ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2235.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2235/2022-236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně NACKO Group s. r. o. , se sídlem v Sádku 94, identifikační číslo 27680754, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 58/47, proti žalované MIDAM a. s. , se sídlem v Hradci Králové, Pálenecká 158/58z, Kukleny, identifikační číslo 28804562, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 502/23, o 383.340 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 379/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2022, č. j. 47 Co 8/2022-201, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.293,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Břeně, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 10. 2021, č. j. 17 C 379/2020-170, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 383.340 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že žalobkyně předložila na základě poptávky žalované nabídku na zhotovení díla - opravy a provedení povrchové úpravy průmyslových podlah – AS stěrkou BASF – MasterTop BC 372 AS. Odsouhlasením nabídky došlo k uzavření smlouvy o dílo podle §2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž konkrétní podmínky závazku ze smlouvy o dílo vyplývaly z uvedené nabídky. Žalobkyně pro žalovanou zhotovila dílo s vlastnostmi uvedenými v odsouhlasené nabídce ze dne 23. 4. 2018. Podlaha byla žalované předána k faktickému užívání, avšak ta neuhradila cenu díla. Mezi stranami bylo sporné, zda má být podlaha zhotovená žalobkyní, tj. elektrostatická vodivá podlaha, považována za vyhrazené elektrické technické zařízení spadající do třídy I. nebo třídy II. přílohy č. 1 vyhlášky č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních (dále jen „vyhláška“). K předmětné otázce si soud vyžádal odborné vyjádření Technické inspekce ČR (dále jen „TIČR“), která vykonává působnost v oblasti dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Z vyjádření TIČR soud zjistil, že předmětná podlaha je elektrostaticky vodivý povrch, který splňuje podmínky vyhrazeného elektrického zařízení ve smyslu §2 odst. 1 vyhlášky, s tím, že se s největší pravděpodobností jedná o zařízení spadající do třídy II. Soud proto uzavřel, že předmětná podlaha jako vyhrazené elektrické zařízení spadá do třídy II., skupiny J. Žalobkyně zhotovila podlahu řádně, v souladu se smlouvou, neboť z ní nevyplýval jiný účel, než aby dílo sloužilo jako elektrostatická vodivá podlaha. Takový účel podlaha splňuje a vyhovuje i veřejnoprávním předpisům. Soud prvního stupně považoval za splněnou i podmínku předání, neboť dílo při předání nevykazovalo vady a žalovaná je fakticky užívá.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 47 Co 8/2022-201, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně o zařazení provedeného díla do třídy II., skupiny J. Podle odvolacího soudu s tím koresponduje i odborné vyjádření TIČR. Připomenul, že předmětem smlouvy o dílo nebyla dodávka jakékoli technické či projektové dokumentace, jejíž nedodání se žalovaná snaží žalobkyni vytýkat. Odvolací soud uzavřel, že dílo vady, pro které je žalovaná odmítá převzít, nevykazuje, a navíc je od poloviny roku 2018 fakticky užívá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spojuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), s nesprávným právním posouzení otázky doposud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nevyřešené, zda lze mít dílo podle §2605 o. z. za provedené v situaci, kdy neodpovídá platným předpisům a zhotovitel neměl a nemá oprávnění taková díla provádět. Dále považuje dovolání za přípustné pro řešení otázky, která je „soudy“ rozhodována rozdílně a vytýká odvolacímu soudu, jakož i soudu prvního stupně, že ji nepoučily podle §118a o. s. ř. S tímto odůvodněním navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Závěr odvolacího soudu o provedení díla podle §2605 o. z. dovolatelka napadá procesně neregulérním způsobem, neboť své námitky zakládá na vlastní verzi skutkového děje. Platí přitom, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na zjištění, že podle revize, kterou nechala žalobkyně dne 2. 7. 2018 provést, je předmětné dílo schopno bezpečného a trvalého provozu. Správnost revizní zprávy potvrdila Technická inspekce ČR svým vyjádřením ze dne 8. 3. 2021, v němž uvedla, že revizní zpráva splňuje všechny náležitosti dle zákona č. 174/1968 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 73/2010 Sb.
Uvádí-li dovolatelka, že přípustnost dovolání zákládá skutečnost, že blíže nespecifikovaná právní otázka je „soudy“ rozhodována rozdílně, pak nejde o řádné vymezení přípustnosti dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť formulace významově nevystihuje žádný ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka nekonkretizuje, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má na mysli, případně ve kterých rozhodnutích byla otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takový údaj se z dovolání nepodává.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nedostatek poučení podle §118a o. s. ř.), pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu