ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2352.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 2352/2023-494
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce P. M., bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října 661, proti žalovaným 1) I. B. , bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925, a 2) A. D. , bytem XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 4 C 2/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2023, č. j. 5 Co 5/2023-478, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, potvrdil rozsudek ze dne 14. 7. 2022, č. j. 4 C 2/2020-400, kterým Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“), ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 4 C 2/2020-416, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že M. M., narozená XY, posledně bytem XY, zemřelá dne 3. 10. 2014, byla ke dni 3. 10. 2014 výlučnou vlastnicí pozemků par. čísel XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY zapsaných na LV č. XY pro katastrální území XY vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pozemku par. č. XY zapsaného na LV č. XY pro katastrální území XY vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pozemku par. č. XY v rozsahu spoluvlastnického podílu ideální 1/10 zapsaného na LV č. XY pro katastrální území XY vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pozemku par. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY (rodinný dům), pozemků par. čísel XY, XY, XY, XY, XY a XY zapsaných na LV č. XY pro katastrální území XY vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pozemku par. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY (rodinný dům), pozemků par. čísel XY a XY zapsaných na LV č. XY pro katastrální území XY vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že darovací smlouva, kterou uzavřela žalovaná I. B. s M. M. dne 19. 9. 2014, je platná; vycházel přitom ze zjištění, že ovládací a rozpoznávací schopnosti M. M. v době uzavření darovací smlouvy nebyly ovlivněny a že žalobce v řízení neprokázal, že M. M. darovací smlouvu nepodepsala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.(§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a jež má být podrobena dovolacímu přezkumu ; tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán . Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Dovolání shora uvedené postuláty nesplňuje. Přestože žalobce v dovolání cituje část textu ustanovení §237 o. s. ř., neformuluje v něm žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se podle jeho názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a nekonkretizuje ani žádné rozhodnutí dovolacího soudu, z něhož by bylo seznatelné, jakou právní otázku má na mysli. Chybějící údaj nelze bez pochybností dovodit ani z obsahu dovolání, jehož podstatu představují námitky nesprávně, resp. neúplně zjištěného skutkového stavu věci, kdy žalobce soudům vytýká, že nevzaly v potaz jím předložený grafologický rozbor podpisu M. M., vypracovaný E. H., a že nenechaly vypracovat revizní znalecký posudek za účelem určení pravosti podpisu M. M. na darovací smlouvě uzavřené dne 19. 9. 2014. Je přesvědčen, že „ soudy měly hodnotit nejen znalecký posudek včetně výslechu znalce, ale také další důkazy navržené žalobcem, zejména grafologický rozbor, a to s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a teprve po takovém zhodnocení všech právně významných okolností formulovat závěr o skutkovém stavu věci“ . Výtky dovolatele ani nevystihují způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř, resp. nenastolují otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci, tj. otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž jsou jimi namítány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však, jsou-li skutečně dány, dovolací soud přihlédne jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Jen pro úplnost považuje dovolací soud za vhodné připomenout, že je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení; je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku soud přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008 a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).
Absence řádného vymezení přípustnosti v intencích §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu