ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.49.2023.1
3 Tz 49/2023-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Pavla Šilhaveckého a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. Š., a V. H., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022 , byl porušen zákon v ustanovení §24 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněných T. Š. a V. H.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 3 T 5/2022, byla trestní věc obviněných T. Š. a V. H. podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §24 odst. 1 tr. ř. předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Krajský soud poukázal na skutečnost, že obžaloba byla podána pro dva zločiny, a to zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 8 let a zločin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od 1 do 6 let. Uvedené právní kvalifikace nesplňovaly podmínku věcné příslušnosti krajského soudu podle §17 odst. 1 věty první tr. ř. (výše trestní sazby) a nešlo ani o žádný z činů vyjmenovaných v §17 odst. 1 písm. a) až d) či v odst. 2 a 3 tr. ř. Za takové situace byl podle závěru krajského soudu věcně příslušným soudem k projednání obžaloby soud okresní.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněných T. Š. a V. H. příslušný Okresní soud v Rokycanech. V odůvodnění usnesení přisvědčil argumentaci Krajského soudu v Plzni s tím, že pro posouzení věcné příslušnosti je rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl v počáteční fázi trestního řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem právně kvalifikován. Vzhledem k výši škody žalovaného skutku (pod 5.000.000 Kč) a použité právní kvalifikace [§209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], je dána věcná příslušnost nikoliv krajského, nýbrž okresního soudu. Místní příslušnost Okresního soudu v Rokycanech podle §18 odst. 1 tr. ř. byla Vrchním soudem dovozena ze skutečnosti, že převážná část žalovaného jednání měla být páchána právě v územním obvodu tohoto soudu.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti ČR k Nejvyššímu soudu ve prospěch obviněných T. Š. a V. H. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022. Podle jeho názoru byl tímto usnesením porušen zákon v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb. a v ustanovení §16 tr. ř. v neprospěch obviněných.
Stěžovatel namítl, že Vrchní soud v Praze postupoval v rozporu se zákonem pokud přisvědčil argumentaci Krajského soudu v Plzni s tím, že pro posouzení věcné příslušnosti je rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl v počáteční fázi trestního řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem právně kvalifikován, a proto vzhledem k výši škody žalovaného skutku (pod 5.000.000 Kč) a použité právní kvalifikaci [§209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a §348 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku], je dána věcná příslušnost nikoliv krajského, nýbrž okresního soudu. Odkázal na ustanovení §12 odst. 1, odst. 10, §16, §17 a §24 tr. ř. a přechodné ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb. podle, kterého v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. (ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona).
Ministr spravedlnosti ČR konstatoval, že Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že státní zástupkyně dovodila věcnou příslušnost krajského soudu z toho, že před zahájením trestního stíhání byl po nějakou dobu prověřován ještě druhý útok spáchaný proti poškozené J. Š. se škodou 2,2 milionu Kč a celková škoda tak činila 5,9 milionu Kč. Tento útok se však dostal toliko do stádia přípravy a policejní orgán o něm rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2021 o odložení věci dle §159a odst. 1 tr. ř. Z důvodu změny hranice výše škody (§138 odst. 1 tr. zákoníku) provedené zákonem č. 333/2020 Sb., již nebyla u uvedeného útoku nadále dána trestnost přípravy. Podle krajského soudu se přechodné ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., mohlo na projednávaný případ aplikovat pouze tehdy, pokud by bylo zahájeno trestní řízení do nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy do dne 1. 10. 2020 pro oba útoky s celkovou škodou přesahující 5 milionů Kč [a tudíž s právní kvalifikací podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku] a od 1. 10. 2020 by pouze v důsledku novelizace ustanovení §138 tr. zákoníku škodu ve výši 5,9 milionů Kč, k jejímuž způsobení jednání pachatelů směřovalo, bylo nutno posuzovat nikoli jako škodu velkého rozsahu, nýbrž jako škodu značnou.
Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil argumentaci krajského soudu a dospěl ke shodnému závěru, že věcnou příslušnost krajského soudu by bylo možno odůvodnit pouze za situace, kdy by trestní stíhání bylo zahájeno a obžaloba byla podána pro oba dílčí útoky obviněných s celkovou škodou ve výši 5.902.920 Kč. V daném případě dospěly orgány činné v trestním řízení již ve fázi prověřování k závěru, že s ohledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a novelu trestního zákoníku, účinnou od 1. 10. 2020, nebylo možno po tomto datu jednání obviněných vymezit a kvalifikovat jinak, než jen jako pokus trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a) (d) tr. zákoníku se škodou 3.702.920 Kč. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu bylo podle vrchního soudu rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl kdysi v počáteční fázi řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem kvalifikován.
Dle názoru stěžovatele se s uvedenými závěry obou soudů nelze ztotožnit. Z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je zřejmé, že za řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 333/2020 Sb., zmiňované v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., považuje pouze trestní stíhání vedené proti konkrétním osobám podle §160 odst. 1 tr. ř. a řízení před soudem.
Ministr spravedlnosti ČR poukázal na definici trestního řízení v ustanovení §12 odst. 10 tr. ř. a konstatoval, že přípravné řízení bylo zahájeno dne 3. 2. 2020 sepsáním záznamu policejního orgánu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., a to nejprve pro dílčí útok ze dne 31. 1. 2020 - neoprávněný převod nemovitostí - návrh na vklad do katastru nemovitostí na základě fiktivní darovací smlouvy, kdy toto jednání bylo kvalifikováno jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a dozor ve věci byl vykonáván Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město. Znaleckým posudkem byla hodnota podílu M. Š. na nemovitostech objektivizována na částku 3.700.000 Kč a hodnota lesních pozemků a lesního porostu na částku 2.920 Kč.
S ohledem na shora zjištěné skutečnosti učinilo dozorové Okresní státní zastupitelství Plzeň-město závěr, že v jednání obou podezřelých bylo možno spatřovat pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podezřelí připravili darovací smlouvu nalezenou v bytě jimi užívaném a zahájili již kroky k realizaci celého převodu tím, že podali dne 4. 2. 2020 žádost o přesměrování doručování zásilek poškozené (J. Š.) ve zcela zjevném úmyslu, aby se nedozvěděla o případném zahájení vkladového řízení.
Protože se tak jednalo o podezření z trestného činu, u něhož bylo ve smyslu §17 tr. ř. příslušné k výkonu dozoru krajské státní zastupitelství, byla věc Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město dne 21. 5. 2020, č. j. 1 ZN 2774/2020-52, postoupena k dalšímu dozoru na Krajské státní zastupitelství v Plzni, kterým byl následně vykonáván dozor a byla podána obžaloba.
Stěžovatel poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 6 Ntd 3/2021, v němž k problematice řízení, které měl zákonodárce na mysli v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020, zaujal opačné stanovisko jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne. 6. 1. 2021 sp. zn. 7Td 61/2020, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že změna věcné příslušnosti soudů s ohledem na změnu ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, se nedotkne těch věcí, v nichž již bylo řízení (tzn. trestní řízení) zahájeno před 1. 10. 2020.
Dozorové Okresní státní zastupitelství Plzeň-město učinilo závěr, že v jednání obou podezřelých bylo možno spatřovat pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoník a protože se jednalo o podezření z trestného činu, u něhož bylo ve smyslu §17 tr. ř. příslušné k výkonu dozoru krajské státní zastupitelství, byla věc postoupena k dalšímu dozoru na Krajské státní zastupitelství v Plzní (č. l. 14 - 16), kterým byl následně vykonáván dozor a byla podána obžaloba.
V nyní posuzované věci tak bylo ke dni 30. 9. 2020 vedeno přípravné řízení, tj. řízení ve smyslu přechodného ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., pro skutek spočívající ve dvou útocích, spáchaných jednak přípravou, jednak ve stádiu pokusu, kdy celková škoda, ke které uvedená jednání směřovala, dosahovala škody velkého rozsahu (5.902.920 Kč) podle §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, ve znění před novelizací zákonem č. 333/2020 Sb. a dozor ve věci důvodně vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Plzni, které působí při Krajském soudu v Plzni, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, nebo se jednalo podle §17 odst. 1 věty první tr. ř. o řízení o trestném činu, na nějž zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činila nejméně pět let.
Pokud následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022 sp. zn. 12 Ntd 3/2022 rozhodl, že věcně příslušným k projednání věci je podle §16 tr. ř. okresní soud, porušil zákon v neprospěch obviněných T. Š. a V. H. v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., ve spojení s přechodným ustanovením čl. II. zákona č. 333/2020 Sb.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, kterým přikázal věc vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 5/2022 k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Rokycanech, byl porušen zákon v neprospěch obviněných T. Š. a V. H. v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., v přechodném ustanovení čl. II. zákona č. 333/2020 Sb. a v ustanovení §16 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil, a zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla pokladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 3 T 5/2022, trestní věc obviněných T. Š. a V. H. předložil podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §24 odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnuti o věcné příslušnosti. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022, rozhodl, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněných T. Š. a V. H. příslušný Okresní soud v Rokycanech.
Podle §12 odst. 10 tr. ř. se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
Podle §160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1 tr. ř.
Postup před zahájením trestního stíhání (§158 až §159b tr. ř.) je upraven v hlavě deváté trestního řádu jako první stádium trestního řízení a současně i přípravného řízení, neboť orgány činné v trestním řízení v něm na rozdíl od předcházejících fází již postupují zásadně podle ustanovení trestního řádu. Jde tedy o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení.
Dozor státního zástupce je pak vykonáván již od doručení záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (§158 odst. 3 věta první a druhá tr. ř.), neboť od momentu sepsání tohoto záznamu (nebo od provedení neodkladných či neopakovatelných úkonů dle trestního řádu v bezprostřední souvislosti s tímto záznamem) začíná přípravné (trestní) řízení a všechny dále provedené úkony jsou již úkony prováděnými podle trestního řádu.
Jak již bylo uvedeno shora Vrchní soud dospěl k závěru, že věcnou příslušnost krajského soudu by bylo možno odůvodnit pouze za situace, kdy by trestní stíhání bylo zahájeno a obžaloba byla podána pro útoky obviněných s celkovou škodou ve výši 5.902.920 Kč. V daném případě dospěly orgány činné v trestním řízení již ve fázi prověřování k závěru, že útok spáchaný proti poškozené J. Š. se škodou 2,2 milionu Kč se dostal toliko do stádia přípravy a usnesením ze dne 22. 4. 2021 bylo rozhodnuto o odložení věci dle §l59a odst. 1 tr. ř. S ohledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku a novelu trestního zákoníku, účinnou od 1. 10. 2020, tak nebylo možno po tomto datu jednání obviněných vymezit a kvalifikovat jinak, než jen jako pokus trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. aj (d) tr. zákoníku se škodou 3.702.920 Kč. Pro posouzení věcné příslušnosti soudu bylo podle vrchního soudu rozhodující pouze to, pro jaký skutek byla podána obžaloba, nikoliv to, jaký skutek byl kdysi v počáteční fázi řízení prověřován a jak byl tehdy policejním orgánem kvalifikován.
V případě řešení věcné příslušnosti lze předně odkázat na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 6 Ntd 3/2021, v němž k problematice řízení, které měl zákonodárce na mysli v přechodném ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., zaujal stanovisko, že: není možné pojem řízení zužovat pouze na řízení před soudem, neboť pokud by chtěl zákonodárce přechodné ustanoveni zúžit jen na soudní řízení, vyjádřil by to slovy „ v ří zeních před soudem“, popřípadě by obě fáze trestního řízení upravil odděleně. S uvedeným závěrem se lze v plném rozsahu ztotožnit. Je nepochybné, že pojem řízení ve smyslu přechodného ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb. není důvod zužoval ani na fázi trestního stíhání vymezenou vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. proti konkrétní osobě a právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Podpůrně lze poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7Td 61/2020, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že změna věcné příslušnosti soudů s ohledem na změnu ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, se nedotkne těch věci, v nichž již bylo řízení (tzn. trestní řízeni) zahájeno před 1.10.2020.“
V nyní posuzované věci bylo přípravné řízení zahájeno dne 3. 2. 2020 sepsáním záznamu policejního orgánu o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., a to nejprve pro dílčí útok ze dne 29. 1. 2020 kvalifikovaný jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a dozor ve věci byl vykonáván v souladu s ustanovením §12 odst. 1 věty první vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů Okresním státním zastupitelstvím Plzeň-město. Znaleckým posudkem byla hodnota nemovitostí objektivizována na částku 3.700.000 Kč, a hodnota lesních pozemků a lesního porostu na částku 2.920 Kč a s ohledem na zjištěné skutečnosti učinilo dozorové Okresní státní zastupitelství Plzeň-město závěr, že v jednání podezřelých je možno spatřovat pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stádiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a věc postoupilo k dalšímu dozoru na Krajské státní zastupitelství v Plzni, kterým byl následně vykonáván dozor a byla podána obžaloba.
Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že v nyní posuzované věci bylo ke dni 30. 9. 2020 nepochybně vedeno přípravné řízení, tj. řízení ve smyslu přechodného ustanovení čl. II zákona č. 333/2020 Sb., pro skutek spočívající ve dvou útocích, spáchaných jednak přípravou, jednak ve stádiu pokusu, kdy celková škoda, ke které uvedená jednání směřovala, dosahovala škody velkého rozsahu (5.902.920 Kč) podle §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, ve znění před novelizaci zákonem č. 333/2020 Sb. Jelikož přicházela v úvahu kvalifikace uvedené trestné činnosti jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dozor ve věci vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Plzni, které působí při Krajském soudu v Plzni, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, neboť se jednalo podle §17 odst. 1 věty první trestního řádu o řízení o trestném činu, na nějž zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činila nejméně pět let.
Zde je třeba uvést, že pouze vlivem novelizace ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku zákonem č. 333/2020 Sb., účinné od 1. 10. 2020, s dopadem na výši škod, již škoda ve výši 5.902.920 Kč nemohla být považována za škodu velkého rozsahu podle §138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (nově dosahující částky nejméně 10.000.000 Kč), ale toliko za škodu značnou podle §138 odst. I písm. d) tr. zákoníku (nově dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč), a došlo tak k překvalifikaci jednání obviněných na zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve stádiu pokusu), přičemž s ohledem na skutečnost, že trestnost přípravy se vztahuje toliko ke spáchání zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku) rozhodl policejní orgán usnesením podle §159a odst. 1 tr. ř. o odložení věci (části která zůstala ve fázi přípravy).
Jak již bylo uvedeno shora a konstatováno i ve stížnosti pro porušení zákona, pokud přechodné ustanovení stanoví, že v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 333/2020 Sb. se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není možné jej zužovat pouze na řízení před soudem proto, že trestní řád upravuje explicitně pouze příslušnost soudů. Fakt, že jiný zákon a na něj navazující podzákonný předpis navazují na ustanovení trestního řádu, nelze přehlížet. Pokud by chtěl zákonodárce přechodné ustanovení zúžit jen na soudní řízení, jak se domnívá vrchní soud, vyjádřil by to slovy „v řízeních před soudem“, popřípadě by obě fáze trestního řízení upravil odděleně.
Ze shora uvedeného výčtu je zřejmé, že dozor ve věci důvodně vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Plzni, které působí při Krajském soudu v Plzni, jenž by byl příslušný konat ve věci po podání obžaloby řízení v prvním stupni, neboť se jednalo podle §17 odst. 1 věty první tr. ř. o řízení o trestném činu, na nějž zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činila nejméně pět let.
Pokud následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022 sp. zn. 12 Ntd 3/2022 rozhodl, že věcně příslušným k projednání věci je podle §16 tr. ř. okresní soud, porušil zákon v neprospěch obviněných T. Š. a V. H. v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., ve spojení s přechodným ustanovením čl. II zákona č. 333/2020 Sb.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, sp. zn. 12 Ntd 3/2022 byl porušen zákon v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněných T. Š. a V. H.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení bude vrchní soud postupovat v kontextu právních názorů Nejvyššího soudu učiněných v tomto rozhodnutí (které ostatně vycházejí ze závěrů již dříve učiněných právě Vrchním soudem v Praze). Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu