ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.422.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 422/2023-200
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D. , IČO 69326681, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, insolvenčního správce společnosti HÁJEK a.s., IČO 25720074, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1052/42, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 966 664,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 116/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2022, č. j. 16 Co 326/2020-163, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2022, č. j. 16 Co 326/2020-163, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se domáhal po žalované náhrady škody ve výši 966 664,27 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu exekutora v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval původně v tom, že mu nebylo soudním exekutorem vyplaceno peněžité plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221, a následně i v dalším pochybení soudního exekutora, který v rozporu se zákonem vydal dražební vyhlášku, provedl dražbu a zejména vyplatil prostředky z dražby získané neznámé osobě v době, kdy již oprávněný neexistoval.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 6. 2020, č. j. 42 C 116/2018-86, uložil žalované zaplatit žalobci částku 966 664,27 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 6. 3. 2018 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 966 664,27 Kč od 28. 7. 2017 do 5. 3. 2018 (výrok II), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 60 403,20 Kč (výrok III).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 966 664,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 3. 2018 do zaplacení (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 3 000 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil usnesením pod č. j. 38 EXE 1284/2012-33 na návrh společnosti POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED, exekuci pro vymožení pohledávky ve výši 15 000 164,94 Kč proti společnosti Monsoon Spa s. r. o. K provedení exekuce byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5. Žalobce se jako insolvenční správce společnosti HÁJEK a. s. do řízení přihlásil dne 20. 8. 2012 se svou zajištěnou pohledávkou ve výši 5 681 121 Kč. Na základě dražební vyhlášky ze dne 24. 10. 2012, č. j. 067 EX 1550/12-85, byla dne 6. 11. 2012 uskutečněna dražba souboru movitých věcí, které byly vydraženy za částku 1 250 000 Kč. Usnesením Mgr. Jiřího Komárka, exekutorského kandidáta JUDr. Juraje Podkonického ze dne 23. 1. 2013, č. j. 067 EX 1550/12-134, byla rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč rozvržena tak, že se uspokojí přihlášené pohledávky, a sice pohledávka soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického na nákladech exekuce ve výši 283 335,73 Kč a dále pohledávka oprávněného POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED ve výši 966 664,27 Kč na částečnou úhradu. V odůvodnění uvedeného usnesení exekutor uvedl, že nepřihlížel k přihlášce Ing. Lee Loudy, insolvenčního správce společnosti Hájek a. s., neboť se nejedná o řádnou přihlášku ve smyslu ustanovení §336f odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. V této souvislosti zdůraznil, že pohledávku přihlásil insolvenční správce a není nejmenší pochyby o tom, že by měla tato osoba znát náležitosti přihlášek jak do insolvenčních řízení, tak do exekučních řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2013, č. j. 14 Co 125/2013-150, potvrdil výše uvedené usnesení exekutorského kandidáta JUDr. Juraje Podkonického ze dne 23. 1. 2013, č. j. 067 EX 1550/12-134. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání. Dne 12. 6. 2013 soudní exekutor vyzval oprávněného POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED ke sdělení čísla účtu, na které mu má být zasláno vymožené plnění. Na to odpověděl dne 18. 6. 2013 Tomáš Vich jménem POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED sdělením čísla účtu u UniCredit Bank. Dne 24. 9. 2013 převzal ředitel společnosti POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED usnesení o zastavení exekuce a vzdal se odvolání proti tomuto rozhodnutí. Tím došlo k zastavení exekuce proti společnosti Monsoon Spa, s. r. o. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 1. 2014, č. j. 30 Cdo 2015/2013-16, zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, č. j. 14 Co 125/2013-150, a usnesení Mgr. Jiřího Komárka, exekutorského kandidáta JUDr. Juraje Podkonického ze dne 23. 1. 2013, č. j. 067 EX 1550/12-134, a věc vrátil zpět exekutorskému kandidátovi k dalšímu řízení. Jak je patrno z usnesení soudního exekutora ze dne 13. 10. 2015, č. j. 067 EX 1550/12-199, přihláška žalobce pro částku 5 681 121 Kč byla odmítnuta a rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč měla být rozdělena tak, že se z ní uspokojí v pořadí a výši především pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 283 335,73 Kč a pohledávka oprávněného POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED ve výši 966 664,27 Kč. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2016, č. j. 14 Co 35/2016-217, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 3. 2020, č. j. 14 Co 35/2016, vyplývá, že usnesení, kterým byla přihláška žalobce pro částku ve výši 5 681 121 Kč odmítnuta, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Usnesením soudního exekutora JUDr. Podkonického ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221, byla rozdělovaná podstata ve výši 1 250 000 Kč povinného Monsoon Spa s. r. o. rozvržena tak, že se z ní uspokojují pohledávky v pořadí a výši: 1) pohledávka soudního exekutora Podkonického na nákladech exekuce 283 335,73 Kč k hotovému vyplacení, 2) pohledávka zástavního věřitele Ing. Lee Loudy, jako insolvenčního správce společnosti Hájek a. s. ve výši 966 664,27 Kč na částečnou úhradu jeho pohledávky. Z odůvodnění vyplývá, že pohledávka Ing. Lee Loudy bude částečně uspokojena v dané výši a rozdělovaná podstata bude vyčerpána. K žádosti žalobce o vyplacení finančních prostředků dle usnesení ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221, soudní exekutor sdělil, že částka 966 664,27 Kč byla dne 18. 6. 2013 vyplacena na účet oprávněného POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED, a to dle pravomocného usnesení soudního exekutora ze dne 23. 1. 2013, č. j. 067 EX 1550/12-134, ve spojení s pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2013, č. j. 14 Co 125/2013-150. K vyplacení došlo i přesto, že oprávněná POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED byla zrušena dne 31. 7. 2012. Žalobce dne 5. 9. 2017 uplatnil nárok na náhradu škody u žalované a vyzval ji k úhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem v rámci exekuce, vedené soudním exekutorem pod sp. zn. 067 EX 1550/12. Žalovaná přípisem ze dne 7. 9. 2017 potvrdila přijetí žádosti, ovšem ve lhůtě šesti měsíců nárok žalobce neuspokojila.
5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nesprávným úředním postupem soudního exekutora došlo ke škodě na majetku žalobce, přičemž ke škodě došlo v příčinné souvislosti s postupem exekutora. Uvedl, že dle konečného rozvrhu náleží žalobci částka 966 664,27 Kč, která však nebyla žalobci dosud ze strany exekutora vyplacena. Tato částka představuje výši škody, která byla žalobci způsobena. Nesprávný úřední postup spočívá podle soudu prvního stupně v tom, že exekutor vedl exekuční řízení, ačkoliv oprávněný z exekuce ke dni 31. 7. 2012 zanikl a řízení tak mělo být pro nedostatek podmínek řízení zastaveno (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 56 Co 146/2011, dle kterého jestliže výmazem z rejstříku obchodních společností zanikl původní oprávněný bez právního nástupce, nemůže za něj odpovídající procesní úkon v exekučním řízení učinit nikdo jiný a jde o důvod k zastavení exekučního řízení podle §107 odst. 5 občanského soudního řádu věta prvá). Dále soud prvního stupně uvedl, že i přes neexistenci oprávněného vydal exekutor dne 23. 1. 2013 rozvrhové usnesení, kterým rozhodl o uspokojení oprávněného částkou 966 664,27 Kč, kterou následně ke sdělení T. V. poukázal na účet vedený u UniCredit Bank. Rozvrhové usnesení pak i přes potvrzující stanovisko odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem k dovolání žalovaného zrušeno. Po neúspěšném odmítnutí přihlášky žalobce bylo rozhodnuto novým rozvrhem tak, že žalobci na základě přednostní pohledávky náleží částka 966 664,27 Kč, kterou mu však exekutor odmítl vyplatit s odkazem na to, že tuto částku již vyplatil na základě původního pravomocného rozvrhu oprávněnému. Takový argument však dle soudu prvního stupně neobstojí za situace, kdy plnění nemohlo být poskytnuto oprávněnému, neboť ten v době výplaty neměl právní osobnost a je tedy zřejmé, že plnění nemohlo být a nebylo poskytnuto oprávněnému a exekutor tuto skutečnost, jakožto elementární podmínku řízení, byl z moci úřední povinen zkoumat. Vzhledem k tomu, že tak neučinil a na základě posléze vydaného rozvrhu ve prospěch žalobce odmítl plnit, naplnil dle soudu prvního stupně skutkovou podstatu nesprávného úředního postupu a založil tím nárok z titulu odpovědnosti za škodu, za kterou odpovídá žalovaná, a která je v příčinné souvislosti s jednáním exekutora. Výše škody odpovídá výši plnění, která měla být žalobci vyplacena na základě pravomocného rozvrhového usnesení, tj. částce 966 664,27 Kč. K argumentu žalované o předčasnosti žaloby, soud prvního stupně uvedl, že osoba oprávněného, jak vyplynulo z dokazování, neexistovala již v době plnění exekutorem. Exekutor tak plnil neznámému subjektu. Nelze proto po žalobci spravedlivě požadovat, aby zjišťoval, zda a komu ve skutečnosti exekutor plnil a následně vymáhal škodu po tomto subjektu. Podobně nelze dle soudu prvního stupně přisvědčit argumentu, že žalobce nevyužil veškerých procesních prostředků, které mu zákon poskytuje, neboť nepodal spolu s dovoláním návrh na odklad vykonatelnosti původního rozvrhu, na jehož základě bylo plněno neexistujícímu oprávněnému, neboť návrh na odklad vykonatelnosti nemůže být považován za efektivní procesní prostředek nápravy porušení způsobených nezákonným rozhodnutím.
6. Při projednání věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyla účastníky zpochybněna, a dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Odvolací soud uvedl, že v projednávaném případě žalobce svůj nárok na náhradu škody dovozuje ze skutečnosti, že přesto, že do exekučního řízení vedeného na návrh oprávněného POPPY MANAGEMENT SERVICES LIMITED proti povinnému Monsoon Spa s. r. o. svou pohledávku ve výši 5 681 121 Kč přihlásil, nebyla mu na základě následně vydaného pravomocného rozvrhového usnesení na něj připadající částka soudním exekutorem vyplacena. Zároveň však také namítá, že částku, která po změně rozvrhového usnesení měla připadnout žalobci (966 664,27 Kč), vyplatil soudní exekutor dne 18. 6. 2013 na účet oprávněného, který v té době již neexistoval, neboť zanikl již dne 31. 7. 2012, a pro nedostatek podmínky řízení měl tak soudní exekutor řízení bez dalšího zastavit. Pro právní posouzení této věci považuje odvolací soud za zásadní skutkové zjištění, že oprávněný zanikl bez právního nástupce ještě před konáním dražby. Podle §168 odst. 2 ve spojení s §159 občanského soudního řádu je podmínkou pro nabytí právní moci rozhodnutí jeho doručení účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání, nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost. Odvolací soud uvedl jako nesporné, že usnesení o příklepu i obě rozvrhová usnesení bylo potřeba doručit též oprávněnému, který je účastníkem dražby i rozvrhu, jenž však ke dni 31. 7. 2012 zanikl bez právního nástupce. V takovém případě však usnesení o příklepu a druhé rozvrhové usnesení, od nějž žalobce odvozuje svůj nárok na náhradu škody, nemohlo nabýt právní moci a stát se vykonatelným. Podle odvolacího soudu není tudíž dána příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora (nevyplacení žalované částky v rozporu s rozvrhovým usnesením č. j. 067 EX 1550/12-221) a škodou, neboť žalobci z tohoto důvodu žádná škoda vzniknout nemohla, neboť rozvrhové usnesení nenabylo právní moci. Pokud nově v odvolacím řízení žalobce namítá, že nebýt nesprávného úředního postupu soudního exekutora (pokračování v exekuci přes zánik oprávněného bez právního nástupce), mohl se žalobce domoci své pohledávky v jiném exekučním řízení zahájeném jiným oprávněným či v rámci jeho likvidace, jde podle odvolacího soudu o ničím nepodloženou hypotézu a spekulaci, kterou žalobce přes dotaz odvolacího soudu ani blíže nerozvedl a která neodpovídá skutkovým zjištěním. Závěrem odvolací soud uvedl, že nehledě k tomu dovozovat jakýsi hypotetický ušlý zisk znemožněný postupem soudního exekutora poté, co neobstála žalobní tvrzení ohledně škody vzniklé z titulu „pravomocného“ rozvrhového řízení, nemůže obstát s ohledem na §118b odst. 1 a §119a občanského soudního řádu. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud změnil napadený vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně a žalobu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, ve kterém uplatnil následující dovolací důvody.
8. Odvolací soud se podle žalobce při řešení klíčových otázek, tj. otázek přerušení příčinné souvislosti, otázky, zda mohla být dána příčinná souvislost mezi jednáním exekutora a škodou žalobce, v otázkách vzniku škody žalobce a v neposlední řadě v otázce koncentrace řízení a tzv. novot odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. K tomu žalobce uvedl, že odvolací soud fakticky ignoruje skutečnost, že žalobce se již objektivně nemůže domoci po oprávněném či jiném subjektu kromě žalované uhrazení svého nároku. Odvolací soud podle žalobce nereflektoval důkazní prostředky a tvrzení žalobce ve věci, kdy v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a především v rozporu se spisovým materiálem uvedl, že tyto byly učiněny až po tzv. koncentraci řízení, čímž se jednalo o novoty, ke kterým nebylo možné přihlížet.
9. Dále měl odvolací soud nesprávně posoudit otázku, zda je (soudním exekutorem nijak nereflektovaný) zánik oprávněného bez právního nástupce v průběhu exekučního řízení, respektive před konáním dražby a vydáním rozvrhového usnesení v exekučním řízení, okolností, která by vyloučila vznik škody na straně subjektu (žalobce) za situace, že veškeré výtěžky z dražby byly exekutorem vyplaceny nezákonným způsobem nesprávnému subjektu a subjekt v dobré víře již nemá objektivně jinou možnost domoci se svých nároků a úhrady pohledávek jiným způsobem. Tato otázka nebyla podle žalobce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
10. Odvolací soud taktéž dle žalobce nesprávně posoudil otázku, zda je možné považovat jednání soudního exekutora, který svým nesprávným úředním postupem fakticky napomohl ke spáchání trestného činu ku škodě žalobce, za skutečnost, která by vylučovala vznik škody na straně žalobce či která by narušovala příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem soudního exekutora a škodou žalobce. Přípustnost ohledně této otázky dovozuje žalobce také z toho, že dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
11. Závěrem měl odvolací soud posoudit nesprávně otázku, zda dochází v důsledku nerespektování zániku oprávněného v exekučním řízení k tzv. přerušení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem exekutora a škodou, která tímto nesprávným úředním postupem vznikne. Také tato otázka nebyla dle žalobce v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
12. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
14. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. (a §241a odst. 2 o. s. ř.)
15. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
16. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Dovolání je přípustné pro posouzení účinků koncentrace řízení a otázky příčinné souvislosti mezi žalobcem tvrzeným pochybením soudního exekutora a škodou, neboť obě tyto otázky posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
18. Dovolání je důvodné.
19. Nejvyšší soud předesílá, že se původně žalobce v řízení domáhal náhrady škody z důvodu, že mu nebylo soudním exekutorem vyplaceno peněžité plnění na základě rozvrhového usnesení ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221 (viz bod 12 žaloby a vyjádření žalobce při ústním jednání před soudem prvního stupně dne 4. 2. 2020, č. l. 73). Následně však rozšířil svá žalobní tvrzení stran příčiny vzniku škody, a to podáním ze dne 31. 1. 2020 (č. l. 64) tak, že exekutor pochybil, pokud v exekučním řízení nadále po dobu několika let pokračoval a zatížil tak svým pochybením exekuční řízení vadou. V rozporu se zákonem byla vydána již dražební vyhláška ze dne 24. 10. 2012, č. j. 067 EX 1550/12-85. Stejně nezákonně potom byla podle žalobce provedena dražba souboru movitých věcí dne 6. 11. 2012, jakož i vydání rozvrhu, rozvrhu II a zejména vyplacení částky 966 664,27 Kč z rozvrhové podstaty dne 18. 6. 2013. Podle žalobce je zřejmé, že exekutor se vůbec nezabýval existencí oprávněného při vyplácení prostředků z rozvrhové podstaty, ačkoli jde o základní podmínku vedení řízení, kterou je povinen zkoumat z úřední povinnosti kdykoliv za řízení. Exekutor podle žalobce vyplatil peněžní prostředky z rozvrhové podstaty přesto, že neexistoval oprávněný subjekt k jejich přijetí. Jde tedy podle žalobce o zcela zásadní pochybení exekutora, který vůbec neověřil aktivní legitimaci oprávněného a finanční prostředky vyplatil neznámo komu.
20. Soud prvního stupně zatížil řízení vadou, pokud o uvedené změně žaloby nerozhodl, přičemž odvolací soud jeho pochybení nenapravil. Jde však o vadu řízení, která neměla vliv na správnost rozhodnutí, neboť soud prvního stupně i odvolací soud o takto změněném předmětu řízení jednaly. Došlo proto k připuštění rozšíření žaloby implicitně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 684/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3641/2015).
21. Podle ustanovení §118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. pokud nebyla provedena příprava jednání podle §114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.
22. Podle ustanovení 118b odst. 2 o. s. ř. byla-li připuštěna změna žaloby (§95), nejsou tím účinky podle odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) nebo záměně účastníka (§92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání.
23. Nejvyšší soud již dříve vysvětlil, že poučení o koncentraci řízení podle §118b odst. 1 a 2 o. s. ř. se musí dostat účastníkům vždy jak předem (v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání), tak také při samotnému úkonu (roku) soudu (při přípravném jednání, při jednání nebo při dalším jednání), jehož skončením tzv. koncentrace řízení nastane. Koncentrace řízení tudíž nenastává nejen (jak uvedeno v §118b odst. 3 o. s. ř.) tehdy, jestliže účastníci nebyli poučeni v případech uvedených v ustanoveních §118b odst. 2, části věty za středníkem, a §114c odst. 5 o. s. ř., ale vždy, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat koncentrace řízení (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2013).
24. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, dále přijal a odůvodnil závěr, podle kterého „poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §118b o. s. ř.“.
25. V předmětné věci odvolací soud uvedl, že dovozovat hypotetický ušlý zisk znemožněný postupem soudního exekutora poté, co neobstála žalobní tvrzení ohledně škody vzniklé z titulu „pravomocného“ rozvrhového řízení, nemůže obstát s ohledem na §118b odst. 1 a §119a o. s. ř. Žalobce však přišel s tvrzením o existenci různých skutečností, jež měly vést ke vzniku škody, již v podání ze dne 31. 1. 2020 (č. l. 64), a k prvnímu jednání ve věci došlo až dne 4. 2. 2020, kdy bylo zároveň podáno poučení o koncentraci řízení podle §118b odst. 1 o. s. ř. Žalobce tedy doplnil skutková tvrzení ohledně dalších příčin vzniku jeho škody před tím, než bylo řízení ze zákona koncentrováno. Právní posouzení účinků koncentrace odvolacím soudem je proto ve vztahu k daným tvrzením nesprávné.
26. Pro danou věc je pak především zásadní posouzení otázky příčinné souvislosti. Z celého řetězce přírodní příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013).
27. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (condition sine qua non) – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v něm označené odkazy na literaturu k teorii adekvátní příčinné souvislosti. Ústavní soud v uvedeném nálezu ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že „(…) v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“.
28. Odvolací soud se však v napadeném rozsudku zabýval výlučně posouzením příčinné souvislosti mezi rozvrhovým usnesením ze dne 15. 6. 2017, č. j. 067 EX 1550/12-221, a vzniklou škodou. Jakkoli Nejvyšší soud souhlasí s tím, že na základě daného usnesení nemohla žalobci vzniknout škoda, neboť mu z něj nevzniklo právo na výplatu jakýchkoli finančních prostředků, nemohl přehlédnout, že odvolací soud pominul další žalobcem tvrzené příčiny vzniku škody na jeho straně. Ty je přitom potřeba stran existence příčinné souvislosti mezi nimi a tvrzenou škodou posoudit každou zvlášť. Právní posouzení žalovaného nároku odvolacím soudem je proto stran kauzáního nexu neúplné a tudíž nesprávné.
29. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
30. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
31. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu