ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.937.2023.1
3 Tdo 937/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 dovolání, které podala posuzovaná A. J. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 13 To 213/2023, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 Nt 853/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání, které podala posuzovaná A. J., odmítá.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 2 Nt 853/2021, byl podle §351a odst. 1 tr. ř. za použití §99 odst. 5 tr. zákoníku a contrario zamítnut návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, aby bylo ochranné psychiatrické léčení ambulantní posuzované A. J. uložené jí usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 3 Nt 1001/2016, přeměněno na ochranné psychiatrické léčení ústavní.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 13 To 213/2023, a to tak, že k jeho stížnosti podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a podle §99 odst. 5 tr. zákoníku (pozn. v usnesení nesprávně uvedeno §99 odst. 5 tr. ř.) změnil ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní na ochranné psychiatrické léčení ústavní.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 13 To 213/2023, podala posuzovaná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 138 - 139), v rámci něhož uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm . d), g), h), i), j), l) tr. ř. s tím, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř.
Posuzovaná především namítla, že bylo rozhodováno v nepřítomnosti stran v neveřejném zasedání, přestože o změně ochranného léčení soud rozhoduje vždy ve veřejném zasedání, kdy obhájce posuzované převzal nově její právní zastoupení a požádal o poskytnutí přiměřené lhůty na podání vyjádření ke stížnosti státního zástupce. V této věci nebyly splněny podmínky pro to, aby soud mohl rozhodnout ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Soud přistoupil k celé věci formálně a formalisticky, když vyšel ze znaleckého posudku MUDr. Richarda Köhlera, který žádné vyšetření posuzované ani neprovedl, neboť k němu měla posuzovaná podle jeho slov odmítavý postoj a vedla s ním monolog. Dále posuzovaná zdůraznila, že nikoho nenapadla, nikomu neublížila a nelze tak mít za to, že by byla nebezpečná pro společnost. K takovému závěru neměl stížnostní soud žádný podklad. Uložené ochranné psychiatrické léčení ústavní považuje za nepřiměřené, kdy k dosažení účelu ochranného léčení postačuje ambulantní forma ochranného léčení.
Na základě výše uvedeného posuzovaná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 13 To 213/2023 a sám ve věci rozhodl rozsudkem, případně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně s tím navrhla, aby byl výkon rozhodnutí stížnostního soudu odložen ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. až do okamžiku rozhodnutí dovolacím soudem o podaném dovolání.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Vyjádření sp. zn. 1 NZO 731/2023 bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 2. 10. 2023.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, uvedl, že je nejprve nutné se zabývat přípustností podaného dovolání. Podotkl, že rozhodnutí o změně uloženého ochranného opatření je rozhodnutím činěným ve vykonávacím řízení, které nelze podřadit pod žádnou z kategorií rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř, které obsahuje taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé. Z dostupného spisového materiálu je patrné, že rozhodnutím, proti kterému směřuje podané dovolání, nebylo rozhodováno o uložení ochranného léčení (takové rozhodnutí je ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. e) tr. ř. rozhodnutím ve věci samé), ale toliko proti usnesení, jímž došlo ve vykonávacím řízení ke změně jeho formy. Takové rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., jakož ani o jiné rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 trestního řádu.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání .
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné. Vycházel z následujících skutečností.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nelze považovat rozhodnutí o přeměně ochranného léčení podle §99 odst. 5 tr. zákoníku, neboť nejde o rozhodnutí, jímž bylo uloženo ochranné opatření. Dovolání lze podat jen proti rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nikoliv proti rozhodnutí o prodlužování a změně forem ochranných opatření, v tomto případě ochranného léčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 Tdo 523/2013 publikované pod č. 19/2014 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 934/2014). Posuzovaná tedy napadá dovoláním rozhodnutí, u něhož to zákon nepřipouští.
Vzhledem ke skutečnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl, jak výše uvedeno, nerozhodoval o takto vzneseném návrhu, a to ani ve smyslu §265o tr. ř.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání posuzované A. J. bylo proto bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu