ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.986.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 986/2023-580
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11 .2023 o dovolání, které podal obviněný A. E. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2023, č. j. 50 To 207/2023-546, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 2/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného A. E. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 5. 2023, č. j. 1 T 2/2023-513, byl obviněný A. E. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1.) a zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 (ad 2.), za které byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným M. K. částku 3 340 Kč, a J. H. částku 2 580 Kč.
2. Uvedených trestných činů se měl podle výroku o vině citovaného rozsudku dopustit tím, že v Plzni využívaje svého vzhledu a verbálního i nonverbálního projevu záměrně vyhledávaje jedince výrazněji mladší a submisivní v úmyslu získat peníze:
1. dne 18. 10. 2021 v době mezi 17.00 h až 19.00 h poté, co sledoval, jak na náměstí přišla jemu známá O. G. k poškozenému M. K., s nímž společně nejprve na lavičce komunikovala a posléze se odebrala na témže náměstí k bankomatu, z něhož poškozený vybral finanční hotovost, jejíž nejméně část poté jmenované předal, načež společně odešli směrem k zastávce MHD, na této zastávce následoval poškozeného nástupem do téže tramvaje, jehož uvnitř tramvaje oslovil s tím, že mu nejprve ukázal na svém mobilním telefonu fotografii poškozeného a O. G. předešle pořízenou, při čemž poškozenému mj. sdělil, že on je lichvář, že ta paní mu dluží, a že jestli nechce mít „problémy“, že mu poškozený má dát stejně jako té paní, v důsledku čehož poškozený zjevně trpící Aspergerovým syndromem jako poruchou autistického spektra projevujícím se mimo jiné nejistotou, úzkostí a potížemi v komunikaci a sociálním chování, dostav strach, že by mu obžalovaný mohl fyzicky ublížit v případě neuposlechnutí jeho pokynů, následován obžalovaným vystoupil z tramvaje na, kde obžalovaným sledován přistoupil k bankomatu, jehož prostřednictvím vybral ze svého bankovního účtu finanční hotovost ve výši 1 500 Kč, kterou obžalovanému předal, načež k jeho výroku, že je to málo, mu ze strachu dal ze své peněženky i všechny drobné mince v celkové výši nejméně 100 Kč a poté i svůj mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 9A v silikonovém obalu se SIM kartou v hodnotě 1 740 Kč,
2. dne 27. 7. 2022 kolem 21.55 h na autobusovém nádraží přistoupil k poškozenému J. H., kterého nejprve žádal o cigaretu a poté i o drobné, načež spatřiv v peněžence poškozeného bankovku nominální hodnoty 500 Kč po něm chtěl, aby tuto bankovku šel rozměnit na benzínovou čerpací stanici a dal mu část peněz, což poškozený odmítl, na což mu obžalovaný řekl: "Já ti dám přes držku a stejně si ty prachy vezmu", načež z obavy o svůj život s ním poškozený poté šel na benzínovou čerpací stanici, kde mu k jeho pokynu koupil sušenku Mila za 20 Kč a předal hotovost ve výši 30 Kč, načež společně šli zpět směrem k Hlavnímu nádraží, kde se obžalovaný postavil čelem k poškozenému, z kapsy kalhot vytáhl otevírací nůž se slovy: „Podívej se, co mám, a nebojím se to použít“; nato pokračovali v chůzi směrem k nádraží, kde poškozený předal obžalovanému k jeho výzvě údajně na služby prostitutky 300 Kč, a následně ho vyzval, aby mu půjčil 100 Kč s tím, že mu později vrátí částku vyšší, jejíž výši po odmítání poškozeným ještě navyšoval, při čemž uvedl: „Vzpomeň si na ten nůž“, načež poškozený mu předal i těchto 100 Kč, a posléze obžalovaný poškozenému sdělil, že ví, že má v batohu schovaných ještě 2 000 Kč, což poškozený popřel, na což obžalovaný si z ruky odepnul hodinky s nápisem Quartz v hodnotě 200 Kč s tím, že mají cenu asi 11 534 Kč a že mu je dá do zástavy, v důsledku čehož poškozený svolil, nechal si hodinky od obžalovaného připnout na ruku a společně odešli do vestibulu hlavního nádraží, kde poškozený z bankomatu vybral částku 2 000 Kč, kterou poté - a následně i drobné ze své peněženky ve výši 150 Kč - obžalovanému předal, čímž způsobil poškozenému majetkovou škodu v celkové výši nejméně 2 580 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 7. 2023, č. j. 50 To 207/2023-546. Podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šest a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu, a to výhradně proti výroku o vině ad 1., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
5 . Podle obviněného nebylo v předcházejícím řízení prokázáno, že by vůči poškozenému M. K. užil pohrůžky násilí směřující k tomu, aby jej nutil něco konat. Opačné hodnocení provedených důkazů soudy označil obviněný za zjevně rozporné ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal na existenci toliko dvou důkazů s vypovídací hodnotou ke skutečnosti o ne/užití zmíněné pohrůžky násilí, a to výpovědi obviněného a poškozeného. Další označené podpůrné důkazy, zejména kamerové záznamy, prokazují toliko podružné skutečnosti, které dovolatel nerozporoval, tj. že byl společně s poškozeným v době a na místech v rozsudcích uvedených. Obviněný zdůraznil, že tvrzení ze skutkové věty rozsudku, tj. že jestli nechce mít poškozený problémy, tak mu má dát peníze, ani sám poškozený ve své výpovědi neuvedl, jelikož v protokole o výpovědi svědka v přípravném řízení opakovaně sdělil, že mu měl dovolatel říct, že „budou problémy“, ale neuvedl, komu by měly nastat. Namítl proto, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků užité právní kvalifikace, jsou ve zjevném rozporu s oběma shora citovanými relevantními důkazy.
6. Dovolatel namítl, že i při akceptaci užitého výroku vůči poškozenému, takové jednání není pohrůžkou násilí předpokládaného ustanovením dle §175 odst. 1 tr. zákoníku a skutek byl tedy nesprávně právně posouzen. Akcentoval, že poškozený nikdy nespecifikoval, v čem by měly ony problémy spočívat, obviněný nikdy neuvedl, že by se měly týkat jednání násilného charakteru či zdravotní újmy poškozeného. Toto poškozený vyjádřil jako ničím neodůvodněnou domněnku. Není tedy možné presumovat, že oněmi problémy bylo myšleno násilí, neboť to z provedeného dokazování nevyplývá.
7. Pokud mělo být za pohrůžku násilím hodnoceno ve spojení s výrokem ohledně „problémů“ celkové chování dovolatele včetně jeho vzezření (tzv. nevyslovená pohrůžka), namítl, že z popisovaného chování dovolatele není zřejmé, že se násilí reálně mohlo při nevyhovění jeho požadavkům uskutečnit, a proto skutek nemůže být trestným činem. Proto obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Byť je chování dovolatele specifikované ve výroku o vině nepochybně možné označit za nestandardní, nikoliv jako postižitelné normami trestního práva, jelikož dovolateli nemůže být kladeno k tíži, jak vypadá, resp. jak na poškozeného od pohledu působí.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí krajského soudu v rozsahu výroku o vině ve vztahu ke skutku ad 1. a v celém výroku o trestu zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se dovolatel zprošťuje obžaloby ohledně skutku pod bodem 1. a uložil mu přiměřený trest za skutek pod bodem 2., eventuálně, aby po zrušení části výroku o vině a celého výroku o trestu přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného uvedl, že opakuje obhajobu uplatněnou již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání. S ní se soudy ovšem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (str. 4 a 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 13., 16.-18. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), přičemž odvolací soud se rovněž vyjádřil k odmítnutí dovolatelem dodatečně navrženého dokazování. Poukázal v té souvislosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
10. Státní zástupce odkázal na argumentaci soudů, s níž se ztotožnil a doplnil, že dovolatel svými námitkami pouze k bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítá nesprávná skutkové zjištění. Připomněl zákonná východiska dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a poukázal na to, že soudy řádně odůvodnily, proč dovodily pohrůžku násilím právě ze zmínky dovolatele o možných „problémech“. Ztotožnil se s tím, že vzhledem k osobě poškozeného, který není schopen odolávat nátlaku jiných osob, postačilo dovolateli zvolit nižší intenzitu pohrůžky, stále však obsahující i prvek možného násilí. To, že se poškozený dovolatele jednoznačně bál, mohl samotný dovolatel snadno zjistit z toho, že mu předal i mobilní telefon včetně SIM karty, které by žádný rozumný člověk dobrovolně nevydal. Mezi skutkovým zjištěním o pohrůžce násilím a provedeným dokazováním tedy žádný rozpor, tím méně zjevný, státní zástupce neshledal.
11. Přestože námitka dovolatele, že popsaná míra pohrůžky nepostačuje k naplnění znaku „pohrůžky násilí“ ve smyslu přečinu vydírání, odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., není opodstatněná, neboť prvostupňovým soudem zjištěné jednání dovolatele pohrůžkou násilí bylo. Jiná pohrůžka by ani nemohla naplnit účel dovolatelem sledovaný, když jinak než násilím ani nemohl poškozenému hrozit.
12. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a vyjádřil souhlas učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s konáním neveřejného zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice dovolateli, který však tohoto práva nevyužil.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Nejvyšší soud současně připomíná, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí současně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
17. Důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud zde tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je odůvodněn pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že obviněný uplatněnými námitkami dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně v jeho první alternativě naplnil, ovšem zjevně neopodstatněně. Nejvyšší soud současně konstatuje, že obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před soudem prvního stupně i v rámci svého odvolání, a v této souvislosti připomíná, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 - Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17).
20. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. V projednávané věci není dán žádný, natož zjevný, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Je nesporné, že obviněný a poškozený se v daném čase a místě setkali a že obviněnému poškozený vydal finanční prostředky a rovněž mobilní telefon se sim kartou. Rozpor neshledal dovolací soud ani ve skutkovém zjištění soudu o důvodu předání těchto hodnot obviněnému, jelikož soud prvního stupně správně vyšel z konstantní a přesvědčivé výpovědi poškozeného, který ani po delší době od incidentu verzi událostí neměnil a jehož věrohodnost nebyla ničím zpochybněna. Závěr soudů, že hodnověrným a pravdivým je popis událostí tak, jak je prezentuje poškozený, a nikoliv obviněný, je logický a korespondující s provedenými důkazy. Ostatně i obviněný sám připustil, že poškozeného fotil, jelikož ho chtěl „oblbnout“, aby peníze získal, k vydané finanční částce poškozenému sdělil, že je to málo a potvrdil, že vůči poškozenému uváděl výraz „problémy“.
21. Je třeba zdůraznit, že poškozený již v přípravném řízení v rámci svého výslechu v postavení svědka popsal, že obviněný jej oslovil v tramvaji a ukázal mu jeho fotografii s ženou, které bezprostředně předtím k její žádosti poškozený půjčil 5 000 Kč. Obviněný poškozeného žádal, aby s ním vystoupil a sděloval mu, že je lichvář. Se sdělením, že pokud nechce mít poškozený problémy, požadoval předat stejnou finanční částku s tím, že ona žena mu peníze dluží. Poškozený současně uvedl, že trpí Aspergerovým syndromem a je pro něj složitější mluvit s cizími lidmi a reagovat na neznámé situace, z obviněného a jeho projevu měl strach, působil na něho, že by mu mohl ublížit, proto mu požadované peníze ve výši 1 600 Kč a následně i svůj mobilní telefon předal.
22. Obhajobu obviněného o půjčce bez jakékoli pohrůžky násilí nižší soudy správně vyhodnotily jako zcela nevěrohodnou a účelovou. Je třeba zdůraznit, že poškozený věc policii oznámil bezprostředně v den skutku s časovým odstupem jen několika hodin a nejeví se pravděpodobným, že by si celou věc vymyslel, zvláště pokud oznamoval, že obviněnému předal i mobilní telefon, který přesně identifikoval. Tento mobilní telefon byl následně zajištěn v zastavárně, kam jej předala družka obviněného, tudíž tvrzení poškozeného bylo jednoznačně potvrzeno. Nebyl důvod, aby poškozený svůj telefon vydával obviněnému, pokud by mu pouze půjčoval peníze.
23. Na posuzovanou věc nedopadá důkazní situace „tvrzení proti tvrzení“, v níž jsou obecné soudy povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. Mimo jiné v takové situaci obecné soudy rozhodně nemohou opomenout, je-li u svědka či svědků, jejichž výpověď stojí proti výpovědi obviněného, objektivně přítomna pochybnost o jejich nezainteresovanosti na výsledku řízení. Uvedená povinnost obecných soudů je pak ještě zvýrazněna v případech, kdy taková svědecká výpověď či svědecké výpovědi, stojící proti výpovědi obviněného, představují jediný přímý důkaz, z nějž má být prokázána vina obviněného. S ohledem na princip presumpce neviny i právo na spravedlivý proces pak rozhodně nelze akceptovat shledání viny obviněného za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď svědka, u nějž a priori nelze vyloučit jakýkoli zájem na výsledku řízení, přičemž tato svědecká výpověď je posouzena jako věrohodná toliko s odůvodněním, že byla podána pod hrozbou sankce v případě křivé výpovědi (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16).
24. V této věci se poškozený a obviněný neznali, není tak zřejmý žádný zájem poškozeného na výsledku řízení. Skutkový děj je dále prokazován i dalšími důkazy, a to listinnými – dokladem o zastavení mobilního telefonu poškozeného a vyhodnocením telekomunikačního provozu tohoto telefonu, kamerovými záznamy prokazujícími výběry poškozeným z bankomatu. Dovolací soud může odkázat na poslední odstavec na 4. straně prvostupňového rozsudku, který aproboval i soud odvolací (viz bod 13. a 17. odůvodnění jeho rozhodnutí).
25. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. Skutkové námitky obviněného, opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto byly vyhodnoceny jako neopodstatněné a ustálená skutková zjištění soudů nižších stupňů byla podkladem pro právní posouzení skutku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. Námitka dovolatele, jíž sporuje míru intenzity pohrůžky k naplnění znaku „pohrůžky násilí“, lze podřadit uvedenému dovolacímu důvodu, tj. jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení znaku vydírání.
27. Trestný čin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
28. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného. Není podmínkou, aby napadený poškozený kladl odpor, např. když si je vědom fyzické převahy útočníka nebo útočníků a z obavy před dalším násilím odpor raději vůbec neprojevuje a plně se podrobuje vůli pachatele. Násilí zpravidla směřuje proti vydíranému, lze je však spáchat i proti jiné osobě (např. dítěti, aby jeho rodiče byli donuceni něco konat, opominout nebo trpět) nebo věci, pokud je prostředkem nátlaku na vůli vydíraného poškozeného. Pohrůžkou násilím se rozumí taková pohrůžka, z níž je zřejmé, že pokud se nepodrobí nucená osoba vůli pachatele, násilí bude vykonáno buď ihned, nebo v budoucnosti, přičemž tato budoucnost nemusí být z hlediska časového vyjádření blíže specifikována. Pohrůžka násilím musí směřovat vůči donucovanému, ale násilím se nemusí hrozit přímo jemu. Pohrůžka se může týkat i násilí na majetku. Pohrůžka násilím nemusí být výslovná, ale postačí, že pachatel jiným způsobem dává najevo donucovanému, že násilí vůči němu nebo jemu osobě blízké či na jeho majetku bude v případě nevyhovění provedeno. Pro naplnění uvedeného zákonného znaku se však nevyžaduje, aby pohrůžka násilím u poškozeného skutečně vyvolala obavy z možného použití násilí nebo dokonce ze způsobení takové újmy. Dokonání trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 není na překážku, že pachatel použitím pohrůžky násilím nedosáhl svého záměru, tj. aby poškozený pod jejím vlivem něco konal, opominul nebo trpěl (viz ŠÁMAL, Pavel. §175 [Vydírání]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2213, marg. č. 4.)
29. Pro posouzení námitky obviněného je třeba připomenout celkový kontext jeho jednání: Obviněný pozoroval poškozeného, jak k žádosti dovolateli známé osobě (když nebylo prokázáno, že by na tomto jednání jakkoli obviněný participoval), půjčil poškozený peníze a obviněný jej u toho vyfotografoval. Následně jej sledoval do tramvaje, kde mu fotografii ukázal s legendou o tom, že je lichvář a požadoval vydat stejný obnos a svůj požadavek umocnil formulací, ať poškozený vyhoví, pokud nechce mít problémy. To vše proběhlo za situace, kdy vizáž obviněného vzbuzovala respekt a poškozený trpí Aspergerovým syndromem, jehož projevy byly zřetelně seznatelné, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz strana 5) a tudíž je musel registrovat i obviněný.
30. Na vysvětlenou je třeba uvést, že Aspergerův syndrom je vrozeným onemocněním mozku a patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se nedostatkem empatie, špatnou orientací ve společenských situacích, podivínským chováním, nechápáním humoru nebo tělesnou neobratností, přičemž tyto nedostatky mohou být často vyváženy výjimečným intelektem (což je zjevně posuzovaný případ, jelikož poškozený je studentem vysoké školy). Emoční a sociální inteligence je snížena, stejně jako schopnost porozumět běžným společenským situacím.
31. Je třeba akcentovat, že z vystupování obviněného měl poškozený podle svého vyjádření velký strach, přičemž právě a pouze z důvodu těchto obav, kdy si nedovolil obviněnému odporovat, jeho požadavkům vyhověl. Současně je zjevné, že v reakci poškozeného se projevovalo jeho sociální omezení. Proto je třeba uzavřít, že pohrůžku násilí jako prostředek nátlaku je nutné v míře její intenzity posuzovat i s přihlédnutím k odlišnosti osobnosti poškozeného. Není tudíž vyloučeno, aby v konkrétním případě spočívala i v obecnějším konstatování (např. o způsobení problémů), pokud současně využívá zjevné poruchy sociální interakce poškozeného ve smyslu jeho sociální neobratnosti a neschopnosti odolávat opakovaným požadavkům obviněného, které se obecně nemusí jevit jako explicitně výrazně výhrůžné. V prohlášení obviněného lze tak obsah prvku násilí dovodit, jelikož jiný význam „problémů“ v posuzované věci s ohledem na osobu poškozeného a jeho způsobu vnímání situace a konkrétní výše popsané okolnosti skutku, kdy obviněný žádal po neznámém poškozeném peníze, reálně ani nepřipadal do úvahy. Takové jednání naplňuje znaky skutkové podstaty přenu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
32. Proto dovolací soud shledal znak pohrůžky násilí ve smyslu přečinu vydírání podle §175 tr. zákoníku za naplněný a námitky obviněného k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. za neodůvodněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
33. Obviněný uvedený dovolací důvod označil v jeho druhé variantě. Ta by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy i rozsudek soudu prvního stupně, bylo zatíženo vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
34. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněné námitky dovolatele, podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Zpracovala:
Mgr. Zuzana Ursová