ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.976.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 976/2023-581
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný G. S. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Liberec, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 4 2023, č. j. 55 To 110/2023-486, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 194/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 3. 2023, č. j. 4 T 194/2022-440, byl obviněný G. S. (dále jen „obviněný“) pod body 1. – 3. rozsudku uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem 4. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Zločinu pod body 1. – 3. rozsudku se dopustil jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě. Přečinu pod bodem 4. rozsudku se dopustil tím, že
od přesně nezjištěné doby, nejdříve ode dne 5. 4. 2022, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, do dne 12. 7. 2022 v místě svého trvalého bydliště na adrese XY - XY č. p. XY, kde byla na základě příkazu soudce Okresního soudu v České Lípě policejním orgánem provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor a pozemků, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), přechovával:
zakázanou zbraň kategorie A podle §3 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních
a podle §4 písm. a) bod 3 zákona o zbraních, a to:
- podomácky zhotovenou jednoranovou palnou zbraň – malorážku s jednoduchým odsuvným závěrem, ráže 22 Long Rifle, bez výrobního čísla, o celkové délce cca
560 mm (stopa č. 9),
zbraně kategorie B ve smyslu §5 zákona o zbraních podléhající povolení podle
§3 odst. 1 písm. b) zákona o zbraních a střelivo do zbraní kategorie B ve smyslu §12 odst. 2 zákona o zbraních, a to:
- rám samonabíjecí pistole, československé výroby, zn. ČZ, model 1945, ráže
6,35 mm Browning, bez spoušťového mechanismu, s funkčním závěrem
a drážkovanou a plně průchozí hlavní a zásobníkem do zbraně a 7 kusů pistolových nábojů, tuzemské výroby, značky Sellier & Bellot, ráže 6,35 mm Browning (stopa
č. 6),
- 2 kusy hlavní do pistole s drážkovaným vývrtem, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, příslušných k československé samonabíjecí pistoli ČZ 27 (stopa
č. 7),
- 1 kus pistolového náboje, italské výroby, zn. Fiocchi, ráže 9 mm Luger (stopa č. 8),
- 1 kus „délkově zdeformovaného“ pistolového náboje, tuzemské výroby,
zn. Sellier & Bellot, ráže 9 mm Luger (stopa č. 8),
- 1 ks „délkově zdeformovaného“ pistolového náboje, tuzemské výroby, zn. Limit – Z, ráže 9 mm Luger (stopa č. 8),
- 2 kusy pistolových nábojů, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot Praha, ráže
7,65 mm Browning (stopa č. 8),
- 1 kus malorážkového náboje, sovětské výroby, zn. Vostok, ráže 22 Long Rifle (stopa č. 8),
- 1 kus „délkově upraveného“ malorážkového náboje, tuzemské výroby,
zn. Sellier & Bellot, ráže 22 Long Rifle (stopa č. 8),
- 25 kusů pistolových nábojů, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot Praha, ráže
7,65 mm Browning (stopa č. 10),
- 1 ks loveckého kulového náboje, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot, ráže
7 × 57 R (stopa č. 10).
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §59 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci ve vztahu k věcem vyjmenovaným v rozsudku.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný i státní zástupkyně, ta jej podala v neprospěch obviněného. O obou odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 20. 4. 2023, č. j. 55 To 110/2023-486. Odvolání státní zástupkyně odvolací soud podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) zamítl . O odvolání obviněného odvolací soud rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému znovu uložil trest propadnutí věci, a to:
1) 4,5 g krystalické látky, ve které byla prokázána psychotropní látka metamfetamin,
2) nekompletní samonabíjecí pistole, československé výroby, zn. ČZ, model 1945, ráže 6,35 mm Browning, sestávající z rámu pistole, závěru, hlavně a zásobníku,
3) 2 kusy hlavní, ráže 7,65 mm Browning, bez výrobního čísla, příslušných k československé pistoli ČZ 27,
4) 1 kus pistolového náboje, italské výroby, zn. Fiocchi, ráže 9 mm Luger,
5) 1 kus „délkově zdeformovaného“ pistolového náboje, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot, ráže 9 mm Luger,
6) 1 kus „délkově zdeformovaného“ pistolového náboje, tuzemské výroby, zn. Limit – Z, ráže 9 mm Luger,
7) podomácku zhotovené jednoranové palné zbraně – malorážky s jednoduchým odsuvným závěrem, ráže 22 Long Rifle, bez výrobního čísla, o celkové délce cca 560 mm,
8) 21 kusů pistolových nábojů, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot Praha, ráže 7,65 mm Browning,
9) jednoho loveckého kulového náboje, tuzemské výroby, zn. Sellier & Bellot, ráže 7 x 57 R,
10) mobilního telefonu zn. MOTOROLA moto e40 se 2 SIM kartami, IMEI 1:XY, IMEI 2: XY, výrobního čísla ZY32F3SGCH,
11) přenosného notebooku zn. VOSTRO, bez baterie s napájecím kabelem,
12) poznámkového bloku s kroužkovou vazbou o rozměru A6 s motivem psa a kočky s ručně psanými poznámkami.
4. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h) a i) tr. ř. Dovolání směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku. Konkrétní námitky obviněného pak směřují jednak proti výroku o vině (v části, kdy byl uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku), a proti výroku o trestu propadnutí věci (ve vztahu k takto propadnutým zbraním, částem zbraní a střelivu – pro přehlednost dále také jen jako „zbraně a střelivo“).
6. Obviněný nejprve obsáhle rozebírá, v čem spočívají jednotlivé jím uplatněné dovolací důvody. Následně přechází ke konkrétní dovolací argumentaci doplněné o citaci pasáží celé řady soudních rozhodnutí.
7. Obviněný namítá, že postupem nalézacího a zejména odvolacího soudu došlo k porušení jeho práva na obhájce ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ačkoliv obviněný předem (den po doručení předvolání k veřejnému zasedání nařízenému na 20. 4. 2023) avizoval soudu své výhrady k obhájci, který mu byl policejním orgánem ustanoven, odvolací soud na tuto skutečnost nijak nereagoval. Pouze konstatoval, že neshledal důvod k postupu podle §40 tr. ř. Přitom podle tohoto ustanovení může být obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného z důležitých důvodů obhajování zproštěn a místo něho může být ustanoven obhájce jiný.
8. Odvolací soud podle obviněného svým postupem odepřel obviněnému právo se kvalifikovaně vyjádřit k důkazům, čímž bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces a zákaz diskriminace.
9. Dále obviněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, protože obviněný nevěděl, že se v jeho nemovitosti nacházejí jakékoliv zbraně či náboje. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 10. 1976, sp. zn. Tzv 24/76, zveřejněné pod č. 44/1977 sb. soudních rozhodnutí a stanovisek obviněný namítá, že jeho jednání nedosáhlo takové společenské škodlivosti, aby mohlo být kvalifikováno jako trestný čin. Přechovávání celkem 33 ks různého střeliva, které nebylo přechováváno spolu s použitelnými zbraněmi, nemohlo naplnit znak stejné nebezpečnosti jako přechovávání jedné střelné zbraně.
10. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je podle obviněného v rozporu s §125 odst. 1 tr. ř. Není možné, aby soud odkazoval na závěry nalézacího soudu, když jeho rozsudek zrušil.
11. Obviněný namítá nezákonnost a tedy nepoužitelnost důkazů zajištěných při domovní prohlídce. Podle obviněného nebylo dáno důvodné podezření předpokládané §82 tr. ř. pro provedení domovní prohlídky. Policejní orgán našel zbraně či jejich části náhodou.
12. Konečně obviněný brojí proti uloženému trestu propadnutí věci. Namítá, že v řízení nebylo najisto postaveno, že věci, které propadly, náleží obviněnému (§70 odst. 3 tr. zákoníku). Bezprostředně před tím, než se měl trestné činnosti dopustit, byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody. Během pobytu obviněného ve vězení došlo opakovaně k vykradení objektu. Současně obviněný naznačuje, že zbraně už mohly být v domě při předchozí domovní prohlídce, pouze je Policie nezadržela. Podle obviněného tak mohlo dojít k porušení zásady ne bis in idem. Soudy se podle obviněného měly zabývat tím, zda si obviněný mohl zajištěné zbraně a střelivo opatřit v mezidobí od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody do jeho zadržení.
13. Obviněný (poněkud rozporuplně) navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a rozhodnutí na něj obsahově navazující a současně, aby Nejvyšší soud věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.
15. Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze podle státního zástupce považovat za opodstatněné. Obviněný v řízení před odvolacím soudem obhájce měl, již jen z toho důvodu je námitka zjevně neopodstatněná. Údajné narušení důvěry obviněný nijak nespecifikuje. Obviněným vyjádřený nesouhlas s osobou ustanoveného obhájce odvolací soud vyhodnotil jako žádost o zproštění ustanoveného obhájce ve smyslu §40 tr. ř., avšak neshledal k takovému postupu důvod, neboť ke zproštění nelze přistoupit na základě jakékoliv žádosti obviněného, aniž by k tomu byly splněny důležité důvody dle citovaného ustanovení. Prostá skutečnost, že se obviněný obrátil na Českou advokátní komoru, ještě nesvědčí o tom, že je mezi ním a jeho obhájcem hluboce a trvale rozvrácená důvěra.
16. S postupem odvolacího soudu státní zástupce souhlasí. Podle judikatury Nejvyššího soudu je v rámci opatření o zproštění obhajoby nutné pečlivě zkoumat, zda je objektivně splněna zákonná podmínka důležitých důvodů ve smyslu §40 tr. ř.
17. Obviněný prostřednictvím ustanoveného obhájce podal písemně odůvodněné a kvalifikované odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterému bylo odvolacím soudem co do výroku o trestu vyhověno. Zčásti obviněný v písemném odvolání uplatnil tytéž skutkové a právní námitky, které činí nyní v podaném dovolání již sepsaném jiným obhájcem. Nelze tedy z ničeho dovodit, že by původně ustanovený obhájce vykonával obhajobu neúčinně nebo v rozporu se zájmy svého klienta a už vůbec ne natolik nekvalifikovaným způsobem, aby zde byly podmínky pro uplatnění postupu dle §40 tr. ř.
18. Obviněný měl samozřejmě právo si namísto ustanoveného obhájce zvolit obhájce vlastního, to však neučinil, pouze vyjádřil zájem o „ustanovení“ obhájce Českou advokátní komorou. S takovou žádostí ale zjevně nemohl být úspěšný. Určení advokáta k poskytnutí právní služby podle §18 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii je možné jen tehdy, jestliže žadatel nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů. Obviněný však podmínky pro ustavení advokáta podle §39 tr. ř. splňoval, když mu byl obhájce ustanoven. Odvolací soud právo obviněného na obhajobu neporušil a postupoval správně, pokud konal veřejné zasedání za přítomnosti původně ustanoveného obhájce, z čehož je patrné, že nelze konstatovat, že obviněný v dané fázi řízení vůbec obhájce neměl. Dovolání obviněného je tak ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně neopodstatněné.
19. Ve vztahu k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dle státního zástupce považovat za právně relevantní námitku zpochybňující naplnění znaku přechovávání většího množství střeliva.
20. V nyní projednávané věci obviněný (kromě zbraní či jejich částí) přechovával celkem 40 kusů nábojů různého typu a ráže. Již z toho je zřejmé, že se nejednalo o množství zcela zanedbatelné. Navíc většina těchto nábojů svou ráží a typem odpovídala částem přechovávaných zbraní (rám samonabíjecí pistole ráže 6,35 mm Browning a 2 ks hlavní pistole ráže 7,65 mm Browning), kdy z citace závěrů odborného vyjádření plyne, že zčásti byly náboje ráže 7,65 mm Browning zkušebně užity v příslušných částech těchto zbraní. Obdobně byly v rámci zkušební střelby užity 2 malorážkové náboje, a to v podomácky zhotovené jednoranové palné zbrani – malorážce s jednoduchým vývrtem, ráže 22 Long Rifle. Tyto zkušební střely proběhly bez závad. Rovněž 7 kusů nábojů ráže 6,35 mm Browning nevykazovalo znaky nezpůsobilosti ke střelbě. Naprostá většina v rozsudku vyjmenovaných nábojů (dle státního zástupce v počtu 36 kusů) tak byla přechovávána současně se zbraní či částmi zbraně umožňujících jejich snadné použití, na základě čehož má státní zástupce za to, že byly jednoznačně naplněny znaky přechovávání většího množství střeliva. Pouze u 3 kusů nábojů různé výroby ráže 9 mm a 1 kusu loveckého kulového náboje není z rozsudku okresního, ani krajského soudu zřejmá vazba na některou z přechovávaných zbraní, což ovšem není výslovný zákonný požadavek. Dle státního zástupce nelze ani uvedené jednotlivé náboje v popisu skutku pominout, neboť tyto jen rozšiřují rozsah neoprávněně přechovávaných nábojů, které samy o sobě naplňují znak většího množství střeliva. Rovněž bez vazby na konkrétně přechovávané zbraně lze již 40 kusů různých nábojů považovat za množství odpovídající několika desítkám kusů, tedy množství většího rozsahu.
21. Skutkovou podstatu přečinu nedovoleného ozbrojování dle §279 odst. 1 tr. zákoníku obviněný navíc nepochybně naplnil přechováváním vyjmenovaných zbraní či jejich hlavních částí, vůči čemuž ani nebyly vzneseny relevantní námitky.
22. Námitka, že obviněný se trestného činu nedopustil úmyslně, protože nevěděl, že se v nemovitosti nachází jakékoliv zbraně a náboje, je podle státního zástupce skutkového charakteru, a tak nespadá pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Soudy obou stupňů učinily odpovídající závěry o tom, že obviněný se činu dopustil v úmyslu přímém, tento závěr náležitě odůvodnily. Za nelogické soud považoval, aby do nemovitosti vnesl zbraně někdo jiný a tam je ponechal. Není proto založen ani dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nevzniká žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Ostatně v uvedeném ohledu si obviněný protiřečí ve své dřívější obhajobě, částečně rovněž uplatněné v dovolání, a sice že se jednalo o zbraně a náboje z dob minulých, které dříve policie nezajistila, což vylučuje, aby obviněný zároveň o zbraních nic nevěděl.
23. K obecným výhradám obviněného vůči nedostatkům odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je třeba uvést, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Odvolací soud navíc své rozhodnutí přesvědčivě a věcně odůvodnil.
24. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů zajištěných při domovní prohlídce, která byla nařízena v rozporu se zákonem, lze podle státního zástupce formálně podřadit pod dovolací důvod dle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., není však důvodná. Předmětný příkaz k domovní prohlídce v nemovitosti obviněného je náležitě odůvodněn (podezření, že obviněný v uvedeném domě přechovává drogu pervitin a dvě zbraně). Není tedy pravdou, že policejní orgán našel zbraně čistě náhodou. Nadto i kdyby byl příkaz k domovní prohlídce vydán čistě z důvodů podezření ze spáchání jiného trestného činu (např. pouze drogového charakteru), nic by to neměnilo na zákonnosti opatření důkazů v podobě dokumentace a zajištění nalezených zbraní. Proto je námitka obviněného zjevně neopodstatněná.
25. Námitka směřující proti trestu propadnutí věci dle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je fakticky formulována jako námitka skutkové povahy (nebylo postaveno najisto, že věc byla v majetku podezřelého), a proto nespadá pod žádný dovolací důvod. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů plyne, že se náležitě zabývaly tím, zda zbraně náležely obviněnému. Pokud Policie po předchozí domovní prohlídce na místě ponechala nějaké zbraně, nejednalo se o zbraně, k jejichž držení je třeba povolení. Obviněný nemohl být odsouzen za přechovávání stejných zbraní jako v minulosti. Zásada ne bis in idem by však čistě hypoteticky nebyla porušena ani v případě poněkud nereálné představy, že policie na místě některé nelegálně držené zbraně ponechala a obviněný byl za takové přechovávání zbraní odsouzen. Dle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Proto ani poté, co bylo v minulosti proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro přečin dle §279 odst. 1 tr. zákoníku, by obviněného nic neopravňovalo nadále přechovávat bez povolení zbraně, jejich části nebo střelivo, a to ani v případě, kdyby se jednalo o tytéž zbraně.
26. Státní zástupce navrhuje, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto dle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupce souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
28. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
29. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
30. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g), h) a i) tr. ř.
31. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
32. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
33. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
34. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
35. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
36. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
37. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný sice (formálně) brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, konkrétní námitky obviněného však z hlediska výroku o vině směřují pouze proti výroku o vině ve vztahu ke skutku pod bodem 4. rozsudku nalézacího soudu, tedy pokud byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a dále proti výroku o trestu propadnutí věci (ve vztahu k propadlým zbraním, částem zbraní a střelivu). V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dále uplatňuje výhrady ve vztahu ke svému obhájci (s tvrzením, že v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl).
38. Pokud jde o povahu námitek obviněného, tyto námitky jsou jak skutkové a procesní povahy (absence obhájce, nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, procesně nepoužitelné důkazy), tak povahy právní (nenaplnění objektivní stránky). Pokud jde o námitky obviněného týkající se nenaplnění subjektivní stránky trestného činu (obviněný tvrdí, že nevěděl, že má v domě zbraně a střelivo) a nesplnění podmínek pro uložení trestu propadnutí věci (zbraně a střelivo nepatřily jemu), tyto sice formálně směřují proti právnímu posouzení, fakticky jsou ovšem také námitkami skutkovými .
39. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítal, že (zejména) u odvolacího soudu došlo k porušení ustanovení o jeho právu mít po celou dobu obhájce . Ačkoli obviněný předem avizoval své výhrady proti ustanovenému obhájci, odvolací soud nijak nereagoval a tím obviněnému odepřel právo se k důkazům kvalifikovaně vyjádřit, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces i zákaz diskriminace.
40. K této argumentaci obviněného Nejvyšší soud předně uvádí, že obviněný (u něhož byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. a proto mu byl již v přípravném řízení po zahájení trestního stíhání obhájce ustanoven) po celou dobu trestního řízení obhájce měl , a v zásadě již jen proto je jeho dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. zjevně neopodstatněné.
41. Nad rámec právě uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný měl samozřejmě právo si podle §37 odst. 2 tr. ř. zvolit jiného obhájce, tohoto práva ovšem nevyužil. Pokud obviněný ve veřejném zasedání před odvolacím soudem v rámci posledního slova vyjádřil nesouhlas s osobou přítomného ustanoveného obhájce s tím, že se v té souvislosti obrátil na Českou advokátní komoru, odvolací soud jeho vyjádření nepřešel a podle obsahu jej projednal jako žádost o zproštění ustanoveného obhájce ve smyslu §40 tr. ř., avšak důvody ke zproštění obhájce ve smyslu citovaného ustanovení neshledal, neboť nebyly dány citovaným ustanovením vyžadované důležité důvody , které ostatně konkrétně nedoložil ani obviněný. Žádost obviněného o „ustanovení“ obhájce Českou advokátní komorou nadto nemohla být úspěšná, protože komora obviněnému určí advokáta pouze tehdy, pokud nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů (zde podle trestního řádu) a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (§18 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii). Konečně, ustanovený obhájce patrně nevykonával obhajobu neúčinně a nekvalifikovaně, neboť rozsudek nalézacího soudu byl odvolacím soudem částečně zrušen a obviněnému byl uložen výrazně mírnější trest. K porušení práva obviněného na spravedlivý proces či dokonce k porušení zákazu diskriminace tak zjevně v projednávané věci nedošlo.
42. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného, které bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
43. Takovou námitkou jsou již výhrady obviněného k zákonnosti ve věci provedené domovní prohlídky, respektive jeho výhrady k nezákonnosti důkazů získaných při domovní prohlídce, pokud obviněný namítá, že věci nebylo dáno důvodné podezření podle §82 odst. 1 tr. ř. (které je vyžadováno pro provedení domovní prohlídky), že by mohly být nalezeny zbraně, jejich části a střelivo, a policejní orgán našel zbraně či jejich části náhodou. Takto pojatá argumentace formálně vzato odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je namítáno, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech . Konkrétní argumentace obviněného je však zjevně neopodstatněná.
44. Ze spisového materiálu vyplývá, že soudce Okresního soudu v České Lípě vydal dne 24. 6. 2022 pod sp. zn. 0 Nt 6022/2022 příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků mj. v domě obviněného, kde byly při této domovní prohlídce nalezeny zbraně, jejich části a střelivo, tak jak jsou vymezeny ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu. Tento příkaz k domovní prohlídce je ve smyslu §83 tr. ř. náležitě odůvodněn, přičemž z odůvodnění vyplývá, že existovalo podezření, že obviněný v uvedeném domě přechovává nejen drogu pervitin, ale také dvě zbraně. Dovolání obviněného, který tvrdí, že zbraně byly nalezeny náhodně, je tak v tomto směru zjevně neopodstatněné. Pouze nad rámec již uvedeného lze doplnit, že dokumentace a zajištění nezákonně držených zbraní, jejich částí či střeliva by neodporovala zákonu ani v případě, že by domovní prohlídka skutečně byla nařízena jen z důvodu podezření ze spáchání drogové trestné činnosti a při této prohlídce by se našly předmětné zbraně a střelivo.
45. Obviněný ve svém dovolání dále rozporuje naplnění subjektivní stránky (tvrdí, že zajištěné zbraně a střelivo nepatřily jemu; nevěděl, že se v domě nachází, nemohl tak jednat úmyslně). Ačkoli taková námitka formálně směřuje proti právnímu posouzení skutku, což by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., fakticky obviněný rozporuje zjištěný skutkový stav . Nejvyšší soud se tak námitkou obviněného zabýval (mohl zabývat) toliko z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani tak však neshledal, že by bylo možné uvedenou argumentaci pod rozsah citovaného důvodu dovolání podřadit.
46. Je tomu tak proto, že ani zakotvením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
47. Současně lze konstatovat, že k posouzení dovolání v rámci uvedeného dovolacího důvodu absentuje i konkrétní adresná argumentace, kterou by obviněný odůvodnil podmínku předpokládanou uvedeným ustanovením, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Navíc je pak nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud není povinen ani oprávněn si za obviněného dovolací argumentaci domýšlet.
48. Současně je z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů patrné, že se tyto soudy otázkami vlastnictví zajištěných zbraní a střeliva a zavinění obviněného zabývaly (srov. bod 18. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Obhajobu obviněného, podle níž zbraně a střelivo musely vnést do jeho domu třetí osoby v době, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, soudy vyhodnotily jako nelogickou a nevěrohodnou. K tomu jistě přispěl i fakt, že obviněný na jedné straně tvrdil, že zbraně mu nepatřily a musel je do domu vnést někdo jiný, ale současně tvrdil, že za držení těchto zbraní již byl odsouzen a potrestán, dále tvrdil, že zbraně pochází z minulosti, na místě zůstaly po předchozí nedůsledné domovní prohlídce (provedené v roce 2018), a konečně tvrdil, že tyto zbraně hodlal odevzdat Policii, což ovšem ani na počátku druhé domovní prohlídky (v roce 2022) neučinil.
49. Nalézací ani odvolací soud tak rozhodně při odmítnutí obhajoby obviněného nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný rozpor obviněným zpochybněných skutkových zjištění s provedenými důkazy. Uvedená argumentace obviněného se tak v naznačeném směru zcela míjí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale opodstatněná není ani z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
50. Totéž platí o značně nekompatibilně uplatněných námitkách obviněného, které uplatňoval již v řízení před nalézacím soudem, a podle nichž zbraně ponechal na místě policejní orgán při předchozí nedůsledně provedené domovní prohlídce v roce 2018, a současně že obviněný byl za držení nyní zajištěných zbraní a střeliva již odsouzen a potrestán, čímž mělo dojít k porušení zásady ne bis in idem .
51. I tato argumentace je skutkové povahy a obviněný opět nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou argumentaci podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož by bylo jedině možné zasáhnout do stabilizovaných skutkových zjištění, k nimž po provedeném dokazování došly nižší soudy. Argumentace obviněného je sama o sobě vnitřně rozporná a současně odporuje již zmíněné skutkové verzi obviněného, podle níž zbraně do domu vnesly třetí osoby. Zejména však byla tato argumentace obviněného vyvrácena provedeným dokazováním, především protokolem o domovní prohlídce provedené v roce 2018 a výslechem svědka M., který se účastnil obou domovních prohlídek a vyloučil, že by při předchozí domovní prohlídce mohly v domě zůstat zbraně či střelivo, protože se při tomto typu domovních prohlídek používají také služební psi speciálně vycvičení k odhalování zbraní a střeliva.
52. Toliko nad rámec již uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že i kdyby obviněný již skutečně byl odsouzen a potrestán za držení týchž zbraní a střeliva (což nebyl), nic by jej neopravňovalo tyto zbraně a střelivo nadále bez povolení přechovávat. Od podmíněného propuštění obviněného z výkonu trestu uplynuly více než 3 měsíce, měl tedy dostatek času, aby nezákonně držené zbraně a střelivo odevzdal tak, jak mu předepisuje zákon.
53. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného týkajícími se (ne)naplnění objektivní stránky přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Takto obviněný namítal, že množství zajištěného střeliva (podle obviněného 33 ks, fakticky 40 ks) nemohlo naplnit judikaturou vymezený znak stejné nebezpečnosti jako přechovávání jedné střelné zbraně . V této souvislosti obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 10. 1976, sp. zn. Tzv 24/76, publikované pod č. 44/1977 sb. rozh., podle něhož je opatřování střeliva trestné za předpokladu, že jeho množství a účinnost znamená pro bezpečnost společnosti i lidí stejný stupeň ohrožení jako jedna střelná zbraň.
54. Takovou argumentaci bylo možno podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Konkrétní námitky obviněného však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými.
55. Přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně.
56. Nejvyšší soud předně konstatuje, že odkaz obviněného na výše citované rozhodnutí sp. zn. Tzv 24/76 není zcela přiléhavý, neboť se vztahuje k trestnému činu nedovoleného ozbrojování podle zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, kdy skutková podstata tohoto trestného činu byla od současného pojetí trestného činu nedovoleného ozbrojování značně odlišná (k omezené použitelnosti staré judikatury srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 4 Tdo 376/2017).
57. Podle současné právní úpravy je za větší množství střeliva nutné považovat takové jeho množství, jehož účinnost znamená pro bezpečnost lidí srovnatelný stupeň ohrožení nebo nebezpečí, jako může vyvolat jedna střelná zbraň. Vzhledem k tomu, že střelivo může být různého druhu a může vyvolat nebezpečí nebo ohrožení odlišné podle svého charakteru, bude určení, co je v daném případě množství větší, závislé na konkrétním druhu a účinnosti posuzovaného střeliva, jde-li o náboje, tak i jejich počet [ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada, GŘIVNA, Tomáš. §279 (Nedovolené ozbrojování). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3665, marg. č. 10.].
58. Za větší množství běžných nábojů je pak možno považovat až několik desítek kusů [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 3 Tdo 213/2003 (v této věci tehdy obviněný bez povolení přechovával celkem 58 ks nábojů ráže 22 Long Rifle SB a 49 ks nábojů ráže 22 Short a jeden náboj do samopalu ráže 7x62 mm patřící mezi zakázané střelivo), ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1459/2015 (v této věci tehdy obviněná přechovávala celkem 150 plně funkčních nábojů Sellier&Bellot Vlašim, ráže 9 mm Luger, které jsou určené k použití do zbraní kategorie B, případně kategorie A)], popř. množství přesahující obsah jednoho většího zásobníku běžné pistole [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 11 Tdo 502/2020 (v této věci tehdy obviněný přechovával 21 ostrých nábojů ráže 40 Smith & Wesson a 3 ostré náboje ráže 9 mm Browning Court)].
59. Současně je podle starší, ale v tomto směru stále použitelné judikatury třeba vzít v potaz, zda je či není střelivo neoprávněně hromaděno (nyní přechováváno) za současného neoprávněného držení zbraně umožňující jeho snadné použití (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008 sp. zn. 8 Tdo 65/2008, publikované pod č. 54/2008 Sb. rozh.; z novějších usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 426/2017).
60. V nyní projednávané věci obviněný přechovával celkem 40 ks nábojů kategorie B (tedy „střední“ kategorie zbraní podléhajících povolení). Zjevně se tedy nejedná o množství zanedbatelné, které již bez dalšího dosahuje počtu několika desítek kusů . Současně většina (36 ks) těchto nábojů svou ráží a typem odpovídala přechovávaným zbraním či jejich částem, částečně byly dokonce úspěšně užity při zkušební střelbě (srov. bod 12. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Naprostá většina nábojů tak byla přechovávána současně se zbraní či částmi zbraně, které umožňovaly jejich snadné použití.
61. Podle Nejvyššího soudu tak množství střeliva, jeho typ a okolnost, že naprostá většina střeliva byla přechovávána společně s kompatibilními zbraněmi, jednoznačně odůvodňuje právní závěr, že obviněný přechovával střelivo ve větším množství .
62. Nejvyšší soud však považuje za podstatné zmínit, že obviněný kromě vyjmenovaného střeliva přechovával i jednu funkční zbraň, rám samonabíjecí pistole a 2 kusy hlavní (tedy jednu zbraň a hlavní části tří zbraní). Už i jen tyto položky by bez jakýchkoliv pochybností skutkovou podstatu přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku naplnily. Námitky obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání je proto třeba označit za zjevně neopodstatněné.
63. Dále se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného proti uloženému trestu propadnutí věci. Podle obviněného nebylo postaveno najisto, že věci, které se staly předmětem propadnutí (konkrétně zbraň, části braní a střelivo), ve smyslu §70 odst. 3 tr. zákoníku náleží obviněnému. Takovou námitku by bylo možné formálně vzato podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť je zpochybňováno splnění zákonných požadavků pro uložení trestu propadnutí věci, Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
64. Uvedená námitka obviněného je totiž opět ve své podstatě námitkou skutkové povahy , která úzce navazuje na již výše odmítnou argumentaci obviněného (viz body 45. – 49. tohoto usnesení), podle níž uvedené věci nepatřily jemu, musel je do domu někdo vnést. Nejvyšší soud tak jen zopakuje, že soudy obou stupňů se otázkou vlastnictví propadlých zbraní a střeliva zabývaly, důvodně shledaly, že tyto věci patřily obviněnému, přičemž své závěry přesvědčivě odůvodnily a v jejich rozhodnutí nelze shledat žádný, natož zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
65. Naposledy se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného proti způsobu, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho odvoláním, neboť podle obviněného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neodpovídá požadavkům trestního řádu. K této argumentaci obviněného Nejvyšší soud uvádí, že se jedná o námitku čistě procesní povahy, která neodpovídá žádnému z uplatněných dovolacích důvodů. Navíc se v tomto směru dovolání obviněného dostává do rozporu s ustanovením §265a odst. 4 tr. ř., podle kterého dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
66. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud dále uvádí, že z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyplývá, že nároky na kvalitu odůvodnění soudních rozhodnutí, tak jak odpovídají obsahu práva na spravedlivý proces, nemohou být chápány tak, že vyžadují podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (srov. rozsudek ESLP ze dne 21. 1. 1999, García Ruiz proti Španělsku č. 30544/96, bod 26., usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
67. Z podoby odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je přitom zřejmé, že odvolací soud se náležitě zabýval v zásadě všemi námitkami obviněného. Ve vztahu k výroku o vině se odvolací soud naprosto vědomě omezil na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně, neboť se plně ztotožnil s hodnotícími úvahami nalézacího soudu podrobně rozvedenými v jeho rozsudku, který v tomto ohledu splňuje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. o náležitostech odůvodnění, a to jak co do úplnosti a správnosti provedeného dokazování, tak i z hlediska hodnocení důkazů a z toho vyplývajících skutkových zjištění a právního posouzení. Úvahy nalézacího soudu odvolací soud navíc stručně parafrázoval a v podstatných otázkách je dále rozvedl. I jeho rozsudek tak odpovídá požadavkům ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. V naznačeném směru tak nepochybně nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy (což ostatně obviněný ani výslovně nenamítal).
68. Nejvyššímu soudu tak nezbývá než uzavřít, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají dovolacím důvodům, zčásti se pak jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
69. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
70. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu