ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1424.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1424/2023-575
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně GRIFMONT CZ s. r. o. , se sídlem v Chrudimi, Budovatelů 917 (identifikační číslo 260 12 120), zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, proti žalovanému S. v. XY , zastoupenému JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, o 197.237 Kč s příslušenstvím (žaloba) a o 300.000 Kč s příslušenstvím (vzájemná žaloba), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 355/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2022, č. j. 14 Co 332/2022-535, takto:
Rozsudek ze dne 9. 12. 2022, č. j. 14 Co 332/2022-535, se ve výroku, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 17 C 355/2017-472, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu o 197.237 Kč s úroky z prodlení 0,05 % denně z 1.239.483 Kč od 5. 1. 2017 do 20. 1. 2017, z 42.000 Kč od 7. 6. 2017 do 11. 8. 2017, z 65.237 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, z 1.109.419 Kč od 13. 3. 2017 do 24. 3. 2017 a z 132.000 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, a vzájemnou žalobu o 300.000 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 102.000 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení a s úroky z prodlení 8,5 % ročně z 198.000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení účastníků, a rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 17 C 355/2017-472, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu o 197.237 Kč s úroky z prodlení 0,05 % denně z 1.239.483 Kč od 5. 1. 2017 do 20. 1. 2017, z 42.000 Kč od 7. 6. 2017 do 11. 8. 2017, z 65.237 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, z 1.109.419 Kč od 13. 3. 2017 do 24. 3. 2017 a z 132.000 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, a vzájemnou žalobu o 300.000 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 102.000 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení a s úroky z prodlení 8,5 % ročně z 198.000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení, včetně výroku o nákladech řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 17 C 355/2017-472, Obvodní soud pro Prahu 10 – mimo jiné – zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 1.127.451,15 Kč s úroky z prodlení 0,05 % denně z 100.605 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení, z 142.896 Kč od 3. 3. 2017 do zaplacení, z 1.239.483 Kč od 5. 1. 2017 do 20. 1. 2017, z 21.376 Kč od 3. 3. 2017 do 6. 6. 2017, z 63.376 Kč od 7. 6. 2017 do 11. 8. 2017, z 86.613 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, z 1.109.419 Kč od 13. 3. 2017 do 24. 3. 2017, z 59.343,30 Kč od 25. 3. 2017 do 5. 4. 2017, z 277.690 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, z 289.074 Kč od 7. 5. 2017 do zaplacení a z 241.936,15 Kč od 7. 5. 2017 do zaplacení (výrok I ), vyhověl vzájemné žalobě, jíž se žalované společenství domáhalo po žalobkyni zaplacení 353.372 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 20.000 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, z 102.000 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení 8,5 % ročně z 198.000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení, s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 18.000 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení 8,5 % ročně z 3.000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení a s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 12.372 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení (výrok II ), a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 12. 2022, č. j. 14 Co 332/2022-535, změnil výrok I) jen tak, že žalovanému společenství uložil zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z 11.363 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, ve zbytku výroku I) a ve výroku II) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud – s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu – po právní stránce uzavřel, že z obou kompenzačních projevů žalovaného je zřejmé, které pohledávky účastníků a do jaké výše zanikají (§553 odst. 1, §555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) a že aktivní pohledávky žalovaného nejsou nejisté nebo neurčité (§1987 odst. 2 o. z.). Přestože k moderaci lze přistoupit i poté, co žalované společenství uplatnilo jednostranný zápočet pohledávek na zaplacení smluvní pokuty proti pohledávkám žalobkyně, neshledal výši smluvní pokuty sjednané v článku 9.3 smlouvy o dílo vzhledem k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, tj. povinnosti odstranit jakoukoli vadu díla v dohodnutém termínu, nepřiměřenou (§2051 o. z.). Podle odvolacího soudu nelze nepřiměřenost smluvní pokuty dovozovat jen z její celkové výše, je-li tato důsledkem dlouhodobého prodlení, a nepřípadným je rovněž poměřovat výši smluvní pokuty s hodnotou jednotlivých věcí stižených vadami.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujících výrocích, a to v rozsahu zamítnutí žaloby o 197.237 Kč s úroky z prodlení 0,05 % denně z 1.239.483 Kč od 5. 1. 2017 do 20. 1. 2017, z 42.000 Kč od 7. 6. 2017 do 11. 8. 2017, z 65.237 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, z 1.109.419 Kč od 13. 3. 2017 do 24. 3. 2017 a z 132.000 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení (výrok I ) a v rozsahu 300.000 Kč s úroky z prodlení 8,05 % ročně z 102.000 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení a s úroky z prodlení 8,5 % ročně z 198.000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení (výrok II ), žalobkyně namítla, že při řešení otázky, jaké okolnosti je třeba zohlednit při moderaci smluvní pokuty podle §2051 o. z., se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 (dále jen „rozsudek 31 Cdo 2273/2022“). Podle dovolatelky snížení smluvní pokuty nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání o smluvní pokutě, nýbrž jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku na smluvní pokutu. Navrhla, aby dovolací soud v napadeném rozsahu zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalované společenství se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnilo a navrhlo dovolání zamítnout, popř. pro nepřípustnost odmítnout.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – přiměřenosti výše smluvní pokuty a její případné moderace – při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku 31 Cdo 2273/2022, jehož závěry usměrnily dosavadní soudní praxi (§237 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici).
Podle §2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
Odvolací soud po doplnění a opakování dokazování vyšel z toho, že smlouvou o dílo č. A393_010616 z 2. 6. 2016 se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala pro žalované společenství (objednatele) upravit a opravit panelový dům XY č.p. XY, XY, XY v katastrálním území XY. Cena byla stanovena na základě rozpočtu a v článku 9 ( „Sankce“ ) strany ujednaly: „Objednatel je v případě prodlení platby faktury, pokud nebude dohodou obou stran stanoveno jinak, povinen zaplatit zhotoviteli úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení“ a „Zhotovitel je v případě svého prodlení s odstraněním jakékoli vady díla v termínu podle této smlouvy či v případě prodlení se splněním jiné své povinnosti vyplývajících z této smlouvy povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za každý den prodlení v každém jednotlivém případě“ . O předání díla byl sepsán „G05 Protokol o převzetí zadaných prací k objedn. či SOD č. A393 010616“ s datem převzetí prací 23.12.2016, který stran soupisu vad a nedodělků odkazoval na samostatnou přílohu. Žalované společenství dopisem z 20. 10. 2017 a podáním z 12. 2. 2018 v průběhu řízení před soudem prvního stupně započetlo své (aktivní) pohledávky proti (pasivním) pohledávkám uplatněným žalobkyní v řízení: Proti pohledávce (úroky z prodlení 0,05 % denně z 1.239.483 Kč od 5. 1. 2017 do 20. 1. 2017) započetlo pohledávku smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vady 27 (vady parapetů oken severní fasády) v období od 2. 5. 2017 do 6. 5. 2017, proti pohledávce 65.237 Kč započetlo pohledávku smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vady 27 v období od 11. 5. 2017 do 12. 6. 2017, která byla v rozsahu 42.000 Kč splatná 6. 6. 2017 a v rozsahu 24.000 Kč 11. 8. 2017, proti pohledávce (úroky z prodlení 0,05 % denně z 1.109.419 Kč od 13. 3. 2017 do 24. 3. 2017) započetlo pohledávku smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vady 27 v období od 7. 5. 2017 do 10. 5. 2017, proti pohledávce 266.327 Kč započetlo pohledávku smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vad díla – 2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 18, 19 a 21 (vady schodiště a zábradlí) podle přílohy protokolu o převzetí díla – v období od 25. 2. 2017 do 2. 3. 2017 ve výši 132.000 Kč. Stejné závěry vztáhl odvolací soud na pohledávky smluvní pokuty ve výši 300.000 Kč za prodlení s odstraněním vady 27 za dobu od 13. 6. 2017 do 9. 11. 2017.
V projednávané věci se odvolací soud opřel o judikatorní závěry, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k moderaci smluvní pokuty v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák“. (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2010, usnesení ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017). V souladu s nimi považoval za významné jen důvody, které vedly ke sjednání smluvní pokuty, a okolnosti, které její sjednání provázely, aniž by se podrobněji zabýval tím, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit (kteroužto otázkou se zabýval jen obecně a neúplně), a otázku, zda a jaká byla žalovanému porušením smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou způsobena újma, považoval za právně nevýznamnou.
V rozsudku 31 Cdo 2273/2022 Nejvyšší soud aplikovatelnost dřívější judikatury vztahující se k moderaci smluvní pokuty podle §301 obch. zák. za účinnosti „nového“ občanského zákoníku odmítl, neboť „pouze z obsahově téměř shodného znění §2051 o. z. s ustanovením §301 obch. zák. nelze dovozovat, že moderace smluvní pokuty má být i v novém občanském zákoníku pojímána stejným způsobem, jak tomu bylo doposud, neboť nelze vyloučit, aby obsahově obdobným ustanovením byl v nové právní úpravě přikládán zčásti jiný význam, vzhledem k jejím dalším odlišnostem a k jiné systematice“ . Dovodil, že moderaci smluvní pokuty podle §2051 o. z. již nelze chápat jako zvláštní případ obsahové kontroly smluvního ujednání, nýbrž je třeba ji vnímat jako způsob dodatečné kontroly přiměřenosti konkrétního nároku, při níž by mělo být přihlédnuto i k jiným okolnostem než pouze k těm, jež byly dány při sjednání smluvní pokuty. V postupu při moderaci rozlišil následující fáze (kroky). V první soud při využití interpretačních pravidel stanovených v §555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zohlední přitom všechny okolnosti konkrétního případu, a to nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též ty, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetí fázi sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto ) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.
Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. byl uplatněn důvodně, neboť odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Princip právní jistoty, na který upozorňuje žalované společenství ve svém vyjádření k dovolání, neplatí bezvýjimečně, existují-li dostatečně legitimní důvody pro jeho omezení, tedy dostatečně legitimní důvody pro změnu interpretace právní normy (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, či ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 613/06).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a – ve stejném rozsahu – bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení soud při posouzení nároku žalovaného na smluvní pokutu bude v první řadě zkoumat, jakou měla mít smluvní pokuta sjednaná účastníky funkci, dále při posouzení její přiměřenosti zváží všechny okolnosti případu v souladu s rozsudkem 31 Cdo 2273/2022, a podle výsledku těchto úvah rozhodne, zda přikročí k moderaci smluvní pokuty či nikoli, případně v jakém rozsahu.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu