ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2988.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2988/2023-408
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobkyně N. T. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 2 700 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 41/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 4. 2022, č. j. 37 C 41/2020-307, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2022, č. j. 53 Co 182/2022-325, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 37 C 41/2020-307, zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, č. j. 53 Co 402/2020-146, (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto dovolacího řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 53 Co 182/2022-325, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. V dovolání současně požádala o osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu. Vzhledem k to, že žalobkyně v rámci dovolání (opětovně) požádala o osvobození od soudních poplatků, soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. 37 C 41/2020-374, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 53 Co 93/2023-385, řízení o této žádosti, kterou si vyhodnotil jak jako žádost o osvobození od soudních poplatků z dovolání, tak jako žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, zastavil, neboť oproti předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků z dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 1. 2021, č. j. 53 Co 402/2020-146, 53 Co 403/2020, a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, které nebylo vyhověno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2021, č. j. 37 C 41/2020-183, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 53 Co 115/2021-199, nedošlo ke změně poměrů týkajících se důvodů předchozího rozhodnutí. K nevyhovění předchozí žádosti totiž došlo z důvodu, že je plně v silách a možnostech žalobkyně, která je v produktivním věku, si obstarat vyšší příjem a z něj soudní poplatek i náklady advokáta zaplatit. Skutečnost, že od dubna 2022 již žalobkyně nemá žádný příjem (v době rozhodování soudu o její předchozí žádosti jí bylo vypláceno doktorské stipendium ve výši 11 200 Kč měsíčně) a od 21. 7. 2022 je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale podpora v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci jí není poskytována, tak nepředstavuje změnu poměrů na její straně, které k nevyhovění její předchozí žádosti vedly.
Usnesením ze dne 15. 5. 2023, č. j. 37 C 41/2020-389, které bylo žalobkyni doručeno dne 1. 6. 2023, vyzval soud prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil ji, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno s tím, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Na toto usnesení reagovala žalobkyně opětovnou žádostí o osvobození od soudních poplatků, doručenou soudu prvního stupně dne 5. 6. 2023, která obsahuje obdobná tvrzení jako předchozí žádost obsažená v dovolání, v úvodu však žalobkyně tvrdí i změnu poměrů na své straně spočívající v tom, že ve správních řízeních soudních jí byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2023, č. j. 7 As 336/2022-29, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 6 A 61/2019-316, ustanoven advokát, a že přiloženým rozhodnutím Úřadu práce jí byl přiznán příspěvek na živobytí (ve skutečnosti byl již dříve přiznaný příspěvek na živobytí ve výši 305 Kč měsíčně od 1. 5. 2023 zvýšen na 1 543 Kč měsíčně, a to z důvodu změny výše částky na živobytí společně posuzovaných osob; poznámka Nejvyššího soudu). Soudní poplatek z dovolání žalobkyně dosud neuhradila.
První žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků z dovolání a ustanovení zástupce pro dovolací řízení nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2021, č. j.37 C 41/2020-183, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 53 Co 115/2021-199, vyhověno z důvodu, že je v možnostech žalobkyně obstarat si vyšší příjmy, z nichž by byla schopna soudní poplatek z dovolání i zástupce pro dovolací řízení zaplatit, neboť se nesnaží získat si zdroj příjmů, ačkoliv jí v tom nic nebrání. Řízení o druhé žádosti žalobkyně pak bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 2. 2023, č. j. 37 C 41/2020-374, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 53 Co 93/2023-385, zastaveno z důvodu, že i přes to, že žalobkyně ztratila příjem z doktorského stipendia, nedošlo s ohledem na důvody nevyhovění její první žádosti k takové změně poměrů, která by nové rozhodnutí odůvodnila. Ani v pořadí třetí žádost, doručenou soudu prvního stupně dne 5. 6. 2023, nepovažuje Nejvyšší soud za důvodnou, neboť žalobkyně v ní opět netvrdí takové skutečnosti představující změnu poměrů, které by u ní nastaly od rozhodnutí o její první žádosti (jímž je soud vázán), jež by mohly nové rozhodování odůvodnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5755/2016). Za takovou změnu totiž nelze považovat ani skutečnost, že jí v jiných řízeních (o správních žalobách) byl ustanoven zástupce z řad advokátů, ani to, že jí byl přiznán (zvýšen) příspěvku na živobytí, čímž se její majetková situace nezhoršila, ale dokonce zlepšila. Tyto skutečnosti se totiž nijak nedotýkají závěru, učiněného soudy v řízení o první žádosti, že žalobkyně je schopna si dostatečné příjmy opatřit. Pokud žalobkyně v poslední žádosti namítá, že jí byl soudní poplatek ve výši 4 000 Kč vyměřen dvakrát dne 22. 3. 2022 a 29. 6. 2022, tak toto se ze spisu nepodává, nicméně Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že poplatkové povinnosti podléhá každé podané dovolání, pokud není dané řízení nebo dovolatel od jeho placení osvobozen na základě zákona nebo rozhodnutím soudu. V případě podávání dovolání proti různým rozhodnutí odvolacího soudu, byť v rámci jednoho řízení je tudíž (pokud zákon nestanoví jinak) třeba soudní poplatek z dovolání platit z každého z nich. Jestliže pak žalobkyně argumentovala usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 613/2021, nelze jeho závěry na danou věc aplikovat, neboť toto usnesení se týká zcela odlišné právní situace, a to podání dovolání proti rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, kde skutečně Nejvyšší soud dospěl k závěru [v době, kdy proti takovým rozhodnutím bylo dovolání přípustné, což v současné době již vylučuje §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.], že z takového dovolání se soudní poplatek neplatí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V předmětné věci však bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení, tedy jiné rozhodnutí, u něhož je třeba soudní poplatek z dovolání uhradit.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.
Podáním dovolání vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích, 4 000 Kč, tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný [srov. §4 odst. 1 písm. c) a §7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích].
Protože žalobkyně nebyla od placení soudního poplatku z předmětného dovolání osvobozena (neboť jejím předchozím žádostem nebylo soudem vyhověno a k poslední již soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše) a soudní poplatek za dovolání nezaplatila ani ve lhůtě určené jí soudem, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích za použití §243f odst. 2 o. s. ř.
Jestliže žalobkyně v rámci podání doručeného soudu prvního stupně dne 5. 6. 2023 rovněž obecně uvedla, že u ní existuje nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla vzniknout újma, a že bez své viny nemohla soudní poplatek zaplatit, tak (kromě obecného nesouhlasu s tím, že nebyla od placení soudního poplatku osvobozena) žalobkyně nesdělila žádné konkrétní skutečnosti, které by takové nebezpečí osvědčily, ani nijak nedoložila, že bez své viny nemohla soudní poplatek zaplatit. Podmínky §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích pro nezastavení dovolacího řízení tak naplněny nejsou.
Vzhledem k tomu, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), otázkou nedostatku zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení se Nejvyšší soud již nezbýval.
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2023
JUDr. Hana Polášková Wincorová
pověřená členka senátu