ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1905.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 1905/2023-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 57/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 58 Co 287/2022-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. 58 Co 287/2022-69, odmítl podání žalobce ze dne 13. 12. 2021, označené jako „Odvolání žalobce proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 16 C 57/2020“, a to pro jeho vady, neboť ani po výzvě soudu prvního stupně žalobce neupřesnil, proti kterému rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání směřuje.
Zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím se žalobce domáhal po žalované z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem – průtahy, nečinností a nepřiměřenou délkou správního řízení u České správy sociálního zabezpečení (č. j. 411 222 043) a následně řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 a u Městského soudu v Praze.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, jak byl žalobce v napadeném usnesení odvolacího soudu řádně poučen, neboť v souladu s §229 odst. 4 o. s. ř. je proti tomuto usnesení přípustná žaloba pro zmatečnost. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.
Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k dosud nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle §241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle §238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř. přednost.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Žalobce v dovolání vznesl žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu