ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1147.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1147/2023-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce D. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 819 775 Kč s příslušenstvím a omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 1/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, č. j. 23 Co 272/2022-185, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále také „dovolatel“) se podanou žalobou domáhal po žalované omluvy v níže uvedeném znění a náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 367/2013, a to (po připuštění změny žaloby) škody ve výši 719 775 Kč a nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. 5 C 1/2020-156, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 719 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost písemně se omluvit žalobci doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem za nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro Prahu 5 spočívající v nečinnosti a v průtazích v řízení vedeném o vylučovací žalobě pod sp. zn. 31 C 367/2013, kterým bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, zaručené článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok II), zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I o věci samé potvrdil (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II a III o věci samé a ve výroku IV o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce zastoupený advokátem, v rozsahu jeho výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Obdobně musí být případně vymezena vzájemně rozdílná rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel ve svém podání konstatoval, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „odpovědnosti státu za škodu spočívající ve snížení obvyklé ceny vozidla a také zvýšených nákladů exekuce v důsledku plynutí času, jestliže kvůli nesprávnému úřednímu postupu (nepřiměřené délky řízení o vylučovací žalobě) došlo ke zbytečnému oddálení prodeje vozidla v exekuční dražbě (tj. snížení obvyklé ceny vozidla) a ke zvýšení nákladů exekuce (o náklady spojené s řádnou úschovou vozidla)“, tj. otázky „příčinné souvislosti“, kterou měl odvolací soud posoudit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, zejména s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013, ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3751/2020 a ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4973/2014.
Dovolatel sice v dovolání předesílá předpoklad přípustnosti dovolání spočívající v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, avšak činí tak pouze k řešení otázky příčinné souvislosti a také pouze k této otázce označuje dle jeho názoru rozpornou judikaturu dovolacího soudu.
Napadené rozhodnutí však na vyřešení otázky příčinné souvislosti ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí. Závisí totiž na závěru odvolacího soudu, že žalobci škoda nevznikla, neboť dosud není skončeno exekuční řízení proti povinnému, v rámci kterého může být vymožena pohledávka proti povinnému, včetně nákladů exekuce. V této souvislosti však dovolatel žádnou právní otázku ani předpoklady přípustnosti dovolání nevymezuje, toliko brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (namítá-li i tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, v jehož důsledku mělo dojít k porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), avšak ani zde nevymezuje právní otázku ani předpoklady přípustnosti k prováděnému dokazování či hodnocení důkazů, ať již ve vazbě na judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, což jsou obligatorní náležitosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), jejichž absence je důvodem odmítnutí dovolání pro vady (§241b odst. 3, §241c odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu