ze tří okruhů vad dokazování, na něž pamatuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný uplatňuje okruhy dva, když jednak namítá zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, jednak kritizuje neprovedení jednoho z důkazů. Takto pojatou argumentaci lze sice formálně vzato pod citovaný dovolací důvod podřadit, Nejvyšší soud však po přezkoumání konkrétních dovolacích námitek obviněného shledal, že v tomto směru je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
37. Pokud jde o namítaný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé, obviněný namítá, že některé skutkové závěry vyjádřené ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nemají oporu v provedeném dokazování. Konkrétně se má jednat o skutková zjištění, podle nichž klíčky od vozidla nikomu nepředal, s vozidlem naložil neoprávněným způsobem a toto vozidlo odstranil z dosahu jeho vlastníka, či že si vozidlo „ponechal“. Stejně tak měl nalézací soud bez důkazů odmítnout tvrzení obviněného, že se ve věci převodu obchodního podílu spolehl na služby advokáta V.
38. K takto pojaté argumentaci Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí následující. O zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními se jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 nebo ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Naproti tomu odlišný náhled obviněného na to, jak má být který důkaz hodnocen a jaký význam mu má být přisuzován, zjevný rozpor ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezakládá.
39. Ve světle těchto teoretických východisek musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněným zpochybňované skutkové závěry v provedeném dokazování jednoznačně podklad mají. Skutková verze prezentovaná obviněným byla provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena, a to zejména výpovědí svědků Rýdla, V. a S., což vyplývá zejména z bodu 12. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bodu 8. usnesení odvolacího soudu.
40. Nejvyšší soud se se skutkovými závěry soudů ztotožňuje a v zásadě nad rámec tohoto konstatování v toto ohledu poukazuje na zásadní skutečnosti vyplývající z uvedených důkazů. Svědek Rýdl mj. vypověděl, že si myslí, že v obálkách, které mu dali, nebyly klíče od auta. Nedostal informaci, že s koupí společnosti přebírá i nějaké auto, to mu nikdo neřekl. Nikdy nepřebíral fyzický majetek v těch 18 firmách, kde byl zapsaný, vždy to byly jen šanony (srov. protokol o hlavním líčení konaném dne 20. 1. 2022 na č. l. 454). Svědek V. mj. vypověděl, že dokumenty pro převod obchodního podílu ve společnosti EuroZen s. r. o. sice připravoval, ale „papíry“ od něj odešly nepodepsané. Převod podílu šel mimo něj, řešil to obviněný se svědkyní S. Udělal přípravu a někdo to pak asi dotáhl. Na soud to určitě nepodával. Obviněný mu nedával účetnictví ani přístup k datové schránce. Rozhodně mu obviněný nepředával žádné auto, neví ani, kam by takové auto dal, musel by za něj odpovídat. Za službu nedostal od obviněného nic zaplaceno, platila to svědkyně S., byly to symbolické částky od 500 do 1.500 Kč (srov. bod 4. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Konečně svědkyně S. mj. vypověděla, že cena společnosti byla 10.000 Kč, takže si nemyslí, že by v tom bylo nějaké auto. Neproběhlo ani žádné jednání o tom, že je někde nějaké zaparkované auto (srov. bod 5. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Naproti tomu svědek O. , na jehož výpověď se obviněný odvolává, jen zcela neurčitě uvedl, že obviněnému pomáhal převážet několik vozidel, včetně vozidla Renault Master, a že toto vozidlo odvážel také do Prahy, ale už si nepamatoval, jakou mělo barvu, za jakým účelem tam auto vezl, ani jak bylo s autem naloženo poté, co ho zaparkoval někde v centru (srov. bod 12. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
41. Pokud nalézací soud za této důkazní situace obhajobě obviněného neuvěřil, a naopak vycházel z ostatních výše uvedených důkazů, pak v žádném případě nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a skutkové závěry, k nimž došel, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s provedenými důkazy.
42. K obviněným rozporovanému skutkovému zjištění, že si vozidlo „ ponechal “, je třeba uvést, že toto slovo není obsaženo ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Použil jej toliko odvolací soud v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání obviněného. Lze připustit, že formulace „ ponechal si “ není zcela přesná, neboť skutečně nebylo zjištěno, jak obviněný s vozidlem naložil. Toto skutkové zjištění ovšem není pro posouzení naplnění znaků přečinu zpronevěry podstatné, jak bude rozebráno níže v tomto usnesení (viz body 46. - 52. tohoto usnesení).
43. Pokud jde o namítanou vadu opomenutých důkazů, zde obviněný namítá, že soud zamítl návrh na doplnění dokazování obsahem rejstříkového spisu vedeného pro společnost EuroZen s. r. o. Soud by podle něj z rejstříkového spisu mj. zjistil, kdy na smlouvu o převodu obchodního podílu připojil svůj podpis prodávající a kdy kupující.
44. K námitce tzv. opomenutých důkazů vztahující se k úplnosti dokazování ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení, a to i bez případných návrhů stran, zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není povinností soudů vyhovět všem důkazním návrhům. Jak vyjádřil Ústavní soud v usnesení ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 664/11, rozsah dokazování nemůže být při uplatnění tzv. zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.) bezbřehý, soud je při určení tohoto rozsahu limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“. Není tedy povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Pokud však odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
45. Konfrontuje-li Nejvyšší soud argumentaci obviněného se shora uvedenými teoretickými východisky a skutečnostmi vyplývajícími ze spisového materiálu, potažmo s odůvodněními napadených rozhodnutí, pak dochází k závěru, že námitka obviněného není opodstatněná. Odvolací soud totiž návrh obviněného na doplnění dokazování nepřešel, naopak v bodě 11. odůvodnění usnesení výslovně zmínil, proč tento důkaz nepřipustil (považoval jej za nadbytečný), což také vyčerpávajícím způsobem odůvodnil (důkazem má být prokázána skutečnost, která již vyplývá z jiných důkazů). S odůvodněním odvolacího soudu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. Předmětný důkazní návrh tak v žádném případě nepředstavuje opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
46. Naposledy se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného, které bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Takto obviněný namítal, že vymezení skutku, podle něhož vozidlo „přemístil na blíže nezjištěné místo a zde s ním naložil dosud nezjištěným způsobem“ neumožňuje kvalifikovat toto jednání jako přečin zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, a to kvůli absenci znaku „přisvojení si“. Podle obviněného by za určitých okolností bylo možno uvažovat o kvalifikaci jeho jednání jako porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti ve smyslu §220 tr. zákoníku, jelikož však obviněný vytýkaným jednáním nezpůsobil značnou škodu, tak jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu.
47. Takové námitky lze formálně vzato podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétní argumentace obviněného však tento dovolací důvod nenaplnila.
48. Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, (odst. 1) a způsobí tak na cizím majetku větší škodu (odst. 3).
49. K namítané neurčitosti skutku , že „vozidlo přemístil na blíže nezjištěné místo a zde s ním naložil dosud nezjištěným způsobem“ je třeba uvést následující. Skutečnost, že se
provedeným dokazováním nepodaří objasnit, jak bylo se svěřenou věcí naloženo, je u trestného činu zpronevěry jevem nikoliv neobvyklým. Zároveň však tato skutečnost nebrání soudu, aby na podkladě odpovídajících skutkových zjištění přesto došel k závěru, že si obviněný svěřenou věc přisvojil .
50. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření [ŠÁMAL, Pavel. §206 (Zpronevěra). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2589, marg. č. 6.]. Pro učinění závěru o přisvojení si svěřené věci podle §206 přitom není podstatný konkrétní způsob naložení se zpronevěřenou věcí (poté, což již bylo zjištěno, že pachatel se svěřenou věcí naložil v rozporu s účelem jejího svěření), tj. není podstatné zjištění, zda si pachatel ponechá zpronevěřenou věc pro sebe nebo komu konkrétně a za jakou cenu ji prodá [KANDOVÁ, Katarína, ČEP, David. §206 (Zpronevěra). In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 20.].
51. Pokud obviněný na podporu uvedené námitky odkazoval na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010-I., jde o odkaz nepřiléhavý. V citované věci totiž jednatel společnosti s ručením omezeným přijal za stavební práce prováděné touto společností peněžní prostředky v hotovosti, nenechal je řádně zaúčtovat do účetnictví společnosti a podle výroku o vině je použil „k jinému, blíže nezjištěnému účelu“. Výrok o vině byl založen na tom, že tím zpronevěřil prostředky společnosti, v níž byl jednatelem, ale nebylo vyloučeno, že je ve skutečnosti použil ke krytí provozních potřeb této společnosti, tedy že si je nepřisvojil.
52. Naproti tomu v nyní projednávané věci bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obviněný si svěřenou věc (vozidlo) přisvojil . Pro naplnění znaku přisvojení si svěřené věci je totiž podstatné a zcela dostačující to skutkové zjištění, že obviněný s vozidlem nenaložil tak, jak bylo jeho povinností. Nevydal jej totiž ani vlastníkovi vozidla, ani jej nepředal svědku Rýdlovi jakožto novému vlastníkovi společnosti EuroZen s. r. o. (účelové tvrzení obviněného o odstavení vozidla na ulici bylo provedeným dokazováním vyvráceno). Okolnost, že se nepodařilo objasnit, jak konkrétně bylo dále s vozidlem naloženo, nemůže na závěru, že si obviněný vozidlo přisvojil , nic změnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1279/2015). Jelikož obviněný vytýkaným jednáním způsobil vyšší škodu (což nerozporuje), Nejvyšší soud uzavírá, že právní kvalifikace jednání obviněného jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku je přiléhavá.
53. Lze tedy konstatovat, že námitky obviněného sice bylo možné podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody [výslovně pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a implicitně pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], konkrétní argumentaci obviněného však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou, v důsledku čehož nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve své druhé alternativě.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
54. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
55. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu