ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.1486.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 1486/2023-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně TIPA spol. s r. o. , se sídlem v Opavě, Sadová 2749/42 (identifikační číslo 428 64 208), zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, proti žalované OTE, a. s. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79 (identifikační číslo 264 63 318), zastoupené Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká 1148/32, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 289/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 29 Co 338/2022-245, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Zdeňka Labského, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 24. 6. 2022, č. j. 25 C 289/2021-193, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 20. 11. 2020, č. j. 02463-35/2020-ERU, sp. zn. OSS-02463/2020-ERU, ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu z 1. 9. 2021, č. j. 02463-47/2020-ERU, tak, že 1) jí vznikl, trvá a vůči žalované náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE Podvihov, evidenční číslo provozovny 1, zdroj identifikační číslo ID 009156 Z11 o instalovaném výkonu 33 kW, nacházející se na adrese Polomská 9005, Podvihov, na sedlové střeše objektu haly stojící na parcele č. 105/2-3 v katastrálním území Podvihov, provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. 110911339, ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 s instalovaným výkonem nad 30 kW, 2) že žalovaná je povinna zaplatit jí 718.120,73 Kč s 10% úroky z prodlení od 31. 1. 2020 do zaplacení a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.642 Kč; současně žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.228 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni nevznikl nárok na podporu elektřiny vyrobené v provozovně ev. č. 1 o instalovaném výkonu 33 kW (identifikační číslo ID 009156 Z11) z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj uvedený do provozu v roce 2009. Při výkladu bodu 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009, který je obsahově totožný s bodem 1.10 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008, se judikatura Nejvyššího soudu přiklonila k závěru, že splnění požadavku výroby a dodávky elektřiny do elektrizační soustavy v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti nelze spatřovat v uskutečnění dodávky, jež předcházela nabytí právní moci udělení licence.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně požaduje, aby Nejvyšším soudem vyřešenou hmotněprávní otázku splnění podmínek – udělení licence a uvedení výrobny elektřiny do provozu – nezbytných pro vznik nároku na podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů dovolací soud posoudil jinak. Za dosud neřešené otázky procesního práva považuje: 1) „Zda jsou soudy v občanském soudním řízení vázány výkladem určitého právního předpisu provedeným správním orgánem v řízení o přestupku (správním deliktu), který vyústil v závěr o vině přestupkem a uložením pokuty za přestupek (správní delikt), jestliže byl správním orgánem provedený výklad daného právního předpisu pozdější judikaturou překonán a rozhodnutí o přestupku (správním deliktu) proto nemůže obstát“ , 2) „Zda jsou soudy v občanském soudním řízení vázány výkladem určitého právního předpisu provedeným správním orgánem v řízení o přestupku (správním deliktu), který vyústil v závěr o vině přestupkem a uložením pokuty za přestupek (správní delikt), jestliže se nárok uplatněný v občanském soudním řízení týká jiného období než skutek, ve kterém správní orgán spatřoval přestupek (správní delikt)“ . Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil nebo aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Žalobkyni byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu z 9. 12. 2009, č. j. 08566-6/2009-ERU, které nabylo 29. 12. 2009 právní moci, udělena licence na výrobu elektřiny č. 110911339 vztahující se k provozování výrobny elektřiny využitím slunečního záření – mimo jiné – v provozovně ev. č. 1 o instalovaném výkonu 33 kW (identifikační číslo ID 009156 Z11) umístěné na parcele č. st. 105/2-3 v katastrálním území Podvihov. Funkční zkouška výrobny elektřiny včetně odzkoušení ochran proběhla 2. 12. 2009 s vyhovujícím výsledkem. Podle revizní zprávy z 3. 12. 2009 je elektrické zařízení schopné bezpečného provozu a současně týž den bylo provizorně se souhlasem provozovatele distribuční soustavy připojeno na několik desítek minut k distribuční síti (tzv. neměřená dodávka elektřiny do elektrizační soustavy). Pokud výrobna žalobkyně dodávala tímto způsobem elektřinu kontinuálně do distribuční soustavy až do konce roku 2009 (tzv. „zkušební provoz“ ), dělo se tak bez povolení provozovatele distribuční soustavy. Smlouvou z 22. 1. 2010 č. 2289480/0051/OZE/10 o připojení výrobny k distribuční soustavě a o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se provozovatel distribuční soustavy (ČEZ Distribuce, a. s.) zavázal vykupovat od žalobkyně elektřinu nebo hradit jí zelený bonus v souladu s výkupními cenami stanovenými platným cenovým rozhodnutím. Téhož dne bylo instalováno měřící zařízení a výrobna připojena do distribuční soustavy.
Energetický regulační úřad rozhodnutím ze dne 20. 11. 2020, č. j. 02463-35/2020-ERU, sp. zn. OSS-02463/2020-ERU, nevyhověl žalobkyni (držitelce licence na výrobu elektřiny), která se proti žalované (držitelce výlučné licence na činnost operátora trhu, tj. subjektu povinnému hradit výrobcům elektřiny zelený bonus za elektřinu z obnovitelných zdrojů) domáhala deklarace práva na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů formou zelených bonusů vztahujícího se na výrobu elektřiny využitím slunečního záření, a to ve výši přiznané pro zdroje s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, a uložení povinnosti žalované zaplatit 718.129,73 Kč (zelené bonusy od ledna 2013 do prosince 2019) s příslušenstvím (úroky z prodlení).
Rada Energetického regulačního úřadu rozhodnutím ze dne 1. 9. 2021, č. j. 02463-47/2020-ERU, rozklad žalobkyně zamítla a rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 11. 2020, č. j. 02463-35/2020-ERU, sp. zn. OSS-02463/2020-ERU, potvrdila. Ve shodě se správním orgánem prvního stupně uzavřela, že podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 se za den uvedení výrobny elektřiny do provozu považoval den, kdy výrobce „v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti“ začal vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů (bod 1.10). Právo na podporu podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jejíž výše se odvíjí od toho, kdy byla výrobna elektřiny uvedena do provozu, vznikne při splnění dvou podmínek: 1/ udělení licence a 2/ připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě. Právní moc rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny je podmínkou pro uvedení výrobny elektřiny do provozu. Jinak řečeno, výroba a dodávka elektřiny do elektrizační soustavy mohla být realizována až po právní moci rozhodnutí o udělení licence. V projednávaném případě byla na základě rozhodnutí o udělení licence, které nabylo 29. 12. 2009 právní moci, výroba a dodávka do distribuční soustavy zahájena až 22. 1. 2010.
Energetický regulační úřad má pravomoc vydávat cenová rozhodnutí jakožto obecné normativní akty a je v rámci své působnosti oprávněn stanovit nejen výši výkupních cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale také další věcné podmínky pro uplatnění jednotlivých forem regulace, tedy i upřesnit podmínku „uvedení do provozu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017).
Podle bodu 1.10 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 „u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů“ .
Podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 9/2008 „u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů“ .
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektřiny na podporu využívání obnovitelných zdrojů podle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu je skutečnost, kdy provozovatel začal vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, a to v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti. Tento předpoklad není splněn v případech bezesmluvních dodávek elektřiny nebo dodávek elektřiny do elektrizační soustavy bez připojení provozovatelem distribuční soustavy. Účel právní úpravy týkající se podpory při využívání obnovitelných zdrojů – zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, a zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 – není naplněn již tím, že výrobna elektřiny je technicky způsobilá vyrábět elektřinu, nýbrž je naplněn až okamžikem, kdy výrobna elektřinu z obnovitelných zdrojů legálně (tedy na základě licence) dodává do distribuční sítě. Povinnost vyrábět a dodávat elektřinu výhradně na základě pravomocně udělené licence patří k elementárním povinnostem podnikání v energetice. Splnění požadavku dodávek elektřiny do elektrizační soustavy v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti nelze spatřovat v dodávkách, jež předcházely právní moci rozhodnutí o udělení licence (srov. rozsudky ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/2018, ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5137/2017, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1264/2019, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019, a ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2670/2019).
Jestliže odvolací soud založil závěr o neexistenci uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, obstojí-li důvod druhý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96). Dovolatelkou namítaná nesprávnost posouzení vázanosti soudů výkladem právního předpisu provedeným správním orgánem v řízení o přestupku není s to založit přípustnost dovolání, neboť se nemůže projevit ve výsledku sporu. Jako samostatný důvod odmítnutí dovolání totiž obstojí závěr týkající se splnění předpokladu „uvedení výrobny do provozu“ .
Dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, protože neshledal důvody pro odklon od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce splnění předpokladů nezbytných pro vznik nároku na podporu výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, kterou odvolací soud vyřešil v souladu s ní.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 11. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu