ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1503.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1503/2023-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph. D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně E. S. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 18 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 132/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 69 Co 195/2022-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 18 000 000 Kč s odůvodněním, že titulem žaloby jsou rozhodnutí a to: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 20 Co 150/2020, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 31. 1. 2013, č. j. 15 Nc 2345/2002-156.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 10. 2022, č. j. 45 C 132/2022-11, odmítl podání žalobkyně ze dne 12. 6. 2022, doplněné podáním ze dne 15. 9. 2022 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobkyně, že soudy nesprávně odmítly její podání ze dne 12. 6. 2022, doplněné podáním ze dne 15. 9. 2022, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť postup odvolacího soudu, který odmítl žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalobkyně ani po výzvě soudu prvního stupně neuvedla skutečnosti, z nichž dovozuje svůj nárok, včetně specifikace žalované částky, ani neuvedla, zda se domáhá náhrady za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, když nezmínila, zda a jakým rozhodnutím bylo jí zmiňované rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, ze které vyplývá, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení tehdy, neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5091/2008, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002 nebo ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1194/2020). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu