ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2989.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2989/2023-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Karlem Svobodou, Ph.D., v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 237/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 12. 2019, č. j. 17 C 237/2017-50, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 13 Co 35/2021-97, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Výrokem I rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 13 Co 35/2021-97, Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2019, č. j. 17 C 237/2017-50, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce o zaplacení částky 260 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 29. 8. 2017 do zaplacení (výrok I), a kterým soud prvního stupně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). O nákladech odvolacího řízení rozhodl Městský soud v Praze tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).
Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně i proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení dle §241 o. s. ř. a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Jeho žádosti však Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 22. 4. 2022, č. j. 17 C 237/2017-113, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2022, č. j. 13 Co 304/2022-120, nevyhověl. Žalobce následně opět požádal o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. §236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a §201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Dovolací soud zastavil i řízení o dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, a to podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Dovolací soud nepřihlížel k opakovaným žádostem dovolatele o ustanovení advokáta, poněvadž soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, posoudily (viz výše) a jejich naplnění neshledaly z důvodu svévolného a zjevně bezúspěšného uplatňování práva, tudíž by rozhodnutí o jeho dalších žádostech bylo pouze formální a jen zbytečně by dále prodlužovalo řízení.
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1997/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2306/2021).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu