ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1245.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1245/2023-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní věci žalobce P. B. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 13 004 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 3 C 279/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 1. 2023, č. j. 23 Co 353/2022-126, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi jako soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2022, č. j. 3 C 279/2020-110, kterým tento soud zastavil řízení o žalobcově dovolání podanému proti usnesení zmíněného odvolacího soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 27 Co 205/2022-100, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Zároveň s tím odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
V souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.
Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Soud prvního stupně jej proto správně vyzval svým usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. 3 C 279/2020-133, k tomu, aby si tohoto zástupce do 30 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení zvolil a jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání. Žalobce v reakci na tuto výzvu, jež mu byla doručena dne 31. 3. 2022, však svým podáním doručeným prvostupňovému soudu dne 11. 4. 2023 pouze požádal, aby mu byl zástupce z řad advokátů ustanoven. Učinil tak navzdory tomu, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 5. 2021, č. j. 3 C 279/2020-34, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 23 Co 88, 207/2021-48, byla jeho stejná žádost, kterou v tomto řízení již dříve vznesl, pravomocně zamítnuta, přičemž k dalším jeho totožným žádostem, které v tomto řízení poté podal (a to v souvislosti s následujícími opakovanými dovolacími řízeními a v reakci na obdobné výzvy soudu prvního stupně k předložení plné moci udělené zástupci, jehož si žalobce zvolil pro dovolací řízení), již soudy obou stupňů nepřihlížely, jak byl žalobce informován prostřednictvím rozhodnutí, jimiž byla tato dovolací řízení zastavována (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2022, č. j. 3 C 279/2020-58, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. 27 Co 78/2022-72, a dále usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2022, č. j. 3 C 279/2020-82, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 7. 2022, č. j. 27 Co 205/2022-100, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 9. 2022, č. j. 3 C 279/2020-110, ve spojení s nyní napadeným usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 23 Co 353/2022-126).
Vzhledem k popsané procesní situaci, jakož i s přihlédnutím k tomu, že žalobce dlouhodobě podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání, v souvislosti s nimiž byl k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení již mnohokrát bezúspěšně vyzýván (z celé řady rozhodnutí lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3878/16, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3784/16, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 112/17, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 845/18, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020, nebo ze dne 10. 8. 2022, č. j. 30 Cdo 1940/2022), proto dovolací soud na uvedený nedostatek žalobcova zastoupení nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. K poslední žalobcově žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež byla soudu prvního stupně doručena dne 11. 4. 2023 a která, jak již bylo zmíněno výše, se v podstatných částech neliší od jeho žádostí předchozích, přitom Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů nepřihlédl, a to v souladu s §41 odst. 3 o. s. ř., neboť se za daných okolností jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které dle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, a ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017).
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které taktéž dlouhodobě zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020).
Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
pověřený člen senátu