ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2600.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2600/2023-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 12 950 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 348/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2023, č. j. 35 Co 46/2023-23, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 12 950 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 11 C 348/2022-14, odmítl podání ze dne 4. 11. 2022, doručené soudu dne 7. 11. 2022 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že za situace, kdy žalobce doslova zahlcuje soudy desítkami svých podání, která zcela postrádají stanovené náležitosti, a kdy reaguje na výzvy k doplnění podání způsobem, který postrádá jakoukoli snahu odstranit vady svého podání, by bylo přepjatým formalismem žalobce neustále v každé věci vyzývat dle §43 o. s. ř. k doplnění podání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usneseními ze dne 20. 4. 2023, č. j. 11 C 348/2022-29, a ze dne 21. 4. 2023, č. j. 11 C 348/2022-30, doručenými žalobci dne 12. 5. 2023, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč a aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení těchto usnesení výzvám vyhověno, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tyto výzvy reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů obsažená již v podání ze dne 4. 11. 2022 navíc byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 11 C 348/2022-7, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 12. 2022, č. j. 35 Co 370/2022-13.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Žalobce nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2023
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu