ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.2982.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 2982/2022-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně I. K. , zastoupené JUDr. Davidem Borovcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 288/17, proti žalovaným 1) L. Č. , zastoupené Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, 2) F. Ř. , zastoupenému JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 37/32, 3) M. Ř. , zastoupené JUDr. Věrou Dubcovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 37/32, a 4) Zemědělskému družstvu Chýšť , družstvu, se sídlem v Chýšti 24, identifikační číslo 00127311, zastoupenému Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, o zrušení kupních smluv, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 95/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 6. 2021, č. j. 27 Co 131/2021-238, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se proti žalovaným domáhá zrušení (určení neplatnosti) blíže označených kupních smluv, přičemž podáním ze dne 1. 12. 2020 navrhla, aby do řízení na straně žalující soud připustil přistoupení jejího synovce V. K. Jeho vstup do řízení odůvodnila tím, že má zájem na podnikání souvisejícím s nutností využívat pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu. Navíc je jedním z účastníků řízení probíhajícího před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 116/2019, které se týká vyklizení týchž pozemků a stejných účastníků řízení. Podáním ze dne 1. 12. 2020 V. K. vyslovil souhlas s návrhem na jeho vstup do nyní probíhajícího soudního řízení.
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. 7 C 95/2017-212, návrh žalobkyně na přistoupení V. K. do řízení zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 6. 2021, č. j. 27 Co 131/2021-238, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že účelem připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013, uzavřel, že rozhodnutí podle §92 odst. 1 o. s. ř. nesmí být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení v situaci, kdy by takové rozhodnutí vyvolalo např. dokazování, které by jinak nebylo potřebné a vedlo by k oddálení rozhodnutí ve věci samé. Podle odvolacího soudu připuštění přistoupení V. K. do řízení představuje zjevně procesně neekonomický postup, který by vedl k oddálení rozhodnutí ve věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“ pod č. 9/2002), neboť řízení je před ukončením dokazování a závěrečnými návrhy, žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť ve věci lze žalovat na určení práva či právního vztahu, navíc v situaci, kdy vlastnické právo žalovaných 2) a 3) ke sporným pozemkům bylo vloženo do katastru nemovitostí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky procesního práva - připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalující podle §92 odst. 1 o. s. ř. - která nebyla podle jejího přesvědčení dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena . Má za to, že důvody, pro které mělo být přistoupení V. K. do řízení připuštěno spočívají v jejím nepříznivém zdravotním stavu a v tom, že tento přistupující je nejen znalý poměrů souzené věci, ale rovněž má na této věci naléhavý právní zájem, jelikož je nájemcem nemovitostí tvořících se spornými pozemky, zahrnutými do zpochybňovaných kupních smluv, nedílný hospodářský celek. Nad těmito důvody nemůže převážit okolnost, zda se řízení nachází v závěrečné fázi, tj. před ukončením dokazování. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení mimo jiné tehdy, kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Nehospodárnost připuštění vstupu do řízení nastává tehdy, jestliže takový postup (připuštění přistoupení) vyvolá potřebu dalšího dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004). Rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1904/2005) je zajedno v závěru, podle něhož soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení, jedná-li se o zjevně nehospodárný postup, který by vedl k oddálení rozhodnutí a k vyvolání případně nadbytečného dokazování, a to při respektování diskrece soudu prvního stupně („může soud připustit“). S ohledem na shora uvedené nelze než konstatovat, že dovoláním předestřenou otázku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí; nejde o právní otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Václav Duda
předseda senátu