ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.941.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 941/2023-648
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. N. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 To 129/2023-610, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 167/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 1. 2023, č. j. 6 T 167/2016 – 585, byl obviněný M. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od října 2014 do konce roku 2015 ve svém bytě v XY, XY, opakovaně, nejméně ve třech případech, vykonal pohlavní styk s nezletilou AAAAA (pseudonym), nar. XY, ačkoliv věděl, že dosud nenabyla patnáctý rok věku.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 5 To 129/2023-610, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Martiny Korbášové dovolání, jež výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, kdy namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
5. Dovolatel namítl, že nebylo beze vší pochybnosti prokázáno, že se dopustil zločinu pohlavního zneužití. Za důkazy, s nimiž jsou soudem uzavřená skutková zjištění v rozporu, označil
a) z nalecký posudek z oboru zdravotnictví, specializace klinická psychologie a výslech znalce Mgr. Leoše Vítka, jímž byla zpochybněna věrohodnost poškozené AAAAA, přesto soud označil výpověď poškozené za věrohodnou a vzal ji za základ svých skutkových zjištění, že s ní pohlavní styk obviněný vykonal,
b) spis Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 2 T 108/2015, který je důkazem o jeho křivém obvinění z října roku 2014 poškozenou, jelikož byl, co se týká pohlavního styku s poškozenou, zproštěn obžaloby a potvrzení pohlavního styku u poškozené gynekologickou prohlídkou z února 2016 neusvědčuje obviněného, ale R. K.,
c) písemná vyjádření poškozené z facebookové komunikace s obviněným, z nichž jednoznačně vyplývá, že jej obvinila z pohlavního zneužití namísto R. K., a která nebyla schopna u hlavního líčení vysvětlit, když jejich interpretace znalcem je rozporná s jejich obsahem,
d) dluhy babičky poškozené a neochota je obviněnému hradit jako motiv křivého obvinění, přičemž není podstatné, že existence dluhů nebyla svědky popírána,
e) výpovědi poškozené, svědků R. K. a D. B., lékařskou zprávu z gynekologicko-porodnické ambulance, jelikož poškozená uvedla, že ji zneužil R. K., který to popřel, tudíž oba o téže skutečnosti tvrdí opak,
f) znalecký posudek z odvětví psychiatrie, sexuologie, znalkyně MUDr. Hind Mansour-Musové, který se v závěru o nepřítomnosti pedofilie obviněného diametrálně liší od znaleckého posudku znalce MUDr. Marka Páva, Ph.D., který pedofilii u obviněného naopak konstatoval, když obviněný současně vyjádřil nesouhlas se závěry soudů stran těchto rozporných znaleckých závěrů.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu (§256k odst. 1 tr. ř.) a přikázal mu nové projednání a rozhodnutí ve věci.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného uvedl, že primárně brojí vůči hodnocení důkazů, potažmo proti skutkovým zjištěním, která hodnotí jako v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Upozornil v té souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, podle něhož zásah dovolacího soudu do oblasti dokazování a skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, který by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná a existence skutečně závažného, extrémního rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, není dána.
8. Z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Není chybou, pokud soudy považují trestnou činnost obviněného po skutkové stránce za spolehlivě prokázanou. Státní zástupce odkázal zejména na výpověď přímé svědkyně, resp. poškozené, která je podporována zprávou etopedky, výpovědí svědků B. a K. či závěry znalce psychologa. Současně platí, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by podstatným způsobem snižovaly specifickou věrohodnost poškozené. Zároveň v řešeném případě nejde o důkazně komplikovanou situaci „tvrzení proti tvrzení“, neboť výpověď poškozené nestojí osamoceně, nýbrž koresponduje s dalšími důkazy. Pakliže obviněný zvlášť označil některé důkazy, které dle jeho názoru vinu neprokazují, státní zástupce konstatoval, že tyto důkazy obviněného současně ani neospravedlňují a viny nezbavují, zároveň nikterak podstatně nesnižují specifickou věrohodnost poškozené svědkyně. Na základě soudy označených usvědčujících důkazů je možno označit obhajobu obviněného, že se skutku vůbec nedopustil, za vyvrácenou provedeným dokazováním.
9. Porovnáním soudy zmíněných usvědčujících důkazů s učiněnými skutkovými zjištěními je zřejmé, že mezi nimi zjevný rozpor neexistuje. Učiněná skutková zjištění v provedených důkazech podklad mají, přičemž z nich vyplývá, že k pohlavnímu styku mezi obviněným a poškozenou došlo, a to za okolností popsaných v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku.
10. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněné dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé z tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených - extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
IV. Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že obviněný uplatněnými námitkami dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně v jeho první alternativě naplnil, ovšem zjevně neopodstatněně. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před nižšími soudy. K tomu je namístě připomenout, že pokud obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před soudem prvního stupně i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, vypořádaly, jde o dovolání zpravidla neopodstatněné podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. ř., (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
15. V rámci uvedeného dovolacího důvodu obviněný namítal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a závěrem, že předmětný skutek spáchal on. Vytýkal především chybné hodnocení znaleckého posudku k věrohodnosti poškozené, výpovědi poškozené s poukazem na její facebookovou komunikaci a výpovědi dalších svědků. Vyjadřoval přesvědčení, že trestní věc je jeho křivým obviněním z důvodu neochoty hradit dluhy, které vůči němu mají prarodiče poškozené. Rovněž namítal diametrálně odlišné závěry dvou znaleckých posudků z odvětví sexuologie stran jeho údajné pedofilní deviace.
16. Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávané věci není dán žádný, natož zjevný, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Nejvyšší soud dospěl po důkladném seznámení se s předloženým spisovým materiálem k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně ani odvolacího soudu nejsou zatížena takovými vadami, pro které by bylo nutno je zrušit a dovolací argumentaci obviněného je možno označit za zjevně neopodstatněnou.
17. Je třeba zdůraznit, že sám obviněný potvrzuje, že s poškozenou se ve svém bytě od října 2014 do ledna 2016 pravidelně, téměř každodenně stýkal, když tvrdil, že ji považoval za kamarádku, hráli hry a bral ji na výlety. Současně však připustil, že se s poškozenou mohli venku držet za ruce či kolem pasu, dávat si pusy, což jsou intimní projevy, které běžné kamarádství neprovázejí. Ostatně odsouzení obviněného ve věci téhož soudu pod sp. zn. 2 T 108/2015 ze dne 7. 12 2015 za přečin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku (spáchaný jiným způsobem, spočívající v osahávání intimních partií přes oděv) vůči totožné poškozené, dokládá jasně přesah tvrzeného kamarádského vztahu, byť i v tomto trestním řízení uplatňoval obviněný popěrnou obhajobu.
18. Dovolací soud ovšem zejména neshledal důvodnými námitky obviněného stran věrohodnosti výpovědi poškozené. Poškozená se o pohlavním styku s obviněným zmínila v rámci pobytu v ústavní výchově etopedce, jak dokládá zpráva tohoto zařízení, obviněného dále usvědčuje svojí konstantní výpovědí jak z přípravného řízení, tak z hlavního líčení, v němž byla vyslechnuta. Skutečnost, že potvrdila proběhlý pohlavní styk i s R. K., jak vyplynulo i z jejího sdělení u gynekologické prohlídky dne 10. 2. 2016, nijak nediskvalifikuje věrohodnost její výpovědi ve vztahu k jednání obviněného a rozhodně jej z takového jednání nevylučuje. Výpověď poškozené není navíc osamoceným důkazem, znaleckým posudkem z odvětví klinické psychologie je podporována a není s ním v rozporu, jak hodnotil obviněný. Znalecký posudek u poškozené neshledal narušení schopnosti zapamatovat si a přiměřeně reprodukovat prožité události, které mají výraznější emoční náboj. Byť znalec konstatoval, že motivace k výpovědi a objektivita podávaných informací se mění podle aktuálního ladění vůči obviněnému a obecná věrohodnost je tak snížená i nedostatečným morálním vývojem, v rámci svého výslechu uvedl, že jednak v době znaleckého vyšetření (a tedy trestního stíhání obviněného) u poškozené převažovaly k obviněnému projevy pozitivního vztahu s lehce protektivními (ochranitelskými) faktory, zejména však poškozená vzhledem k podprůměrné intelektové kapacitě není schopna zcela vymyšlenou výpověď rozvíjet a opakovat i základní linii bez podstatných změn a rozporů. Znalec současně vysvětlil facebookovou komunikaci poškozené z 26. 5. 2016 („sorry, ale všechen sex co jsem měla s radkem tak budu nadale rikat ze jsem měla stebou“) , kterou označil snahou poškozené v době, kdy se věc vyšetřovala, o vyvinění, šlo o pocit viny z její strany, jednalo se o infantilní projev a snahu pomoci záměrnou informací obviněnému. Je zřejmé, že interpretace tohoto sdělení znalce dovolatelem je zavádějící a vytržená z kontextu. Ve shodě se znalcem není racionální důvod zpochybňovat správnost a věrohodnost výpovědi poškozené o nepřístojném sexuálně motivovaném chování obviněného k ní. Jeví se vysoce nepravděpodobným a nelogickým, že by si poškozená celé obvinění vymyslela a při svém osobnostním a intelektovém nastavení zjištěném znalcem na něm setrvala po celé trestní řízení, kdy byla opakovaně vyslýchána.
19. Pokud dovolatel na podporu nevěrohodnosti poškozené dále poukazoval na rozhodnutí ve shora zmíněné jeho trestní věci sp. zn. 2 T 108/2015, kde měl být poškozenou křivě obviněn z pohlavního styku a následně obžaloby pro toto jednání zproštěn, lze mu přisvědčit jen v druhé části tohoto tvrzení o jeho zproštění. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí (poslední odstavec na straně 6) totiž s odkazem na výslech znalce plyne, že poškozená jako osoba infantilní, nezralá, s intelektem hranice podprůměru, byť použila ve vyjádření vulgarismus, nemusel znamenat přímý pohlavní styk, ale mohla tak vnímat jakoukoli sexuální aktivitu. Nelze tedy dovozovat úmyslné křivé obvinění dovolatele, jedná se pouze o interpretaci obviněného, která z popsaného rozhodnutí rozhodně nevyplývá.
20. Výpověď poškozené dále podpůrně potvrzuje i výpověď svědkyně V. R., její babičky, která byla lidmi zpravována o intimních projevech (líbání) obviněného vůči poškozené na veřejnosti. I ona potvrdila návštěvy poškozené v bytě obviněného, stejně jako svědek D. R. Rovněž výpověď svědka D. B. s výpovědí poškozené koresponduje a dovolací soud neshledal důvodnými výhrady obviněného ke zpochybnění této výpovědi. Svědek potvrdil, že poškozená se svěřovala okruhu svých kamarádů s tím, že měla intimní poměr se starším mužem z Písečné, což odpovídá i obviněnému. Pokud jde o námitku dovolatele stran hodnocení výpovědi svědka R. K. je pochopitelné, že tento svědek, i vzhledem ke svému trestnímu postihu za jednání vůči poškozené, s nímž podle svého vyjádření nesouhlasí, sexuální aktivitu s poškozenou nepřipouštěl, intimní projevy chování obviněného a poškozené ovšem popsal shodně se svědkyní R. Je zjevné, že dovolatel tyto výpovědi dezinterpretuje.
21. Dovolací soud i nadále považuje za zásadní důkaz o vině obviněného výpověď poškozené, mající ve vztahu k událostem z rozhodného období povahu jediného přímého usvědčujícího důkazu. Za takových okolností je povinností soudů v souladu se zásadami spravedlivého procesu pečlivě zkoumat věrohodnost a pravdivost této klíčové svědecké výpovědi. V rámci toho musí soudy posuzovat mimo jiné a) okolnosti, které mohly ovlivnit výpověď svědka, b) jeho schopnost vnímat okolnosti, o nichž vypovídal, c) jeho schopnost zapamatovat si tyto okolnosti a d) jeho schopnost reprodukovat. Úvahy soudů týkající se věrohodnosti a pravdivosti tohoto zásadního důkazu musí být též seznatelné z odůvodnění jejich rozhodnutí. Pokud by vznikly důvodné pochybnosti o věrohodnosti nebo pravdivosti tohoto přímého usvědčujícího důkazu, musí být z odůvodnění rozhodnutí zřetelně a jednoznačně vyvoditelné, že o vině obviněného svědčí ucelený, spojitý a na sebe navazující řetězec nepřímých důkazů, resp. že tento řetězec nepřímých důkazů vylučuje jakoukoliv rozumnou pochybnost o vině obviněného (k tomu nálezy Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10, ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18).
22. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (na straně 8.-9.), s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil s výhradou nesprávného časového ustálení jednotlivých pohlavních styků (zejména body 6.–11. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), vyplývá takový vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, který lze akceptovat. Je nutné odmítnout tvrzení obviněného, že dluhy prarodičů poškozené byly motivem k jeho křivému obvinění, pokud je jmenovaní uznávali a trestní stíhání na jejich existenci nemá žádný vliv.
23. Pokud jde o nesouhlas obviněného s hodnocením soudů stran rozporných závěrů znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie podaných v této věci, k tomu Nejvyšší soud odkazuje na bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. V předcházející trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. 2 T 108/2015, byla u obviněného znalcem konstatována heterosexuální pedofilie a obviněnému bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní formou. Jeho probíhající výkon potvrdil znalec MUDr. Miroslav Zoubek, který v jeho rámci shledal zlepšení komunikace obviněného, jenž svou vinu odmítal. Pokud znalec MUDr. Marek Páv, Ph.D., i v posuzované věci konstatoval u obviněného heterosexuální pedofilii a znalkyně MUDr. Hind Mansour-Musová žádnou deviaci neshledala (z výsledků PPG nejvyšší reakci měl na dospívající dívky s dobře vyjádřenými pohlavními znaky, dále pak na dospělé ženy a dospívající chlapce), je třeba konstatovat, že znalecký posudek je pouze jedním z řady důkazů, které jsou hodnoceny a na základě jejichž celého souhrnu nižší soudy dospěly k závěru o vině obviněného. V té souvislosti lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4457/12, jenž stanovil, že „...znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz; ani on á priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování jeho závěrů .“ Podstatné ovšem je, že ani závěr druhého znaleckého posudku, že obviněný pedofilií netrpěl, který navíc vzhledem k jeho doplňku o dosažení ovládání sexuálních preferencí obviněným, vzbuzuje určité pochybnosti, nemůže zvrátit ucelený řetězec důkazů připomenutých výše, jenž o vině obviněného svědčí. Námitka obviněného o sexuální preferenci dospělých žen tudíž neznamená, že není způsobilý se sexuálně nežádoucího jednání dopustit i vůči dospívajícím dívkám, což ostatně nevylučuje ani druhý znalecký posudek, poněvadž podle faloplatetysmografického vyšetření obviněný sice reagoval nejsilněji na dospělé ženy, s odstupem pak ale i na dospívající dívky.
24. Dovolací soud tudíž žádné z námitek obviněného k označenému dovolacímu důvodu nemohl přisvědčit. Skutková zjištění soudu tedy mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. V této souvislosti je třeba konstatovat, že po obsahové stránce byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny pečlivě a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém souhrnu, ale i jednotlivě a v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
25. Řízení předcházející napadenému rozhodnutí neshledal tudíž Nejvyšší soud zatížené pochybením majícím podklad ve vadném hodnocení důkazů a stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně byla podkladem pro správné právní posouzení jednání obviněného.
V. Způsob rozhodnutí
26. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněné námitky dovolatele, podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými, z čehož plyne, že Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová