ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2310.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2310/2023-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce V. B. , zastoupeného JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1062/58, proti žalovanému R. B. , zastoupenému JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, o zaplacení 1 466 800 Kč oproti vydání čtyř kusů houslí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 70/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 39 Co 441/2022-330, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 2. 2023, č. j. 39 Co 441/2022-335, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.520,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jany Svatoňové, advokátky.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 1. 9. 2022, č. j. 15 C 70/2019-312, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 466 800 Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 264 812 Kč k rukám jeho právní zástupkyně vše do tří dnů od právní moci rozsudku,
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 39 Co 441/2022-330, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 2. 2023, č. j. 39 Co 441/2022-335, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze tak, že žalovaný je povinen přiznanou částku žalobci zaplatit oproti vydání čtyř kusů houslí, a to XY, rok výroby XY, XY, rok výroby XY, XY, rok výroby XY; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že účastníci si smlouvami uzavřenými 7. 4. 2016, 19. 5. 2016 a 8. 6. 2016 dohodli směnu specifikovaných 104 kusů porcelánových figurek, jejichž hodnota byla stanovena znaleckým posudkem na 1 466 800 Kč, za 4 kusy houslí definovaných jako housle XY, rok výroby XY, XY, rok výroby XY, XY, rok výroby XY, XY, rok výroby XY; vzájemné odevzdání a převzetí těchto movitých věcí si písemně stvrdili. V listinách o převzetí ze 7. 4. 2016 a 19. 5. 2016 je výslovně uvedeno, že pravost houslí potvrdil V. V., což se v průběhu řízení ukázalo smyšleným; V. V. (který v průběhu řízení zemřel) formou úředně ověřené listiny prohlásil, že žalovaný ani nikdo z jeho rodiny mu nepředložil k posouzení či ocenění žádný pravý italský smyčcový hudební nástroj. Žalobce od směnných smluv dne 19. 3. 2019, resp. 21. 3. 2019, odstoupil pro podstatnou vadu plnění (pro nepravdivost deklarace pravosti výrobce, provenience i data vyrobení houslí) a vyzval žalovaného k navrácení porcelánových figurek, které mu podle směnných smluv předal. Odvolací soud posoudil odstoupení jako platné, neboť žalovaný smlouvy porušil podstatným způsobem, a jelikož uvěřil tvrzení žalovaného, že porcelánové figurky již nedrží, přivolil ke změně žaloby (navrácení porcelánových sošek mělo být vázáno na vydání čtyř kusů houslí, které byly předmětem směnné smlouvy) a žalobu shledal po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud buď odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě která taková právní otázka, již dříve dovolacím soudem vyřešená, má jím být nyní posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. vyplývá, že v každé věci může být pro řešení téže právní otázky splněno vždy pouze jedno zákonem předvídané kritérium přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné.
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je formulace konkrétní otázky hmotného nebo procesního, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je takovým vymezením vázán; vždy musí jít o právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II ÚS 553/16).
Dovolání shora zmíněné postuláty nesplňuje. Přípustnost dovolání žalovaný zdůvodnil pouze citací ustanovení §237 o. s. ř., aniž uvedl, které ze čtyř v něm uvedených kritérií přípustnosti - a ve vztahu k jaké právní otázce - má za splněné. V čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se nepodává ani z obsahu tohoto podání, jehož podstatu tvoří vedle rekapitulace rozhodnutí soudů obou stupňů, pouze kritika správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů a průběhu dokazování; žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že „nevzal v potaz všechny argumenty, které vznesl na svoji obranu“ a že „nenechal vypracovat znalecký posudek, měl-li pochybnost o pravosti nástrojů, které byly směněny“, čímž „byla porušena rovnost stran u soudu“. Tyto výhrady ani nepředstavují uplatnění způsobilého dovolacího důvodu. Dovolací soud jen pro úplnost připomíná, že je vázán skutkovým stavem, z něhož při právním posouzení věci vycházel odvolací soud; jeho správnost, popřípadě úplnost, jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit dovolacím důvodem uvedeným v §241a odst. 1 o. s. ř.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. řádného vymezení přípustnosti v intencích §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu