Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.08.2023, sp. zn. 3 Tz 58/2023 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.58.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.58.2023.1
3 Tz 58/2023- ROZSUDEK Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Koláře a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných L. H. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha-Pankrác, a V. P. , proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 13 To 257/2020-466, a dále proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 9. 2020, č. j. 1 T 38/2020-427, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: I. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 13 To 257/2020-466, byl v neprospěch obviněného L. H. a obviněného V. P. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. II. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 1 T 38/2020, byl v neprospěch obviněného L. H. a obviněného V. P. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve spojení s §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §228 tr. ř. III. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 13 To 257/2020-466, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 9. 2020, č. j. 1 T 38/2020-427, se zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. IV. Okresnímu soudu v Benešově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V. Obviněný L. H. se nebere do vazby. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 9. 2020, č. j. 1 T 38/2020-427, byli obvinění L. H. a V. P. uznáni vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se obvinění podle výroku o vině dopustili tak, že: poté co se v přesně nezjištěné dny v prvním týdnu dubna 2019 dohodli na odcizení demontované kovové výrobní haly uložené v průmyslovém areálu na pozemku parc. č. XY u čp. XY v ulici XY v XY, místo navštívili, dohodli se na odvozu komponentů haly za pomoci nákladního automobilu s hydraulickou rukou, odprodání haly do sběrny druhotných surovin a rozdělení si finanční částky získané touto činností s vědomím, že k demontované hale nemají vlastnické ani žádné jiné oprávnění, obviněný L. H. po dohodě s obviněným V.P. domluvil ve společnosti TOTALBASE Czech, s.r.o., se sídlem Přátelství 551/4, Praha 22, že od něho komponenty haly vykoupí, za součinnosti pracovníků společnosti Cajdašrot, s.r.o., poskytující pro prvně jmenovanou společnost přepravní služby, se dohodl s řidičem společnosti M. S. na naložení a odvezení komponentů haly v dopoledních hodinách dne 7. 4. 2019, v tento den v přítomnosti obviněného V. P navedl obviněný L. H. řidiče, který přijel s nákladním automobilem tovární značky MAN, registrační značky XY, do průmyslového areálu, kde dle pokynů obviněného L. H. naložil 8 kusů svislých kovových nosníků o rozměru 7 m x 25 cm x 25 cm, 20 kusů vodorovných propojovacích kovových nosníků o rozměru 6 m x 25 cm x 25 cm, kompletní opláštění haly o celkové ploše nejméně 600 m2, tvořené vlnitými plechovými obdélníky o rozměru 6 m x 1 m, 16 kusů vodorovných propojovacích nosníků, poté obviněný L. H. odjel s řidičem nákladního automobilu do výkupu druhotných surovin v Praze, kde byly věci složeny, což se opakovalo týž den ještě jednou, při druhém odvozu odcizených komponentů do výkupu druhotných surovin nákladní automobil následoval v osobním automobilu obviněný V. P. , který pak odvezl obviněného L. H. z Prahy zpět, na pokyn obviněného L. H. byla částka 42.998 Kč za výkup zaslána na účet jeho přítelkyně č. XY, získané finanční prostředky si ponechal obviněný L. H., odcizením věcí způsobili poškozenému P. H., škodu ve výši nejméně 240.000 Kč. 2. Obviněný L. H. byl za tento trestný čin a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 8. 2019, č. j. 10 T 27/2019-262, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 12 To 291/2019-292, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 8. 2019, č. j. 10 T 27/2019-262, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 12 To 291/2019-292, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Obviněný V. P. byl za tento trestný čin a za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Benešov ze dne 27. 5. 2019, č. j. 1 T 64/2019-398, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, podle §84 tr. zákoníku byl nad obviněným vysloven dohled a podle §85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební lhůta v trvání 4 roků. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby se v rámci dohledu podroboval namátkovému testování na přítomnost drog prováděnému probační službou a podle svých sil v průběhu zkušební doby uhradil škodu, kterou přečinem způsobil, a ke každému 30. 3., 30. 6., 30. 9. a 30. 12. každého roku dokládal probační službě její úhradu. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 5. 2019, č. j. 1 T 64/2019-398, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému P. H. škodu ve výši 240.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. H. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Protože obviněný V. P. proti rozsudku odvolání nepodal, rozsudek stran tohoto obviněného nabyl právní moci u soudu prvního stupně dne 30. 10. 2020. 6. Na základě odvolání obviněného L. H. ve věci jednal Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, č. j. 13 To 257/2020-466, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně obviněného L. H. ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. H. za tento přečin a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 8. 2019, č. j. 10 T 27/2019-262, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, č. j. 12 To 291/2019-292, odsoudil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 8. 2019, č. j. 10 T 27/2019-262, jako i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 7. Usnesením samosoudkyně Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2021, č. j. 1 T 38/2020-534, byl podle §283 písm. d) tr. řádu zamítnut návrh obviněného L. H. na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 38/2020. Na základě stížnosti obviněného ve věci jednal Krajský soud v Praze, který usnesením ze dne 28.7. 2021, č. j. 12 To 161/2021-549, stížnost zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 8. Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti (dále také jako „stěžovatel“) k Nejvyššímu soudu ve prospěch shora jmenovaných obviněných proti shora citovaným rozsudkům stížnost pro porušení zákona . 9. Ministr spravedlnosti ve stížnosti nejprve shrnul relevantní právní úpr avu. Násled ně uvedl, že jmenovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl porušen zákon v neprospěch obviněných v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. a že jmenovaným rozsudkem Okresního soudu v Benešově byl porušen zákon v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve spojení s §205 odst . 1, odst. 3 tr. zákoníku a §228 tr. ř. 10. Ministr spravedlnosti souhlasí se závěry nalézacího a odvolacího soudu do té míry, že soudem provedené důkazy dostatečným způsobem odůvodňují závěr, že obvinění H. a P. úmyslným společným jednáním odcizili ke škodě poškozeného P. H. komponenty demontované kovové výrobní haly, které odvezli do sběrny a za výkup odcizených komponentů inkasovali částku 42.998 Kč, kterou si dle předchozí dohody měli rozdělit, k čemuž následně nedošlo, neboť obviněný H. si většinu peněz ponechal pro sebe. Rovněž lze souhlasit s tím, že bylo nade vší pochybnost prokázáno zavinění obou obviněných spočívající v úmyslu přisvojit si cizí věc. 11. Ministr spravedlnosti však spatřuje pochybení v řízení týkajícím se merita věci. Za vadný je nutno považovat výrok o vině v rozsudku soudu I. stupně, a to konkrétně ve skutkovém závěru týkajícím se množství konkrétně odcizených věcí a na to navazující závěr o výši škody způsobené jednáním obviněných a právní kvalifikaci jejich společného jednání. Obvinění byli odsouzeni za odcizení 8 ks svislých kovových nosníků o rozměru 7 m x 25 cm x 25 cm, 16 ks vodorovných propojovacích nosníků, dále 20 ks vodorovných propojovacích kovových nosníků o rozměru 6 m x 25 cm x 25 cm a kompletní opláštění haly o celkové ploše nejméně 600 m2, tvořené vlnitými plechovými obdélníky o rozměru 6 m x 1 m, čímž způsobili škodu ve výši nejméně 240.000 Kč. Závěr o odcizení celkového množství 36 ks vodorovných nosníků a kompletního opláštění budovy, ani závěr o minimální výši způsobené škody v částce 240.000 Kč, však nemají oporu v provedeném dokazování. 12. Následně ministr spravedlnosti podrobně zrekapituloval v úvahu přicházející důkazy. Uzavřel, že většina důkazů, z nichž by bylo možno učinit jednoznačný závěr o skutečně odcizeném množství materiálu a o výši způsobené škody, nebyla řádně procesně provedena, a tak z nich nelze vycházet. 13. Jedinými procesně použitelnými důkazy, z nichž bylo možno zjistit množství materiálu vykoupeného od obviněného H. jsou listinné materiály, které byly v rámci hlavního líčení předloženy stranám k nahlédnutí podle §213 odst. 1 tr. ř. Jedná se konkrétně dva doklady nazvané jako „výkupka“ ze dne 8. 4. 2019, z nichž shodně vyplývá výkup celkového množství 11 410 kg železného materiálu. Výkupka č. C1588531 (č. l. 86) dokumentuje odvoz materiálu společností Cajdašrot s. r. o. pro společnost Totalbase Czech s. r. o., a obsahuje specifikaci materiálů pouze jako dlouhé díly Fe16 a Fe17, a dále 800 kg železných plechů Fe27 bez bližší specifikace. Výkupka č. V 192145 na výkup totožného množství železného materiálu od obviněného L. H. společností Totalbase Czceh s. r. o. obsahuje již jen specifikaci Fe27 – 800 kg a Fe16 10 610 kg. Žádné další důkazy ve vztahu k specifikaci odcizených věcí a objektivizaci jejich hodnoty nebyly v průběhu hlavního líčení opatřeny a provedeny. 14. Jediným k hodnotě věcí provedeným důkazem bylo pouhé vyjádření poškozeného P. H., který si hodnotu výrobní haly cenil na částku 250.000 Kč až 350.000 Kč, přičemž k trestnímu řízení se připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 250.000 Kč, odůvodněnost svého požadavku však nedoložil žádnými doklady. 15. V přípravném řízení byl sice opatřen dokument označený jako odborné vyjádření (viz č. l. 190) ze dne 12. 8. 2019, od společnosti Diamant Expo s. r. o, zabývající se pronájmem mobilních hal a party stanů, se stanovením hodnoty obdobné výrobní haly na částku v rozmezí 240.000 Kč až 270.000 Kč (č. 1. 190), ovšem je nutno zdůraznit, že podle znění protokolů z hlavního líčení (ani podle znění zvukového záznamu z hlavního líčení) důkaz čtením tohoto odborného vyjádření nebyl soudem fakticky vůbec proveden. I kdyby však tento důkaz procesně účinným způsobem proveden byl, je třeba doplnit, že předmětné odborné vyjádření se vztahovalo k hodnotě celé výrobní haly o rozměru 18 m x 10 m (o poškozeným odhadnuté hmotnosti na 28 tun), avšak, jak je výše uvedeno, z provedených důkazů vyplynulo odcizení toliko určitých komponentů haly (o celkové hmotnosti 11.410 kg). Z výpovědí obviněného P. totiž jasně vyplynulo, že část haly byla obviněným P. postupně odcizena, již před 7. 4. 2019, a to bez účasti obviněného H. 16. Obsah provedených důkazů podle ministra spravedlnosti poskytuje dostatečný podklad pouze pro skutkový závěr, že obvinění L. H. a V. P. si společným úmyslným jednáním přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili. Skutkové závěry ohledně množství konkrétních komponentů výrobní haly a jejich hodnoty, tedy výši způsobené škody, však oporu v provedeném dokazování nemají. Odůvodnění rozsudku nalézacího soudu v těchto ohledech je nedostatečné a nepřezkoumatelné. Současně je podle ministra spravedlnosti dána pochybnost o naplnění zákonného znaku způsobení větší škody a tím i o přiléhavosti právní kvalifikace posuzovaného jednání ve smyslu ustanovení §205 odst. 3 tr. zákoníku a zákonnosti výše vyměřeného trestu. 17. Odvolací soud, který rozhodoval o odvolání obviněného L. H., s ohledem na účinnost novely tr. zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. upravující hranice pro posuzování výše škody, provedl pouze korekci výše trestu uloženého obviněnému L. H,. Se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu týkajícími se výroku o vině a výroku o náhradě škody se ovšem odvolací soud ztotožnil a tyto výroky ponechal beze změn. Takto nesplnil svoji přezkumnou povinnost a porušil v neprospěch obviněných zákon. 18. Ministr spravedlnost i navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání: 1) Podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2020, č. j. 13 To 257/2020 – 466, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. H. a obviněného V. P. v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. d), e), f) a rozhodnutím Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 1 T 38/2020 byl porušen zákona v odst. 2 tr. ř. §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve spojení s §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a §228 tr. ř.; 2) podle §269 odst. 2 tr. ř. napadená rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově zrušil v celém rozsahu a aby zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; 3) a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.. 19. Stížnost pro porušení zákona byla ve smyslu §274 odst. 5 tr. ř. zaslána k případnému vyjádření oběma obviněným, poškozenému a Nejvyššímu státnímu zastupitelství. 20. Obviněný H. (prostřednictvím svého obhájce) uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a navrhuje, aby soud postupoval v souladu se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že se s obsahem stížnosti pro porušení zákona ztotožňuje a navrhuje, aby soud postupoval v souladu se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti. Státní zástupce souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v §274 odst. 2 a 3 tr. ř. Poškozený a obviněný P. se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. III. Relevantní právní úprava 21. Podle §254 odst. 1 tr. ř. platí, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. 22. Podle §258 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona (písm. d), je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený (písm. e), je-li rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku nesprávné (písm. f). 23. Podle §258 odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. 24. Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. 25. Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 26. Podle §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno. 27. Přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu . 28. Podle §23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé) . IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 29. Nejvyšší soud na podkladě mimořádného opravného prostředku ministra spravedlnosti podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve spojení s §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a §228 tr. ř. a v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. 30. Nejvyšší soud konfrontoval námitky stěžovatele s obsahem spisového materiálu a shledal je zcela důvodnými. Proběhlým dokazováním skutečně nebylo prokázáno, že by si obvinění společným jednáním v předmětném období přisvojili části kovové výrobní haly v takovém rozsahu , jaký je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Žádný procesně použitelný důkaz v tomto směru proveden nebyl. Navíc obviněný P. ve své výpovědi uvedl, že část haly sám postupně odcizil již před 7. 4. 2019, a to bez účasti obviněného H. 31. Obdobně nemá v provedeném dokazování oporu závěr o výši způsobené škody, který je zároveň podkladem pro adhezní výrok o povinnosti obviněných nahradit škodu poškozenému. Poškozený svůj nárok žádnými dokumenty nedoložil. V přípravném řízení opatřené odborné vyjádření k hodnotě obdobné haly jednak nebylo v hlavním líčení řádným procesním postupem provedeno, a jednak se vztahuje k hodnotě celé haly, když obvinění si nyní projednávaným společným jednáním zjevně přisvojili jen její část. 32. Ačkoliv řízení před nalézacím soudem bylo zatíženo shora uvedenými vadami, odvolací soud tyto vady svým rozsudkem v rozporu s ustanovením §258 tr. ř. aproboval, když pouze (při zohlednění novely trestního zákoníku upravující hranice výše škody) znovu rozhodl o uložení mírnějšího trestu pro obviněného H. 33. Nejvyššímu soudu tak nezbývá konstatovat, že Okresní soud v Benešově při svém rozhodování v neprospěch obviněných porušil zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve spojení s §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §228 tr. ř. Krajský soud v Praze jako soud odvolací pak při svém rozhodování v neprospěch obviněných porušil zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. V. Způsob rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona 34. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými rozsudky byl v neprospěch obviněných porušen zákon ve výše citovaných ustanoveních. 35. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud oba napadené rozsudky zrušil. Zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 36. Nejvyšší soud následně podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby věc znovu projednal a rozhodl. 37. Na Okresnímu soudu v Benešově nyní je, aby se při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto rozsudku znovu zabýval rozsahem odcizených částí odcizené výrobní haly a výší škody, kterou obvinění společným jednáním popsaným v obžalobě způsobili. 38. Za podmínek §274 odst. 3 písm. a) tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021, učinil Nejvyšší soud toho rozhodnutí v neveřejném zasedání. VI. Rozhodnutí o vazbě 39. S ohledem na výše uvedené, tedy pokud Nejvyšší soud k podané stížnosti rozhodl o zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu, tedy nejen ve výroku o vině (a náhradě škody), ale také ve výroku o trestu, musel v souladu s ustanovením §275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného L. H., který (na rozdíl od obviněného P.) dosud vykonával trest odnětí svobody. Nejvyšší soud při tomto rozhodování o vazbě kromě obvyklých a obecných podmínek, za jejichž splnění je rozhodováno o vzetí či o dalším trvání vazby (zejména §67 a §68 tr. ř., zvažoval i tyto následující skutečnosti). 40. Ze spisového materiálu je zjišťováno, že nyní ukládaný souhrnný trest je napadeným rozhodnutím ukládán ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 8. 2019, sp. zn. 10 T 27/2019 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 12 To 291/2019), kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roky. Není zjišťováno, že by příslušným soudem bylo rozhodnuto o přeměně tohoto trestu na trest nepodmíněný. Dále je zjišťováno, že obviněný nyní přezkoumávaný souhrnný trest ve výměře 2 roky a 6 měsíců nastoupil dne 1. 9. 2021 a ke dni tohoto rozhodnutí (30. 8. 2023) tak vykonal trest v trvání dvou let. Z uvedeného vyplývá, že je-li konec výkonu trestu stanoven na 1. 3. 2024. zbývá obviněnému vykonat 6 měsíců. 41. I z pohledu těchto skutečností proto Nejvyšší soud zvažoval, zda jsou zde vazební důvody uvedené v §67 písm. a), b) či c) tr. ř. při vědomí toho, že i v této fázi trestního stíhání obviněného je i nadále dáno důvodné podezření, že se posuzované trestné činnosti dopustil a že by toto jednání mohlo naplňovat právní kvalifikaci přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, to při vědomí toho, že právě ve vztahu k této právní kvalifikaci z hlediska výše způsobené škody směřují námitky stěžovatele a tato právní kvalifikaci může v budoucnu doznat změn. 42. V této fázi trestního stíhání obviněného pak bez dalšího Nejvyšší soud neshledává žádné skutečnosti, které by svědčily pro existenci vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), resp. b) tr. ř. Přestože rejstřík trestů obviněného eviduje celkem 7 záznamů, jedná se ve všech případech o odsouzení, ke kterým není možné v současné době přihlížet. Přihlédne-li Nejvyšší soud k tomu, že nyní posuzované trestné činnosti se obviněný dopustil před více než čtyřmi lety a že z uloženého trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců vykonal 2 roky, je Nejvyšší soud přesvědčen, že není dána ani existence vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř. určovaná obavou, že by obviněný opakoval či pokračoval v trestné činnosti, pro kterou je stíhán. 43. Ze všech takto podrobně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud v souladu s §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že se obviněný L. H. nebere do vazby. Současně vydal Nejvyšší soud příkaz k jeho okamžitému propuštění z výkonu trestu, který obviněný od 1. 9. 2021 vykonává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 8. 2023 JUDr. Aleš Kolář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/30/2023
Spisová značka:3 Tz 58/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:3.TZ.58.2023.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Dokazování
Krádež
Škoda
Dotčené předpisy:§205 odst. 1 tr. zákoníku
§205 odst. 3 tr. zákoníku
§2 odst. 5 tr. ř.
§2 odst. 6 tr. ř.
§228 tr. ř.
§254 odst. 1 tr. ř.
§258 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:11/21/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-12-06