ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2800.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2800/2023-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice –Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 169 167 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 169/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2021, č. j. 20 C 169/2020-32, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 9. 2021, č. j. 20 C 169/2020-37, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2021, č. j. 91 Co 385/2021-43, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 6. 2021, č. j. 20 C 169/2020-32, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 20 C 169/2020-37, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2021, č. j. 20 C 169/2020-32, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 9. 2021, č. j. 20 C 169/2020-37, odmítl pro opožděnost odvolání „žalovaného“ směřující proti usnesení téhož soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. 20 C 169/2020-27 (výrok I) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání „žalovaného“ před soudem prvního stupně (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením zmíněné usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II změnil jen tak, že se správně jedná o odvolání žalobce, jinak toto usnesení v uvedených výrocích potvrdil (výroky I a II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
V části, která se týkala usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Potvrdil-li tedy odvolací soud výrokem I napadeného usnesení rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost, přičemž jeho částečnou změnou současně odstranil zřejmou chybu v označení odvolatele, není v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Ani ve zbývající části tak žalobcovo dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť jeho výroky II a III se týkají nákladů řízení.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241 odst. 1, 4 o. s. ř. a §241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm.i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu